Leden 2004

Žádný jazyk se neztratí

Ivan Špaček

V Kanadě jsem se naučil dobře rusky. Starala se o nás paní Zuppa, Lotyška, pracovala na emigračním oddělení, mluvila rusky. Anglicky jsme znali nejvýš Good morning, takže to byla klika. Díky faktu, že jsme našli společný jazyk, tak k nám přilnula, zařídila nám svatbu, pomohla najít byt a práci. Teda, i díky skutečnosti, že moje spoluuprchlice byla roztomilá dvacetiletá dívenka a paní Zuppa měla stejně starou dceru.

Šok české dívky tváří v tvář standardně kanadsky obrovským skříním narvaným oblečením, které nám ukázala Zuppa mladší jako důkaz své chudoby, je těžké zapomenout - dneska to je asi jiné, ovšem před těmi 30-40 lety měla česká holka tak jedny, dvoje šaty, kaliopky (ještě víte, co to bylo?) a ty šťastnější džíny a pár triček s krásně nesrozumitelnými anglickými nápisy.

Bylo nutno vyplnit spoustu papírů - každý vládnoucí systém se snaží získat co možná nejvíce informací o lidech, kteří žijí na území, které má pod palcem, ta kanadská není výjimkou. Asi by nás nedeportovali za chybné údaje, ale pocit bezmoci před nesrozumitelnost lejster je jednou z nejsilnějších vzpomínek emigranta - Maja Zuppa existuje v mé paměti jako anděl, kromě jiných věcí i díky hodinám trpělivě stráveným vysvětlováním dvěma vyděšeným štěňatům, která okýnka proškrtnout a která ignorovat.

Paní Zuppa Rusy nenáviděla, byli to pro ní okupanti, kteří ji připravili o domov. Ovšem jazyk nemůže za chování lidí, kteří jej užívají, ani ne ten, který užívala raději než angličtinu, tedy jazyk německý, který pro ni reprezentoval osvobození, tedy když německá armáda vyhnala slavnou Rudou armádu a byla vítána v Lotyšsku jako armáda-osvoboditelka. Pro mne hitlerovské Německo znamená Terezín a hořící Staroměstskou radnici, pro paní Zuppu vzpomínku na šťastnější časy. Když byla v dobré náladě, zpívala německé písničky z druhé světové války. Jedinou, kterou jsem rozpoznal, byla Lilly Marléne.

V první práci, kterou jsem měl, byl můj mistr Němec, se kterým jsem se domluvil pouze - rusky. Strávil totiž přes deset let na Sibiři, kde skončil po zajetí v bitvě o Stalingrad. Dílna nalézající se v Prestonu, Ontario, hlaholila, jak se prťavý kulaťoučký Němčík rozpomněl na mládí a zpíval zvučným basem ruské písně - ne Kaťušu či Podmoskovkije věčera, ale ty skutečně lidové, takže jsem získal obstojnou slovní zásobu z oblasti ruských obscénních slov

Po půl roce pobytu v Kanadě jsem znal perfektně rusky.