Prosinec 2003

Česká televize potřebuje cara

Jindřich Šídlo, Petr Šimůnek

S generálním ředitelem ČT o tom, co ho překvapilo, o revolucích v televizi a černé díře, která není

Ve své funkci už Jiří Janeček překonal "sto dnů hájení". Pátý šéf ČT za posledních pět let tvrdí, že chce veřejnoprávní televizi od základů změnit: a to program i její hospodaření.

Byl jste moderátorem, ředitelem zpravodajství a jste generálním ředitelem ČT. Je něco, co jste o ČT nevěděl, a teď jste to poznal?

Neviděl jsem hlavně do hospodaření. Do toho, jak jsme efektivní.

Zaskočilo vás to?

No... Byl jsem překvapen. Ta firma nefunguje tak, jak jsem si myslel. Například: existuje jakýsi podpisový řád. V něm je asi 400 lidí s právem podpisu. V každé soukromé firmě si podpisový řád chcete koncentrovat do co nejméně lidí: aby mohli rozhodovat a měli i zodpovědnost. Tady byla odpovědnost rozptýlená. Ti nejvyšší ne vždy věděli, co se děje dole.

A kolik lidí by mělo mít tu odpovědnost za vás?

Řádově desítky.

Existuje teorie, podle níž musí úspěšný šéf ČT podniknout na Kavčí hory výsadek, obsadit asi dvacet klíčových pozic, všechno a všechny odříznout od rozhodování a začít to řídit tvrdou rukou. Souhlasíte?

Opratě tu v minulosti drželo osm nebo deset lidí a každý ten kočár řídil nějak. Já chci, aby ty opratě byly soustředěny pokud možno v jedněch rukou. Řečeno obrazně, na rok až dva nastolit jakýsi "carismus" a opratě pořádně utáhnout, aby se poměry konsolidovaly. Teprve pak je můžete opatrně povolovat.

Jaký je odpor lidí, kteří o svou moc najednou přicházejí?

No, to víte. Je to těžké. Spousta lidí chtěla rozhodovat, ale ne nést odpovědnost.

Vy jste se dlouho bránil tomu, že byste mohl být generálním ředitelem, i přihlášku do konkurzu jste podával s pochybnostmi. Teď chcete být carem. Kde se vzal ten obrat?

Když jsem pochopil, že chování téhle instituce opravdu není takové, jaké by mělo být. Že tu někteří lidé přestali vnímat vedoucí pracovníky jako své nadřízené.

Pro vás osobně to musel být velký skok. Neříkáte si někdy: co jsem si to uvázal na krk?

Víte, že ne? Ta práce mě ohromně baví. Občas vás samozřejmě napadne, že je toho hodně a že hodin, které tu strávíte, je více než kdykoliv kdekoliv předtím.

Kolik hodin tu strávíte?

Čtrnáct, někdy šestnáct. Je to moc a je to špatně, já vím. Teď pro mne končí období nasávání informací, které je časově náročné.

V ČT jste strávil spoustu let, určitě tu máte spoustu přátel. Jak se změnily vaše vztahy s nimi?

Nechci lidi hodnotit podle osobních vztahů. Myslel jsem, že bude těžké se od toho oprostit, ale není. Teď se třeba loučíme s některými lidmi, budeme se loučit s dalšími a nedělá mi to problém. Není zbytí, i když mi to může být líto.

Otázka je, jestli člověk zevnitř, jako vy, může v televizi provést opravdovou revoluci?

To je otázka, co je revoluce. Je to programová věc? Ano, program bude úplně jiný, než jsme byli zvyklí. Tady někdo zasadil strom a každý rok se uřízla větev a roubovalo se. Já chci ten strom podrazit a zasadit nový, jenže to taky úplně nejde, protože jste závislí na penězích, tudíž předem vyrobených pořadech.

Jaká je vlastně tvář České televize? Kritici tvrdí, že žádnou ani nemá...

Myslím, že mají pravdu. Televize dlouho spala, byla všelijaká a vlastně žádná. Bála se pohnout, aby různé lidi z různých důvodů nenaštvala, a tudíž se zakonzervovala do poněkud obstarožní podoby.

