Prosinec 2003

Kontakty s Pinochetem

Zdeněk Švácha

Šéf Pinochetovy tajné policie DINA, generál Manuel Contreras, tvrdí, že s Pinochetovým režimem spolupracovali policisté ze 37 zemí světa včetně Francie. Jako obvykle je z toho řádný politický a mediální skandál. Francouzští poslanci hodlají vyšetřovat, jakou podporu poskytly francouzské policejní složky latinskoamerickým diktaturám v letech 1973 až 1984. Kromě Chile prý existují důkazy o spolupráci také s tajnými službami Argentiny a Brazílie. Proč vlastně ten lomoz?

Užiteční novináři

Diktatury obecně to mají ve věku vlády elektronických médií složité. Toto politické zřízení je dáváno do ostrého protikladu s věcí demokracie. Velkou míru odpovědnosti za to nesou americká liberální média, která od konce druhé světové války pomohla mnoha režimům k životu i smrti. Většina novinářů do nich nastoupila po osvojení pokrokářské a elitní atmosféru univerzit, kde se dostává slyšení čemukoli, co se nazývá zastáncem svobody. S tím se zároveň spojovalo i nedostatečné vzdělání - americké univerzity mezi padesátými a sedmdesátými lety poskytovaly jen velmi zevrubnou orientaci v problematice mezinárodních vztahů. Výsledkem této prostoty byl odvážný a razantní žurnalistický řemeslník, který však jen málokdy chápal, kam ho agentura vyslala, a co dotyčnou zemi skutečně trápí. Zatímco kontury místní katastrofy (vietnamské, rhodésijské, jihoafrické, chilské atp.) byly podrobeny tvrdé a vizuelně vděčné kritice, podstatu problému se většinou nikdo nedozvěděl. Tak bylo prodlouženo ono leninské "užitečné idiotství", kráčející světem třicátých let minulého století. Těmto čestným, odvážným, ale prostým novinářům prodali komunističtí propagandisté v podstatě cokoli. Neboť marxisté jsou mistři manipulace s psychologií intelektuálů, a pojmy jako "svoboda" či "demokracie" lze při jejich řemeslné zdatnosti napasovat na libovolné formy barbarství. A síla médií (New York Times mají, nepletu-li se, náklad 20 milionů kusů denně), pro které západní novináři pracovali, se postarala o patřičný výsledek.

Násilí zejména na "turistech"

Tato metoda vytvořila i nepřijatelnou tvář Pinochetova režimu. V podstatě nikoho nezajímá, že Allendeho režim vytvořil z tohoto vzorového státu oblasti regionální základnu prokomunistických sil. Že zničil hospodářství a hodlal zničit i politický systém. Že variantou Pinochetova převratu byla pouze občanská válka. Že většina zabitých byla tvořena politickými emigranty, kteří, na rozdíl od Chilanů, kladli armádě tvrdý odpor. Kdo byli tito lidé? Turisté?

Drzost Pinochetova režimu byla završena jeho absolutním úspěchem. Za cenu omezeného krveprolévání (na latinskoamerické poměry nepatrného) byl stát zrekonstruován a vrácen do kolektivu seriózních režimů. Jeho tvůrce si sice vymínil nestíhatelnost (od dob, co bylo nafackováno Sullovi poměrně rozumné řešení), ale moc předal civilistům.

Ve Francii se tedy bude vyšetřovat pomoc diktátorově policii. Bráno globální optikou, výsadou to snobů v bezpečí a u teplé kávy, je to žádoucí. Pokud se však sneseme do skutečného světa živých bytostí, bude dobré doufat, že celá záležitost vyšumí do větru.

(www.bohumildolezal.cz)