Prosinec 2003

Nemáte pas? Zavřou vás

Martin Krahulík

Představte si, že vám ukradnou pas a pocházíte ze země, která nemá v České republice diplomatické zastoupení, a vy v dobré víře ztrátu nahlásíte na policii. Výsledek? Na šest měsíců vás zavřou. V jednom ze zařízení, kam takové lidí umísťují, se minulý týden konala protestní hladovka. Více než dvacet cizinců v zařízení Bálková odmítalo po tři dny přijímat jídlo. Požadovali mimo jiné změny ve složení stravy, v přístupu k hygieně, v lékařské péči či v rozsahu vycházek. Hladovka upozornila nejen na složitou situaci v zařízení samém, ale především na chaotickou zákonnou úpravu statusu lidí s nevyřešeným pobytovým režimem. Cizince je totiž možné zajistit na šest měsíců, ale poté nenásleduje žádné další opatření a zajištěná osoba je bez dokladů a bez prostředků propuštěna.

Vyhoštění se nám nedaří

V Bálkové jsou lidé, kteří nějakým způsobem přišli na našem území o svůj pas, vypršela jim platnost víza nebo doklady vůbec neměli. Tito cizinci nejsou pachateli trestných činů, jejich jediným proviněním většinou je, že nemají v pořádku doklady opravňující je k pobytu. Hlavním účelem existence podobných zařízení v zahraničí je krátkodobé zajištění cizince před jeho vyhoštěním z dotyčného území. České republice se však realizovat vyhoštění příliš nedaří. Člověk, který strávil v zařízení pro zajištění cizinců šest měsíců, je po uplynutí této doby propuštěn s ponaučením, aby si vyřídil cestovní doklad a vycestoval z území České republiky ve lhůtě stanovené mu za tím účelem ve výjezdním vízu. Propuštěnec z Bálkové, často bez finančních prostředků a znalosti jazyka, je tedy vysazen někde v okolí střediska z policejního auta s radou, ať kontaktuje svoje vyslanectví. Asi nepřekvapí, že se dotyčný co nejdříve obrátí na převaděčské gangy, neboť jinou možnost vlastně nemá, a celá tragikomedie začíná znovu.

Jako ve vězení

Institut zajištění je příkladem chybějící koncepce české vlády k problematice nelegálních cizinců na našem území, protože na něj nenavazuje odpovídající opatření, které by situaci těchto lidí řešilo. V Bálkové jsou proto zajištěni cizinci, kteří jsou tam již podruhé či potřetí v průběhu několika málo let. Zajištění ve smyslu cizineckého zákona nemá být trestem, ale opatřením, které následuje poté, co cizinec spáchá přestupek proti cizineckému zákonu. Ve skutečnosti je zajištění s trestem odnětí svobody srovnatelné, v možnosti trávení volného času či přístupu k informacím jsou na tom zajištění snad ještě o něco hůře než vězni. Cizinci totiž často vůbec nechápou, za co vlastně v Bálkové "sedí", a o svých právech mají jen minimum informací. Nejvíce si cizinci odmítající stravu stěžovali na délku zajištění. Ta však vyplývá ze zákona a vedení Bálkové v čele s majorem Vratislavem Hubkou ustoupit nemohlo. Protestujícím však byla slíbena vyšší kvalita jídla či delší doba vycházek (před protestem mohli zajištění cizinci jen na hodinu denně na betonem vydlážděný dvůr obehnaný ostnatým drátem a obklopený policisty se psy). Vláda by si měla uvědomit, jaký dopad má její ignorance problémů nelegálních cizinců v těchto zařízeních. V ČR jde o stovky lidí ročně. Politika, která by umožnila efektivní vyhoštění cizince, jenž porušil naše zákony, a naopak důstojné podmínky k životu pro člověka, který hledá v naší zemi útočiště před pronásledováním či válkou, je s narůstajícími počty přicházejících cizinců nutností. Novelizace relevantních zákonů by měla rozumně upravit kompetenci jednotlivých složek státní správy a učinit ze zajištění to, čím má ve skutečnosti být - krátkodobým opatřením před vyhoštěním nebo přesunem do uprchlického tábora.

(MF DNES)