Leden 2004

Je to sranda?

Ivan Špaček

“To je sranda, u nás doma sme nikdy žiadne jesličky, alebo betlémy nemali. U nás sme žili tak nejako normálne bez potreby akýchkoľvek demagogií. Či už komunistických alebo náboženských.”

Neodolám a reaguji. Kanada je křesťanská země. Vánoce jsou oficiálním svátkem. Tedy Christmas, spojeno s Kristem. Oslavuje se zrození původce křesťanství - jedná se o symboliku, nikoliv o historická fakta. Římský agent svatý Pavel pravděpodobně užil Ježíšovo jméno a reputaci k založení církve podle vlastních představ, ale nepíši o teologii. Píši o tradicích.

Vánoční stromeček rovněž nemá nic společného se "starokřesťanstvím", ale stal se součástí viktoriánské kultury, která stvořila tradici britské říše, která stvořila Kanadu. Tedy nekatolická, anglikánská Kanada existuje dnes pouze v menších městečkách (vesničky v podstatě neexistují), které nebyly dosud zaplaveny emigranty. Posledních deset, patnáct let se jedná převážně o vlnu neevropskou, pocházející převážně z Asie. Hinduismus a islám. Což nemění nic na faktu, že Kanada je zemí západní, tedy židovsko křesťanské tradice. Christmas není slunovrat. Ozdobený stromeček není Holiday Tree, je to vánoční stromeček. Jesličky nejsou rasistické. Kříž není míněn jako útok.

Posledních pár let se vždycky najde člověk, který se začne domáhat odstranění vánočních symbolů jako údajně "urážlivých". Asi jsem staromódní, ovšem když jsem přišel do Kanady, jako člověk zrozený a vychovaný v ateistické zemi, tak jsem se přizpůsobil zemi, do které jsem se dobrovolně přistěhoval. Nečekal jsem, že se země přizpůsobí mně.

Dodávám, že až tady se pro mne staly svátky obžerství a chamtivosti oslavou duchovních hodnot západní civilizace. Láska, či přinejmenším laskavost mezi lidmi. Zamyšlení se nad stavem duše, zpytování stavu svědomí, zkoumání těch nejniternějších hodnot. Snaha potěšit lidi kolem sebe, uvědomování si důležitosti funkce rodiny. Oči malého dítěte, pozorující rozsvícenou vyparáděnou jedličku.

Abych opakoval po sté, nejsem věřícím ve smyslu "vím, že je Bůh, který sídlí kdesi v Neznámu a bez Jeho vůle se neohne ani jedno stéblo trávy...". Tuto víru nemám. Ne pro to, že bych jí opovrhoval. Otázka víry není otázkou rozhodnutí se či logické úvahy. Víra buďto existuje nebo ne. Nepomůže ani zkušenost Středoevropana, který se příliš často přesvědčil o falešnosti té či oné ideologie. Tendence je stát se cynikem, pošklebovat se nad vírou druhých. Protože jsem se zklamal, nechci a nemohu věřit v nic. Příštím logickým krokem je nihilismus, tedy víra v Nic. Atheismus je zničující, zlá a agresivní snaha brát víru druhým, bojovat a ničit vše, co je mně nesrozumitelné, bez ohledu na to, že to je jiným drahé a vzácné. Účelem není nic budovat, účelem je ničit.

Obrazoborectví a žhářství je, při nejmenším pro mne, klasickou definici komunismu, fašismu a nacismu. Svoboda přesvědčení, víry a myšlení. To je snad základem demokracie. Svoboda nebýt napadán a urážen pro své názory. Čemu věřím či nevěřím, je moje věc, čemu věříš ty, zase tvoje.

Mohu pokládat křesťanství za ekvivalent víry, že svět je placka umístěná na zádech třech slonů stojících na krunýři obrovité želvy. Ovšem posmívat se druhým, protože vyznávají jinou víru? Posměváček rozhodně není gentleman.

Ateista věří, že nikdo jiný nesmí věřit ničemu, čemu nevěří on. Každý, kdo si dovolí věřit něčemu, čemu on nevěří, je vůl a hovado, kterým je třeba opovrhovat. Mimo jiných "pravd" ví i, že "za všechny krásy světa" je třeba děkovat čemusi, co neumí definovat, ale s Bohem to nemá nic společného. Argumentuje výhradně pohrdavým a povýšeným tónem hlasu, cituje autority a vzteká se. Což může i znamenat, že cítí hrůzu z neznáma, kdesi hluboko v duši - kterou popírá, že má. Občas zažije born-again-šok a jeho fanatismus změní znaménka.

Pokud se dostane k moci, má tendenci k tyranii, neboť jen on ví, co je dobře a co špatně - stejně jako fanaticky náboženský cítící člověk. Mají k sobě v přirozenosti velice blízko, proto se nenávidí.

Agnostik ví, že neví. Počká si až umře, aby se přesvědčil, jak to vlastně je.

Samozřejmě, že tohle jsou extrémy, průměrný člověk přemýšlí spíš o tom, jak zaplatit činži a zdali si může dovolit Pentium 4. Boha nechá odborníkům.