Leden 2004

Evropské zvláštnosti aneb Proč má Swentibold benzinovou pumpu u Maastrichtu

Věra Pokorná

Evropské zvláštnosti aneb Proč má Swentibold benzinovou pumpu u Maastrichtu

Jedete–li v Holandsku po dálnici od Maastrichtu směrem na Eindhoven, minete v blízkosti městečka Born benzinovou stanici, pojmenovanou Swentibold. Když jsme s manželem už před lety jeli kolem a uviděli to podezřele slovanské jméno, (Swenti musí přece znamenat svatý) začali jsme se pídit po tom, kdo že to ten Swentibold vlastně byl. Dotazy u kolegů a přátel nepřinesly mnoho podstatného, jen někteří si vzpomněli, že se v Bornu dodnes každoročně koná jakási „Swentiboldova jízda“. Až v bohaté knihovně otce jedné z mých spolupracovnic, bývalého ředitele weertského gymnázia, takzvané Bisschoppelijke College, svého oboru historika, jsem narazila na pramen zajímavých informací.

Swentibold (též Zwentibold zvaný) byl „přirozeným“ synem, tedy bastardem, východofranského krále Arnulfa, také bastarda, který svůj nedostatek legitimity vylepšil vítězstvím nad Normany. Jeho synek, malý levoboček, bastárdek, byl pokřtěn po Svatoplukovi, proslulém knížeti říše Velkomoravské, který byl jeho kmotrem a také ho prý na svém dvoře nechal vychovat.

V květnu roku 895 byl Swentibold na výslovné přání svého otce Arnulfa jmenován králem, (vlastně jenom místokrálem, místodržící ) v lotharinské části tehdejší Franské říše, v prostoru mezi Friskem a Maasem. Přestože nebyl Swentibold nikdy oficiálně jako král „pomazán“ a vládl poměrně krátce (895 – 900 A. D.), není doba jeho působení dosud zapomenuta. Je historiky popisován jako krutý a výbušný člověk, který pro svoji nepoddajnou povahu měl spory s kdekým, otcem počínaje a poddanými konče. Lotharinská historiografie jej označuje za tyrana. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že mu vyčítali pouze jistou neotesanost a především brisknost v jednání s místní aristokracií. Byl to vlastně jen nedostatek taktu, což je ovšem v politice horší, než nevhodné chování.

V době svého panování uskutečnil Swentibold dva „státní převraty“, jejichž pozadí dnes již přesně neznáme a které byly pravděpodobně příčinou konce jeho jinak celkem úspěšné vlády. Při prvém, v roce 896, sesadil čtyři lotharinská hrabata a v roce 898 upadl v nemilost dokonce sám nositel lotharinské tradice Renier I. Langhals, syn jedné z dcer Lotharia I. Byl Swentiboldem zbaven všech úřadů a vyhnán. Regionální historie tvrdí, že tento tvrdý postup vůči němu byl následkem Renierova sobeckého a především hrabivého vměšování do záležitostí chrámu sv. Servaase v Maastrichtu a ve Swentiboldovi lze vlastně vidět něco jako mučedníka. Dnes bychom spíše řekli, že Renier tuneloval a Swentibold mu to překazil.

Krátkému Swentiboldovu panování učinil konec den 4. ledna 900, kdy byl Ludvík Dítě, zákonitý syn mezitím zemřelého krále Arnulfa, vyhlášen králem. Od tohoto dne už o Swentiboldovi nic přesného nevíme, podle romantických představ žil prý krátký čas „vogelvrij“, jako mimo zákon postavený zbojník, v tehdy divoké a neschůdné krajině mezi Maasem a Scheldou.

Jisté je, že byl 13. srpna 900 v blízkosti Susteren zavražděn muži hraběte Reniera. Pohřben je v opatském a klášterním kostele v Susteren, kde byly jeho dcery Benedicta a Cecilie abatyšemi. Syna nezanechal a jeho vdova Oda se prý brzy provdala za jednoho z jeho největších nepřátel. Swentibold však zůstal - pod lidovým jménem Sanderbout - navzdory pověstem o své krutosti po dlouhou dobu v této části Nizozemí nezapomenut. On, a také jeho obě dcery, abatyše, byli prý všemi lidmi velmi uctíváni a jeden ze zubů nešťastného krále se stal dokonce relikvií, vzývanou zejména při bolestech zubů. Jeho tělo je pohřbeno v kostelní kryptě, ale lebka je kupodivu umístěna v blízkém muzeu.

