Prosinec 2003

Rozhovor s Ivanem Fílou

Darina Křivánková

Dokázal jsem říci ne Hollywoodu.

Fílův film Král zlodějů se dřív než do českých kin dostal na seznam titulů, jež se budou ucházet o oscarovou nominaci. Vyslali ho tam Slováci. Je tak možné, že v pětici nominovaných na nejlepší neanglicky mluvený film budou figurovat dvě česká jména: Ondřej Trojan a jeho Želary a Ivan Fíla a Král zlodějů. Zasvěcení tvrdí, že se letos urodilo mimo USA málo filmů. Těch zajímavých navíc mnoho není. Prý je to pro nás dobrý rok.

LN: Zpráva, že vás Slováci vyslali do boje o oscarovou nominaci, vás zastihla v Los Angeles...

Mělo to tam velký ohlas. Jakmile se zjistí, že jste ve hře, tak se všichni začnou zajímat. Agenti, distributoři, producenti... Agent, který se měl starat o distribuci, nám ovšem oznámil, že zavírá firmu. Ihned jsem kontaktoval Neila Friedmana. Film se mu líbil a dohodli jsme se, že ho koupí pro distribuci na americkém kontinentu.

LN: On už ale koupil Želary.

Ano, má Krále zlodějů, Želary a ještě jeden mongolský film, který se také uchází o Oscara. Má teď tři děti, každé je z jiné země. Slíbil, že bude bojovat za všechny stejně. Kdyby vyšlo, že se v pětici nominovaných objeví Česko i Slovensko, bylo by to přece úplně fantastický. Ačkoli přehnané naděje si já osobně nedělám.

LN: Aby mohl film kandidovat na Oscara, musí se promítat v zemi původu v kinech, ale Král zlodějů ještě v distribuci není.

To není, ale běžel osm dní v kině Mladosť. To je podmínka, aby se mohl ucházet o Oscara. Z tisku jsem se dozvěděl, že by premiéra měla být na Slovensku někdy v zimě, kdy to bude v Česku, netuším. Nad filmem teď vládnou investoři, za jejichž peníze se projekt podařilo dokončit. Oni mají vliv na to, kdy a jak půjde do kin.

LN: Stále mluvíme o filmu, který ještě skoro nikdo neviděl. Jaké byly reakce během toho jednoho promítacího týdnu?

Byl jsem zrovna v USA, ale prý byla návštěvnost vyšší než u Tichého Američana podle Grahama Greena, který zrovna na Slovensku v té době startoval. Ale kritiky ještě nevyšly.

LN: Máte zkušenosti ze situace, kdy byl váš film Lea nominovaný na Zlatý globus. Co je teď pro úspěch Krále zlodějů nejdůležitější?

Dostat akademiky na projekce, to je první a dost těžká věc. No a pokud film neběží v americké distribuci, tak to rovnou můžete zabalit. Naopak, když se film promítá, tak se o něm ihned začne psát. Když vidíte plakát svého filmu denně v Los Angeles Times a u toho pět hvězdiček a nadšené vyjádření kritiků, které má v USA mimochodem obrovskou váhu, tak máte minimálně slušnou šanci.

LN: K vašemu hranému debutu Lea byla zahraniční kritika vstřícná. Zjevil jste se v české kinematografii poněkud démonicky.

Nezjevil jsem se jako démon. Než jsem natočil Leu, tak jsem udělal 15 dokumentárních filmů. Nikoli démonický, ale hodně tichý vstup do české kinematografie jsem měl v roce 1990, když jsem tu natočil film Kroky v labyrintu, celovečerní dokument o lidech, kteří odešli do emigrace, a o těch, kteří tu zůstali.

LN: Kdy jste emigroval vy?

V roce 1977. Utíkal jsem přes Jugoslávii, přes lesy. Pak jsem půl roku cestoval po Evropě, protože mě nikde nechtěli. Tenkrát bylo docela komplikované získat azyl. Původně jsem chtěl do Ameriky, ale přes Itálii, Švýcarsko, Francii a Holandsko jsem se dostal do Německa. Tam jsem si ve Frankfurtu na nádraží koupil české emigrantské noviny, kde byla reklama na pomoc přistěhovalcům. Zůstal jsem tam, protože mi nabídli ubytování a hlavně školu, kde jsem se doučil němčinu a udělal si německou maturitu.

LN: Kolik vám při útěku bylo?

Devatenáct. Měl jsem po maturitě a věděl jsem, že se svým kádrovým posudkem se na žádnou vysokou školu nedostanu. A já chtěl studovat. O prázdninách jsem dělal na Barrandově a pak se hlásil na FAMU, tam mi ale rovnou řekli, že s tímhle škraloupem nemám šanci.

LN: Čím jste si ten kádrový posudek tak pokazil?

