Leden 2004

UDÁLOSTI

(od 20. listopadu do 18. prosince 2003)

Speciální rubrika pro zájemce o denní události z České republiky i ze světa. Ve dnech, kdy v České republice vycházejí běžné deníky, tedy mimo neděle a státní svátky, komentuje pro vás každodenní dění politolog Bohumil Doležal.

Bohumil Doležal

Čtvrtek 20. listopadu

Podle průzkumu STEM má ČSSD malý náskok před KSČM a preference US-DEU činí 4%.

V US-DEU se po prognóze TNS-Factum vyostřila situace. Radikálové volají po výměně vedení a odchodu z vlády. U strany tak slabé a v takovém postavení, v jakém US-DEU je, se už skoro nedá očekávat, že se bude chovat předvídatelně a racionálně. Politická rozhodnutí jejích orgánů jsou do značné míry náhodná. Sebe už asi zachránit nemohou, ale mohou bez nejmenších problémů zničit Špidlovu vládu.

Kalouskovi poté, co přesvědčil Klause, aby podepsal čtyři reformní zákony (přesněji řečeno to tak prodal veřejnosti), bude nepochybně připsána zásluha i za to, že se vláda rozhodla poskytnout formou dotace krajům skoro třicet miliard korun. Kraje by samozřejmě měly být samostatnější i pokud jde o finance (jaký by jinak měla krajská samospráva smysl). Nynější rozhodnutí vlády je ovšem provizorium, dokud nebude přijat zákon. Ten ovšem už jednou parlamentem neprošel.

Poslanec ČSSD Kala se v Právu zabývá otázkou, jak korigovat dosavadní způsob vládnutí ČSSD: „Je evidentní, že národ chce vůdce, kterému je připraven leccos odpustit (alkohol, problematickou zahraniční politiku, urážení oponentů), ne však absenci vůdčích schopností. Domnívám se, že tato část je řešitelná změnou mediální politiky premiéra, vzpomeňme reakci na vystoupení ministra financí ve sněmovně a změnu jeho vnímání z úředníka na vůdce.“ Zdá se, že první a poměrně nenáročný krok k tomu, aby se ze Špidly stal vůdce zemanovského typu, jemuž národ leccos odpustí, je prostý a snadný: začít chlastat.

Pavel Kohout zase v Lidových novinách vyčísluje hospodářské škody, které české společnosti způsobil komunismus. A uzavírá: „Poučení? Kdo způsobí škodu za milion, je nucen ji nahradit a dost možná si půjde i sednout. Tunelář, který způsobí škodu za miliardu, nemusí nahrazovat nic a pravděpodobně se vyhne trestu. Organizace, která způsobí škody za tisíce miliard, je považována za legitimní politickou sílu a je dotována státním rozpočtem. Její zástupci nesedí za mřížemi, nýbrž v poslanecké sněmovně a v senátu. Účet za škody způsobené svými předchůdci odmítají převzít.“ Problém není v tom, že komunisté něco odmítají. Problém je v těch, kteří jim umožnili se do nynějšího postavení dopracovat, a v těch, kteří jim ho dnes zaručují tím, že je volí. Jsou to politické problémy. Komunisté se dnes nevydávají za legitimní sílu podle zákona, nýbrž jí prostě jsou. Je tu otázka politické zodpovědnosti těch, co jim to v letech 1989-90 umožnili a toho, jak demokratickými politickými prostředky situaci změnit. Tím, že s nimi Placák a spol. nebudou mluvit, se nic nezmění. Pan Grebeníček to už nějak přežije.

Pátek 21. listopadu

Po atentátu v Rijádu a čtyřech atentátech v Istanbulu je zjevné, že se svět pomalu posouvá do války, jakou zatím ještě nezažil. Je zajímavé, že většinové mínění v Evropě (a taky v ČR, viz třeba dnešní sloupek Františka Šulce v Lidových novinách) je přesvědčeno, že ji rozpoutal prezident Bush. To je směšné sebeobelhávání a strkání hlavy do písku. Nenamlouvejte si, že když budete na arabské teroristy a jejich spojence hodní, nechají Vás na pokoji a budete se moci na to všechno dívat jako na akční film. Jdou i po Vás!

Italský premiér Berlusconi v této situaci povzbudil Turecko, aby tváří v tvář teroristické hrozbě nerezignovalo na úsilí o vstup do EU. Tolik nenáviděný a napadaný Berlusconi má ve spoustě věcí jasněji než např. vyčuraní pacifisté z Berlína. Teroristé považují Turecko zjevně za slabý článek západního společenství. Je třeba jim dokázat, že se mýlí.

Mirek Topolánek prohlásil v Právu o Klausovi: „Má na celou řadu věcí mírně odlišný názor“. Šéf ODS má velmi nebezpečné představy o mírných odlišnostech, rozpor v otázce irácké krize byl tak zásadní, že si zásadnější nelze představit. „Mírně odlišný“ může připadat jen úplným cynikům. Z rozhovoru rovněž vyplývá, že ODS mění strategii. Chce vládu porazit tím, že rozloží ČSSD. Topolánek, jako už předtím Zahradil a pak i Tlustý, lichotí nespecifikovanému „reformnímu křídlu“ sociálních demokratů, s nimiž by se dalo do určité míry spolupracovat. ODS bude usilovat o jakousi formu „úřednické vlády“, stranou níž by zůstaly jen KSČM a ovšem US-DEU pro svou bezvýznamnost. Pak tu ovšem nebude už vůbec žádná opozice.

US-DEU je ostatně na odpis. Některé krajské organizace se sice bouří, ale jsou to stejně hysterické reakce jako reakce cestujících v letadle, jehož posádka má problémy se zvládnutím stroje. Nakonec jim vždycky nezbyde nic jiného, než se na ni spolehnout – bez ohledu na to, že letadlo se pořád řítí kolmo k zemi.

Jakási mladá dáma, která v červnu vstoupila do ČSSD, se rozhodla, že se stane ministryní zdravotnictví místo dr. Součkové. Dotáhla to tak daleko, že donutila premiéra Špidlu k dementi.

Sobota 22. listopadu

ODS zřejmě nazřela, že svrhnout vládu frontálním útokem zvenčí se jí nepodaří. Proto potichu ustupuje od zásady „nulové tolerance“ vůči vládě (chce podpořit některé nekonfliktní vládní návrhy) a bude se snažit napomoci rozkladu největší vládní strany. Jako trojského koně si zatím vyhlédli ministra financí Sobotku, ale je to nejspíš jen jakási úvodní improvizace. Špičky ODS prý nemají jasno, zda předčasné volby nebo ne, zda úřednická vláda (a kdy) nebo ne. ODS, jak se zdá, nemá zatím kam spěchat a čeho se bát: vláda se asi nakonec sesuje sama od sebe.

Poslanec ČSSD Rouček obvinil ODS, že nedokáže chránit národní zájmy, protože se v Evropském parlamentu spojuje jen s okrajovými radikálními uskupeními. Nato místopředseda ODS Zahradil označil pana Roučka za blba. Na obou obviněních, jak se zdá a jak už to bývá, je něco pravdy, v tuto chvíli je zajímavější a obsahově bohatší to, co říká pan Rouček. Zahraniční politika ODS je mimo a bude mimo čím dál tím víc.

Ministr Dostál tvrdí, že malým církvím vyhovuje nynější způsob spolupráce se státem a odmítají nějaký zvláštní úřad. Problémy jsou prý jen s katolíky a evangelíky. Většina menších církví má prý naprosto jiný názor na otázku financování církví než církev katolická (proč by musely být všechny církve financovány stejně?). Mezi ty hodné a loajální patří unitáři, pravoslavní a Československá církev husitská. Dostál provozuje primitivní taktiku Rozděl a panuj, v pestré společnosti, kde početně dominují miniaturní církvičky (jako Apoštolská církev), církve dokonale vyprázdněné a odumírající (Čs. církev husitská) a skurilní uskupení jako Unitáři, to není nic těžkého. Církve jsou stále, jako za komunistů, existenčně závislé na státu. Stát je a bude, stejně jako za komunistů, církvím nepřátelský (krátké období hájení v letech havlovského establishmentu skončilo nejpozději ve chvíli, kdy se moci chopila ČSSD, a až ji vystřídá ODS, bude to ještě horší). Jediné řešení je důsledná odluka církví od státu (tj. od Dostála a Řepové, ale Němcová nebude o nic lepší). Aby se dala provést, musel by stát projevit dobrou vůli, což se nedá očekávat. Je to bludný kruh.

Francouzský levicový list Libération prý napsal, že cílem islámských teroristů by se snadno mohla stát i Francie, přestože se distancovala od USA, a že v této válce není neutralita žádnou alternativou. Zdá se, že už i ve Francii pomalu přicházejí k rozumu.

Před čtyřiceti lety byl spáchán atentát na Johna F. Kennedyho. Pokud jde o atentát, šíří se kolem něho spousta různých pověstí, dosti fantastických, živila je prý hned po události KGB. Nedovedu si představit, že by Rusové v atentátu neměli prsty: asi ne přímo a asi jim o zabití prezidenta nešlo (na to byl ruský komunistický režim moc zbabělý). Nejspíš nakousli nějakou akci, která se jim pak úplně vymkla z rukou, a nakonec ani jim, ani Američanům nezbylo než všechno ututlat.

Pondělí 24. listopadu

V Gruzii byl svržen prezident Ševarnadze. Je zajímavé, jak se bývalí internacionalisté z doby SSSR snadno překabátili na vládce orientálních pašalíků. Svědčí to o tom, jak povrchní byl bolševický nátěr v případě neruských národů. (Většina čečenských teroristů se rekrutovala z řad bývalých vysokých důstojníků sovětské armády.) Ševarnadze patřil asi k těm slušnějším, nemohu nějak potlačit vzpomínku na jeho spoluúčast v demontáži Sovětského svazu (odstoupil, protože mu Gorbačovovův postup připadal příliš opatrnický). Gruzíncům se podařilo jej sesadit pouze tak, že přizvali jako zprostředkovatele Rusy. To je dosti sebevražedná politika. Jak chtějí dokázat, že mají na samostatnost?

