Prosinec 2003

Attova rozhodující schůzka

Jaroslav Spurný

Pražský pobyt šéfteroristy z 11. září nabývá na významu

Hned po dobytí Bagdádu se CIA podařilo zabavit téměř kompletní archiv tamního ministerstva zahraničí a některé materiály irácké tajné služby Muchabarat. České bezpečnostní orgány mají dnes k dispozici spisy z pražské ambasády Iráku. Už v létě byl v Bagdádu zatčen americkými vojáky bývalý irácký konzul v Praze Ahmed Al Aní. Přestože se dodnes nepodařilo prokázat, zda se konzul setkal v Praze s teroristou Muhammadem Attou, nové informace z amerických, německých a nakonec i českých služeb naznačují, že Attovy návštěvy v Praze byly důležité. Pro teroristickou operaci z 11. září možná rozhodující.

Peníze pro teroristu

Egypťan Muhammad Atta (33), vůdce dvacetičlenné skupiny, která v září 2001 podnikla útok na USA a nechala za sebou skoro tři tisíce mrtvých, přiletěl do Prahy poprvé třicátého května 2000. O vízum si požádal čtyři dny předtím a na letadlo sedl v Hamburku přesto, že jeho žádost dosud nebyla vyřízena, a on tedy musel vědět, že jej české úřady na naše území nevpustí. To se také stalo: Atta pobyl v bezcelní zóně pražského letiště šest hodin a pak odletěl opět do Německa. “Pokud vím, americké úřady se touto návštěvou intenzivně zabývají. Attu musela do Prahy přivést skutečně neodkladná a důležitá záležitost, když přiletěl i s vědomím, že nebude moci opustit letiště,” říká známý americký novinář a autor velmi ceněných knih o práci zpravodajských služeb Edward Epstein, který se případem už dva roky zabývá. Nicméně přes usilovnou snahu zatím ani české, ani americké úřady neznají důvod Attovy cesty.

Stejně tak málo se ví o Attově druhé návštěvě. Na ni budoucí terorista přijel autobusem 2. června 2000. Podle informací BIS (a průmyslové kamery) se chvíli zdržoval v herně Happy Day na pražském nádraží Florenc a druhý den odletěl linkou ČSA z Prahy do New Yorku. Nebyl ale nalezen žádný záznam o jeho noclehu v některém z tuzemských hotelů, takže se zdá, že noc strávil v soukromí. Podstatná je dosud nezveřejněná informace, že tři dny po této pražské návštěvě přišly na Attova americká a německá konta z několika účtů desítky tisíc dolarů (přesnou částku úřady nezveřejnily a není dostupná ani u neoficiálních zdrojů). CIA je přesvědčena, že Attovu teroristickou skupinu museli řídit profesionálové z tajných služeb – možná iráckých. Akce byla precizně zkoordinována a její přípravu prý provázely některé metody, používané při špionážních akcích. Američtí experti se domnívají, že na zmíněných dvou pražských návštěvách mělo být definitivně potvrzeno provedení teroristické operace.

Potřetí měl Atta navštívit Prahu v dubnu 2001. Česká tajná služba dostala od svého informátora hlášku, že irácký konzul Al Aní se má v Česku sejít s nějakým “významným arabským studentem” z Hamburku – což je informace, která byla dodnes přísně tajena. BIS schůzku monitorovala – muži se sešli v jedné pražské restauraci osmého dubna večer. Dodnes není jisté, zda oním “hamburským studentem” byl Atta. Nicméně opět: tři dny po této schůzce přišlo na Attovo floridské konto sto tisíc dolarů. Před rokem generální inspektor amerického ministerstva spravedlnosti Glenn A. Fine ve své zprávě Attovu dubnovou návštěvu Prahy vyvracel. V dokumentu tvrdil, že dva dny před údajnou pražskou schůzkou letěl Atta z Virginia Beach do New Yorku a o sedmdesát hodin později byl opět na Floridě. Pražskou schůzku prý mohl stihnout jen stěží. Jenže podle nových a dosud nezveřejněných informací amerických bezpečnostních služeb neexistuje žádný záznam o Attově pohybu od počátku března 2001 až do konce dubna téhož roku. “Prověřovali jsme z počátku jen dva dny okolo osmého dubna, kdy měl Al Aní schůzku s údajným studentem, považovaným za Attu. Vzhledem k novým informacím z USA o Attově šestitýdenním zmizení jsme své pátrání rozšířili na delší časové období, znamená to prověřit desítky tisíc záznamů o leteckých pasažérech či hotelových hostech,” tvrdí operativec BIS. “Prostě Atta sem mohl přijet mnohem dřív, než měl schůzku s Al Aním. Mohl v Německu a poté v Praze absolvovat sérii schůzek, kde se akce doladila,” dodává.

