Leden 2004

O 17. listopadu toho stále dost nevíme

Pavel Žáček

Sedmnáctý listopad 1989 je možno nahlížet z mnoha úhlů. Poslední den normalizační podoby komunistické totality. Vrchol studentského hnutí. Iniciátor odsunu Střední skupiny sovětských vojsk. Počátek našeho návratu do Evropy. Zejména však jde o den naprosto neznámý. I přes dvě parlamentní komise a několik málo studií - naposledy Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968 - 1989 Milana Otáhala - nevíme, co se přesně stalo.

Aktéři stále mlčí

Ptejme se: Proč? Z nepochopitelných důvodů skoro nikdo z aktérů snad až na studenty - nevydal své svědectví. Mlčí bývalý disent, herci i další představitelé šedé zóny. Když to srovnáme se situací za první republiky, kolik textů, studií a publikací vyšlo ve stejném časovém odstupu o vzniku republiky, dění doma i za hranicemi, jde o nepochopitelný a neomluvitelný rozdíl. Nikdo v zásadě nemohl zpochybnit motivy a nakonec ani proces vzniku Československé republiky. Ale dnes - kdekdo se otře, zpochybní, co se stalo, obecně je přijímána teze o jakési zákulisní dohodě s komunisty. Komu je dnes dáván největší prostor v médiích (a začalo to v roce 1999 k desátému výročí)? Příslušníkům tehdejší komunistické nomenklatury a nejznámějšímu - i když nikoliv nejdůležitějšímu z představitelů Státní bezpečnosti - poručíku pražské Státní bezpečnosti Ludvíku Zifčákovi. Za současného stavu myslí nepřekvapí, když někdo dodává: No co, vždyť šlo také o "studenta"? Náš postoj k prvnímu dni, který zbavil československou společnost strachu a umožnil demontáž totalitního systému, však vychází z logiky československého vývoje. Slabost a svého druhu apolitičnost disentu, nepřipravenost dalších perspektivně opozičních skupin na převzetí moci a nerevoluční snaha o dohodu s představiteli KSČ jako objektivní podmínky specifické formy předání moci v Československu určitým způsobem kompromitují i 17. listopad 1989. Obecný nezájem je zakódován již jen ve formě prezentace výsledků výše zmíněných komisí bývalého federálního parlamentu. Proč jsou z nich přístupné pouze závěrečné zprávy? Proč nikdo neinicioval vydání úplné dokumentace těchto komisí včetně záznamů výslechů? Rozhodně by to zmenšilo prostor k relativizaci listopadových i dalších událostí. Pravděpodobně by to vzalo i vítr z plachet v současné době přespříliš expandujícím komunistům, kteří se prezentují jako jediná "čistá" strana, nezkompromitovaná polistopadovou dělbou o moc.

Zveřejněme dokumentaci

Chybějí informace o zrání občanské společnosti, vývoji herecké obce, aktivitách ekonomů, satelitních politických stran i Komunistické strany Československa, o činnosti Veřejné i Státní bezpečnosti včetně její agenturní sítě. Bojíme se možná zjištění, že na jiný postup než ten, který byl zvolen v listopadových a prosincových dnech roku 1989 (je otázkou, zda ještě potom), československá společnost prostě neměla. Bojíme se asi drásavě kritického pohledu na naše tehdejší naivní představy o budoucnosti, rychlosti a kvalitě společenských změn. Jak již dnes všichni víme, komunismus byl v našich myslích více, než jsme si byli schopni připustit. Mnoho problémů devadesátých let pak plynulo z faktu, že institucionální změny značně předbíhaly změny v myslích, a tento jev zjevně ještě mnohde nevymizel. Zároveň máme problém rekonstruovat a analyzovat relativně obratný defenzivní postup komunistické moci (možná z důvodu obrany "našeho" Občanského fóra). I přes obětování některých - poměrně rozsáhlých - segmentů nomenklatury se komunistickým režisérům v zákulisí podařilo zachovat střední a nižší stranické - či ideologicky spřízněné - články. Zde hledejme prapůvod pomalé a mnohdy nedůsledné společenské, politické i hospodářské transformace devadesátých let minulého století. Ale situaci ovlivnily i některé strategické či taktické chyby Občanského fóra; mezi nimi zejména stanovení pozdního termínu prvních svobodných voleb.

Výzva k poznání

Snad už je jasnější, proč jsem si "opovážlivě" dovolil tvrdit, proč 17. listopad 1989 neznáme. Pro ty z čtenářů, které jsem snad ještě nepřesvědčil, doplňuji: Aniž podporuji spiklenecké teorie, konstatuji, že stále neznáme průběh a obsah jednání vedení Státní bezpečnosti s vysokými představiteli sovětské KGB, které právě 17. listopadu 1989 skončilo. Obecně není známo, že studentské demonstraci a jejímu potlačení předcházela odpolední porada o akci "Trója - Don", která měla rozhodnout o osudu spolupracovníka americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) infiltrovaného do nomenklatury KSČ. Neexistuje dokonce ani podrobný popis demonstrace a policejního zásahu proti ní. Veřejnost jako kdyby pozapomněla na desítky a stovky trvale postižených obětí policejního násilí z Národní třídy a z jejího okolí. 17. listopad 1989 pro mě zůstává výzvou k poznání naší nedávné minulosti. Musíme vědět, za jakých podmínek a na jakých základech byla v naší zemi po více než padesáti letech obnovena demokracie. Bez minulosti totiž není ani budoucnosti.

(MF DNES)