Prosinec 2003

Šedesát let od vzpoury v Sobiboru

Lukáš Krákora

Povstání ve varšavském ghettu, vzpoura v Treblince a v Sobiboru: třikrát se před šedesáti lety, v průběhu roku 1943, proti nacistům vzbouřili vězni ghett a likvidačních táborů na území okupovaného Polska. Zatímco první dvě povstání jsou v poslední době přece jen občas připomínána, o vzpouře v Sobiboru ze 14. října ví jen málokdo navzdory tomu, že se jedná o vůbec nejúspěšnější akci svého druhu v koncentračních táborech nacistického Německa.

Vyhlazovací tábor Sobibor stál nedaleko železniční trati mezi městy Chelm a Wlodawa pět kilometrů od hranic okupované Ukrajiny. Podobně jako tábor v Treblince a Belzeci se rozkládal na malé ploše (600 x 400 m), neměl žádné rozsáhlejší ubytovací prostory a nově příchozí transporty nebyly podrobovány selekcím, jak je známe například z Osvětimi-Birkenau. Z jejich řad byl pouze doplňován personál potřebný k zajištění hladkého průběhu vyvražďování. Všichni ostatní byli ihned po příjezdu nahnáni do primitivních plynových komor a udušeni výfukovými plyny z dieselových spalovacích motorů. Oběti byly nejprve pochovávány v hromadných hrobech, pak exhumovány a spalovány na konstrukci ze svařených kolejnic.

V Sobiboru samotném zahynulo více než čtvrt milionu lidí. V létě 1943 vznikla v táboře ilegální odbojová organizace, jejíž činnost se zradikalizovala, když se do jejího čela postavil zajatý sovětský důstojník židovského původu Alexander Pečersky. Připravované povstání se podařilo udržet v tajnosti až do poslední chvíle. V den vzpoury povstalci vlákali do skladů a dílen a zlikvidovali většinu přítomných esesmanů a několik jejich ukrajinských pomocníků a pak se pokusili o útěk. Ze 600 vězňů, kteří v den vzpoury pracovali v táboře, se dostala na svobodu asi polovina. Mohutnou pátrací akci a pobyt na okupovaném území mezi převážně nepřátelským polským obyvatelstvem však většina z nich nepřežila. Konce války se dočkalo jen 53 povstalců mezi nimi i boskovický rodák Kurt Ticho, který se ukrýval devět měsíců u polského rolníka na půdě prasečího chlívku. Byl také jediným, kdo přežil z přibližně 6000 Židů deportovaných nacisty do Sobiboru z území protektorátu. Vůdce sobiborské vzpoury Alexander Pečersky byl po válce jako zajatec sovětskými orgány vězněn a propuštění se dočkal až po četných protestech ze zahraničí.

Krátce po povstání byl tábor v Sobiboru rozebrán, terén urovnán a osazen stromky, aby se zahladily stopy vraždění.

(Respekt)