Leden 2004

Blahopřát Sudeťákům se nevyplácí

Marek Švehla, Jiří Sobota

Sdružení politických vězňů se štěpí na stoupence a odpůrce další studené války. Je první prosincové úterý ráno, ve staré budově nedaleko pražského centra právě začíná mimořádný sněm Sdružení politických vězňů a pozůstalých. Vchod do zasedacího sálu blokuje stolek a u něj starší žena pečlivě odškrtává jména účastníků: čekají se bouřlivé chvíle. Přítomní delegáti totiž nedávno odvolali předsedu sdružení za to, že si dovolil blahopřát sudetským Němcům k otevření jejich pražské kanceláře.

„Pozval někdo novináře?“ ptá se nervózně paní u stolku. „Ne, vůbec ho sem nepouštějte,“ přikazuje přivolaný muž, jak se později ukáže – nový šéf sdružení Rudolf Wittenberg. Sám pak bere vetřelce za paži a vyvádí pryč. „Tady z toho sněmu se nesmí v tisku objevit ani řádka, na to vás upozorňuju, ani jediná řádka,“ zvyšuje hlas Wittenberg. „My víme, odkud vítr vane, to je neuvěřitelné, co si ten Stránský dovoluje.“

S Němci se nemluví

Letmá příhoda s lidmi zastupujícími nepolitické zájmy českých vězňů z druhé světové války není pro zasvěcené nečekaná. Organizaci vedl až do letošního října bývalý vězeň z Osvětimi Oldřich Stránský. Ve funkci se přitom soustředil hlavně na zápas o odškodnění pro vězně z dob nacismu, případně jejich pozůstalé. Stránský se stal členem Česko-německého diskusního fóra a jednal v USA za Česko o rozdělení peněz určených k odškodnění. „České delegaci ČR v USA Oldřich Stránský velice pomohl,“ vzpomíná Antonín Hradilek, bývalý přední diplomat českého vyslanectví ve Washingtonu. „Trval na tom, aby lidé věznění za srovnatelných podmínek dostali stejnou platbu bez ohledu na etnický původ či náboženství. Zastával se tak českých odbojářů a politických vězňů. Při jedné ostré diskusi naše odpůrce uzemnil prohlášením, že třídění lidí podle rasy zažil naposledy v Osvětimi a nehodlá něco podobného znovu připustit.“

Důležitým rysem Stránského bylo také to, že od začátku hájil smířlivý postoj vůči Německu. Právě v tom je ale kámen úrazu, neboť Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS), střešní organizace lidí postižených nacismem nebo bojujících proti nacismu, se po odchodu bývalého předsedy Jakuba Čermína a nástupu Anděly Dvořákové dostal do zcela opačné, v rámci politického spektra v podstatě komunistické pozice. Vedení ČSBS šlo například začátkem letošního roku přemlouvat komunistické poslance a senátory, aby nevolili prezidentského kandidáta Jana Sokola za jeho náklonnost k sudetským Němcům.

Rozchod se Stránským zpečetily letos dvě události. Na jaře napsal předseda sdružení blahopřejný dopis sudetoněmeckému předákovi Berndu Posseltovi k otevření kanceláře v Praze. A začátkem září pak v Praze poděkoval kancléři Gerhardu Schröderovi za odškodnění českých obětí nacismu a věnoval mu čestnou plaketu. Deset dní nato proběhl v protiněmecké části sdružení politických vězňů převrat a Stránský byl odvolán. V říjnu se sice kvůli porušení stanov odvolal k soudu, ten ale zatím ještě nerozhodl.

Kdo bude pokračovat

Fakticky tak došlo k rozštěpení organizace. „V obou skupinách jsou přitom lidi z koncentráků, ukrývaní, lidi z věznic a káznic,“ říká Oldřich Stránský. Dělítkem je protiněmecký postoj, náklonnost odpůrců Stránského ke komunistické minulosti a pak spor o to, zda má sdružení fungovat nezávisle, nebo zcela pod křídly nacionalistického ČSBS.

Mimořádný sněm části sdružení, který se konal minulé úterý, měl odvolání Stránského potvrdit – a tak se také stalo. V čele nového vedení stanul v úvodu zmíněný Rudolf Wittenberg (jako dítě pobýval v Terezíně). Získat od něho nějaké normální vyjádření k případu je zřejmě nemožné. Důvodem je kritický komentář, který Respekt po vzpouře proti Stránskému uveřejnil. „To, že mi voláte, si odnesete! S tím člověkem, který vám dal moje číslo, se sejdu u soudu!“ křičí Wittenberg do telefonu. Jeho nový zástupce Robert Bartek (bývalý vězeň v Osvětimi) se chová o poznání klidněji, mluvit o budoucnosti sdružení ale také příliš nechce. „Svoláme tiskovou konferenci a tam všechno řekneme,“ říká Bartek. „A kdy? To ještě nevíme.“

Ani Stránský se ale nechce vzdát. Tento čtvrtek (11. 12. 2003, pozn. red. CS-magazínu) má proběhnout sněm jeho části sdružení. „Přijmeme vlastní stanovy, které necháme zaregistrovat na ministerstvu vnitra,“ říká Stránský. Pak bude záležet, kdo ovládne například milion a půl korun, které má sdružení na kontě od svých příznivců, a také kdo bude dál pokračovat v hlavní činnosti. Tou je práce v Česko-německém fondu budoucnosti, odkud se bude obětem nacismu až do roku 2007 vyplácet devadesát milionů marek v rámci odškodnění. Ve fondu už šest let zastupuje oběti Stránský. „Projekt rozdělování peněz je velice úspěšný, pan Stránský byl jedním z jeho hlavních autorů. Doufám tedy, že se nic měnit nebude,“ říká ředitel fondu Tomáš Kafka.

Plány konkurentů nejsou jasné. „Zatím jsme o tom nediskutovali,“ říká Robert Bartek na otázku, zda se nové vedení sdružení pokusí Stránského z práce ve Fondu budoucnosti odvolat. „A ani já osobně na to ještě nemám názor.“ ČSBS zatím zcela straní křídlu Stránského odpůrců. O budoucnosti ale také jasno nemá. „Kdo bude pokračovat? To se ještě neví, zatím je to trochu guláš,“ míní mluvčí Šárka Helmichová. Vše bude tedy muset pravděpodobně rozhodnout soud.

(RESPEKT)