Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Leden 2004


Český výzkum

Jaroslav Chudáček

(Škoda, že jsme si nemohli nechat patentovat tunelování! Vědec je placen méně než prodavačka... Divím se, že ještě tady jsou, platěj za ten patrotismus hodně! Z příspěvků internetové diskuse)

V článku Peníze za patenty mizí v zahraničí (LN 04. 09. 2003) se poukazovalo na to, že nejpalčivější problémy české vědy jsou nízké platy, špatné vybavení laboratoří a slabé finanční zázemí pro výzkumné projekty. K tomu se sešly dva diskusní příspěvky uvedené v záhlaví, které mne vyprovokovaly k malému zamyšlení.

Vědci svou práci dělají, protože ji mají rádi. Někteří by ani nic jiného dobře neuměli. Nesmíme ale také zapomínat, že například v Československé akademii věd po roce 1989 (později v Akademii věd ČR) přežívalo a možná ještě přežívá mnoho neproduktivních osob, zabývajících se málo smysluplnou činností. Ředitelem Ústavu pro informatiku AV ČR byl v devadesátých letech dlouho člověk, který věděl o informatice méně než mnohý středoškolák, natož student informatiky třetího ročníku vysoké školy. Takže tento ústav příliš produktivní nebyl. Místo, aby peníze vydělával, tak jen peníze stál. Onen člověk už ředitelem není, ale je činný ve "výzkumu v informatice", který má pro její budoucnost asi tak velký smysl, jako měly výsledky některých chytrých Řeků, kteří se zabývali problémy, co vše se dá narýsovat pomocí pravítka a kružítka, pro geometrii. Tedy nulový.

Idea tunelování tak originální není, je ve světě známa. Jen v morálně a politicky vyspělých zemích se takové věci v míře jako v Česku nedělají - existují tam zákony tunelování postihující. Také tam mají finanční skandály, viz nedávno ve Francii. Množství ulitých peněz v tomto největším francouzském finančním skandálu je však nižší než ve velkých českých tunelech. Francie je ale mnohem větší země se značně vyšším hrubým národním důchodem. Takže relativně vzato, se v Česku tuneluje v nesrovnatelně větším měřítku. Stále se divím tomu, že si to Češi nechají líbit. Avšak v zemi, kde desetiletí vládl slogan, kdo nekrade každou hodinu, okrádá svou rodinu, to zase tak příliš nepřekvapuje. Potkal jsem v Praze člověka, který mi řekl, že ho mrzí, že je již v důchodu, neboť teď by mohl krást ve velkém. Vzpomněl jsem si také na slovenský vtip: "Víte jaká byla nejlepší země? Československo, stále se tam kradlo a stále bylo z čeho!" Je to smutné.

V Česku již 26 let nežiji. Při jedné z posledních návštěv mi ukradli auto. Pak jsem navštívil na matfyzu (matematicko-fyzikální fakulta, pozn. red. CS-magazínu) hodného pana profesora. Nemohl se mnou jít na oběd, protože musel hlídat pracovnu, neboť se mu tam někdo vloupal a ukradl mu počítač. Musel ji tedy střežit, než mu opraví dveře. Známí mi pak vysvětlili, že jsem velký klikař, že mi auto bylo ukradeno až po deseti letech pravidelného ježdění do Čech, atd. Jen si z toho, chytráci, dělejte legraci a nechte si to patentovat!



Zpátky