Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2003


Byli to hrdinové? Případ bratří Mašínů jako měřítko postojů

Petruška Šustrová

Podle bleskového průzkumu agentury STEM pokládá víc než polovina z osmi set dotázaných bratry Mašínovy za vrahy. Bylo by docela zajímavé vědět, jaká část českých občanů pokládá za vrahy pohraničníky střílející na hranicích do lidí, kteří neudělali nic jiného, než že chtěli opustit Československo. Nebo ty, kdo jim k tomu dávali rozkazy.

Neřeknu nic nového, prozradím-li, že slova „bratři Mašínové“ působí ve většině diskusí jako roznětka: každý, kdo o nich něco ví (a docela by mě zajímalo, kolik toho věděli lidé, jichž se průzkumníci agentury STEM dotazovali, a pokud nevěděli nic, co jim tito průzkumníci vysvětlovali), má na jejich příběh vlastní, zpravidla vyhraněný názor.

Nejspíš je to tím, že Mašínové jsou jediní, o kom je v Československu téměř obecně známo, že se pustili do boje proti komunismu na vlastní pěst a se zbraní v ruce. Jinde tomu bylo jinak, třeba v Polsku nebo v Rumunsku se koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let 20. století se ozbrojení odpůrci komunismu počítali na stovky, ne-li na tisíce. Tehdejší režimy je samozřejmě také označovaly za vrahy, ale příliš se to neujalo.

Jenže Československo se ve vztahu ke komunismu a k Sovětskému svazu od ostatních zemí „socialistického tábora“ vždycky odlišovalo. Byla to jediná z těchto zemí, jejíž občané v poválečných volbách skutečně dali komunistům hlasy potřebné k tomu, aby se mohli chopit vlády, jediná, kde se komunisté dostali k moci v podstatě se souhlasem opravdu podstatné části společnosti. Dnes už ovšem víme, že komunismus žádné slibované nebe na zemi nepřinesl, ale zdevastoval zemi i společnost.

Výsledky průzkumu STEM jsou zvláštní – Mašíny, kteří se dokázali dostat pronásledováni přes hranice a tam z obklíčení nejméně stonásobné přesily, pokládá za hrdiny jen každý třetí z deseti dotázaných. Jestlipak by těch zbylých sedm respondentů upřelo označení „hrdina“ například hlavnímu představiteli filmového westernu, který je za spravedlivou věc pronásledován a probije se z obklíčení? Jestlipak by pohůnky padouchů v tomtéž filmu pokládali za nevinné oběti vrahů?

Dá se samozřejmě namítnout, že film je jen film, zatímco skuteční mrtví jsou něco docela jiného. Proč ale ve filmu sympatizuje většina z nás s těmi, kteří bojují za spravedlivou věc – a v realitě je pokládá za vrahy? Nebude to náhodou tím, že komunismus naši společnost zdevastoval daleko víc, než jsme si ochotni připustit?

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)



Zpátky