Leden 2004

Hráči se smrtí

Lída Holmerová

Překračují všechny hranice, které platí ve slušné společnosti. Hazardují nejen se svým životem, ale i s životy druhých. Proč čím dál více Čechů neváhá riskovat jen tak pro zábavu? Zlatá mládež, která závodí a umírá v autech jako dva mladí lidé minulý týden (první listopadový, pozn. red. CS-magazínu) v Sušici. Děti, jež jezdí na vagónech metra a sjíždějí na kole mostní oblouky. To jsou jen některé příklady zvrácené zábavy, o níž je v poslední době slyšet čím dál častěji.

Drama na mostním oblouku

„Úplně nahoře na oblouku mostu se člověk musel otočit, aby se dostal dolů. A mně se najednou zatočila hlava a začalo mi bušit srdce. Dostala jsem strach. Říkala jsem si: trochu blbá smrt ve dvaceti letech...“ Tato „adrenalinová příhoda“ se stala před několika lety v Neratovicích v okrese Mělník. Parta mladých lidí šla z hospody a dva z nich se rozhodli, že přelezou vysoký oblouk železničního mostu přes Labe. Jen tak pro legraci, nešlo ani o žádnou sázku. Polovina kamarádů (ti střízlivější) je od toho zrazovala, byla totiž sychravá noc a vzduch byl mokrý drobnými kapkami deště. Druhá polovina naopak hecovala: „Stejně to neuděláte.“ Jenže ti dva si nedali říci a - v žilách několik tequil - už šplhali nahoru na mokrou mostní konstrukci. „Až v nejvyšším bodě mi došlo, jaká to byla hloupost. Neměla jsem ani tak strach o sebe jako o toho kamaráda. Napadlo mě: ani ho neznám, co řeknu rodičům, když se zabije?“ říká dívka, která na most tehdy lezla. Nakonec měli oba štěstí, dostali se v pořádku dolů. Spousta jiných mladých lidí ho však nemá. Ti pak končí se zlomenou páteří, lebkami rozraženými o vlaková návěstí a zkrvavení v troskách drahých aut. Kdo jsou „adrenalinoví sebevrazi“ a co mají všichni společného?

Pojďte si zahrát na mrtvou lišku!

Při autohavárii v Sušici zemřeli před pár dny dva členové party, která pořádala noční honičky městem v autech. V současné době policie v Ústí nad Labem vyšetřuje podobný případ. Ústecká mládež noční závod městem obohatila o další, nový prvek: kolona aut jede po dálnici v těsné blízkosti, nárazník na nárazník, rychlostí třeba sto padesát kilometrů v hodině. V sázce jsou desítky tisíc. Kdo zpomalí, prohraje a musí platit. Adrenalinové hry se smrtí se netýkají zdaleka jen mladých: s životy často hazardují i zralí muži. Oblíbenou zábavou jednoho čtyřicetiletého pána z Roudnice byla takzvaná hra na mrtvou lišku. Ta spočívala v tom, že si kamarád (rovněž náležitě posilněni alkoholem) lehli do zatáčky na silnici a čekali, až přijede auto. Kdo vydržel nejdéle ležet před autem, tak vyhrál. Byl mrtvá liška.

Sociopati v autech

Lidé, kteří se baví balansováním na hranici smrti, se nedají zařadit do jedné věkové ani sociální skupiny. Přesto se v jejich chování dají najít společné rysy. „Prvním z nich je touha po vzrušení za každou cenu,“ říká Otokar Boháč z Psychiatrické léčebny v Bohnicích. „Ti, kteří pořádají noční honičky autem, jsou v tomhle podobní adrenalinovým sportovcům, hlubinným speleologům nebo skokanům na laně.“ Přesto je podle něho mezi odvážným jezdcem na kole, který skáče třeba ze sedmimetrových skal, a řidičem, jenž projíždí křižovatkou na červenou, jistý rozdíl. „Ten, kdo si neuvědomuje, že svým chováním ohrožuje nejen sebe, ale i jiné lidi, vykazuje jistou dávku sociopatie,“ říká psychiatr Boháč. Tedy chorobného chování vůči společnosti.

Možná proto pochází podle odhadů policistů z Ústí nad Labem valná většina nočních závodníků, kteří svým chováním terorizují okolí, z polokriminálního prostředí. Pro své tvrzení však nemají zatím žádné přesvědčivé důkazy: policie (a tedy i veřejnost) se dozví jen o mizivém počtu případů. Policisté mají šanci, vlastně jen když na podivné chování svých spoluobčanů někdo upozorní (v Ústí k tomu lidé využívají schránek důvěry) nebo když se stane nehoda.