Vyhodil jsem volební komisi. Dost agresivně jsem reagoval na všechno, co zavánělo komunismem. Věděl jsem, že ve chvíli, kdy budu muset na vojnu, nastane velký průšvih. Tam bych asi umřel. Nechtěl jsem skončit ve vězení. Nebyl jsem zas takový frajer, abych se protloukal v disentu po kotelnách. V tom věku jsem taky v emigraci pociťoval dobrodružství. Když na to vzpomínám, tak to byla asi nejlepší léta, která jsem prožil. Byl jsem absolutně volný, pohyboval jsem se dopředu. Tenhle pocit mi zůstal. Pořád se musím přesouvat.

LN: V Německu se vám nakonec podařilo vystudovat film.

Film a fotografii na univerzitě v Kolíně. Absolventský film jsem natočil v USA o takovém fanatickém fanouškovi harley davidsonů. Na pláži si tam udělají dálnici pro motorky, hrozně se tam pije a holky na potkání ukazujou prsa. Nechtěně jsem se tak dostal k dokumentům, ty jsou levnější, vždycky se mi na ně nakonec podařilo sehnat nějaký grant, ale na hraný film to nikdy nestačilo.

LN: Po úspěchu Ley v USA jste získal smlouvu se Spielbergovým studiem Dreamworks...

Lea měla velký úspěch v USA na festivalu v Telluride. Předtím tam byl také hodně úspěšný Kolja. Počítá se to podle přidaných projekcí, naplánované jsme měli dvě, přidat nám museli další tři. Toho se hned chytí agenti. Na Americe je hezké, že ať mluvíte jak mluvíte, když máte úspěch, tak na vás vsadí. Hned vás testují, jestli jste poddajný pro jejich americký trh. A tam začíná hra. Musíte nějak tu poddajnost předstírat a nakonec to udělat podle sebe.

LN: Nabízeli vám scénáře?

Ihned. Znali Leu, takže jsem byl pasován na specialistu na milostné příběhy z východní Evropy. V každém z těch scénářů mluvila alespoň jedna postava rusky, polsky, slovensky nebo česky. Nic se mi ale nelíbilo.

LN: Také se prý producenti vždy ptají na režisérovy oblíbené filmy.

Ano, to je takový test, jestli vás vyhodí, nebo ne. Tak jsem říkal Přelet nad kukaččím hnízdem, to je jeden z nejgeniálnějších filmů, které znám, nebo Čínská čtvrť. To se jim líbilo, ale začali mi nosit akční filmy, kde byl zase jeden z hrdinů Rus, že prý se vyznám v ruském světě.

LN: Pořád ale nejsme u Spielberga. Jak jste se k němu dostal?

To způsobil můj agent, usmyslel si, že Leu Spielbergovi za každou cenu promítne. Jeho studio Dreamworks totiž mělo problém s jedním scénářem, na který bych se podle něj hodil. Jmenovalo se to The Betty Schimmell Story, byl to příběh z Budapešti z období holocaustu. Devět scenáristů si na tom vylámalo zuby.

LN: Viděl tedy Spielberg Leu?

Dokonce dvakrát a líbilo se mu to. Jakmile to řekl, tak se na mne vrhly všechny ty hollywoodské hyeny. Letěl jsem do Los Angeles první třídou, na letišti mě vyzvedla limuzína a vezli mě do hotelu Four Seasons. Přivítala mě producentka filmu Forrest Gump se slovy "Já jsem tvoje producentka, zítra ráno pojedeme na pohovor ke Spielbergovi, tak se na to připrav, nechceme slyšet žádný tvoje evropský kydy, jsi v Americe, chovej se jako Američan." Ráno se na mne vrhlo asi deset dalších hyen a před dveřmi mi říkali, co přesně mám říkat, jak se chovat... Tak jsem jim řekl, že kvůli tomuhle jsem utekl před bolševikem a že teď už budu říkat jen to, co chci.

LN: Jak ten rozhovor dopadl?

Vyvinul se přesně tak, jak oni nechtěli. Dvě hodiny jsme se výborně bavili a on nakonec řekl: "Fajn, dejte mu ten job." V tu chvíli se všem hyenám v očích rozsvítily dolary, protože tím pádem měli také na čem dělat.

LN: Jak se v Hollywoodu píše scénář?

Dali mi k ruce asistenta, kterému jsem diktoval. Každé pondělí v pět hodin zazvonil telefon a probíhala telefonní konference osmi lidí. Museli jsem předčítat, co jsme napsali. Pochopil jsem, že takhle se to může táhnout třeba léta. Dokončili jsme první verzi, se kterou jsme byli spokojeni. Ale neprošlo to přes nového šéfa produkce, který ten projekt nesnášel a chtěl ho definitivně smést ze stolu. Nicméně jsme dostali ještě jednu šanci. V případě, že bych bez diskusí zahodil to, co jsem napsal, a šel úplně jinudy - podle jejich představ a dost nesmyslně - tak bych mohl pokračovat.

LN: O kolik peněz vám šlo?

Nejspíš by mě to zabezpečilo do konce života. Po hodinovém jednání jsem se musel rozhodnout. Tak jsem řekl ne. Dodnes jsem na to hrdý. Všechny ty hyeny se ve vteřině ode mě odvrátily.

