Prosinec 2003

Putin versus oligarchové.

Petruška Šustrová

Nejbohatší člověk v Rusku za mřížemi

Reakce na sobotní (25. 10. 2003, pozn. red. CS-magazínu) zatčení Michaila Chodorkovského, které připomínalo akční film odehrávající se v Novosibirsku, jsou téměř svorné: je to zatčení na politickou objednávku. Z tohoto chóru se vymyká jen maloučko hlasů, a ty stojí za citaci. Jedním je hlas místopředsedy Státní dumy Vladimira Žirinovského, který má ze zatčení Chodorkovského radost. Žirinovskij je toho názoru, že miliardářův majetek by se měl rozdělit v Rusku, a sám miliardář ať si odjede třeba do Londýna.

Se Žirinovským skoro souznívá šéfredaktor měsíčníku „Smysl“, obecně spojovaného s vládními kruhy. Ten říká, že Chodorkovskij má na svědomí stejné hříchy, jako většina největších boháčů v Rusku, a „jestli se mu situace v Rusku nelíbí, ať emigruje do Anglie nebo někam jinam.“

Proč právě do Anglie? To je prosté: do Anglie se před hrozbou represí uchýlil jiný ruský oligarcha, Boris Berezovskij, a před pouhými několika týdny tam získal asyl. Také další ruský miliardář, Roman Abramovič, nedávno prodal velkou část svých ruských aktiv a rozhodl se investovat na Západě. A aby byl výčet úplný, neměli bychom zapomenout ani na Vladimira Gusinského, který momentálně čeká v Řecku, jak u řeckých úřadů dopadne ruská žádost o jeho vydání. Miliardářům prostě v Putinově Rusku pšenka nekvete.

Ropný král

Michail Chodorkovskij je ředitel obrovské ruské ropné společnosti Jukos, která nedávno fúzovala s další velkou společností, Sibněfť, a jejíž lobbisté v parlamentě v květnu letošního roku zablokovali zákon , který by na ruském naftovém trhu zvýšil konkurenci přílivem zahraničních investic. Tehdy zřejmě ruský prezident Vladimir Putin usoudil, že mu ekonomický magnát začíná přerůstat přes hlavu.

Ortel si Chodorkovskij zřejmě podepsal prohlášením, že po svých pětačtyřicátých narozeninách, v roce 2007, hodlá byznys opustit. To se dalo chápat jako záměr zahájit politickou kariéru – a mladý úspěšný obchodník, jehož majetek obnáší na osm miliard dolarů, by nepochybně mohl být úspěšný i v jiné oblasti než v byznysu. Úvahy o tom, že se hodlá v budoucnu ucházet o prezidentské křeslo Chodorkovskij sice dementoval, ale kdo může vědět, jak se za pár let rozhodne?

Značná část lidí z okolí ruského prezidenta pochází stejně jako on sám z takzvaných silových struktur a těmto lidem se přezdívá čekisté. Je to skupina, která usiluje o posílení státní kontroly nad soukromou sférou a zároveň pochopitelně o odstavení jiných mocenských uskupení, které jí konkurují. K těm patří významná „Rodina“, vlivné seskupení vzniklé za dob Borise Jelcina, jehož představitelem je mj. ruský premiér Kasjanov – a tato skupina poskytovala Jukosu i Chodorkovskému politickou podporu.

Politika a ekonomika jdou ruku v ruce

V Rusku můžeme docela dobře studovat snad všechny nešvary, které sužují postkomunistické země. Všechno je tam větší a je to tedy studium hodně názorné. A protože tam jsou volby na spadnutí (parlamentní se budou konat začátkem prosince a prezidentské v březnu příštího roku), vyostřují se i konflikty, takže struktura celého uspořádání vystupuje na povrch.

Firma Jukos není jen ekonomický kolos: její lobbisté figurují na kandidátních listinách řady stran (včetně prokremelské strany Společné Rusko), což samozřejmě může ještě posílit vstřícnost budoucí Dumy k této firmě. Nedávno Jukos koupil noviny Moskovskije Novosti a je celkem jasné, koho bude tento renomovaný týdeník v budoucnu podporovat. Lze tedy pochopit, že se Putin a jeho stoupenci rozhodli zasáhnout. (Pochopit samozřejmě neznamená souhlasit.)

Generální prokuratura klade Chodorkovskému za vinu neplacení daní, nezákonné obohacování, podvody, falšování dokumentů a jednání poškozující spolumajitele firmy. Je docela dobře možné, že se toho všeho dopustil – buď on, nebo jeho podřízení. Problém je však jiný: podle mínění odborníků v Rusku skoro nelze najít větší firmu, která by jednala důsledně zákonně. A platí, že dokud je takový velkopodnikatel „hodný“, prakticky všechno se mu toleruje, zatímco každého, kdo upadne do nemilosti, lze odsoudit v souladu se zákonem, neboť máslo na hlavě mají prostě všichni. Jukos másla na hlavě zdaleka neměl nejvíc – naopak, bývá označován za nejtransparentnější ruský koncern.

Uvěznění Chodorkovského lze tedy chápat jako pokračování rozhodného útoku státu (tj. bývalých státobezpečnostních struktur, které stojí v čele Ruska) proti pokusům velkých byznysmenů vymezit si místo na slunci i v politice. A to je nepochybně v rozporu přinejmenším s proklamovanými hospodářskými reformami směřujícími ke zlepšení investičního prostředí.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)