Podle zdroje z místní policie, který si nepřál být jmenován, závodí v autech příslušníci několika sociálních vrstev. Někteří mají auta za miliony, jiní za pár tisíc. Sdružují se kolem heren a nonstopů, nikomu není jasné, odkud berou peníze. Sociální dávky nepobírají. Policejní zdroj nevyloučil, že pocházejí z krádeží aut. S podobnými případy se setkávají jeho kolegové po celé republice.

Nafackoval bych jim!

Jako právě například minulý týden v Sušici. Tam zemřel v noci v troskách auta mladý muž a jeho kamarádka. Zatím se neprokázalo, že patřili k partě, která ve městě pořádá noční závody, podle místních je to však vysoce pravděpodobné. „Jsou mladí, tak kolem dvaceti,“ říká Jiří Faust, zaměstnanec obchodu se zahradnickým náčiním, který byl mezi prvními, kdo k havarobanému autu přispěchal. „Začalo to tak před třemi nebo čtyřmi lety. Někteří z nich mají dobrá auta, jiní nějaké šlupky.“ Jiří Faust někdy v noci slýchává zvuky jejich aut, kvílení brzd. Vždycky přitom dostane jen bezmocnou zlost: „Já taky nejsem starý - je mi třicet, ale tohle fakt nechápu. Mám chuť jim nafackovat. Vždyť tu žijí i normální lidé.“ Podle Františka Koukolíka, předního českého patologa, je právě věk „plus minus dvacet“ tím nejrizikovějším pro podobné vražedné hry.

Okolo dvaceti bývá pražským jezdcům „mezimetrem“, tedy mezi vagóny metra, kolem dvaceti let je i klukovi, který sjíždí v Ústí nad Labem přibližně metr široký oblouk místního mostu. „Už jsme ho sundávali asi třikrát,“ říká Jan Novotný, zástupce ředitele tamní městské policie. „Vytáhne si kolo nahoru a jede dolů. Vždycky nám řekl, že mu vůbec nevadí, když dostane pokutu, protože ho to prostě baví,“ dodává Novotný. Kromě věku předurčuje „adrenalinové sebevrahy“ také jejich psychické uspořádání, geny po rodičích nebo stavba mozku. „K tomu se přidává případně vliv alkoholu nebo drog,“ říká patolog Koukolík.

Jako ruští oficíři!

V médiích je v posledních měsících o těchto případech slyšet čím dál častěji. Mýlil by se ten, kdo by si myslil, že „tanec se smrtí“, který známe ze současných českých silnic, mostů a vagónů v metru, je novodobým vynálezem. Nechvalně známá ruská ruleta nebo souboje, při nichž jeden z účastníků často zemřel, jsou mimo jiné jedním z oblíbených motivů romantické literatury devatenáctého století. Pro pořádání takové „zábavy“ bylo typickou kulisou sídlo životem znuděných a věčně opilých aristokratů nebo důstojníků, kteří nevědí, co se životem. Se současnými „adrenalinovými sebevrahy“ měli společné minimálně jedno: smrt jim také nebyla nepříjemným pojmem - chtěli jen zažít nějaké to dobrodružství.

Vražedné hry

Auta, a zvláště ta rychlá, jsou pro provozování „ruské rulety“ dnes nejtypičtější. Řidiči je okolo dvaceti a auto mu koupili rodiče. Pro kluky ve školním věku je zase typické přebíhání vozovky před rozjetým autem.

MOSTY

Mosty jsou vyhlášeným místem, kde hazardují se životem čeští teenageři. Často jde o sázku s velkým množstvím alkoholu či jiné drogy v krvi, která se odbude na mostních obloucích poblíž restaurací či diskoték.

BRUSLE

Kolečkové brusle se promění v hazard, pokud bruslař jezdí v závěsu za motorkami, auty nebo se ocitá na silnici ve velké rychlosti. Skupina pražských mladíků nedávno tímto způsobem jezdila dolů ze strahovského kopce.

MOTOCYKLY

Motorky si většinou majitelé hýčkají, ale existují i řidiči, kteří hazardují se smrtí. O jedné křižovatce nedaleko Mělníka se říká, že se tam dva motorkáři v noci rozjíždějí proti sobě a ten, kdo vydrží déle, vyhraje sázku.

BÝCI

Běh ulicemi španělské Pamplony před rozzuřenými býky vždy končí řadou zranění. Poslední oběť velké turistické atrakce, pořádané vždy v červenci při příležitosti svátku svatého Fermína, zemřela v roce 1995.

METRO

Jízdu mezi vagóny metra vyhledávají pražští teenageři. Podobně jako jízdou na střechách vlaků a sprejováním na nádražích se tak baví dospívající mládež ve velkých městech v celé Evropě.

(MF DNES)