LN: Vznikl nakonec ten film?

Ne. Po mně to dostal Kenneth Branagh, byl také neoblomný a dopadl stejně. Tady nešlo o kapric, ale o to, že oni chtěli udělat blbý film, a pod to se nikdo rozumný nepodepíše.

LN: Setkal jste se pak ještě se Spielbergem?

Loni jsem byl zase pozvaný na Zlatý globus. Když už jsem tam byl, tak jsem si říkal, že zkusím zavolat Stevenovi. Ale byl jsem nesmírně naivní, ihned mě odpálkovali. Pak jsem ho ale potkal na party Dreamworks a šel jsem za ním. Hned si mě zařadil. Dohodli jsme se, že si přečte můj další scénář. Takže mám pro něj připraveného Rytce kamejí, což je projekt, který je ideální pro světovou koprodukci. Hodně na něj věřím. Točit by se to mělo z devadesáti procent v Praze, ale v angličtině. Inspiroval mě Meyrinkův Golem, je to příběh nejstaršího člověka na světě, je nesmrtelný, ztratil paměť, prošel holocaustem, zažil několik životů. To už bude hodně náročný film, tak za 15 - 20 milionů dolarů, to záleží na obsazení.

LN: O kom uvažujete?

V ideálním obsazení figuruje Johnny Depp a Jack Nicholson.

Král zlodějů a jeho cesta za Oscarem

Scénář filmu Král zlodějů napsal Ivan Fíla už před jedenácti lety. Inspiroval ho zážitek z Itálie, kde na náměstí v Miláně pozoroval partu dětí, jak okrádá turisty. Začal se o malé zlodějíčky zajímat a objevil řadu jímavých i napínavých příběhů. V Neapoli pak našel dům, kde žijí děti, kterým se ze zlodějských gangů podařilo uprchnout. Prý jich není mnoho, většinou je jejich "páni" prodají nebo zabijí. Příběh o ukrajinském chlapci, kterého si koupí bývalý cirkusák, odveze ho do Berlína, nutí ho ke zlodějině a jeho sestru k prostituci, ale musel na realizaci ještě počkat. Na nákladný projekt se nepodařilo sehnat peníze. Více méně ze zoufalství napsal scénář filmu Lea. Komorní milostný příběh se podařilo financovat snáze. Lea se režisérovi odvděčila úspěchem: nominací na Zlatý globus a Evropskou filmovou cenu, 32 cenami na světových festivalech a prodejem do dvaačtyřiceti zemí. Na konci srpna 2000 se konečně začal Král zlodějů natáčet. První scény vznikaly na Kladně, pak se štáb přesunul do Berlína a následovat mělo natáčení v Praze. V tu chvíli byly ale práce na filmu zastaveny, německá producentka oznámila bankrot. K dokončení filmu zbývalo čtrnáct natáčecích dnů. Producentka tlačila na režiséra, aby film sestříhal z materiálu, který je k dispozici. To ale Ivan Fíla odmítl. Nicméně pracovní sestřih filmu přeci jen udělal a vypravil se s ním hledat koproducenty na festivaly do Cannes a do Benátek. Tam se dověděl, že jakmile film bude hotový, stáli by o něj do soutěže. Podobnou větu český filmař neslyší často. Nicméně šance na dokončení Krále zlodějů se blížila nule. Ivan Fíla se obrátil na 700 potenciálních koproducentů, našlo se několik zájemců, kteří byli ochotni investovat do zbytku natáčení a do postprodukce, ale producentka odmítala natočený materiál vydat a požadovala nesmyslně vysoké odstupné. Režisér se začal smiřovat s tím, že film nedokončí. Hrozilo totiž, že dětští herci, devítiletý Jakov Kultiasov a jedenáctiletá Yulia Khanverdieva, vyrostou. Loni v létě se situace radikálně zlepšila. Producentka přestala trvat na svých přemrštěných požadavcích a Krále zlodějů se ujal slovenský producent Rudolf Bierman. V listopadu se začaly natáčet zbylé scény. Režisér netrpělivě čekal na okamžik, kdy z letadla vystoupí jeho filmové děti. Za dva roky se takřka nezměnily, snad prý kvůli filmu přestaly růst. Stále trval zájem o Krále zlodějů z festivalů v Cannes, Benátkách i Karlových Varech, ale film se nedařilo dokončit včas ani na jeden z festivalů. Třikrát se měnil hudební skladatel, donekonečna se protahovala postprodukce. Režisér nechtěl pustit z ruky nehotový film. "Říkám tomu bastard-movie," charakterizoval svůj film režisér Fíla. Mluví se tam německy a rusky. Film vznikal za slovenské, německé, rakouské, francouzské a české peníze. Nicméně kdy film vstoupí do českých kin, je ve hvězdách, dřív ho nejspíš uvidí diváci v USA díky kampani na oscarové nominace.

(dar)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)