Zbývá ještě vysvětlit, jak to bylo s tou Swentiboldovou jízdou, která se v pozměněné formě koná dodnes a která je pravou příčinou toho, proč se na něj stále vzpomíná v dobrém. Uprostřed Bornu můžeme dodnes vidět ruinu zámku, zbytky dvora a nárožních věží. Kdysi zde stával hrad krále Swentibolda, který zde prý na popud svého snu rozhodl, že okolní vsi, válkou poničené, odškodní. Nařídil, aby pro něj připravili hostinu a oznámil, že vyšle, až začne hodovat, na cestu jezdce na koni. Každé místo, kterým tento projede v čase mezi tím, co si král před hostinou a po ní umyje ruce, bude obdarováno. Lze si představit, jak opulentní musela asi být hostina, kterou po této zprávě pro krále připravili.

Jezdec objel celkem čtrnáct vesnic. Všem těmto místům věnoval tehdy Swentibold rozsáhlou oblast Graetbosch (Grootbosch), po vykácení lesů až dodnes zvanou Graetheide, rozsáhlou, velkou 6666 bunders (bunder je neoficiální staroholandská plošná míra z latinského bonnarium, která se dělila na 100 čtverečních roeden, a odpovídá asi jednomu hektaru). Věnoval ji k užívání „na věčné časy“. Přál si jen, aby se v kostelech těchto čtrnácti vesnic každou neděli modlili za klid duše krále Swentibolda a jeho ženy. Tento zvyk se doopravdy zachoval až do 19. století, téměř po 900 let. Teď už všechno odnesl čas.

Pojedete-li náhodou v Holandsku po této silnci od Maastrichtu směrem na sever, kolem zmíněné benzinové pumpy Swentibold, vzpomeňte si na nepříliš šťastného krále Swentibolda a jeho kmotra Svatopluka.

aneb Proč má Swentibold benzinovou pumpu u Maastrichtu

Věra Pokorná

Jedete–li v Holandsku po dálnici od Maastrichtu směrem na Eindhoven, minete v blízkosti městečka Born benzinovou stanici, pojmenovanou Swentibold. Když jsme s manželem už před lety jeli kolem a uviděli to podezřele slovanské jméno, (Swenti musí přece znamenat svatý) začali jsme se pídit po tom, kdo že to ten Swentibold vlastně byl. Dotazy u kolegů a přátel nepřinesly mnoho podstatného, jen někteří si vzpomněli, že se v Bornu dodnes každoročně koná jakási „Swentiboldova jízda“. Až v bohaté knihovně otce jedné z mých spolupracovnic, bývalého ředitele weertského gymnázia, takzvané Bisschoppelijke College, svého oboru historika, jsem narazila na pramen zajímavých informací.

Swentibold (též Zwentibold zvaný) byl „přirozeným“ synem, tedy bastardem, východofranského krále Arnulfa, také bastarda, který svůj nedostatek legitimity vylepšil vítězstvím nad Normany. Jeho synek, malý levoboček, bastárdek, byl pokřtěn po Svatoplukovi, proslulém knížeti říše Velkomoravské, který byl jeho kmotrem a také ho prý na svém dvoře nechal vychovat.

V květnu roku 895 byl Swentibold na výslovné přání svého otce Arnulfa jmenován králem, (vlastně jenom místokrálem, místodržící ) v lotharinské části tehdejší Franské říše, v prostoru mezi Friskem a Maasem. Přestože nebyl Swentibold nikdy oficiálně jako král „pomazán“ a vládl poměrně krátce (895 – 900 A. D.), není doba jeho působení dosud zapomenuta. Je historiky popisován jako krutý a výbušný člověk, který pro svoji nepoddajnou povahu měl spory s kdekým, otcem počínaje a poddanými konče. Lotharinská historiografie jej označuje za tyrana. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že mu vyčítali pouze jistou neotesanost a především brisknost v jednání s místní aristokracií. Byl to vlastně jen nedostatek taktu, což je ovšem v politice horší, než nevhodné chování.

