Prosinec 2003

Politik, který má vize, patří na psychiatrii

Jiří Loewy

Móda se vrací, pohybujíc se ve spirále. Což se ani zdaleka nevztahuje pouze na odívání, obouvání, bytový textil a lakování aut. Platí to i o výběru módního výraziva. Tak třeba "elita" a "vize" nesměly počátkem devadesátých let chybět v žádném eseji, komentáři a sloupku. Pak ale, znehodnoceny nadužíváním, nadlouho zmizely z autorských arzenálů. Nyní se obě slovní obnošeniny najednou zas vynořily, visí recyklovány na ramínku ve verbálním sekáči (second hand, pozn.red.CS-magazínu). Jestliže si za příklad návratu odložené módy vybírám zrovna úterní sloupek pana Macka v LN z 9. září, činím tak jen pro jeho názornost, a ne tedy proto, abych se otřel o autora. Podařilo se mu totiž nahromadit v poměrně stručném textu hned tři vize (silnou, pravicovou a nesložitou) a čtyři elity (vlivnou, politickou a dvě pravicové). Elity ponechme pro dnešek stranou a věnujme se takzvaným vizím, neboť ty se teď začínají v médiích a v řečech politiků množit přímo epidemicky. Vize (z lat. "visio" - vidět, hledět) je označení pro optickou halucinaci neboli přelud. V teologickém názvosloví jde o psychický vjem ze setkání s nadpřirozenými bytostmi (Bohem, anděly, zemřelými, duchy, démony). Ve Starém zákoně je vize prostředkem takzvaných zjevení, zvláště u proroků. Bývá spojena s audicí (slovním poselstvím). V dějinách církví a v pověstech národů (Libuše!) se setkáváme s mystickými vizionáři běžně; hranice k parapsychologickým fenoménům je plynulá.

Co je a není vize

Slovníky definují vizi zejména jako neskutečnou věc či bytost uzřenou ve snu nebo v tranzu, také jako mámení smyslů, například při drogové závislosti po užití psychoaktivních látek, při schizofrenii anebo ve stavu náboženské extáze. Vize apokalyptické mohou vyděsit k smrti; existují ale i příjemné vize. Ty si dokonce můžeme sami navodit rozličnými technikami, například při autogenním tréninku. Třeba si při čekání na tramvaj vsugerujeme představu, že ležíme zcela uvolněni na pláži v teplém písečku a lehký vánek nám čechrá kadeře. Pokud se z tranzu včas probudíme, nemívá to negativní následky. Významů slova vize bychom při troše snahy ještě našli řadu. Pokud pomineme The New Vision, nejčtenější deník v Ugandě, jde zpravidla o sny, chiméry, obsese a blouznění, fatu morgánu. Dost pochybuji, že by pro takové stavy bylo místo v politice, byť pravicové. Chtěli byste pustit k volantu hysterického řidiče, kterému se na dálnici zjevují malá bílá slůňata? V silniční dopravě dáváme přednost střízlivým řidičům, ve věcech veřejných pragmatickým politikům. Jedním z nejstřízlivějších poválečných německých politiků byl Helmut Schmidt (SPD), spolkový kancléř z let 1974 - 1982. Módní fráze o politických vizích Schmidt bytostně nesnášel. A když na to jednou přišla řeč, poznamenal suše, že politik, který má vize, patří na psychiatrii. Tečka.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)