Prosinec 2003

Proč se Václav Klaus 28. října "vyznamenal"

Karel Hiršl

Prezident republiky Václav Klaus 28. října vyznamenal ve Vladislavském sále pražského hradu nejvyššími státními vyznamenáními dvacet osob. Událost byla ostře sledována, neboť Hrad nezveřejnil ani jména vyznamenaných, ani jejich počet. Udělování státních vyznamenání Václavem Havlem bylo přitom častým terčem kritiky jak nynějšího prezidenta, tak jeho stoupenců. Sledoval jsem tedy přímý přenos z Vladislavského sálu se zaujetím. Po tradičním "klausovském" projevu, v němž se neopomněl otřít o Evropskou unii i současnou levicovou vládu, nadešel očekávaný okamžik. Hned po prvních vteřinách obřadu mne zasáhl šok. Prezident, na rozdíl od svého předchůdce, nepřinášel oceněným jejich vyznamenání, ale nechával je přicházet k sobě. Těch pár kroků, které se někomu může zdát malicherností, mají veliký význam. Havel tím vyjadřoval, že ač je nejvyšším představitelem státu, cení si vyznamenaných osob natolik, že k nim s pokorou sám přichází. Slovo pokora je však Klausovi cizí, stejně jako zásada, že vladař je prvním služebníkem svého státu. (Tu formuloval osvícenský monarcha Bedřich Veliký a řídil se jí mimo jiné T. G. Masaryk.) Když jsem pak viděl, jak se k prezidentovi těžce přibližuje o francouzské holi válečná veteránka Luisa Abrahams, hluboce jsem se styděl.

Kritérium výběru - loajalita

Kromě formy ceremoniálu stojí za velikou pozornost i dekorované osoby. Havel často čelil kritice, že vyznamenání uděloval svým známým. Klaus se před svým zvolením prezidentem nechal slyšet, že tomu učiní přítrž. A jaká je realita? Mezi vyznamenanými jsou i tři umělci, u nichž bylo kritériem výběru jediné - loajalita vůči Klausovi. Ba co víc, Adolf Born, Vlasta Průchová a Jiří Kodet vystupovali na předvolebních mítincích Občanské demokratické strany. Těžko lze uvěřit, že tato okolnost je čistě náhodná, navíc toto byli jediní vyznamenaní umělci. Havel také často dekoroval umělce, ale vždy šlo o osoby, které buď proslavily českou republiku v zahraničí (např. Jan Němec), nebo byly za své postoje pronásledovány komunistickým režimem (Vlasta Chramostová). Konkrétně u Jiřího Kodeta neshledávám při největší fantazii ani jedno z těchto kritérií, přičemž právě jemu Klaus přišel při předávání medaile nejvíce v ústrety. Zdá se tedy, že Klaus si cení vystupování na svých mítinzích více než obětování života pro vlast.

Modrý pták s rudou hvězdou

I to je ovšem maličkost proti následující skutečnosti. Mezi vyznamenanými nebyl ani jediný příslušník protikomunistického odboje. Tito lidé tvořili za Havlovy éry vždy podstatnou část dekorovaných. Navržených byla přitom celá řada - důstojníci československé armády Karel Sedláček či Josef Buršík, letci Josef Bryks či Milo Komínek anebo popravení Slavoj Šádek a Karel Bacílek. Skutečnost, že ani jednu z těchto osob neuznal Václav Klaus za hodnou státního vyznamenání, považuji skutečně za alarmující. Lze to považovat za další vstřícný krok Václava Klause vůči komunistům. Jak to říkal po svém zvolení? Že chce být prezidentem všech. Mně se však zdá, že je zatím hlavně prezidentem strany modrého ptáka a strany rudé hvězdy. K zachování národní svébytnosti, před jejíž ztrátou Klaus varuje, může přispět právě připomínání významných osobností našich moderních dějin. Místo generála Ludvíka Krejčího, který byl jedním z hlavních architektů obrany Československa před nacistickým Německem ve třicátých letech, je však oceněn herec Jiří Kodet. A více než statečného diplomata Jiřího Sedmíka, popraveného za protinacistickou odbojovou činnost, si náš prezident cení hlasu zpěvačky Vlasty Průchové. Takových zpěváků a herců má však Evropa celou řadu. Můžeme se divit, když se pak v Evropské unii rozpustíme jako kostka cukru?

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)