Prosinec 2003

Hezky česky s komunisty

Jiří Pehe

Komunistická strana Čech a Moravy chce navrhnout ústavní dodatek, kterým by čeština byla chráněna jako národní jazyk. Poslanci KSČM chtějí do ústavy začlenit tuto větu: „Stát dbá na ochranu českého jazyka jako nedílné součásti státní a národní identity.“ Je to snaha licoměrná a nesmyslná.

O licoměrnosti lze mluvit ze dvou důvodů. Tím prvním je skutečnost, že podobně jako jazykový zákon, se kterým komunisté už v minulosti neuspěli, je i navrhovaný ústavní dodatek jen na efekt vypočítanou součástí nacionální kampaně KSČM. Ta se v posledních letech snaží zaplnit politický prostor, který vyklidili sládkovští republikáni. Snaha je to licoměrná též proto, že to byli právě komunisté, kteří češtinu během své vlády nejen zaplevelili nejrůznějšími nesmyslnými novotvary (většinou převzatými z ruštiny), ale také jí mrzačili svým totalitním jazykem. Pojmy jako „subotnik“, „stachanovec“, „úderník“ či „chozrasčot“ jsou nejkřiklavějšími příklady komunistických jazykových inovací, zatímco pojmy jako „brigáda socialistické práce“, „reálný socialismus“, či „demokratický centralismus“ mohou zase sloužit jako příklady totalitního jazyka.

Komunisté měli též slabost pro nadužívání vojenských výrazů (ofenzíva, bitva, steč, boj), nemluvě o tom, že jejich předáci češtinu prznili i nadužíváním slovesných podstatných jmen, takže nebylo nic výjimečného se dozvědět, třeba že „zabezpečení provádění při plnění usměrňování bylo úspěšné.“

Jazyk je ovšem živá struktura, která dlouho neunese znásilňování. To, co se neosvědčí, z jazyka nakonec zmizí - ať už proto, že to nemá nic společného s realitou, nebo proto, že je to skutečně cizorodý prvek. Platí to ovšem i naopak. Snaha svazovat jazyk nařízeními a zákony nakonec vždy selže, pokud je namířena proti přirozené tendenci jazyka obohacovat se o cizí výrazy.

Málokdo si dnes uvědomí, že například výrazy jako „špice“, „šroub“ či „šuple“ (a mnoho, mnoho dalších) přišly do češtiny z němčiny. Zůstaly, protože se osvědčily - nikoliv proto, že ten který rakouský císař nařídil, že se musí používat. Čeština si je přizpůsobila a dnes jsou to pěkná česká slova.

V pozadí návrhu komunistů je nejspíše snaha omezit příval anglických výrazů do češtiny v současnosti. I ty ovšem projdou stejnou zkouškou jako kdysi výrazy německé. Některé se osvědčí, jiné nikoliv. Ty, které zůstanou, budou nakonec většinou nějakým způsobem počeštěny. Pokud vytlačí některé současné české výrazy, bude tomu tak proto, že se ukáží být funkčnějšími. V některých příkladech budou koexistovat s výrazy dosavadními.

Návrh komunistů je nesmyslný též proto, že není jasné, jak by jimi navrhovaný dohled nad čistotou českého jazyka fungoval. Věrni svým tradicím, komunisté by jistě rádi vytvořili nějaký cenzorský úřad, který by zakazoval, usměrňoval, popřípadě trestal. Zatímco by tak činil, zejména mladá generace by užívala takový jazyk, který se jí líbí a vyhovuje jejím potřebám. Výsledkem by byla prohlubující se propast mezi češtinou mluvenou a češtinou oficiální.

Řečeno jinak, současný systém, který už má v podobě Ústavu pro jazyk český při Akademii věd v sobě zabudován určité kontrolní prvky, je zcela dostačující. Jazyková reglementace posvěcená ústavou by snadno mohla být zneužita k reglementování ostatních oblastí společenského života.

(www.pehe.cz)