Leden 2004

Zpívající lékař František Antoš

Karel Pacner

Před několika týdny se v Praze sešli na pravidelném kongresu chirurgové z celé Evropy. Profesor František Antoš, který shromáždění předsedal, jim připravil netradiční uvítání - koncert ve Stavovském divadle. Když dozněly árie a sbory a umělci se šli klanět, nastalo překvapení - mezi účinkujícími byl i František Antoš, úspěšný lékař, který se možná mohl stát úspěšným pěvcem.

Zahrada, nebo medicína

Narodil se roku 1942 v Londýně, kam jeho matka tři roky předtím utekla před Němci. Když se po dalších čtyřech letech vrátili do jihočeských Prachatic, musel se malý Francis učit česky. Matka byla před válkou vdaná, manžel - Němec - se s ní však po obsazení Československa Hitlerem rozvedl a po válce byl odsunut. Paní Antošové tak zůstala jen půlka domu, druhá byla zkonfiskována. Totéž potkalo i malou dílnu na výrobu dřevěných upomínkových předmětů. Po únorovém puči Františkova matka z podniku raději odešla a začala pracovat jako skladnice. Když si student Antoš v maturitním ročníku 1958-1959 napsal, že chce jít na lékařskou fakultu do Prahy anebo do Plzně, případně na hudební fakultu AMU, nečekal potíže - matka byla přece dělnice!

Jenže vlastnila velkou zahradu na okraji Prachatic, kde se mělo stavět sídliště. Úředníci paní Antošové naznačili: buď ten pozemek prodáte, anebo ho vyvlastníme a vašemu synovi nedáme doporučení na vysokou školu. "Matka neměla na vybranou. Když jsem se o to po revoluci začal zajímat, vyšlo najevo, že jí za tu zahradu přiznali směšných sedm set korun - ale matka tvrdila, že je stejně nikdy nedostala." Po promoci mladý lékař obdržel umístěnku, což znamenalo příkaz k nástupu, konkrétně do nemocnice v Děčíně. Tam začínajícího doktora přidělili na krční oddělení. Ale když se vrátil z vojny, bylo už volné místo na jeho vysněném oddělení - na chirurgii. "Během studia medicíny jsem si stále víc uvědomoval, že by mne interní obory nebavily. Nechtěl jsem předepisovat léky a potom čekat, jestli se pacient uzdraví. Chtěl jsem dělat něco rukama - to znamená chirurgii."

Ztracený talent

František odmala rád zpíval. Proto mu matka koupila piano a harmoniku, později i gramofon a několik desek s operami. "Tak jsem se učil Rusalku, Prodanou nevěstu a některé další." S nástupem do práce skončilo i studium zpěvu, jemuž se v posledním ročníku vysoké školy začal věnovat. Další příležitost přišla až téměř deset let poté. Seznámil se s dirigentem Václavem Neumannem. Vážený hudebník přiměl lékaře, aby mu něco předvedl. Vynesl ortel: Máte skvělý basbaryton. Škoda, že jste nepřišel o deset let dřív, to bychom z vás udělali sólistu. Ale vám je dvaatřicet a začínat pěveckou kariéru ve čtyřicítce je velmi nejisté. "Ale mohl jsem chodit na hodiny zpěvu k národnímu umělci Zdeňku Otavovi." V roce 1997 zúročil své pěvecké schopnosti alespoň v televizním pořadu Caruso show (výjimečně věnovaném amatérům z oblasti vážné hudby), kam ho pozval jeden pacient - hudební manažer. "Dvacet let jsem nezpíval, poprvé jsem držel v ruce mikrofon a poprvé mne měla doprovázet muzika z playbacku. Vybral jsem si píseň Tys láska má od Edwarda Griega. Když mě slyšeli ostatní soutěžící, říkali, jdeme domů, to musíte vyhrát. Domů nešli, ale měli pravdu - vyhrál jsem."

Stále unikátnější operace

V roce 1967 se přes konkurz dostal na chirurgickou kliniku v Praze-Motole. "Tam jsem u profesora Bohuslava Niederleho získal základy chirurgie. Specializoval jsem se na operace břicha. Po něm přišel profesor Vladimír Nahodil. Jemu vděčím za to, že mi nebránil hledat nové možnosti a postupy při operacích." Pro další rozvoj měl však nevýhodu. Nebyl členem KSČ. Profesor Nahodil alespoň dosáhl toho, že mohl obhájit kandidaturu věd a nakonec i docenturu. "Na lékařské fakultě to prosadil, ale na rektorátu Karlovy univerzity ležel můj spis čtyři roky, teprve těsně před listopadem 1989 jsem dostal jmenovací dekret." V roce 1991 vyhrál konkurz na místo přednosty chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce. Kolegové ho zvolili i předsedou České chirurgické společnosti. O šest let později byl jmenován profesorem. Letos je prezidentem Evropské chirurgické společnosti.