Zatčený Al Aní

Devátého července letošního roku zatkli Američané v Bagdádu Ahmeda Al Aního a dodnes jej drží v provizorním vězení na bagdádském letišti. “Al Aní odmítá vypovídat. Máme informace, že byl zpravodajským důstojníkem s právem řídit zahraniční operace,” říká stroze jediná dostupná informace amerických úřadů zveřejněná před časem agenturou AFP. “Já i mí američtí kolegové jsme se o výpověď Al Aního hodně zajímali. Přes veškeré kontakty jsem se nic nedověděl. Buď CIA či FBI nic neví, nebo to přísně tají,” říká Epstein.

Osvoboditelům Iráku se dostala do rukou řada dokumentů tamních úřadů. Nejdůležitějšími měly být materiály ministerstva zahraničí a tajné policie Muchabarat. Část archivů byla zničena a spojenci zatím údajně nemají žádný důkaz o tom, že by Irák řídil teroristické operace v zahraničí. Mimochodem, dosud se – podle zdrojů z tajných služeb – nenašly ani dokumenty, které by prokazovaly, že Irák připravoval skutečně útok na pražské Rádio Svobodná Evropa. Přitom to už koncem roku 1998 oznámil BIS a poté i britské MI 6 irácký špion v Praze Džabir Salim. Saddám Husajn mu prý dal rozkaz zaútočit na rádio a na provedení akce uvolnil sto padesát tisíc dolarů. Salim (kterého po skandální dekonspiraci tehdejším ministrem zahraničí Janem Kavanem odvezli Britové v roce 1998 narychlo z Prahy do Londýna) přešel na stranu “nepřátel” prý proto, že nechtěl mít na svědomí nevinné životy, a jeho výpověď hodnotily obě tajné služby jako naprosto důvěryhodnou. “Vychází nám z toho jedno, Iráčané důležité doklady zničili nebo někam ukryli,” tvrdí představitelé tajných služeb.

Koncem března letošního roku, těsně po začátku spojeneckého útoku na Irák, vyhostilo české ministerstvo zahraničí z Prahy poslední dva irácké diplomaty působící na zdejším vyslanectví. Na odchod měli pouhých čtyřicet osm hodin. Termín byl šibeniční záměrně: úřady chtěly dát Iráčanům co nejméně času na likvidaci dokumentů. Dnes je to, co na ambasádě zbylo, v rukou zdejších bezpečnostních složek. “Je v tom řada zajímavých věcí, ale nemohu je blíže popisovat,” říká jistý český diplomat. Podle něj se ale ani v těchto archivech nepodařilo najít dokumenty prokazující setkání Atty a Al Aního či podíl Iráku na teroristických útocích ze září 2001.

Takže zatím existuje pouze jediný oficiální výrok, který spojuje Irák, Attu a Al Aního s jedenáctým zářím. Newyorský soudce Harold Bear přiznal letos v květnu rodinám dvou obětí útoku na Světové obchodní centrum náhradu ve výši sto čtyř milionů dolarů. Rodiny žalovaly Usámu bin Ládina, hnutí Tálibán, organizaci Al Kajda, Saddáma Husajna a jeho režim, kteří mají škodu zaplatit. Jde sice o formální, ale důležité rozhodnutí, neboť v USA má slovo soudu váhu. Jedním z důkazů Saddámova podílu na útoku ze září 2001 byla zpráva českého ministerstva vnitra o návštěvě Atty v Praze a jeho údajném setkání s Al Aním.