Předseda ODS Topolánek sice na závěr víkendového kongresu vytkl některým svým kolegům, že se uchylují k osobním urážkám (nic jiného mu ostatně nezbylo, arogantní hulvátství je v ODS doma natolik, že to může i některé příznivce té strany tahat za uši), ale sám hřímal o chamtivosti, klientelismu a účelovosti vlády – taková slova od vysokého funkcionáře ODS opravdu sedí. Všichni dohromady se pak radovali, že Pravda a Láska ztratila svou hlavní baštu, Pražský hrad, a zároveň bez velkého studu dávali najevo, že ji pro změnu dobyli oni (vedoucí funkcionáři se jeden jako druhý chvástali zvolením Klause za prezidenta jako svým politickým triumfem).

Budvar dosáhl úspěchu v Rakousku, jen on smí používat značky Bud. Je legrační, že hlavní spor se vede o německý název Budweiser, kde jsou „Bojovníci za svobodu“? Proč neprotestují proti této vlně germanizace?

Petr Pithart se ohrazuje proti tomu, že by se v listopadu 1989 v jakémsi spiknutí disidenti kolem Havla dohodli s komunisty. Ovšem že nešlo o spiknutí a zákulisní dohodu, udělali to docela veřejně. A pokud říká „je mi líto, ale na víc jsme neměli“, je to třeba brát tak, že to říká především za sebe a své blízké: pak to sedí. Další ať do toho netahá.

Američtí bojovníci proti imperialismu už zase, jako za bolševika, konají své minislety v Praze. Tenkrát to financovali českoslovenští komunisté a jejich tajné služby, doufám, že dnešní český stát na to nemá.

Úterý 25. listopadu

Česká národní banka chce zrušit směnárny, měly by napříště fungovat jen v bankách. Dívám se na to jako spotřebitel: v Budapešti je soukromých směnáren spousta a člověk si může vybírat ty, kde je výhodnější kurs (zrovna u české koruny dost kolísá). V bankách se tam vyměňovat skoro nevyplatí, kursy jsou zlodějské, i když stát si možná přijde na své. Opatření, o němž sní ČNB, je nestydatá bolševická reglementace.

Naštěstí budeme mít brzy neohroženého zastánce. Ratibor Majzlík, jemuž končí prebenda v US-DEU (za pár dní skončí proces „integrace“ DEU do US a pan Majzlík přestane být předsedou, přijde o plat a služební auto) se rozhlíží, kde nechal tesař díru. Pokud US-DEU na příštím sezení nezmění vedení, odvede prý pan Majzlík jako Mojžíš své zástupy do země zaslíbené (tj. buď do KDU nebo ODS). To je velmi šťastné skloubení zásadovosti a pragmatismu.

Pánové Špaček a Mathé připravují pro Českou televizi seriál o slušném vychování. Budou mít slušný prostor, uvolní se místo po Faktech (pořad byl zrušen, ale vůbec ne kvůli reportáži o termitech, nýbrž z úplně jiných důvodů!) a Klekánici. Seriál by měl být povinný pro vedení ODS (viz „ideový kongres“ v Luhačovicích). Věc s Fakty a s termity mne mrzí: samozřejmě termiti byli jen záminka (tak to dělali komunisté) a bylo zbytečné těm, co chtějí ČT reglementovat, dávat záminku tak lacinou.

Evropská unie se podle britského listu Financial Times rozhodla utajit 112stránkovou studii Evropského centra pro monitorování rasismu a xenofobie. Centrum zadalo její vypracování Středisku pro výzkum antisemitismu při Technické univerzitě v Berlíně. Výstup se zadavateli nezamlouval, protože se prý příliš úzce zaměřil na muslimské pachatele útoků proti židům. Měli by být zohledněny také protimuslimské nálady, tj. zjevně útoky židů proti muslimům na evropském kontinentu. Že si je bude nutno vymyslet, protože žádné nejsou? Přece nebudeme padat na kolena před fakty, jak říkával nebožtík Antonín Novotný!

Herec Jan Kraus tvrdí v Lidových novinách, že vtipný politik je protimluv. Při bližším ohledání se zjistí, že má na mysli jen politiky ODS. Přitom v dnešním Právu je zpráva o studii, která si u renomované poradenské firmy údajně objednala US-DEU (strana panu Krausovi blízká) v rámci kampaně před volbami do Evropského parlamentu. Podle ní správný unionista musí „působit na své okolí uvolněně, trochu si hrát a vtipkovat, jinak bude nudný a nezábavný“. Jen tak se může dostat voliči „pod kůži“. Představa, že by se mi pod kůži dostal pan Kühnl, mne naplňuje větším děsem než vtipkování potentátů z ODS, o němž jsme psali. Stejně strašný zážitek jako veselé kousky politiků pro mne je a zůstává něco, co by člověk méně útlocitný než já nazval invazí komediantů do politiky. Začala bezprostředně po listopadu, dveře jim otevřel Václav Havel. Ti slušnější a inteligentnější se záhy vrátili ke své profesi, ti ostatní, jako pan Kraus, se snaží dodnes.

Středa 26. listopadu

Automobilka Hyundai v Česku nebude, Korejci se rozhodli pro Slovensko, kde je příhodnější daňové prostředí. Čeští kompetentní činitelé hovoří o tom, že si jejich asijští partneři žádali nadstandardní investiční pobídky, jež nejsou v souladu ani s našimi zákony ani s pravidly EU (jak to, že Slovákům to nevadí?), ale spíš bych řekl, že zastírají svoje selhání. Nu což, Hyundai nebude, ale hlavně že máme Benešovy dekrety.

MDŽ (tj. Mezinárodní den žen) se stane „významným dnem ČR“. Mezinárodní den žen se vyhlašuje proto, aby se obyvatelé mužského pohlaví mohli k ženám chovat slušně jen jeden den v roce. Je to svou povahou byzantsko-bolševický zvyk. Byzantsko-bolševický zvyk je taky chovat se k ženám jako dobytek, což pak vyvolává nutnost zřizování potěmkiniád typu Mezinárodní den žen. A byzantsko-bolševický zvyk jsou „významné dny ČR“ všeobecně. Stačí státní svátky a dost.

Významným dnem se má taky stát Den obětí komunismu, Při projednávání této věci navrhl komunistický poslanec Kováčik smíření mezi marxisty a křesťany. Oba tábory podle něho spojuje „společná snaha o řešení sociálních problémů společnosti“. Měl by tedy být slaven tento den smíření, buď na výročí narození pátera Plojhara, nebo ještě lépe na výročí narození předního průkopníka této myšlenky, Josefa Lukla Hromádky, nejpolitováníhodnějšího „křesťanského“ kolaboranta ze všech, co jich kdy tato zemně nosila.

Alexandr Mitrofanov vytýká v Právu premiéru Špidlovi, že nereagoval energičtěji na urážky, jimiž byl (v nepřítomnosti) zasypán na „ideovém“ kongresu ODS. Myslím, že neprávem. Pan Špidla se zachoval jako civilizovaný člověk.

Václav Klaus poskytl rozhovor internetovému vydání New York Times. Srovnává po svém způsobu evropský byrokratismus s byrokratismem rudého ruského impéria (což je nesmysl) a udílí Američanům hraběcí rady pokud jde o Irák: přechod z totalitního režimu ke svobodné společnosti prý nemohou uskutečnit vojáci nebo cizinci – proto byl např. v Československu po r. 1989, odmítnut návrh, aby se vytvořila vláda z emigrantů. Naše společnost není nic moc, ale srovnávat ji s tou iráckou je přece jen krutá křivda. Pro tyto nehoráznosti by nemělo být přehlédnuto, v čem má prezident nepochybně pravdu: Směřování k jedné politické identitě evropských zemí“ se podle něj "nezmění, pokud lidé nezačnou přemýšlet a uvědomovat si, že nespějí k nějakému druhu nirvány". Evropané "stále žijí ve světě snů veřejné sociální péče, dlouhých dovolených, zaručených vysokých penzí a celoživotního sociálního zabezpečení".

Slovinský ústavní soud rozhodl o vrácení majetku rakouské občance (šlechtičně Zichyové). Majetek jí byl zkonfiskován v roce 1945, ona se stala potom rakouskou státní občankou. Soud nižší instance argumentoval tím, že podle rakouské státní smlouvy (ústavní listina) mělo odškodňovací povinnost k lidem, kteří měli rakouské občanství k roku 1955, Rakousko. ÚS zcela logicky rozhodl, že v případě Zichyové bylo porušeno pravidlo rovnosti před zákonem, protože se všemi bývalými jugoslávskými občany se musí zacházet stejně, bez ohledu na to, zda později získali občanství jiné země. To je mj. v přímém rozporu s českými zákony a soudní praxí: např. Lex Walderode by byl z hlediska rozhodnutí slovinského ÚS neústavní a měl by být zrušen. K tomu se ovšem český ústavní soud neodhodlal a vyprodukoval místo toho kdysi jen jakési zcela nekonzistentní povídání.

SRN a Francie si vymohly na EU odpustky za to, že třikrát po sobě porušily pravidlo o výši deficitu státního rozpočtu (nesmí být větší než 3%). Vstupujeme do společenství, kde velká zvířata si jsou rovnější.

Čtvrtek 27. listopadu

Poslanci, zejména ti z KSČM a ODS, se předhánějí v populistických návrzích na přesuny ve státním rozpočtu. Jde většinou o lokální iniciativy, leckdy o úplné malichernosti (vybudování tělocvičny v nějaké škole). Kdyby tahle země neměla v sobě už od dob první republiky zabudován centralismus jako nástroj boje proti „nepřátelům státu“, měly by kraje a obce dost peněz na to, aby se poslancům zmenšil prostor pro podobné populistické hrátky. Zároveň se ukazuje, jak dvousečnou zbraní je propojení poslanců s voliči v obvodě např. zvýšenou vahou preferenčních hlasů. Úlohou politika není dělat to, co se líbí jeho voličům, ale to, co je správné. A to se voličům občas velmi nelíbí. Proto by jeho závislost na voličích během volebního období – zejména na celostátní úrovni - měla být pokud možno malá.

Poslanecká sněmovna odhlasovala zákon o prezidentské rentě. Prezidentovi má napříště příslušet padesátitisícový důchod, padesát tisíc Kč na kancelář a doživotně vůz s řidičem. Považuji za správné, že se představiteli čelné funkce ve státě dostane důstojné renty (současné penzijní pojištění to neumožňuje nikomu). Bývalý prezident však není žádná instituce a když chce kancelář, měl by si ji platit z vlastní kapsy. Pokud od něho ovšem stát požaduje nějaké služby (což se bude nepochybně pravidelně dít), musí mu to řádně zaplatit.

