Leden 2004

Táhni, cizáku.

Jiří Sobota

Ministerstvo vnitra chce vrátit uprchlíka do země „osy zla“

Dnes už Alireza Yadollahi ví, že se spletl. Sice se mu podařilo hned dvakrát prchnout před íránským totalitním režimem, cíl útěku si ale vybral špatně. Za neprostupnými zdmi ruzyňského letiště teď může přemýšlet, proč se místní úředníci tolik snaží poslat ho zpátky do země označované za součást „osy zla“.

Vždycky se rozpláče

Život se bratrům Yadollahiovým zauzlil v roce 1999. Vysokoškolský student Aliréza a biochemik Abdolréza se v íránském městě Šíráz zúčastnili studentských demonstrací. Když se o ně začala zajímat policie, v obavách před pomstou totalitního režimu z Íránu uprchli. Středostavovská rodina zaměstnance naftařské společnosti si mohla útěk dvou svých členů dovolit. Úplatky proklestily bratrům cestu do Turecka a odtud na letadlo, které s nimi 18. září 1999 přistálo v Praze. Tady si oba bratři požádali o politický azyl. Abdolréza se naučil česky a nedávno se oženil. Jeho obavy z pronásledování sice české ministerstvo vnitra neuznalo, nicméně soudní cestou se mu podařilo vyhoštění prozatím zabránit. Každé dva měsíce si dochází na cizineckou policii pro nové vízum a vzhledem ke svému sňatku s Češkou může doufat v povolení k dlouhodobému pobytu.

Aliréza si život zkomplikoval podstatně víc. Čekání na verdikt úřadů před čtyřmi lety nevydržel a po dvou měsících se vrátil do Íránu. Domnělý přítel ho tehdy v telefonátech z domova ujišťoval, že mu nic nehrozí. „Hned na letišti na něj čekala policie,“ říká bratr. Další dva roky strávil Aliréza ve vězení.

„Samozřejmě vás tam nepošlou s politickým obviněním,“ vysvětluje Abdolréza v pražské kavárně. „Jdete za mříže třeba za smyšlenou krádež a z vězení se musíte vykoupit.“ Rodina investovala do výkupného na íránské poměry závratných dvacet tisíc dolarů. To ale nestačilo, a když bylo proti Alirézovi letos na jaře vzneseno dalších jedenáct obvinění, utekl ze země podruhé. Jak se dostal do Bejrútu a odtud do Prahy, neví ani jeho česká švagrová, paní Havlíčková. „Když mu telefonujeme, snažíme se nemluvit o minulosti. Vždycky se rozpláče. Doklady ale zničil během letu do Prahy ze strachu, že ho pošlou zpátky,“ vysvětluje.

Aliréza přiletěl podruhé do Ruzyně letos 18. srpna. Hned na letišti projevil podle protokolu cizinecké policie zájem o azyl. Brzy měl ale poznat, že není vítaným hostem.

Někdo na vás čeká

Alirézova žádost se začala projednávat teprve 1. září. Po „důkladném zvážení všech okolností“ ministerstvo vnitra žádost občana země, ve které je u moci jeden z nejrepresivnějších režimů světa, o den později, tedy 2. září, zamítlo. „Prý nedokázal doložit, že je jeho život v Íránu v ohrožení, a azyl mu není možné udělit ani z humanitárních důvodů nebo za účelem sloučení rodiny,“ říká Beáta Zemková z Arcidiecézní charity, která pana Yadollahiho dvakrát týdně navštěvuje. Za ministerstvo vnitra se k záležitosti může vyjadřovat pouze Marie Masaříková pověřená řízením tamního tiskového odboru. Ta však nemá na novináře čas.

4. září byl Aliréza Yadollahi příslušníky celní policie odveden z bezpečí přijímacího střediska Praha-Ruzyně do tranzitního prostoru, kde se ke svému zděšení setkal se zástupci íránského vyslanectví. Podle oficiálního vyjádření rozesílaného ministerstvem požádaly o tuto „schůzku“ České aerolinie. „Ke kontaktu došlo z iniciativy leteckého přepravce,“ stojí v prohlášení. Tisková mluvčí ČSA Marcela Picková si rolí společnosti není příliš jistá: „O setkání jsme požádali poté, co nás cizinecká policie informovala o zamítnutí žádosti o azyl a chtěla, abychom žadatele co nejrychleji odvezli. K tomu potřebujeme, aby měl cestovní doklady.“

České zákony umožňují požádat příslušný zastupitelský úřad o vystavení dokladů ještě dříve, než padne rozhodnutí o azylu. Cizinecká policie se tak preventivně připravuje na bleskurychlé vyhoštění bezprostředně poté, co nešťastnému žadateli sdělí, že jeho žádost byla zamítnuta. To je zvláštní praxe. Utečenec je totiž vyzrazen bez ohledu na to, zda mu bude azyl nakonec udělen či ne. A okamžité vyhoštění navíc znemožňuje zamítnutému žadateli podat proti rozhodnutí žalobu. Na to má ze zákona lhůtu sedm dní.

„Je zcela zjevné, že při takových krocích můžeme uprchlíka vystavit poměrně výraznému nebezpečí, zvláště pokud se rozhodneme mu potom uprchlický mandát neudělit,“ komentoval nucené setkání pana Yadollahiho s íránskými diplomaty místopředseda vlády Petr Mareš pro rozhlas. Úřední záznam pořízený v Přijímacím středisku Praha-Ruzyně po kontaktu pana Yadollahiho s vyslanci Íránu popisuje: „Jmenovaný se vrátil a byl značně rozrušen a okamžitě telefonoval. Později volala do střediska švagrová pana Yadollahiho, byla velmi rozrušená a sdělila, že Yadollahi se telefonicky se všemi loučil a údajně se chystal spáchat sebevraždu. V 19.30 přišla lékařka, která se jej snažila uklidnit a dala mu jeden diazepam.“

Chytrá hlava

Okamžitému vyhoštění Alirézy Yadollahiho zabránilo 5. září obsazené letadlo. Jenom díky tomu stihl před odletem spoje o tři dny později proti zamítnutí azylu podat žalobu. Cesta do Bejrútu, odkud by byl zřejmě okamžitě vydán do rukou íránské policie, byla odložena. Alespoň prozatím. Pan Yadollahi zůstává již tři měsíce v přijímacím středisku v Ruzyni. „Je to depresivní prostor, ve kterém se neustále ozývá hluk letadel,“ popisuje Beáta Zemková. Pan Yadollahi může vycházet ven jednou denně na hodinu. Navštívit ho nemůže ani jeho bratr s manželkou ani novináři, přestože proti tomu Správa uprchlických zařízení nic nenamítá. Návštěvu zakázal Martin Hlava, náměstek generálního ředitele České správy letišť. „Přijali jsme řadu bezpečnostních opatření. Jedním z nich je také omezený pohyb osob v neveřejném prostoru letiště.“ Jaké bezpečnostní riziko představují na rozdíl od zástupců íránské vyslanectví ministerstvem vnitra schválení novináři, pan Hlava odmítl sdělit.

(Respekt)