Rámeček

Se Šloufem v Iráku

Attova pražská schůzka nebyla jedinou záležitostí, kdy se světová média, ale i bezpečnostní instituce zabývaly spojnicí Česko–Irák. V lednu 2000 navštívila Bagdád tajně česká delegace vedená náměstkem ministra zahraničí Hynkem Kmoníčkem (dnes náš velvyslanec při OSN). Saddámův Irák navštěvovala řada zahraničních delegací (v tu dobu třeba španělská a francouzská), ale šlo o čistě obchodní mise bez politického doprovodu. Význam české delegace podtrhávala účast šéfa premiérových poradců Miroslava Šloufa, skandál posílilo i utajení cesty a jmen členů její obchodní části, stejně jako fakt, že členy delegace vybírala irácká strana. V neposlední řadě pak šokovala přítomnost Čechoameričana Milana Jedličky, který byl v USA namočen ve skandálu s pokusem prodat v osmdesátých letech zbraně za miliardu dolarů do embargovaného Íránu. Jedlička už byl v USA dvakrát trestán, za účast na pašování kokainu a falšování směnek. V politických kuloárech se otevřeně mluvilo o tom, že politická část delegace měla domlouvat, co nám Iráčané dají za to, že vypneme vysílání Rádia Svobodná Evropa do jejich země, ale přítomnost Jedličky vyvolala spekulace, že by někdo z delegace mohl jednat se Saddámovým režimem o prodeji zbraní. “Já jsem tam jednal o iráckém dluhu vůči České republice. Obchodní delegace o možných investicích do oprav tamních ropných rafinerií, podíleli jsme se v minulosti na jejich výstavbě,” vysvětluje, jak to bylo, Hynek Kmoníček. O cestě ale začal mluvit až poté, co jej k tomu donutilo soudní rozhodnutí. “Úloha Milana Jedličky nebyla úplně zřejmá, zastupoval nějakou americkou firmu a dohodl mu to Šlouf,” říká Kmoníček dnes. “Stejně k žádné dohodě mezi námi a Irákem nedošlo, Bagdád nám vyčetl pražské vysílání Svobodné Evropy do Iráku, prý pokud s ním neskončíme, žádné dohody nebudou, a my odjeli,” vysvětluje Kmoníček. “Že by tam padlo slovo o zbraních, je naprostá hloupost,” dodává.

Na jaře 2002 zveřejnil britský list Guardian svědectví dezertérů z irácké armády. Byli prý v únoru téhož roku svědky dodávky protileteckých raket a naváděcích zařízení za osm set tisíc dolarů, zbraně pocházely původně z České republiky a přišly do země přes Sýrii. “Žádný souhlas k vývozu raket jsme za posledních pět let neudělili,” tvrdila tehdy tisková mluvčí ministerstva průmyslu Anna Stárková. Mohla dodávka nějak souviset s tajemnou českou návštěvou? Nebo s Milanem Jedličkou? O čem vlastně jednali? Jak vypověděl nedávno před americkými vyšetřovateli bývalý irácký ministr zahraničí Tárik Azíz, Saddám Husajn skutečně vybavoval svou armádu hlavně protileteckými raketami, protože neočekával od spojeneckých vojsk útok po zemi, ale pouze ze vzduchu. Američané skutečně našli v Iráku rakety Strela 2, tedy typ, který měl přijít z Česka. Země jejich původu se ale určit nedá. Podle BIS neexistuje žádný důkaz o českých zbraních, dodaných po roce 1991 do Iráku. “Navíc, jak je dnes prokázáno, iráčtí emigranti často nadsazovali, jejich tvrzení je nutné brát s rezervou,” dodává operativec z BIS.

(RESPEKT)