Klaus vetoval zákona o zdravotním pojištění podnikatelů. Způsob, jak se prezident zapletl do každodenní politiky a plete se pod nohy vládě, ho prakticky nutí k tomu, aby reformu, s níž veřejně nesouhlasil, nenechal projít jen tak. Otázka je, spokojí-li se jen se symbolickými zásahy, nebo bude-li Špidlovi systematicky házet klacky pod nohy. Řekl bych, že zvolí nějakou zlatou střední cestu mezi oběma krajnostmi. Je přitom zjevné, že se Klaus plete do věcí, do nichž mu nic není, a dělá z prezidentského úřadu něco, čím být nemá. Aby to nedělal, museli by ho při jeho nátuře trhnout mezi dveřmi.

V jednom pražském kostele se konala zádušní mše za Josefa Luxe. Zúčastnili se v hojném množství lidovečtí politici, v podstatně skrovnější ti unionističtí. Jan Ruml se při té příležitosti nechal slyšet: „kdyby tady dnes byl, existovala by čtyřkoalice a zřejmě by také byla nejsilnější vládní stranou“. Zapomněl dodat, že zároveň by neexistovala žádná Unie svobody, protože by ji vyluxoval ještě dokonaleji než jeho nástupci.

Benjamin Kuras se v Mladé frontě Dnes hlásí k evropským hodnotám, ohroženým islámskými fanatiky: „Rozumějme tomu dobře: Zločinem naší civilizace není žádný konkrétní případ vraždy, loupeže, krádeže či útlaku, nýbrž to, že chceme žít podle demokratických pravidel vytváření zákonů debatou a respektovat beztrestné právo nesouhlasit. Jak dlouho nám tento luxus ještě vydrží, to se dá jen těžko odhadnout. Duševní onemocnění Evropy už možná dosáhlo takového stupně, že jedinou možnou léčbou je staré středověké puštění žilou.“ Projevem duševního onemocnění Evropy jsou ovšem i fanatické žvásty, které se kdysi Kuras neštítil otisknout v Právu. Navrhoval tam, pokud jde o ty, kdo nejsou ochotni jako on schvalovat masové zločiny proti sudetským Němcům, právě to „pouštění žilou“. Mezi Kurasem a islámskými teroristy není velký rozdíl. Snad jen v tom, že on jako správný český posera by si sám osobně pouštět žilou nejspíš netroufl.

Pátek 28. listopadu

Když se česká velvyslankyně v Kuvajtu Hybášková začala angažovat v iráckých záležitostech ( bylo zcela zjevné, že si přeje, aby tam Česká republika hrála důstojnější roli, než jakou ji vyměřili Laštůvka, Špidla a spol.), položili jsme si otázku, kdy bude za odměnu vyhozena. No a vida, už se stalo.

ODS se prý obává nástupu Evropských demokratů, kteří ve spojení s Josefem Zieleniecem a Sdružením nezávislých kandidátů chtějí kandidovat do Evropského parlamentu, a pokud se cípkem uchytí, otevře se jim cesta do dalších voleb. I tato zpráva si zaslouží samostatný komentář.

Soud v Blansku zamítl nároky rodu Salmů na majetek, zabavený podle Benešových dekretů. Problém je v tom, že Salm po r. 1945 zažádal o československé státní občanství, ale dříve, než úřady věc vyřídily, v roce 1946 zemřel. Majetek byl pak zabaven v roce 1949 s poukazem na Benešův ústavní dekret č. 33, který ovšem v té době už neplatil (to tvrdí aspoň dnešní vládní historici práva). Kuriózní je, že zájmy Blanenska zastupuje poslanec ČSSD Koudelka, takto právník. Podobná dvojjedinost právního zástupce a politického koryfeje není nic nového, podobnou dvojroli sehrál v případě Leopolda Hilsnera dr. Karel Baxa. Z toho by plynulo, že pan Koudelka má dobrou šanci stát se předsedou ústavního soudu a/nebo pražským primátorem. Jen ať nám pěkně prorůstá soudnictví a politika, máme v tomto směru úctyhodné lidově demokratické tradice. A vlastenci mají u nás odjakživa na růžích ustláno.

A nyní po řadě tři podivné kuriozity. Reportér deníku Blesk zaznamenal výroky několika poslanců o upraveném poprsí ministryně Buzkové. Pro vážnost, s níž má být případ posuzován, je velmi důležité, jakým přesně způsobem se k nim dopracoval. Je zajímavé, že o tom média nepřinášejí ani ň. Druhá záležitost je případ havárie herečky Chantal Poulain. Zdá se, že herečka přijde o závažnou polehčující okolnost: zatímco původně to vypadalo tak, že za volantem vozidla, do něhož narazila, seděl chlapík bez řidičského průkazu, nyní, na základě svědecké výpovědi, se najednou ukázalo, že řídila jeho přítelkyně, která řidičák má. Ještě předtím dvojice odmítla poměrně vysoké odškodné, které herečka nabídla, a požadovala sumu několikanásobně vyšší. Podezíravější nátury, než jsem já, by tak mohly dospět k názoru, že se někdo snaží paní Poulain pořádně ždímat. A konečně: vyšla kniha, zneuctívající majestát prezidenta Klause. Jde o jakousi ubohou kopii Svorovy knížky o Havlových (Klaus se konečně vyrovnal svému předchůdci i v tomhle). Její obsah je nesmyslný a na první pohled vycucaný z prstu (Klaus má údajně na Hradě harém a udržuje milostný vztah s psychologem Hradní stráže; jedna z jeho obdivovatelek se od něho chce nechat uměle oplodnit). Kdekdo si řekne „chudák pan prezident“. Autoři jsou vymyšlení, firma, co ji vydala, vlastně neexistuje, mluví za ni nastrčený člověk, kterému budou zjevně uhrazeny případné náklady. To je, obecně řečeno, podezřelé: mohou být Klausovi odpůrci tak hloupí, nebo naopak jeho stoupenci tak rafinovaní?

Pavel Kohout v Mladé frontě Dnes upozorňuje na problematičnost ustanovení EU o rozpočtovém schodku, které se rozhodly Francie a SRN nedodržovat. Není důvod mu nevěřit. Ale v tom případě nemá být prostě nedodržováno, nýbrž napřed zrušeno, a až pak nedodržováno.

Rozproudila se debata o tom, má-li být povolen v malém množství alkohol za volantem. Totální zákaz platí jen v ČR, na Slovensku a v Rusku (shodou okolností v zemích, kde zároveň existují parlamentní komunistické strany, v Rusku a ČR dokonce silné; to podle našeho názoru není náhoda). Všude v EU se zhruba jedno pivo toleruje a to je rozumné. Úplný zákaz je stejná hloupost jako prohibice a není divu, že jej podporuje mj. i lékař ambulance oddělení pro léčbu závislostí Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Fanatičtí nepřátelé alkoholu jsou většinou nebezpeční lidé a přispívají k tomu, že v této zemi je velmi těžké žít a zároveň nepít. Podstatně tolerantnější je ředitel dopravní policie Bambas a jeho protiargument je nutno brát vážně: přechod od úplného zákazu k částečnému je podobně svízelný jako přechod od socialismu k socialismu demokratickému. Ten končí, jak jsme zažili, buď návratem k socialismu nedemokratickému, nebo nastolením demokracie bez socialismu. Taky tady by povolení piva vedlo nejspíš k tomu, že by spousta lidí začala jezdit totálně namol, a bylo by nutné buď smířit se s alkoholismem za volantem (což v tomto případě nelze), nebo vrátit se k zákazu. Dostat se z bolševických tenat nemusí být v maličkostech vždycky snadné.

Sobota 29. listopadu

Václav Klaus poskytl rozsáhlý rozhovor Právu. Na jednu stranu se pokouší držet neudržitelné (výrok o tom, že švejkování širokých vrstev vedlo k pádu režimu), na druhou stranu je vystaven inkvizitorským otázkám typu: chodil jste za totality k volbám? – Jako by nechodit k volbám byl nějaký smysluplný akt odporu. Na jednu stranu hlásá, že nechce lobbovat za to, aby se změnilo vedení ODS, na druhou stranu drží svou kritiku vlády (která nakonec, byť třeba i jen nepřímo, směřuje k tomu, aby se změnila vláda). Hájí pro sebe to, co kritizoval u Havla (v nepořádku tedy zjevně bylo, že to dělal Havel, a ne on). Tvrdí, že nelze nikam vnést silou demokracii (na tom něco je), ale zároveň také, že není možné realizovat transformaci země z totalitního do svobodného režimu jako dodávku nějakého zboží. Přitom svobodnějších a lidštějších poměrů nelze často dosáhnout bez cizího zásahu (neměli bychom si namlouvat, že nebýt okolí, které by nám to nestrpělo, vypadaly by dnes poměry u nás možná o dost hůře). Odlišuje „lidská práva“ a „občanská práva“, zjevně drží jen ta druhá. Znamená to, že dokud člověk není občanem, nemá žádná práva a může se s ním zacházet jako s němou tváří? A konečně, uráží ho debata o tom, mají-li mít novináři přístup do poslaneckého bufetu – tu je třeba jen říci, že by asi neměl být tolik cimprlich.

Šéf Ostravsko-karvinských dolů Koláček byl zatčen pro podezření z trestných činů, jichž se měl dopustit během privatizace. Nechci se plést do hospodářských záležitostí, ale trochu mi to připomíná ruské poměry. Policisté zatčenému okázale nasadili pouta. Zřejmě se s nimi pral, škrábal a kousal; proč by to byli jinak dělali, že.

Ministr Škromach hodlá zahájit tažení proti simulantům. Simulanti mají být pokutováni až padesáti tisíci korunami, lékaři, kteří jim umožňují simulovat, mohou dostat až dvojnásobnou pokutou. Jak se ale zaručeně pozná simulant? Jinak je hezké, že pan ministr hodlá navázat na domácí tradice, tak pěkně vylíčené v Osudech dobrého vojáka Švejka. Odtud také jistě ví, že ho čeká spousta práce, neboť „das ganze tschechiche Volk ist eine Simulantenbande“.

