Leden 2004

Zase budou závody v Key Westu

Ross Hedvíček

Když jsem byl malý, fascinovaly mne kolotoče - tedy kolotoče jako instituce, stěhovavé, co jezdily od města k městu a od dědiny k dědině. Bydleli jsme tehdy v Mlýnské ulici, Mlýnská se to jmenovalo proto, že na konci byl Roháčkův mlýn, pak mu to znárodnili a dnes prý to znovu vlastní Roháčkův vnuk. Mlýnská ulice ústila do tržiště. Byl to dobytčí trh, nebyl dlážděný, až v pozdějších letech a čas od času se tam konaly dobytčí trhy. Veliká atrakce. Dobytčí trhy.

No a na tom tržišti se taky čas od času objevily kolotoče. Měl jsem tehdy prázdniny nebo jsem snad ještě vůbec do školy nechodil, nevím, byl jsem doma, zmerčil jsem, jak přijíždějí karavany a utíkal jsem očumovat. Taková jedna karavana a správné kolotoče jich měly tak pět nebo šest - byla tažena traktorem škodovkou, co měla na levé straně před tím velkým zadním kolem i náhon na řemenici, takže to byla taková malá lokomobila... a vy zase nevíte co to byla lokomobila, že? Lokomobila byl parní motor, něco jako malá lokomotiva, který měl náhon na řemenici. Postavila se před stodolu a poháněla mlátičku v době, kdy ještě nebyly elektromotory. Byl to vynález, protože se mohly u stodol vykopat žentoury... a vy zase nevíte, co byly žentoury... žentour byl takový kus betonu, na něm transmise a sloup s hřídelí uvnitř a nahoře další náhon na řemen. A připřáhla se k tomu pár koní, chodili dokola (daly se jim klapky na oči) a k náhonu nad jejich hřbety se natáhl dlouhý řemen od mlátičky... no jestli jste nikdy nebyli u mlátičky a nepřistavovali pytle, tak to jste neměli žádné mládí.... někdy mi to připomeňte, ať vám povyprávím.

Když už potom byli kolotočáci mírně znárodnění, jezdili traktorem Zetor Super 50 zelené barvy, který měl vzadu mezi zadními koly hydrauliku, takže mohl leccos zvednout a tak. Ta hydraulika chodila nahoru a dolů a vypadalo to legračně, asi jako když se slepice vlaška vysere, tak má pod ocasem taky takovou hydrauliku, ale z peří, a tou vždy párkrát zamává nahoru dolů a pak ještě otočí hlavou, zda kuřinec byl úspěšně zaznamenán soudružkami slepicemi. No tak Zetor Super byl něco podobného, akorát se neotáčel, ale místo toho táhl maringotku, kde byla střelnice, pak maringotku, kde kolotočáci bydleli a pak 2-3 vozy, kde byli naskládány dřevěné labutě pro velký kolotoč a houpačky "lodičky".

A tyhlety atrakce se vhodné rozmístily po tržišti, střelnice, kde bylo možno si za korunu vystřelit papírovou růží vzduchovkou na broky, ne diabolky, ty stály vždy zády k baráku kamnáře Macíka, uprostřed stal řetízkový kolotoč, z kterého mně bylo vždy blbě, tak jsem na něj skoro nikdy nešel, u školního statku stal kolotoč s labutěmi, vedle něj malá dračí dráha pro malé děcka a u benzínky stály lodičkové houpačky. Cena byla jednotná - všechno za korunu. I benzín byl tehdy za korunu. Za litr. Nafta byla za padesátník nebo snad ještě míň.

Lodičky houpačky byly ohrazené takovým malým plotkem, za který kolotočák nikoho nepouštěl, aby rozhoupaná lodička nikoho nepraštila. Před tímto nebezpečím jsme ostatně byli důrazně varování rodiči: "Znáš Frantu Drbalovýho? Teho s tó velikó jizvó na čele, ja? Tak ten, když byl malé, tak stál blízko těch lodiček a jedna z těch lodiček, jak to lítalo nahoru a dolů ho praštila přímo do hlavy. A od té doby je blbé!" To fungovalo. Nikdo nechtěl být blbý jako Franta Drbalů. To ne. U lodiček se vždy zachovávala opatrnost.

A dračí dráhu si taky pamatuju. Stál jsem tam s maminkou a potkali jsme tam jejího bratrance Stáňu Bartovýho z Bezměřova u Kroměříže. Stáňa byl taky kulakův syn, jako já. Grunt jim sebrali a Stáňu poslali do dolů do Ostravy a jeho táta z toho všeho umřel. Já jsem v dolech nikdy nebyl. Byl jsem malej. Stáňa si vykládal s mojí maminkou, byl to starý chlap, no on je jen o 10 let starší než já, ale tehdy mi to tak připadalo. A Stáňa mi říká "Rostíku, pojeď se mnó na vélet" (mluvili jsme hanácky, tak proto), říkám že ne, že budu radši doma a držel jsem se maminky. Byl jsem blbec. Měl jsem jet. Stáňu jsem potom 25 let neviděl a potkali jsme se až u něj v Phillipsburgu, New Jersey. Sedl jsem si u něj ke stolu a říkám: "Já sem to u těch houpaček měl vzít." - a on věděl, o čem mluvím.

No a dneska ráno vyjedu z nájezdu na I-75 , exit 31, nájezdy jsou tady velmi plynulé, aby umožnily se na dálnici zařadit rychlostí, kterou jedou ostatní auta na dálnici (to až se ti blbci architekti, co projektují dálnice v Česku, naučí - jeje to bude svátek!), takže si to tam všinu z toho bočního nájezdu asi tak 130 km/h... a kolem mne projeli kolotočáci! A jeden truck, druhý a třetí, světýlek a malování na bocích! Paráda! A měli tam aspoň 150!

Tak jsem trochu přidal a dohonil je a ono to nebyli kolotočáci... škoda... byli to závodníci, co jeli na Key West s loďmi. V neděli bude závod v Key Westu, kde sednou na ty třímístné "cigatette-boats" a pojedou velký závod mezi keys až k Miami, kde to otočí (daleko od pláže, protože tak veliké lodě potřebují hodně místa) a uhánějí zase zpátky do Key Westu, kdo bude u toho červeného betonového kyblíku, označující nejjižnější konec Spojených státu první.

Ale podobné to bylo. Jelo tam v zástupu několik trucků Kennworth, všechny černé natřené a na tom obrázky polosvlečených ženských, že jsem si napřed myslel, jestli to není nějaká travelling strip-tease show, na trajlerech všechno možné, mezi tím i RV trailer, kde zřejmě bydlí a úplně vepředu, pak už to bylo úplně jasné, byla loď. Tedy to nebyla loď, to byla L-O-Ď !!! Tak veliká, že seděla na závěsech na speciálním trajleru jen pro ní - kterou táhl další Kenny. Velké zvíře, možná tak 4 metry široké, ale přes 20 metrů dlouhé, spokojeně se houpalo a namalovaným úsměvem na přídi se dokonce usmívalo. Zezadu dva obrovské lodní šrouby s nápisem TITANIUM, které byly velké jako větráky pod střechou na zimním stadioně v Přerově.

Zase budou závody v Key Westu.