A jaká by tedy měla být?

Ona už bude. Od prvního ledna. Chtěl bych, aby tahle televize byla servisem. Proto jsme posílili zpravodajství, od prvního ledna ho bude téměř o hodinu více.Vzniknou tu pořady typu: co dělat, když jsem nezaměstnaný. Možná nebudou mít supervelkou sledovanost, ale to nevadí. Chceme více dávat dětem. Ne je tahat k televizi, aby u ní seděly stále, ale aby z ní něco měly. Aby nekoukaly jen do obrazovky počítače, ale ani na seriály typu Pokémonů.

Považujete vůbec komerční televize za své konkurenty?

Ne. Jsou tady dvě televizní území - veřejnoprávní a komerční. V jistém prostoru se prolínají. A já chci, aby ten prostor byl co nejmenší. Když se zeptáte, jestli budeme vysílat americké filmy, řeknu ano. Ne Ramba, ale Sophiinu volbu.

Takže sledovanost vás vůbec nevzrušuje?

Abychom vysílali do zdi, to ne. Sledovanost kolem pětadvaceti procent, kterou máme teď, považuji za optimální a těžko si dovedu představit, že bude vyšší. A nižší nám nehrozí, pokud však kvůli penězům nebudeme muset jít s kvalitou dolů.

Žádáte vyšší koncesionářské poplatky – namísto 75 by to mělo být 95 korun. Ale určitě víte, jakou má ČT pověst: příliš mnoho zaměstnanců, peníze mizící v černé díře...

Z čeho lidé, kteří tohle tvrdí, vycházejí? Jaký mají metr? Žádný iridio-platinový nikde uložen není. Vzali jsme čísla z ostatních televizí v Evropě. Víme, kolik lidí pracuje na hodinu vysílání jinde. A z toho vycházíme nejlépe. BBC má 0,86 člověka na hodinu, italská RAI 0,38, německá ZDF 0,41, u nás 0,17. Divné, že? Anebo naše hodina vysílání stojí 270 tisíc, u komerční televize tři sta dvacet. Jsme levnější. Tak kde je ta černá díra?

Sám říkáte, že jste byl překvapen, jak se tu hospodařilo.

Že tu je nepořádek a že se některé pořady dělaly dráž, než musely? S tím souhlasím a budeme to víc hlídat. Ale černá díra to nebyla.

Skoro každý, kdo se někdy s ČT setkal, potvrdí: když za vámi přijede zpravodajství ČT, je to sedm lidí. Prima či Nova jezdí ve třech.

Ve zpravodajství určitě ne. Když jsem kdysi točil na Temelíně, byli jsem dva a svítil jsem já. Jezdit má jen tolik lidí, kolik je nutné. Ale vezměte si, že za tři lidi z ČT dám fiktivně 100 tisíc, za tři z Novy třeba 120 tisíc. Co je efektivnější? Můžu dokázat, že tu bude dělat jen pět set lidí a bude to vypadat pěkně. Jenže spousty profesí si budu muset najímat. A ČT nakonec nebude stát čtyři a půl miliardy, ale pět.

Blíží se třetí výročí televizní stávky, jíž jste byl jednou z hlavních postav. Měla celá ta věc smysl?

Myslím, že to nebyla šťastná věc. Od politiků i od zaměstnanců. ČT to víc ublížilo, než pomohlo.

Ale kdyby k ní nedošlo, asi byste dnes ředitelem nebyl.

Víte, že by mi vůbec nevadilo, kdyby tu seděl někdo, kdo by televizi postavil zase do latě? Nikdy jsem se nepachtil za tím, abych byl ředitelem.

Co byste dělal, kdyby se vám teď vzbouřili zaměstnanci?

To se nestane. Doba revolucí už skončila, všichni jsme zmoudřeli.

JIŘÍ JANEČEK (46) pracuje v ČT od roku 1989. Z pozice jihočeského zpravodaje se vypracoval na moderátora hlavních zpráv a posléze ředitele zpravodajství. V červenci ho Rada ČT zvolila generálním ředitelem veřejnoprávní televize, už pátým za pět let.

(MF DNES)