Pondělí 1. prosince

US-DEU se rozhodla jmenovat vedoucím své kandidátky do Evropského parlamentu Karla Schwarzenberga. Schwarzenberg není vůbec členem strany. Kdyby poslance volil Evropský parlament sám, měl by zřejmě Schwarzenberg velkou šanci, u rumcajsovského českého voličstva zatím příliš neuspěl. Na třetím místě kandidátky má být senátorka Rögnerová, ale ta taky není členkou strany. Navíc se už rozhodla kandidovat za Evropské demokraty, kde doufá v ještě lepší pozici na kandidátce. Strana, která tak málo věří vlastním lidem, se už sama napůl odepsala.

Poté co policie odvlekla šéfa OKD Koláčka do šatlavy v železech a obrazová dokumentace obletěla celou republiku, byl uhelný magnát propuštěn na svobodu, protože státní zástupce neshledal důvody k vazbě. Nevím, k čemu je dobré takové ponižující zacházení. Sám kapitán průmyslu se ovšem dodatečně pokusil postup policie svérázným způsobem legitimovat. Na otázku televizního reportéra odpověděl zdvořile: „A uhněte mi s tím vozem, nebo vám do něj jebnu.“ Nepochybně tak uhlobaron hovoří nejen s televizními reportéry (jejichž posláním je informovat veřejnost, takže ta slova byla jaksi adresována nám všem), ale i se smrtelnými červy, kteří se mu připletou do cesty v běžném každodenním shonu. Pěkný doklad o úrovni horních deseti tisíc. Chlapec velmi dobře ví, že si to může dovolit. Změnilo se toho zase tak mnoho od listopadu 1989?

Ekologičtí aktivisté usilují o to, aby někdejší železnou oponu nahradil od severu k jihu pás lesa široký padesát až dvě stě padesát metrů. Tento nápad si zaslouží podrobnějšího komentáře.

Úterý 2. prosince

Poslanci Laštůvka a Kavan rezignují na kandidaturu do Evropského parlamentu. Laštůvka se octl na 6., Kavan na 11. místě kandidátky ČSSD. Obě místa jsou zjevně nevolitelná. Je to zvlášť v případě Laštůvky dost velká škoda – ve Štrasburku by možná napáchal méně škody než v Praze.

Mezi US-DEU a Evropskými demokraty probíhá boj o senátorku Rögnerovou. Je zatím na kandidátce Unie svobody, ale na zjevně nevolitelném třetím místě. Jenomže první místo kandidátky ED ovládá Zieleniec a druhé je už nejspíš taky nevolitelné.

Česká republika nabídla 150 vojáků pro nasazení v Afghánistánu. Těžko tomu rozumět jinak, než jako úhybnému manévru. Do Iráku se jim nikoho poslat nechce.

Malé koaliční strany navrhují na místo prezidenta NKÚ někdejšího viceprezidenta Peřicha. Pikantní je, že Peřich je členem ODS (původně byl KDS, ta se s ODS kdysi sloučila). ODS ovšem navrhuje Miroslava Beneše a chápe aktivity KDU a US (asi ne neprávem) jako záludné. Komunisté kandidují poslance Vymětala, který před pár dny mimořádně drze odbyl redaktorku ČT, když se ho ptala, proč byly novinářům znepřístupněny některé prostory v poslanecké sněmovně. Byl to pěkný náznak toho, jak by to vypadalo, kdyby se komunisté prokousali k moci. Vypadalo by to tak jenom chvilku, pak by se už nikdo neptal.

Středa 3. prosince

Nejprve jeden rest z pondělka. Železnou oponu má nahradit opona zelená! Ekologické organizace chtějí v místě někdejší železné opony od severu k jihu (skoro 400 km délky) zřídit padesát až dvě stě padesát metrů široký pás panenského pralesa. Nesmějí skrz něj být budovány další silnice a dálnice a je naděje, že se tam ohrožené živočišné druhy rozmnoží natolik, že budou expandovat do širokého dalekého okolí. Nová hranice má sloužit turistickým a poznávacím výletům. Doporučuji vysadit v takto zřízeném pásu sibiřského tygra (rovněž ohrožený druh). Výlety by pak získaly na napínavosti a v případě přemnožení by se při známé náročnosti sibiřského cvalíka na potravu mohl posléze pás rozšířit z 250 metrů na 250 km a nakonec učinit z celé Evropy ekologický pás, kde by byli hlavní škůdci (lidé) postupně vyhubeni. A i kdyby se tento maximalistický plán neuskutečnil, stane se ze zelené opony důstojný nástupce té železné. Asi proto ji tak vehementně podporuje exprezident SSSR Gorbačov.

Prezident Klaus na návštěvě ve Švédsku donutil až k pláči předsedu zahraničního výboru Švédského parlamentu Ahlina. Ten se opovážil říci, že Češi jsou v Evropě dobrými žáky. Pan prezident opáčil: „S tím bych nesouhlasil, nejsme žádnými žáky, ale suverénní zemí, která sama o sobě rozhoduje. Byla by tragická chyba dívat se na nové země jako na žáky.“ Takže zpupnému potomku pustošitelů Česka v době třicetileté války nezbylo než přiznat: „Ano, máte pravdu, neměl jsem něco takového říkat a cítím se zahanben.“ A český lid může být pyšný na svého prezidenta. K čemu je dobré takové primitivní, nezdvořilé a nesnesitelné chvastounství? Musíme se skutečně, když už ničím jiným vyniknout nemůžeme, stát v Evropě smraďochy číslo 1?

Podle Českého statistického úřadu v ČR za posledních deset let ubylo milion věřících (rozuměj křesťanů). Právo k tomu pěkně říká: „Odliv oficiálně registrovaných věřících spatřují politologové nejen jako důsledek čtyřicetileté tvrdé protináboženské propagandy, ale také jako důsledek praktického jednání a vystupování církví, zejména ve sporech o majetek a v dalších otázkách týkajících se národní svébytnosti. Tento názor podporuje fakt, že k největšímu procentu úbytku věřících došlo v období svobody, tedy v létech 1991 až 2001.“ Bylo by dobré říkat, kteří politologové, takhle to vypadá že všichni sborem. A je to vztyčený prst: dejte si pozor, flanďáci, jestli budete dál přisluhovat sudetoněmeckým revanšistům, přijdete o všechno (přitom jsou tu v minulosti pěkné příklady řádných vlasteneckých věřících, jako byli např. páter Plojhar a J. L. Hromádka; na ty je třeba navázat, a hned se počet křesťanů zdvojnásobí!)

ČR se vyčuraně rozhodla poslat sto padesát vojáků do Afghánistánu, aby je nemusela posílat do Iráku. Jestli někam pojedou, je ovšem ve hvězdách, protože ODS má, jak pravil místopředseda Nečas, jako v pohádce tři podmínky, za nichž vyslání podpoří: za prvé, vláda si musí zajistit podporu vlastních poslanců (pak ovšem podporu opozice potřebovat nebude), za druhé, vláda předloží jasný mandát a způsob finančního krytí, a za třetí musí zajistit, že z toho nebude pro ČR ostuda. Ta s různými riziky, ostuda je jedno z nich, akce bez rizik nemají vůbec žádný smysl. Ostudu může zařídit tato vláda, ostudu perfektně zvládá i ODS a úplně nejlíp by jim to šlo dohromady. Tak o čem je vlastně řeč?

Jana Bobošíková uveřejnila v Právu článek k aféře s poslaneckými výroky na adresu ministryně Buzkové. Pozitivní je na něm snad jedině to, že se (zatím) neodvážila přímo zastat ministra Dostála (mluví jen o „případných, někdy i oprávněných připomínkách“). „Místo aby novinář nebo jeho nadřízený okamžitě odkázal politika jasným argumentem do patřičných mezí, aby si příště nic nedovolil, a případné někdy i oprávněné připomínky řešil prostřednictvím tiskového zákona a různých rad, běží se vybrečet do novin.“ V novinách o tom ovšem nepsali jen účastníci konfliktu ve sněmovních kuloárech a noviny mají právo a povinnost vyjádřit se k tak vážné záležitosti, jako je chuť exekutivy cenzurovat média. K čemu by jinak byly.

Soud pro lidská práva ve Štrasburku vyměřil České republice vyplatit pokutu 1700 Eur za neúnosné protahování restitučního řízení jakési paní, jejímuž otci byl v roce 1950 zkonfiskován statek. Nešťastníka komunisté zároveň zavřeli. Paní má štěstí, není německé národnosti. Jinak by s ní soud pro lidská práva vyběhl jako s Jiřím Wonkou a místo eur by dostala jen sprostý dopis.

Ekologům se jen tak nezavděčíš. Nevadí jim jen jaderné elektrárny a elektrárny na fosilní paliva. Vadí jim (alespoň v Německu) i elektrárny větrné. Je jich moc, hyzdí krajinu, ulomené lopatky větrných kol mohou leckoho zranit, též v zimě odmrštěná námraza. Ekologičtí aktivisté se krok za krokem dopracovávají k tomu, aby konečně vyslovili to, co vede jejich kroky: nejvíc ze všeho jim vadí lidé. Nebýt jich, bylo by životní prostředí OK.

Čtvrtek 4. prosince

Největší politickou událostí včerejška je nepochybně schválení rozpočtu na příští rok. Prošel poměrně těsnou většinou, ale bez problémů. Vláda vyhrává všechna zásadní hlasování, kdy je v sázce samotná její existence, ty ostatní bohužel většinou prohrává. Je otázka, jak lze za těchto okolností dělat rozumnou politiku. Opozici se naopak nechce vládu svrhnout, protože takhle je to pro ni pohodlnější: preference rostou a není třeba se kompromitovat riskantní činností u kormidla. Během projednávání rozpočtu byly podány mraky pozměňovacích návrhů, ještě včera byly některé z nich schváleny (většinou šlo o řádově miliony na výstavbu škol, dětských hřišť apod.). Proč se takové věci musí řešit na celostátní úrovni, a když už se řeší, tak umět šetřit znamená šetřit od maličkostí: tohle spíš připomíná rozhazování stříbrňáků mezi lid při oslavách v šerém středověku. Vládě pomohlo to, že poslanec Vrbík, nástupce Marvanové, který se hlasování pro nesouhlas s nynější podobou rozpočtu nezúčastnil, byl vypárován komunisty. To je očividná politická podpora a je otázka, co za ni vláda komunistům slíbila. Že by to opravdu byla jen pomoc při schválení několika nicotných pozměňovacích návrhů, kterými si komunisté dělají dobré jméno v regionech, tedy drobečky, které při hostině spadly pod stůl při rozpočtové hostině? Vláda si zachránila život až do dalšího maléru. Lze jen těžko uvěřit, že by to znamenalo relativní klid na celý rok. Další krize přijde dřív. Například: kdoví, jak pro ČSSD dopadnou volby do Evropského parlamentu a co bude po případném debaklu.

