Leden 2004

Zakažme konečně komunisty

Petr Placák

Jedna z dětských nemocí českého polistopadového liberalismu spočívá v přeceňování síly peněz a v podceňování moci slova, politického programu, tradice a ideové kontinuity. Komunisté z neostalinské KSČM, když přijde řeč na teror 50. let, říkají, že taková byla doba (za popravu Milady Horákové mohla studená válka, jak se nedávno vyjádřila v parlamentu jedna komunistická výtečnice, bývalá učitelka), ale celek byl v pořádku.

Taková prý byla doba

Charakter tuzemské komunistické strany se zformoval po jejím vzniku během 20. let minulého století. Byla to direktivně řízená antisystémová a protičeskoslovenská strana, která programově zničila vnitrostranickou demokracii i vazby spojující ji se starší sociálnědemokratickou tradicí. Zvnějšku pak KSČ podléhala direktivám Kominterny řízené bolševiky z Moskvy. Demokratické Československo komunisté považovali za zplozence versailleského míru, za imperialistický stát, který je nutno zničit. Vedle hlásání tzv. třídního boje k tomu komunisté mj. používali tzv. práva na národní sebeurčení sudetských Němců až do úplného odtržení, což nebyl menšinový idealismus, ale tvrdá komunistická realpolitika usilující - stejnými prostředky jako později Hitler - o destrukci svobodného Československa. Nacistická konkurence tento primární cíl komunistům nejdříve zkomplikovala a potom usnadnila. První roky války komunisté útočili na "imperialistickou" Anglii, porážku Francie v létě 1940 Rudé právo oslavovalo jako pád jednoho z "pilířů světového imperialismu" a celý protinacistický odboj označovali komunisté za projev "buržoasního šovinismu". Komunistické "vlastenectví", které je mělo vynést na vrchol, přišlo až po útoku dosavadního nacistického spojence na Sovětský svaz. Přes jistě statečné nasazení komunistů-jedinců zůstal boj KSČ proti nacismu pouze politický a propagandisticky účinný nástroj, který měl komunistům po válce zajistit moc. Vztah KSČ k nacismu jako soupeři a k liberální republice jako nepříteli mimo jiné dokazuje i skutečnost, že nacističtí zločinci, a to včetně vrahů z Lidic, opouštěli čs. věznice několik let po únoru 1948, často s novým komunistickým posláním, zatímco čeští vlastenci a protinacističtí odbojáři trpěli v komunistických koncentrácích mnohdy až do druhé poloviny "uvolněných" 60. let, pokud nebyli rovnou popraveni. Dnes komunisté odmítají 17. listopad 1989 a vztahují se ke vzniku fašistického policejního státu v únoru 1948, ve kterém byli političtí odpůrci vražděni a kde mimo komunistický aparát a ideologii nemělo nic právo na existenci. V rámci polistopadového, velmi naivního materialismu si nejsme schopni připustit, že svět idejí či ideologií má ohromnou setrvačnost a moc, která je schopna během krátké doby svět budovaný po generace převrátit vzhůru nohama. Je naivní se domnívat, že ze strany dnešní KSČM jde o pouhou politickou rétoriku, která má oslovit vymírající armádu po minulém režimu pozůstalých komunistických milicionářů, estébáků, bachařů, vnitráků, kádrováků, uličních či domovních udavačů... a jejich rodinných příslušníků. Komunistická ideologie vytváří nové generace fašistů, kteří vzývají silný stát a pro své odpůrce chystají ostnatý drát. Stejně dětinský je i názor, že systém komunisty pohltí, že se "zkapitalizují". Komunisté z KSČM sice vesele podnikají, ale jakmile se naskytne příležitost v souladu s ideologií, demokracii zlikvidují.

Komunisté jsou agresivnější

S legitimizací netransformované KSČ(M) navíc legitimizujeme i politické násilí, vraždy, vše, co s touto stranou souvisí a od čeho se komunisté nikdy řádně nedistancovali. Stále tak s sebou vláčíme dědictví komunistického banditismu. To je sebedestrukční - stejně jako kdybychom chtěli podnikat s mafiány, kteří veřejně prohlašují, že vydírání, korupce, násilí je za "určitých okolností" nutné pro dosažení dobrých obchodních výsledků. Dali jsme stalinistům dost času na to, aby se pokusili svou stranu transformovat a vyrovnat s minulostí. Komunisté této šance nejen nevyužili, ale jsou čím dál tím agresivnější. Myslím, že je nejvyšší čas začít uvažovat o krocích, které by tuto poslední neostalinistickou stranu postavily mimo demokratický systém i administrativně.

(MF DNES)