Leden 2004

František Fajtl a jeho splněný sen

Karel Hvížďala

Když začne František Fajtl vzpomínat na válku, oči mu planou jako malému klukovi. "Každý stíhací let za kanál jsme označovali slovem sweep, což česky znamená zametat," vypráví zaujatě devadesátiletý pilot. A tím smetím, které měl mladý letec zametat, byla letadla nacistické Luftwaffe.

Létání jako smysl života

Že bude někdy bojovat ve válce, to pochopitelně v patnácti letech, kdy se rozhodl být pilotem, nevěděl. Ale ten okamžik, kdy viděl v Toužetíně u Loun (narodil se 20. srpna 1912 v nedalekém Doníně) přistávat letadlo, což mu tak učarovalo, že se na místě rozhodl, čím bude, považuje za nejdůležitější ve svém životě. Pak měl už jen štěstí, že měl po absolvování Obchodní akademie v Teplicích při odvodu tak dobrou kondici, že ho zařadili k pilotnímu výcviku. Rok sloužil normální vojnu a pak rok studoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Ukončil ji roku 1935 v hodnosti poručíka. Začal létat na stroji Šmolík 18, dvousedadlovém dvouplošníku, a končil na těžkých strojích, jejichž motory měly i dva tisíce koní. Letectví mu dalo smysl života a dodnes je považuje za nejlepší povolání na světě. Sokolem vychován k vlastenectví, uměl něco, čím mohl prospět své vlasti. Pak přišel březen 1939 a poručík Fajtl, místo aby bojoval, musel předat letiště v Přerově Němcům. Uletět se nedalo: byla mlha, déšť a sníh. Cítil se ponížený, a tak se hned po okupaci domluvil s dalšími letci, že odejdou bojovat proti okupantům do Polska. Chtěli prostě dostát slovům své vojenské přísahy.

Do bojů!

Poručík Fajtl se dostal do Krakova, kde odboj organizoval ilegální český konzulát. Jediná možnost, jak se dostat z Polska, bylo upsat se Francouzům ke službě v Cizinecké legii. Za pár dnů už poručíka Fajtla vezla švédská loď z Gdyně přes Dánsko do Francie. Na lodi Castlehome se setkal s lékařem a spisovatelem Františkem Langerem, členem pátečníků (skupiny umělců, kteří se každý pátek scházeli u Karla Čapka, často i s T. G. Masarykem), který ho přivedl na myšlenku psát nebo si alespoň během války dělat poznámky. Díky němu později František Fajtl napsal či přeložil celkem osmnáct knih. Připomeňme třeba Letecké povídky, které vydal v roce 1944 pod pseudonymem František Donín ještě v Anglii, Vzpomínky na padlé kamarády, Boje a návraty, Létal jsem s Třistatřináctkou či Z Donína do oblak. V červnu 1939 přistál Fajtl ve francouzském Calais. Vzhledem k blížící se válce nemusel ani do Cizinecké legie a přijalo ho francouzské letectvo. Bojoval ve dvou jeho perutích, nejprve v okolí Lyonu, Dijonu a Grenoblu, kde si Němci značně zjednodušovali situaci tím, že nedodržovali mezistátní úmluvy. Jakmile byli v nebezpečí, unikli do švýcarského vzdušného prostoru, kam Francouzi zásadně nesměli. Později se ještě na letounech Bloch B-152 a Morane-Saulnier MS-4 zúčastnil bitvy o Paříž.