Čeští policisté pozatýkali jakousi špičkovou skupinu, obchodující s tvrdými drogami na celoevropské úrovni. Údajně je mezi zatčenými i „evropský šéf narkomafie“. Dobrá zpráva je provázena dvěma horšími. K zatčení došlo „ve spolupráci s rakouskou a italskou policií“. Těžko se ubránit podezření, že česká policie tu funguje víceméně jako zatýkací orgán na základě informací, které dostává od svých zahraničních kolegů. A za druhé: to, že se špičky evropské narkomafie zdržují na našem území, nejspíš znamená, že se tu až doposud cítily v relativním bezpečí.

Mladá fronta Dnes ze záhadných důvodů otiskla neuvěřitelný blábol Jakuba Patočky, obsahující mj. sprosté a nespravedlivé urážky prezidenta Klause („bývalý domovník, jenž ve státní svátky vyvěšoval okupační prapor“). Kromě toho je celý text, jak vyplyne ze závěru, neplacenou reklamou Strany zelených, jejímž představitelem je právě mj. i toto politováníhodné individuum. Hodlá se nám snad Mladá fronta Dnes zazelenat?

Pátek 6. prosince

KDU-ČSL se chce zbavit svého expředsedy Svobody tím, že ho vykopne nahoru, tj. do Bruselu. Svoboda sám by prý proti tomu nebyl. Pak ovšem bude muset do vlády Kalousek (jiného vhodného člověka na ministerskou funkci zřejmě strana nemá), ten by však asi nechtěl ministerstvo zahraničí, ale tradiční lidovecký resort, ministerstvo zemědělství. Ministrem zahraničí by se tak mohl stát poslanec Laštůvka, má k tomu důležitý předpoklad, je totiž prý na seznamu agentů StB, vydaném ministerstvem vnitra. Dostal se tam samozřejmě, jako ostatně všichni, omylem.

Vláda včera upřesnila podobu své penzijní reformy. Její podstatou je, že lidé budou chodit do důchodu v 67 až 68 letech (ti šťastnější), v 72 až 73 letech (smolaři). Kdo bude chtít prožít podzim svého života jako bezdomovec, bude moci odejít do důchodu už v 62 až 63 letech, ale jen pokud už bude mít našetřeno na minimální důchod. Každý bude mít vlastní virtuální účet a bude si moci průběžně kontrolovat, na jaký důchod si (zatím) vydělal. Vláda chce změnit současný systém, kdy na důchodce vydělávají lidé ekonomicky činní, protože předpokládá, že se poměr obou kategorií v budoucnu změní v neprospěch lidí ekonomicky aktivních. Zásah je, jak vidno, brutální. Budou mít lidé možnost ovlivnit výši svého důchodu jinak, než výší svých příjmů v aktivním období jejich života?

Ministerstvo vnitra připravuje obdobně brutální systém pokut za dopravní přestupky. Minimální pokuta bude 1500 Kč (maximální 50 000), i za poměrně malé přestupky (překročení rychlosti o méně než 30 km mimo obec) se budou strhávat body, jakmile jich řidič nasbírá dvanáct, přijde přinejmenším na rok o řidičské oprávnění. Zaviněná dopravní nehoda může být kvalifikována jako trestný čin. Na českých silnicích panuje děsivá nekázeň, nynější pokuty jsou směšné a ministerstvo nepochybně muselo něco udělat. Nejspíš vzhledem k tomu, že ministerstvo dopravy, které se na návrhu asi spolupodílelo, ovládá KDU, připomíná ovšem nový systém něco jako úplný zákaz potratů nebo prohibici.

Saint-Just českého senátu, senátor Mejstřík, shromáždil s pomocí jakési občanské iniciativy (Oživení) údaje o nehodných zastupitelích, kteří nepodali k stanovenému termínu přiznání vedlejších příjmů. Mejstřík pak s velkou pompou zahájil veřejné tažení proti hříšníkům. Ukázalo se ovšem, že Mejstříkovy údaje se nekryjí s údaji, které má k dispozici mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. To ovšem pro senátora Mejstříka není problém: „Akci iniciovalo v létě Oživení, poprosil jsem je, zda by nemohli seznam aktualizovat, protože poslanci a senátoři ze seznamu ubývají. Přiznám to, že jsem to nechal na vzájemné důvěře a seznamy jsem nekontroloval.“ To je ovšem nedbalost: když udání, tak kvalitní.Udání by nemělo spočívat na vzájemné důvěře.

Že exkurze ČT do říše termitů byla hloupá paušalizace, dokazuje i výpad poslance Křečka, který s odvoláním na ni útočí zase paušálně na „média“: „Média vytvářejí obraz, že každý, kdo se zabývá politikou, je podvodník, že parlament nedělá nic jiného,než zabírá malostranské paláce, hrabe pod sebe, poslanci kradou a nic užitečného nedělají… Je to útok na demokratické instituce. V čím zájmu?“ Odpověď na prokurátorskou otázku je jednoduchá, nepochybně v zájmu (či snad v žoldu) západoněmeckých imperialistů a sudetoněmeckých revanšistů. Každé šlápnutí vedle dává příležitost lidem jako Křeček. Jistě, ne každý poslanec hrabe pod sebe. A stejně tak ne každý žurnalista, který útočí např. na Křečka, podrývá demokratické instituce.

Sobota 6. prosince

Těsně před ruskými parlamentními volbami explodovala nálož v ruském vlaku. Sebevražedný atentátník zabil čtyřicet lidí a přes stovku dalších zranil. Něco podobného se čekalo. Rubem této tragické zprávy je, že Putinovo vedení nemůže sabotovat boj proti islámskému terorismu a házet Západu klacky pod nohy, jak je od pradávna zvykem ruské politiky. Jdou i po nich.

Majitelé OKD odstoupili ze soutěže o státní podíl v sokolovských dolech. Je velmi obtížné nedávat to do souvislostí se spektakulárním zatčením uhlobarona Koláčka minulý týden.

Novodobý Kozina: postřekovský místostarosta ozbrojen samopalem a posilněn několika rumy vyrazil do sousedního Klenčí vymáhat dluh od firmy, s níž kdysi spolupracoval. Jeho někdejší obchodní partneři na něho ovšem zavolali policii. Předtím v hospodě rozbil tři půllitry. Tato chodská rebelie tedy neskončí na plzeňském popravišti: místostarostovi se na rozdíl od jeho slavného předchůdce nepodařilo strhnout k odboji své spoluobčany a navíc zbraň, kterou vyhrožoval, byla nefunkční.

V Právu hovoří o vládním návrhu důchodové reformy jako o reformě švédského střihu. Z reformy vyplývá, že do penze budou mladší z nás chodit v osmašedesáti letech a budou mít zaručen důchod představující 60% příjmu v aktivním věku. Říkat tomu švédský střih je poměrně odvážné.

V souvislosti s probíráním vztahů mezi poslancem Laštůvkou a StB píšou LN o lustracích kandidátů do nejvyšších zastupitelských sborů. Zatímco ostatní strany vyžadují od kandidátů čisté lustrační osvědčení nebo čestné prohlášení, že dotyčný s StB nespolupracoval (takové prohlášení ovšem rád podepíše každý agent), KSČM se spokojuje s „objektivní informací o předchozím působení“ kandidátů. Zde má zjevně pozitivní lustrace spíše doporučující charakter.

Pondělí 8. prosince

Víkendový sjezd Unie svobody oživily pouze dvě události: odchod Ratibora Majzlíka a pak volba vůdce pro kandidátku do Evropského parlamentu. Střetli se dva kandidáti, ani jeden není členem US. Nakonec delegáti dali na varování zkušených, že není dobré stavět do čela kandidátní listiny bohatého aristokrata nejasného původu (není to nakonec náhodou Němec?) (Karel Schwarzenberg, pozn. red. CS-madgazínu) a dali přednost senátorce Rögnerové. Schwarzenberg i Rögnerová jsou veřejně známí lidé. Unie svobody připomíná okresní šmíru, která chce učinit svá představení atraktivní tím, že pozve do hlavní role k hostování primadonu z Národního divadla. Co si myslet o straně, která nemá dost sebedůvěry ani sebevědomí na to, aby obsadila kandidátku vlastními lidmi? Místo toho opakují hru na „osobnosti“, podstatnou součást nepolitické politiky, která se ještě nikdy nikomu nevyplatila. Unie svobody je jakýsi přežitek havlovské éry a jako taková je odsouzená ke zkáze. Životaschopné strany (ODS, KDU, KSČM), ať už si o nich myslíme cokoli, jsou formálně vzato politické strany tradičního typu a dobře vědí, proč se nepouštějí do nesmyslných experimentů vymyšlených od zeleného stolu.

V Rusku proběhly volby. Doposud zveřejněné předběžné výsledky připomínají známou anekdotu: gavaríť Rádio Jerevan. Tóčnoje vrémja dvenádcať časóv, maximálna trinádcať. Putinovo jednotné Rusko dostalo prý 34 - 37%, komunisté 14-15%, Žirinovského Liberální demokraté 11-12%, nacionalistická Vlast 9%. Pro Jabloko a Svaz pravicových sil se odhady pohybují kolem pěti procent, spíš o něco méně, takže do Dumy se nedostanou. Vzhledem k tomu, že Vlast (stejně jako kdysi Gorbačov Žirinovského) údajně přivedli k životu Putinovi lidé, aby odčerpali hlasy oponentům (nyní komunistům), zdá se, že komunisté budou do budoucna jedinou opozicí. Putinova strana má prý dobrou šanci dopracovat se ústavní většiny. Požehnaná země! Zaplať pánbůh, že tak daleko ještě nejsme.

