Prosinec 2003

Jižní Kavkaz a OBSE

Petruška Šustrová

Pozorovatelská mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ještě ani nestačila vydat závěrečnou zprávu o tom, co její pozorovatelé viděli 15. října při prezidentských volbách v Ázerbájdžánu, a už má před sebou další problém. V neděli 2. listopadu hlasovali voliči v Gruzii o složení nového parlamentu, a v hlavním gruzínském městě Tbilisi už týden demonstrují tisíce lidí, nespokojených s výsledky voleb.

Jde ovšem o předběžné výsledky, neboť gruzínská ústřední volební komise definitivní výsledky ještě nevyhlásila a ani se k tomu v nejbližších dnech nechystá. To je nešvar, který se v postkomunistických republikách na Jižním Kavkaze, tedy v Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu, opakuje pravidelně. Problém je, že v tamních volebních komisích mají většinu zástupci vládnoucí strany, kteří zpravidla zástupce opozice buď přehlasují, nebo je vůbec ke sčítání hlasů nepustí.

Představitelé dvou nejdůležitějších gruzínských opozičních stran tvrdí, že dosavadní oficiální výsledky tamních parlamentních voleb z 2. listopadu neodpovídají ani výsledkům průzkumu, prováděného přímo během voleb, ani neoficiálním výsledkům, ke kterým podle kopií oficiálních volebních protokolů dospěla gruzínská nevládní organizace Spravedlivé volby. Oficiální volební výsledky byly podle nich zfalšovány.

Jsou ovšem věci, na které člověk žádné protokoly nepotřebuje. Dočteme-li se, že v gruzínské autonomní republice Adžárii přišlo k volbám přes devadesát procent oprávněných voličů a devadesát pět procent z nich volilo stranu adžárského vládce, asi nám i bez přesných čísel dojde, že to není příliš pravděpodobné.

Mohli bychom si zpupně říci, že je to všechno jejich věc, a že jak si to tam na Kavkaze udělají, tak to budou mít. Věc ale není tak jednoduchá. Gruzie i Ázerbájdžán, kde se nad velmi nedávnými volbami vznášejí naléhavé otazníky a vykřičníky, jsou členy Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Z politického hlediska jsou to tedy evropské země a měla by v nich platit běžná evropská pravidla. A především by v nich samozřejmě měly platit jejich vlastní zákony. Nad tím, zda se to při volbách skutečně děje, mají bdít mezinárodní pozorovatelé. Pokud na nesčetná porušení volebního zákona té které země nereagují, nabudou občané takové země dojmu, že i ve vyspělé Evropě představují zákony jen fasáda, za kterou se skrývá zvůle mocných.

(ČRo-Regina)