V době svého panování uskutečnil Swentibold dva „státní převraty“, jejichž pozadí dnes již přesně neznáme a které byly pravděpodobně příčinou konce jeho jinak celkem úspěšné vlády. Při prvém, v roce 896, sesadil čtyři lotharinská hrabata a v roce 898 upadl v nemilost dokonce sám nositel lotharinské tradice Renier I. Langhals, syn jedné z dcer Lotharia I. Byl Swentiboldem zbaven všech úřadů a vyhnán. Regionální historie tvrdí, že tento tvrdý postup vůči němu byl následkem Renierova sobeckého a především hrabivého vměšování do záležitostí chrámu sv. Servaase v Maastrichtu a ve Swentiboldovi lze vlastně vidět něco jako mučedníka. Dnes bychom spíše řekli, že Renier tuneloval a Swentibold mu to překazil.

Krátkému Swentiboldovu panování učinil konec den 4. ledna 900, kdy byl Ludvík Dítě, zákonitý syn mezitím zemřelého krále Arnulfa, vyhlášen králem. Od tohoto dne už o Swentiboldovi nic přesného nevíme, podle romantických představ žil prý krátký čas „vogelvrij“, jako mimo zákon postavený zbojník, v tehdy divoké a neschůdné krajině mezi Maasem a Scheldou.

Jisté je, že byl 13. srpna 900 v blízkosti Susteren zavražděn muži hraběte Reniera. Pohřben je v opatském a klášterním kostele v Susteren, kde byly jeho dcery Benedicta a Cecilie abatyšemi. Syna nezanechal a jeho vdova Oda se prý brzy provdala za jednoho z jeho největších nepřátel. Swentibold však zůstal - pod lidovým jménem Sanderbout - navzdory pověstem o své krutosti po dlouhou dobu v této části Nizozemí nezapomenut. On, a také jeho obě dcery, abatyše, byli prý všemi lidmi velmi uctíváni a jeden ze zubů nešťastného krále se stal dokonce relikvií, vzývanou zejména při bolestech zubů. Jeho tělo je pohřbeno v kostelní kryptě, ale lebka je kupodivu umístěna v blízkém muzeu.

Zbývá ještě vysvětlit, jak to bylo s tou Swentiboldovou jízdou, která se v pozměněné formě koná dodnes a která je pravou příčinou toho, proč se na něj stále vzpomíná v dobrém. Uprostřed Bornu můžeme dodnes vidět ruinu zámku, zbytky dvora a nárožních věží. Kdysi zde stával hrad krále Swentibolda, který zde prý na popud svého snu rozhodl, že okolní vsi, válkou poničené, odškodní. Nařídil, aby pro něj připravili hostinu a oznámil, že vyšle, až začne hodovat, na cestu jezdce na koni. Každé místo, kterým tento projede v čase mezi tím, co si král před hostinou a po ní umyje ruce, bude obdarováno. Lze si představit, jak opulentní musela asi být hostina, kterou po této zprávě pro krále připravili.

Jezdec objel celkem čtrnáct vesnic. Všem těmto místům věnoval tehdy Swentibold rozsáhlou oblast Graetbosch (Grootbosch), po vykácení lesů až dodnes zvanou Graetheide, rozsáhlou, velkou 6666 bunders (bunder je neoficiální staroholandská plošná míra z latinského bonnarium, která se dělila na 100 čtverečních roeden, a odpovídá asi jednomu hektaru). Věnoval ji k užívání „na věčné časy“. Přál si jen, aby se v kostelech těchto čtrnácti vesnic každou neděli modlili za klid duše krále Swentibolda a jeho ženy. Tento zvyk se doopravdy zachoval až do 19. století, téměř po 900 let. Teď už všechno odnesl čas.

Pojedete-li náhodou v Holandsku po této silnci od Maastrichtu směrem na sever, kolem zmíněné benzinové pumpy Swentibold, vzpomeňte si na nepříliš šťastného krále Swentibolda a jeho kmotra Svatopluka.