Michal Klíma se v Právu po svém zvyku pustil do Klause za jeho výrok o kohabitaci. Má jistě pravdu, nicméně v závěru píše: „Dočká se někdy prezident, který vystupuje jednou nadstranicky a podruhé pravicově, stavu, kdy bude spoluvládnout? Může se to stát jen tehdy, když ODS, jejímž je stále čestným předsedou, zvítězí ve sněmovních volbách. Ovšem zároveň by ODS musela posty premiéra i ministra zahraničí obsadit lidmi blízkými prezidentovi. Teprve pak by prezident mohl řídit aspoň zahraniční politiku. To by už ale nešlo o kohabitaci po francouzsku, ale po česku.“ Tu je třeba poznamenat, že posty premiéra i ministra zahraničí v současné době obsazeny lidmi blízkými prezidentovi jsou. Problém je jen v tom, že tomu bývalému.

Úterý 9. prosince

Vladimír Špidla seznámil prezidenta Klause s mandátem, s nímž jedou představitelé vlády do Bruselu na jednání o euroústavě. Pan prezident by byl raději, kdyby euroústava vůbec nebyla přijata. Stanovisko vlády oznámkoval stupněm 4, „uspokojivě“. Je zjevné, že se prezident plete do věcí, které mu nepřísluší, hraje si vůči vládě a premiérovi na profesora, premiér zatím nenašel protizbraň, Klausovy nároky trpí a tím vlastně legitimuje.

V KSČM bují reformní kvas. Grebeníček by se rád zbavil svých oponentů s lidskou tváří (Balín, Ransdorf, Dolejš, Rujbrová). Nepochybně se mu povede zbavit se alespoň některých z nich, i když tato vlna polistopadových reformátorů KSČM je velmi krotká. KSČM je nereformovatelná a její existence a úspěch spočívá v bolševickém sebepotvrzování. Nic jiného od ní taky její voliči a příznivci neočekávají.

Vládní koalice je ve při o vykutálenou novelu zákona o půdě. Podala ji skupina komunistických a sociálně demokratických poslanců. Spočívá v tom, že každý majitel zemědělské půdy ji musí pronajmout nejméně na sedm let. Po uplynutí této doby je povinen smlouvu nájemci automaticky prodloužit na dalších sedm let s výjimkou, že chtěl na půdě hospodařit sám, nebo ji pronajmout svým příbuzným. Pokud tak učiní a přesto on ani jeho příbuzní nezačnou na půdě hospodařit, může původní nájemce do tří let požádat soud, aby pronájem obnovil. Vlastník půdy by se tak vlastně dostal do pozice majitelů domů ne dnes, ale za minulého režimu. Vláda tento vykutálený plán na plíživou konfiskaci zemědělské půdy nepodpořila, ale bylo jí to málo platné, v prvním čtení to prošlo dokonce s podporou ministrů Škromacha a Sobotky. Není nad jednotu v koalici.

Mladá fronta Dnes vytýká (právem) státu, respektive Dostálovu ministerstvu kultury, že přispívá na Patočkovy Literární noviny, které už nemají s literaturou mnoho společného a změnily se v bulletin českých zelenáčů. Přitom ale MfD má taky máslo na hlavě: otiskuje Patočkovi bezplatnou propagaci jeho strany.

Čtvrtek 11. prosince

Spojené státy nehodlají umožnit přístup ke kontraktům v Iráku těm zemím, které se postavily proti invazi. Jde o Francii, Německo, Rusko a Kanadu. Není nejmenšího důvodu, proč by zmíněné státy měly sklízet plody něčeho, co nejenže nezasily, ale pokoušely se zadupat.

Poslanecká sněmovna schválila senátní novelu trestního zákona, podle níž se bude přísněji postihovat domácí násilí. Proti hlasovala (mj.) ODS a ministr Gross, který ji, jako mnozí jiní, považuje za neúčinnou. Podle dosavadní úpravy šlo při domácím násilí o trestný čin teprve tehdy, vyžádaly-li si následky sedmidenní pracovní neschopnost. To je dost drsné, soustavné týrání může i bez toho týraného velmi poškodit. To, že je úprava zapotřebí, je jakýmsi svědectvím o rostoucí zvlčilosti naší společnosti.

Zato senát vrátil poslanecké sněmovně zákoník práce mimo jiné s tím, že vypustil paragrafy týkající se nepřímé diskriminace a sexuálního obtěžování. Téma sexuálního obtěžování je jedním ze symptomů hysterie, zachvacující blahobytnou západní společnost.

Komunistický poslanec Maštálka navrhl zrušit povinné členství v lékařských komorách. Návrh bude příští úterý projednávat poslanecká sněmovna. Povinné členství má být podle něho zachováno jen pro lékaře, kteří pracují samostatně nebo jako zaměstnanci ve vedoucích funkcích, ostatní budou podléhat jen povinné registraci. Dr. Rath namítá, že je to jakýsi apartheid, a na té námitce něco je. Problém nejspíš není v povinném členství jako takovém, ale v tom, co si lékařská komora pro sebe nárokuje a jaké tam panují poměry. Účinnější než rušit povinné členství by bylo zrušit dr. Ratha, ale to mohou udělat jen členové komory.

Středa 10. prosince

Česká ekonomika roste, DHP stouplo ve třetím čtvrtletí o 3,4%. Hlavním zdrojem růstu je zvýšená spotřeba domácností. Spotřeba se zvýšila proto, že vzrostly platy (vzrostla taky produktivita práce?) a zlevnily úroky, takže lidé nakupují víc, než vydělají, protože si více půjčují. Nejsem ekonom, ale mám dojem, že není příliš čím se chlubit.

Poslanec Karas, který proslul návrhem na striktní zákaz potratů, je důsledný ve velkých a zásadních věcech. V maličkostech není až tak malicherný. Po včerejším hlasování o programu schůze poslanecké sněmovny zproblematizoval výsledek hlasování, ačkoli se posléze ukázalo, že se ho vůbec nezúčastnil. To nejprve zatloukal, pak přiznal. Nicméně podle ministryně Buzkové (a zjevně i podle předsedy PS Zaorálka, který řídil schůzi) měl na zpochybnění nárok, protože jedinou podmínkou v jednacím řádu je, že tak poslanec musí učinit bezprostředně po hlasování. Otřesný Kocourkov.

Lukáš Bek obviňuje v Právu místopředsedu US-DEU Kühnla ze lži. Kühnl nejprve prohlásil (po Majzlíkově vystoupení ze strany): „Já si myslím, že zrna zůstala a plevel odešel“, pak popřel, že by nazval platformu DEU plevelem. Z US-DEU ovšem neodešla platforma DEU, nýbrž pan Majzlík plus tři (možná se ještě pár lidí přidá, ale to nic nemění na tom, že fakticky neexistující platforma nemůže odcházet, chybí ji k tomu, obrazně řečeno, nožičky). Je tedy zjevné, že pan Kühnl nelhal.

Otec gymnazistky někde v Klatovech dal facku učiteli, o němž se domníval, že sekýruje jeho dceru. Je třeba říci, že se zachoval v zásadě jako řidič - kořala, který v noci závodil ožralý v Havířově a zabil tři policisty. Rozdíl je v kvantitě, ne v kvalitě: kvalitou je nebetyčná drzost velkého počtu našich spoluobčanů, kteří si myslí, že si vůči svým bližním mohou dovolit všechno. Měli by být cílevědomě a usilovně přesvědčování o opaku, zdá se, že kompetentní orgány jaksi nestíhají.

Dnešní noviny jsou zahlceny spekulacemi o demografickém vývoji v příštích 300 letech. Existují prognózy minimální (řádově miliardy) i maximální (řádově desítky bilionů). Je pozoruhodné, že nikdo nepočítá s nikoli nepravděpodobnou nulovou variantou.

Nejméně oblíbenými členy naší společnosti jsou šlechtici, následují politici, vysocí úředníci a cizáčtí vlastníci českých podniků. To není překvapivé, stejně jako to, že k oblíbeným patří švadleny a topenáři (nikdo jim nemá co závidět). Pokud jde o cizí majitele podniků, říká k tomu sociolog Jaroslav Červenka, že nejsme tak velcí nacionalisté, jak by se zdálo, protože podobně nenávistný postoj mají vůči cizím vlastníkům i lidé z ostatních zemí. To je typicky český alibistický úhyb. Obdobně by se dalo říci: nejsme (nebyli jsme) tak velcí vrazi, protože i kolem nás se vesele vraždí (vraždilo). Správná formulace zní: ostatní jsou stejně velcí nacionalisté jako my.

Podle všestranně vědeckého výzkumu pomazané instituce (ČSAV) považují tři čtvrtiny lidí v pohraničí vyhnání Němců za spravedlivé, část má ovšem výhrady ke způsobu provedení. To je podobné jako známkování v krasobruslařských soutěžích: technická hodnota 6, celkový dojem 5,9.

Oloupili Majzlíka! Obrali mne o všechno, naříká exmístopředseda US-DEU. Přišel o plat, služební auto, mobilní telefon, kartu na benzin. Ale už se s tím prý smířil. Ježíši Kriste, to mu to všechno měla US-DEU nechat i poté, co z ní vystoupil způsobem, který ji měl očividně poškodit (a taky ji poškodil)?

Podobně jako Ratibor Majzlík je na tom i nešťastný Angličan, na něhož spadl na Staroměstském náměstí vánoční strom. Odškodnění nedostane, aspoň ne od městské části Praha 1. A dobře mu tak, neměl se tam motat. Každý, kdo jede do ČR, musí přece být připraven na to, že na něho něco spadne.

Vlané shromáždění OSN odhlasovalo rezoluci, podle níž má mezinárodní trestní tribunál v Haagu posoudit „důsledky bezpečnostního plotu mezi Izraelem a palestinskými územími“. Proti byl postižený a dalších osm zemí, mj. i USA, které se obávají zpolitizování instituce (obávají se zcela právem). Evropské země si po způsobu Piláta umyly ruce a zdržely se hlasování. Asi lze mít námitky k tomu, kudy je plot veden, ale plot sám jako takový je pro Izrael životně důležitý a OSN je v této věci, jako v mnoha jiných, týkajících se spravedlnosti, zcela nekompetentní, jako každá hospoda, kde za společným stolem sedí farmáři i čuňata.