Sestřelen

Když padla Francie, ustoupil do severní Afriky a odtud se přes Gibraltar dostal lodí do Anglie, kde vstoupil do anglického královského letectva. Jako poručík RAF se tam zúčastnil slavné bitvy o Británii na stíhačce Hurricane v 17. stíhací peruti. Roku 1941 se stal velitelem letky 313. československé stíhací perutě. O rok později byl jmenován velitelem 122. stíhací perutě - jako první Čechoslovák velel anglické stíhací peruti. 5. května 1942 byl sestřelen v souboji nad severní Francií. S hořícím spitfirem nouzově přistál v Atlantickém valu mezi Němci. "Nechal jsem padák v letadle a rychle se rozběhl k osamělému domečku, který byl vzdálen asi tři sta metrů. Lidé, kteří pracovali opodál, sice jevili zvědavost, nikoli však ochotu pomoci sestřelenému letci. Myslel jsem totiž, že mi přijde někdo vstříc alespoň radou, když ne hned civilním oblekem. Jejich chlad mě až zarážel. Brzo jsem poznal proč: měli obrovský strach. U baráčku jsem spatřil tak šedesátiletou babičku a asi desetiletého chlapce "Aidez-moi, si vous plait," požádal jsem o přispění. Musí přece vědět, kdo jsem... Babička něco zamumlala a chlapec udělal posunek, jako by ukazoval, že ho chce někdo oběsit," popsal situaci později Fajtl v knize Sestřelen. "Letos v létě se moje dcera s manželem a vnukem vydali do Francie hledat to pole, na kterém jsem po sestřelení nouzově přistál. Nejenže ho našli, ale setkali se i se svědkem mého přistání, tím "chlapcem", kterému už bylo osmdesát. Společně tam na památku zakopali dlažební kostku, kterou si přivezli z Čech." Na místě, kde se dalo předpokládat, že se bude pilot Fajtl ukrývat, provedli Němci důkladný zátah. Naštěstí byl dobře vycvičen a věděl, co dělat. Schoval se ve strouze, z vody mu chvílemi koukala jen ústa. Ani psi ho nenašli. U sebe měl - jako každý pilot - dva balíčky. V prvním byly dva tisíce franků, v druhém potrava v tabletách, čokoláda a pilulky na povzbuzení a proti únavě. Díky nim přežil zátah a pak se střídavě pěšky a stopem v civilním oblečení vydal směrem na jih, do neokupované části Francie. V Paříži mu hodně pomohli krajané, manželé Formánkovi, kteří ho několik dní ukrývali v bytě nad koloniálem, v němž paní Formánková prodávala víno německým vojákům. Pak se Fajtl vydal přes Pyreneje do Španělska a do Gibraltaru. V přístavním městečku Figueras byl zatčen a internován v táboře pro cizince, odkud ho dostal anglický konsul. Do Gibraltaru dorazil přesně na své třicáté narozeniny, 20. srpna 1942. Po návratu do Británie dostal hodnost podplukovníka a byl jmenován zástupcem velitele dvou anglických leteckých bází v severní Anglii. Na vlastní žádost se však znovu vrátil do bojů jako velitel 313. československé stíhací perutě, se kterou bojoval až do začátku roku 1944.

Nezlomený, nezatrpklý

V lednu 1944 byl určen velitelem skupiny dvaceti stíhacích pilotů, s nimiž na základě meziválečných úmluv odjel do Sovětského svazu. Po přeškolení na lavočkiny La-5 organizoval 1. československý stíhací pluk v SSSR. V jeho čele pak odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání na letiště Zolná u Zvolena. Po pětačtyřiceti dnech bojů v týle nepřítele ustoupil zpět na Ukrajinu. Všichni piloti z tohoto útvaru se pak sešli na přelomu let 1944 a 1945 v Polsku u 1. československé smíšené letecké divize, v níž v hodnosti majora bojoval František Fajtl až do konce války proti armádě maršála Schörnera. Za válečné zásluhy byl vyznamenán čtyřmi válečnými kříži, francouzským řádem Čestné legie, britským záslužným leteckým křížem Distinguished Flying Cross, Řádem SNP I. stupně, sovětskou medailí Za vítězství a řadou dalších. Po válce absolvoval Válečnou školu, ale již v následujícím roce byl z armády propuštěn a záhy nato zatčen, degradován na vojína a vězněn bez soudu 17 měsíců na Mírově. "První měsíc jsem o manželovi nic nevěděla, na úřadech se mnou o něm nikdo nechtěl mluvit a sebrali mi byt," vypráví paní Fajtlová. Po propuštění pracoval jako dělník a skladník až do své částečné rehabilitace v roce 1964, kdy byl povýšen na plukovníka v záloze a dostal místo ve státní letecké inspekci. V roce 1990 byl povýšen na generálmajora a letos na generálporučíka. Přestože se k němu Československo nechovalo vždy dobře, není z něj ani na chvilku cítit zatrpklost. "Jsem rád už jen proto, že jsem se dožil na konci roku 1989 svobody. Komunisté se neštítili žádné špatnosti. To by si lidé měli pamatovat."

(MF DNES)