Leden 2004

Čím víc se věci mění, tím více zůstávají stejné

Ivan Špaček

"...vždyť jen hrubý nedouk mohl by nevěděti, že veškeren pokrok vzdělanosti a osvěty po mnoha století visel, jako jinde, tak i u nás, jedině na církevních ústavech. Že v běhu tolikera století dostali se na stolici biskupskou i arcibiskupskou v Praze i lidé důstojenství toho nehodní, že z lůna církve římské vycházelo také snah i skutkův nechvalných, ba žalostných, drahně: to já ne protestant, ale co nepodjatý a spravedlivý dějin uvažovatel, netajil jsem nikdy ... ale z toho, že v některém spolku někteří byli zlí, uzavírati ihned, že celý spolek byl zlý, byl by skok netoliko historický ale i logicky křivý a nedovolený".

František Palacký, Pokrok, 1873.

"...poúnorová proticírkevní politika, která byla, a to je charakteristické, velmi alergická na každou připomínku statečného postoje většiny českého kněžstva v době protektorátu a nepřipouštěla informace o brutálních proticírkevních zásazích třetí říše, o kněžských koncentrácích atd."

Jiří Rak, Bývalí Čechové - české historické mýty a stereotypy, Nakladatelství H&H, Praha 1994.

Jedná-li se o čiré konstatování faktu, že náš svět, ve kterém jsme dospívali a ve kterém žijeme, zformoval a formuje naše instinktivní reakce, není kontroverzním subjektem, připustí většina lidí bez problémů, že tomu tak je. Nepříjemnosti nastanou, když si máme připustit, že se nejedná o abstrakci, o "jiné lidí", ale že se to týká i nás osobně.

Období těsně po změně režimu v tehdejším Československu bylo charakteristické všeobecnou snahou udělat "čistý zlom" s minulosti, oddělit se od let "totality" a začít znovu. "Udělat čáru za minulosti" a “začít od bodu nula” zní dobře, cosi jako zpověď katolické církve. Kají se a hříchy mého minulého života jsou odpuštěny. Amen.

Držíme v ruce neposkvrněný list papírů a je na nás, jak jej zaplníme. První reakcí je obrátit všechno vzhůru nohama. Co bylo špatně, je dobře a naopak. V létě 1990 se všude prodávaly bleskurychle vyrobené odznáčky kombinující československé a americké vlaječky. "Ještě je mám schovaný", jak by řekl Čochtan. Mám v šuplíku i odznak, kde místo americké vlaječky je vlajka s javorovým listem. Nevzpomínám si ovšem, že bych viděl spojení s vlajkou německou či francouzskou.

Kostely byly naplněné k prasknutí, pouliční stánky prodávaly bývalé zakázané knihy. Taky ovšem pornografické časopisy od "civilizovaných" po ty nejtvrdší. Psycholog vám řekne, že každý z nás má "přirozený způsob jednání" vycházející z typu naší osobnosti. Lidé jsou přirozeně agresivní, pasivní, hodní, zlí, poctiví, nepoctiví, emocionální a chladní. Jako ve všem, ani tady neexistují absolutna. Podle některých autorit vycházejících z Jungových představ existuje až 16 typů osobnosti. Převážně agresivní člověk bude jednat převážně agresivně, typ méně výbušný bude spíš mlčet a pozorovat cvrkot.

Dostatečně drastická situace ovšem může zcela změnit způsob našich reakcí. Nevím nakolik se jedná o folklór, ale katastrofa typu okupace Československa či teroristický útok na New York údajně přináší prudký pokles zločinnosti. Ovšem jakmile skončí výjimečná situace, vracíme se k našemu "přirozenému" způsobu života. Lidé, kteří házeli do nikým nehlídaných krabic snubní prsteny a rodinné šperky na zlatý poklad republiky se postupem času vrátí ke své "obvyklé" existenci nezájmu o cokoliv, co se jich přímo netýká. Kapsář, který ignoroval hromadu bankovek ležících v krabici s nápisem "pro stávkující", se vrátí k vybírání kapes spoluobčanů.

Silně pochybuji, že by se v ulicích Prahy dnes prodávaly odznaky proklamující lásku ke Spojeným státům americkým. Návaly v kostelích byly nejspíš nahrazeny občasnou návštěvou štědrovečerní mše, případně křtem a pohřbem, případně svatbou. Návrat k "normálnosti" znamená návrat k přirozeným, instiktivním reakcím.

Co nám předešlý režim vtloukal do dosud nezralých hlaviček, se nevypařilo. Stále to v nich vězí, na úrovni podvědomí, které ovlivňuje nás pohled na svět více, než si běžně uvědomujeme. “Spojené státy jsou agresivní, reakční, tvrdé a navíc i plně hlupáků, kteří nevědí, kdy byla bitva na Bílé hoře.” “Německo se snaží vyhubit Slovany.” “Velká Británie je pod totální kontrolou amerických imperialistů.” “Katolická církev upálila Mistra Jana Husa a jezuité užili stejně metody ku zničení české literatury.” “Emigranté jsou krysy, které opustily potápějící se loď. Zatímco my jsme trpěli, oni si váleli šunky na Riviéře (ti lepší) či na Floridě (ti horší). Ovšem to "šunkoválení" neznamená, že v cizině uspěli, spíš naopak.” “Všechny mé osobní neúspěchy jsou způsobeny židovskou/komunistickou/svobodozednářskou či jinou konspirací, ne mým selháním.”