Pátek 12. prosince

Velvyslanec USA Stapleton v rozhovoru pro Radiožurnál žádá, aby česká vláda znovu otevřela soutěž ohledně koupě či pronájmu nadzvukových letadel. Američané se chtějí přesvědčit, že jednání a propočty výběrové komise byly v pořádku, chtějí nahlédnout do rozhodovacího procesu a mít možnost porovnat nabídku gripenů s ostatními nabídkami. Velvyslanec prý varoval, že vyřazení F 16 ze soutěže by mělo neblahý vliv na politické a vojenské vztahy mezi ČR a USA. Česká vláda (nynější i předchozí) a vůbec česká politika si to tak trochu zasluhuje, jednak její výběrová řízení mají právem špatnou pověst, jednak přetahování o letadla trvá neuvěřitelně dlouho, je to pro účastníky výběrových řízení jakási vivisekce a nelze se divit Američanům, že jsou z toho nervózní. Na druhé straně velvyslancovo vyjádření působí jako hrom do police, připomíná tak trochu rakouské ultimátum Srbsku z roku 1914 a nadělá zbytečně spoustu zlé krve. Právo je z něho ostatně už v euforii.

Koalici se podařilo v poslanecké sněmovně přehlasovat prezidentovo veto v případě dvou důležitých zákonů finanční reformy. To jsou jediná hlasování, při nichž je koalice schopna se sjednotit. Dostalo se jí asi nikoli nečekané pomoci komunistické poslankyně (ve chvíli, kdy se zdálo, že jeden zastupitel ČSSD hlasování nestihne). Otázka „co za to“ (bylo slíbeno) je docela na místě. Poslanec Kott se zdá být totálně pacifikován, hlasoval poslušně s ODS (také zde je na místě tatáž otázka).

Nejvyšší soud odmítl 17 hlasy proti 12 stanovisko, které by vyhovovalo celonárodní nacionalistické frontě: totiž aby v případě, že se na nějaký případ vztahuje zároveň občanský zákoník i restituční zákon, měl restituční zákon přednost. Učinil tak s odvoláním na rozhodnutí ústavního soudu. Zdá se, že nejvyšší soud si zachoval nezávislost v míře pro české soudnictví zcela neobvyklé. Klobouk dolů.

Opozice si v poslanecké sněmovně vynutila rozpravu ohledně vládního mandátu ne jednání o euroústavě v Bruselu. Místopředseda ODS Zahradil navrhl usnesení, zavazující vládu, aby nepřipustila žádné zhoršení pozice ČR v EU proti stávajícímu stavu, definovanému přístupovou smlouvou a smlouvou v Nice. To je primitivní chyták, opozice bude přece tvrdit, že vláda připustila zhoršení, za všech okolností.

Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých se rozštěpilo na dvě frakce. Ta údajně silnější jsou oponenti někdejšího předsedy Stránského, usilují o větší „integraci“ se Svazem bojovníků za svobodu. Stránského křídlo naproti tomu chce udržet právní subjektivitu organizace a tvrdí, že ve Svazu se prosazují agenti StB a komunisté. Není důvodů Stránskému nevěřit, ostatně je to zřejmě slušný člověk, v menšině se tedy octnul logicky.

Německé menšině v ČR se dostalo obrovského humanitárního gesta. Fond budoucnosti poskytl již po třetí za sebou obrovitou sumu 1,8 milionu Kč, za niž smí 80 občanů německé národnosti jet na tři neděle do lázní s tím, že si platí jen 12% nákladů, zbytek hradí fond. Jde o lázeňský pobyt na základě lékařské indikace a mezi vyznamenanými jsou, jak píše Právo, i ti, kteří byli po válce „postiženi z pracovně právního hlediska“ (tj. asi například znásilněné ženy, to se dá „z dnešního hlediska“, podle chystaného zákoníku práce, brát jako extrémní případ sexuálního harašení). A vůbec je to zajímavé. Zatímco my Češi rodu slovanského jezdíme do lázní, když to potřebujeme, naši němečtí polospoluobčané tam jezdí za odměnu. Sláva.

Likud (přesněji řečeno vicepremiér Olmert) zvažuje jednostrannou likvidaci osad na palestinském území. Izraeli asi nezbude nic jiného, než udělat tento strategický ústupek, chce-li se účinně bránit proti teroristům.

V lékařské komoře se pracuje jako za totality. Prezident Rath pozval na někdejší předsedkyni revizní komise kontrolu z finančního úřadu a obvinil ji, že jezdila na schůze komory služebním autem. Jiný oponent zase čelí obvinění, že příliš cestuje do zahraničí a dokonce tam dělá průvodce, čímž trpí pacienti. Nebylo by nejlepší ČLK, tento relikt reálného socialismu, prostě rozehnat?

Sobota 13. prosince

V rozhovoru pro Právo nový předseda KDU-ČSL Kalousek mj. prohlásil: „Z rozhovoru s panem prezidentem jsem nabyl dojmu, že sdílíme přesvědčení, že demokratický systém v této zemi má být založen na volné soutěži politických stran, že by neměl být přeceňován význam paralelních struktur, a hlavně, že do standardní demokracie nepatří žádné hradní bloky.“ Vyslovil tak krédo nového hradního bloku. Jeho hlavní zásadou bude, že hradní bloky jsou nepřípustné. Vypadá to, že marx-leninská demagogie u nás zapustila hluboké kořeny.

Kolem milostí, udělených prezidentem Klausem, vznikl skoro stejný kravál jako kolem těch, co uděloval Havel. Klaus neoznámil tisku data omilostněných hned, a zdůvodnil to tím, že nechtěl, aby se omilostnění o jeho rozhodnutí dozvěděli nejprve z tisku. To je konec konců respektabilní, zvlášť když uvážíme, že se tím informace pro veřejnost zdržela o pouhý den. Jiná věc je, že se u nás milosti berou jako přežitek feudalismu (tak o tom píše např. Petr Uhl v dnešním Právu). Milosrdenství se zkrátka do našeho duševního obzoru, taktéž ovlivněného marx-leninismem, nevešlo. Na školení nás ho neučili (volný citát z jedné hry V+W). Z toho hlediska je okázalé šetření milostmi z Klausovy strany projev pokleslého populismu a odpor veřejnosti k milostem projev surového buranství.

Dr. Rathovi možná přece jen teče do bot. Tváří v tvář hrozbě, že se členství v profesních komorách stane dobrovolným, začal svému spolku dělat reklamu. Pacienti by se potom nemohli dovolávat u lékařské komory zastání. Komora ročně vyřizuje 1500 stížností a 300 z nich končí postihem lékaře (patrně tehdy, jedná-li se o oponenta pana prezidenta komory). Pan prezident dokonce uvedl konkrétní případ „sexuologa, který byl členem sexuologické společnosti. Zneužíval své pacientky, policie případ odložila a on před potrestáním ze společnosti, která je dobrovolná, vystoupil. Nám ale neunikl. Česká lékařská komora ho odsoudila a on už nemůže vykonávat funkci sexuologa.“ Lékařská komora tedy, jak se zdá supluje policii: dr. Rath měl už jen dodat, že delikventa zavřeli na pět let do sklepa Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí. (Podobný osud zjevně čeká taky dr. Holanovou, jejíž provinění je ovšem závažnější, má totiž politický charakter: jde o podvracení lékařské komory). Ostatně, má dr. Rath jako prezident taky právo udílet milosti? Zdá se, že to, co navrhuje Občanské sdružení na ochranu pacientů - zachovat povinné členství a postavit komory pod kuratelu parlamentu či vlády – je v dnešní době rozumnější než návrhy na jeho zrušení.

Pondělí 15. prosince

Dnešní tisk, jak se dalo očekávat, je zcela ovládnut dvěma tématy. V Bruselu ztroskotal summit EU o evropské ústavě: Poláci trvali na úpravě z Nice, zvýhodňující středně velké země (přesněji řečeno je a Španěly), Němci a především Francouzi prosazovali změnu, která by vzala v úvahu početnost jejich obyvatelstva. Tomu požadavku se sice nelze divit, ale proč tedy proboha v Nice přistoupili na jinou úpravu, kterou teď chtějí revidovat? Polská vláda se octla v nezáviděníhodné situaci: už jenom pokud si chce doma zachránit zdravou kůži, nezbývá jí než „hájit národní zájmy“ a to Poláci, jak známo, umějí na rozdíl od Čechů nejen hubou. Indolentní poznámky uraženého francouzského prezidenta rozhodně krizi neurovnají: Chirac tvrdí, že „situaci ztížil určitý rozdíl v kultuře jednání. Země s krátkou zkušeností s unií nemají stejné reakce jako dlouhodobí členové“. Vyslovil pochybnosti, zda je vhodné „riskovat Evropu, která půjde dopředu podle schopnosti chůze nejpomalejšího“ a začal mluvit o „průkopnické skupině zemí“, k níž zřejmě bude v prvním plánu patřit Francie, Německo a Belgie. Má tedy vzniknout jakési „pevné jádro“ sjednocené Evropy, stádečko zvířat, které si budou rovnější než ta ostatní. ČR se do skupiny ústy svého premiéra šplhounsky hlásí, ačkoli ji zjevně nikdo nezve a ačkoli Špidla jedním dechem „dvourychlostní Evropu“ odmítá. Nevím, proč bychom se měli vnucovat do společnosti zemí, které se chtějí profilovat vůči USA a za tím účelem spolupracovat s Ruskem. Taky by od vlády, která má plnou pusu visegrádské spolupráce, bylo slušné konzultovat své kroky s naším severním sousedem (pro spravedlnost je třeba poznamenat, že stejně šplhounsky jako Češi se zachovali i Maďaři). Pokud se francouzský plán začne realizovat, bude to něco jiného, než o čem v červnovém referendu rozhodli čeští občané, je otázka, co bychom tam měli pohledávat a je-li to vůbec v našem zájmu. Je to legrační: tolik jsme si slibovali od našeho vstupu do NATO a EU. Podle těch vyčuranějších z nás mělo nás NATO bránit a EU živit. NATO se ovšem začalo rozkližovat zanedlouho po našem vstupu, EU ještě před ním. V takové situaci není dobré zapomínat na úsloví: člověče, pomož si sám a Pán Bůh ti pomůže. (Tím nemá být řečeno, že nám EU i NATO v současné podobě nejsou nebo nemohou být užitečné. Mohou nám ale být užitečné jen tenkrát, když dokážeme stát na vlastních nohou.)

