Leden 2004

Za volantem ani kapku!

Ondřej Neff

Pro tento případ bych si přál, aby poslanci a senátoři měli doživotní trestní imunitu pro sebe, svou rodinu i pro kamarády, včetně imunity týkající se dopravních přestupků - jen aby nehlasovali pro zrušení absolutního zákazu pití alkoholu při řízení motorových vozidel. Takhle mohu jen prosit a doufat, že to neudělají a nulovou toleranci nezruší. Lidé pili, pijí a budou pít za volantem. Každý to ale dělá s vědomím, že se to nesmí. Někdo na to kašle úplně, ale někomu to přece jen nedovolí sešlápnout plynový pedál víc, než je zdrávo. Dávají si pozor. Jakmile bude zavedena tolerance, zmizí důvod ke špatnému svědomí. Noha plyn sešlápne. Střízliví jsme všichni stejně. Alkohol už na každého působí jinak. Co jednomu ublíží, na jiného nebude mít vliv. Nelze paušálně stanovit stejnou hranici pro každého, leda tu, které se říká naprostá střízlivost. Navíc, jakmile se zavede nějaká "hranice tolerance", lidé ji budou pokládat za podlahu, ne za strop. Dnes je podlaha nula a lidé pijí - trochu. Jednoho panáčka. Jedno pivo. Dvojku vína. Jakmile bude hranice panáček, žejdlík, sklenička, lidé budou pít dva panáky, dvě piva... a víc. Taková je lidská povaha. Často se argumentuje drogami a medikamenty. Ano, narkotika se běžně při kontrolách nezjišťují a následky léků také ne. To je jistě velmi špatné a nebezpečné. Nevíme, kolik lidí z těch 1314 mrtvých a 5492 těžce raněných za loňský rok se stalo obětí narkotik. Ale to není argument pro to, abychom pouštěli stavidlo alkoholu. Jedno zlo nebudeme tolerovat proto, že existují jiná zla. Alespoň zlo alkoholu za volantem je pod jakous takous kontrolou. Nerušme tuhle kontrolu proto, že jiná zla kontrolovat nebudeme. Je pravda, že existují země, kde alkohol za volantem v té či oné míře tolerují. Ve Francii se víno k jídlu pije zcela běžně. Nuže, až bude na českých silnicích taková atmosféra jako na francouzských, pak budiž, tolerujme alkohol. Francouzští řidiči, právě tak italští, němečtí či rakouští, abych citoval zkušenosti z poslední doby, jsou ohleduplní a tolerantní. Čeští řidiči jsou sobečtí agresivní parchanti. Jistě ne všichni, ale v takovém procentu, že situace na silnicích připomíná psí rvačku typu kdo s koho. Neblahé psychické vlastnosti se projevují ve dvou směrech: především, každý lpí na svém takzvaném právu. Každý jede tak, jak se domnívá, že má právo, a toto právo si prosazuje hlava nehlava. S tím souvisí druhý směr: lidé jezdí bez rezervy, na doraz. V takovém provozu vyžaduje jízda absolutní soustředění. Často si připadám jako na automobilových závodech. Nic mi není platné, že jedu pomaleji než jiní, dokonce podle předpisů. Ostatní tak nejedou, takže tím vytvářím nebezpečné situace, protože mě pořád někdo předjíždí. S každou kapkou alkoholu v krvi klesá schopnost reakce, to platí pro každého. V českém provozu musí mít každý svoji pozornost nabroušenou jako břitva. Kdo za volantem pije, obrovsky riskuje. Zrušení zákazu, to je výzva, aby lidé pili. Proto prosím, s pokorou a úpěnlivě: nerušte ten zákaz.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)