"Stereotyp mě ubíjí. Nemohl bych pracovat na ambulanci nebo se specializovat třeba na operace žlučníku nebo kýly. Potřebuji více typů operací, pokoušet se je vylepšovat, hledat nové postupy. To mě celý život žene kupředu. Samozřejmě se setkávám i s nepochopením: Proč se ten Antoš pořád za něčím honí? Já to však jinak nedovedu." Před čtyřmi lety musel rozhodovat o pacientovi, který umíral a jemuž mohlo pomoci pouze odstranění celé dolní poloviny těla. Znal ten zákrok ze zahraniční literatury. Pacient i jeho babička souhlasili. "Kolegové si mysleli, že jsem se zbláznil. Nastudoval jsem postup. Už dřív, při jiné operaci, jsme mu vyvedli tlusté střevo a močový měchýř do jednoho otvoru v břiše. Operace probíhala deset hodin. Nyní jsme s kolegou ortopedem a plastikem odstranili všechno od pasu dolů. Přerušili jsme páteř, podvázali míchu, s anesteziology upravili krevní oběh - srdce chtělo pumpovat dál, jako by bylo tělo celé, ale nemělo krev kam vhánět. Podařilo se. Dnes Robert spokojeně žije." Šéf chirurgie na Bulovce byl čtyřicátým operatérem na světě a prvním v zemích někdejšího východního bloku, který takovou operaci úspěšně uskutečnil.

Netradičně proti rakovině

Mnohem rozšířenější je však jiná metoda, kterou přivezl ze Spojených států. Před pěti lety přišel pacient s rakovinou břišních orgánů, jemuž zbývalo několik měsíců života, a ukázal Antošovi materiály, které našel na internetu: postup, jak zničit v břiše i jednotlivé nádorové buňky. Antoš je prostudoval a potom odletěl do Washington Cancer Institute, aby se s touto metodou seznámil v praxi. Jde o velmi náročnou operaci, kdy chirurgové nejprve vyjmou všechny tkáně zasažené nádory včetně pobřišnice a potom celou břišní dutinu vymývají horkým cytostatikem, které ničí všechny ojedinělé rakovinné buňky. K vymývání je však třeba speciální aparatura, která stojí přes dva miliony korun, a ta v republice nebyla. A tak pomohl inženýr Skála, geniální konstruktér všech možných přístrojů. Sestrojil podobné zařízení. A podařilo se mu to dokonce tak rychle, že pacienta, který Antoše k této metodě přivedl, stihli ještě na Bulovce operovat. "Už uběhlo čtyři a půl roku a ten pán je živ. Operace trvá až šestnáct hodin, střídají se při ní nejméně dva lékařské a sesterské týmy, ovšem pomůže až sedmi lidem z deseti." Na Bulovce už takto operovali 38 pacientů a od chvíle, kdy Antošův úspěch vešel ve známost, přicházejí na jeho kliniku desítky žádostí o tuto operaci. "Avšak pro většinu z nich se tato metoda nehodí, ta má úspěch pouze u určitého typu nádorů. V naší republice se dá použít asi u dvaceti až třiceti lidí ročně." Zákrok je navíc velmi drahý - stojí až půl milionu korun.

"Bohužel zdravotní pojišťovny ho nehradí, i když je tato léčba nakonec lacinější než komplikovaná chemoterapie, takže ho platíme z toho, co uspoříme jinde. Také bychom potřebovali vybudovat speciální centrum k léčbě tohoto onemocnění. Pět let žádáme ministerstvo zdravotnictví o šest milionů korun, které by to stálo. Prý je do roku 2007 nedostaneme. Po tom, co se zpráva o této metodě roznesla, k nám naštěstí přicházejí sponzorské dary od lidí, podniků a uměleckých souborů." Profesor Antoš se nebojí žádné operace, pro niž se rozhodne, neboť si ji dopředu dobře rozmyslí. Ale meze, za něž nemůže jít, uznává. "Riziko existuje vždy, ale musí být přiměřené, ani v podvědomí nesmím přestoupit hranici nebezpečnosti, či dokonce hazardu."

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo

"Jako pedagog si velmi cením, že jsem dosáhl změny kvality atestačních zkoušek z chirurgie zavedením poměrně přísných kritérií. Docílil jsem, že jsou dnes adepti chirurgické atestace připraveni skvěle a mohou směle vstoupit do Evropy. "

(MF DNES)