Druhá věc je dopadení Saddáma Husajna. Má velký význam hlavně proto, že posílí Bushovu pozici v USA a pozici spojenců v rozhádaném euroatlantickém táboře. Husajn se nechal dopadnout dosti potupným způsobem (byl ozbrojen, ale zbraně nepoužil) – to mu asi u jeho bývalých poddaných neudělá velkou reputaci. Pokud jde o situaci v Iráku, má jistě pravdu generál Odierno, který velel oddílu, jenž Saddáma dopadl: vyslovil velkou pochybnost nad tím, že by bývalý irácký diktátor mohl ze svého úkrytu koordinovat jakékoli hnutí odporu. "Myslím, že tam byl jako morální podpora. Nevěřím, že koordinoval odpor (povstaleckých sil), protože nevěřím, že vůbec existuje nějaká jeho národní koordinace." Teroristické akce v Iráku budou nejspíš pokračovat, možná, že jejich intenzita na čas a trochu poklesne. Spojence čeká spousta práce, ale diktátorovo zatčení ukazuje, že jsou na správné cestě a hlavně že se na správnou cestu vydali už tehdy, když zahájili invazi do Iráku.

Aby to neměli moc jednoduché, ustavil se, jak to v takových případech bývá, nezvaný poradní sbor rozumbradů. Amnesty International žádá, aby byl Husajn považován za válečného zajatce. Škoda, že ta organizace neexistovala už v roce 1945, měla by možnost se uplatnit v přípravě norimberského procesu. Keitel a Göring by získali nečekané přímluvce. Human Rights Watch důtklivě varuje, že proces nesmí být viděn „optikou vítězné justice“ a kauzy se musí zúčastnit mezinárodní právníci. Stejný postoj zaujímají i čeští komunisté. Naproti tomu jejich ruský patron je pro to, aby Saddáma soudili Iráčané sami (upřímně řečeno, pokud jsou toho schopni, bylo by to nejlepší řešení, je jen třeba zasáhnout, pokud by ho snad chtěli napíchnout na kůl). Co žádá Greenpeace, není zatím známo, ale jistě dřív nebo později zaujme zásadní postoj, v tomto kočičím koncertu přece nesmí chybět. Stejně jako feministky a transsexuálové.

Maďaři na Slovensku žádají od slovenské vlády odškodnění za nucené práce. V roce 1945 bylo totiž asi pětačtyřicet tisíc Maďarů odvlečeno do Čech a Moravy, především do Sudet, na otrockou práci. Informace, kterou poskytuje Právo, je, jak jinak, jednak nesmyslná, jednak legrační. Tvrdí se tam např., že „přesun“ (zajímavé, jakási varianta k „odsunu“) neproběhl podle Benešových dekretů, nýbrž podle zákona o pracovní povinnosti z 1. října 1945. 1. října 1945 nemohl ovšem být vydán žádný zákon, protože ještě neexistoval ani prozatímní zákonodárný sbor. Jde o tzv. dekret prezidenta republiky č. 88/1945 Sb. Podle vědkyně dr. Heleny Noskové z Ústavu soudobých dějin leží odpovědnost za hnusné zacházení s Maďary ze Slovenska „celkově na dobové situaci v poválečném Československu“. Tak to říkali komunisté, když nějaký asociál někoho podřezal: „skutečným viníkem jsou sociální poměry“. Ve skutečnosti odpovědnost nemůže spočívat v nějaké situaci, odpovědnost může nést jen tvor odpovědnosti schopný, to znamená člověk. O postavení Maďarů v ČSR a jejich pronásledování po roce 1945 se u nás málo ví, lidé to považují za slovenský problém, ačkoli Češi se na něm výrazně spolupodepsali a o odpovědnost se se Slováky přinejmenším dělí.

Úterý 16. prosince

Nekomentoval jsem v Událostech příliš věci kolem nákupu nadzvukových letadel, ve vojenské výzbroji a v letadlech se nevyznám. Argument, že je třeba se spolehnout na dobrozdání odborné komise by za normálních okolností bylo třeba považovat za rozumný a švédská nabídka navíc vypadá na první pohled a pro laika přitažlivě. Zneklidňují mne jen dvě věci. Jednak, že nákup podporuje ministr Dostál (prohlásil prý: "Americký velvyslanec Craig Stapleton nemohl gripenům udělat lepší službu. Já vím o ministrech, kteří chtěli hlasovat pro belgické nebo nizozemské F-16, a neudělají to, protože teď by to vypadalo, že se bojí anebo že jsou pro Američany."). To je varovný signál. A dále, že ČR vyjádřil podporu francouzsko-německý dvojblok. Politická účelovost té podpory přímo bije do očí.

Prezident Klaus bude jezdit v superbu. Automobil je opatřen běžnou nadstandardní výbavou a může si ho prý opatřit každý. Prezident by mohl být ve svém populismu ještě důslednější a nechat se vozit na trakaři. Taková gesta jsou dobrá jen k tomu, aby odvrátila pozornost od věcí, o něž v politice jde – a vůči nimž je značka auta, ve kterém politik jezdí, nedůležitá.

Radní Hvížďala opouští potápějící se bárku US-DEU a míří zpátky do ODS. Už o tom mluvil s předsedou Topolánkem, který se nechal slyšet, že kdyby o návrat usiloval Ruml nebo Pilip, tvrdě by zasáhl, takhle to však nechá na příslušné místní organizaci. To je dobře, že pánové Ruml a Pilip nyní konečně vědí, na čem jsou: ODS je nechce!

V Praze odhalili pamětní desku prvnímu komunistickému ministru zahraničí ČSR Vladimíru Clementisovi. Zúčastnil se slovenský ministr kultury (Clementis byl Slovák) a náměstkyně jeho českého kolegy (který je nyní zjevně příliš zaměstnán bojem proti americkému imperialismu). Kromě toho, že byl Slovák, byl Clementis taky komunistický zločinec. V padesátých letech ho neodsoudili k smrti za skutečný odpor proti bolševismu, ale na základě obvinění vycucaných z prstu. Čím kdo zachází, tím také schází. Rozsudek smrti v procesu se Slánským není žádný důvod k odhalení pamětní desky. Budou mít nakonec desky i Reicin a Šváb?

Středa 17. prosince

Ministr Dostál má další starost: církev si mu prodává fary, a on jí v tom nemůže zabránit, prodává dokonce kostely (přesně řečeno jeden kostel), Dostálovi se tomu prostě nechce věřit, ale s tím, chudák, nic nepořídí. „Církev má stejná práva ke svému majetku, jako ostatní vlastníci“. Nemělo by se s tím něco udělat? Je přece notoricky známo, že majetek církve patří všemu pracujícímu lidu. (Navíc poznamenáváme, že “církev“ znamená v rudoprávním slovníku, který sdílí i ministr - komentátor Dostál, církev katolická, ostatní církve jsou jednak pokrokovější – upálili jim mistra Jana - a jednak méně významné – mají, řečeno slovníkem J. V. Stalina, „méně divizí“, proto je lze zatím zanedbat, však ono se na ně taky dostane).

Některé okresní organizace KSČM prý navrhly na kandidátku své strany do Evropského parlamentu Miloše Zemana. I komunisté by se rádi pochlubili peřím, které je trochu cizí, ne zase moc (Kavan byl tentýž případ). Ještě by mohli navrhnout E. Beneše, in memoriam.

Nevychovaní pubertální adepti členství v EU (totiž Poláci) zarazili francouzsko – německý (v tomto pořadí, zdůrazňuji na rozdíl od filozofujícího experta ODS Římana, bojovníka proti německému revanšismu) plán na vytvoření integrované Evropy, v níž si budou někteří rovnější. Následuje odvetné represivní opatření, které postihne pěkně kolektivně všechny žáčky (vyřiďte si to po škole mezi sebou sami): od r. 2007 mají členské státy přispívat méně do společné pokladny unie. Tím se sníží pomoc chudším zemím, mezi něž nové země vesměs patří. O snížení se zasadily nejbohatší země EU, samozřejmě i Francie a Německo.

Václav Klaus vyložil v dopise spolku Šalamoun, jak rozumí institutu milostí: "Institut milostí nemá sloužit k napravování špatně fungující justice… Odmítám považovat milost za nástroj spravedlnosti nikoli proto, že bych slepě důvěřoval naší justici. Milost je institut z jiného světa, než je spravedlnost. Milost nesmí být protézou spravedlnosti. Hrad nesmí být dalším odvolacím a přezkumným místem. Tím se problémy justice nevyřeší, naopak vznikne dojem, že chyby justice nakonec někdo na Hradě nějak napraví. Milost je úkonem lidství, je úkonem překračujícím samo právo. Nedává se v případě, že přetrvává dojem nespravedlnosti, ale spíše tehdy, existuje-li dojem, že sama spravedlnost nepostihne všechnu složitost života a lidského osudu. Milost přichází odjinud, není hrou na dokonalejší vyšetřování, na lepší práci státních zástupců, na dokonalejší soud." To je velmi pěkný a přesný výklad, milost pojímaná tímto způsobem ztrácí absolutisticko-monarchický charakter (panovník – tj. exekutiva – se nemá co plést do toho, co je v pravomoci soudů). Pokud se ho prezident bude v budoucnu držet, může se dovolit udělit těch milostí občas i víc než nynějších pět.

Čtvrtek 18. prosince

Vláda se definitivně rozhodla pro nákup švédských gripenů. Vyjádření amerického velvyslance vzbudilo nevoli mezi lidem a politickou elitou. Česká vláda (přesněji řečeno dvě české vlády, ta Zemanova a Špidlova) zavinily, že rozhodování se vleče už přes dva roky jako turecký med, za Zemana s různými podivnými peripetiemi, a to se Američanů jako jedné ze zainteresovaných stran muselo hodně dotýkat. Maďaři se rozhodli pro gripeny rychle a vyhnuli se problémům. Česká strana věc nezvládla politicky.

Senát nepřipustil, aby klub „Nezařazených“ získal zastoupení v organizačním výboru. Železného klub je účelová záležitost v tom horším slova smyslu, ale v instituci, kde se může vyskytovat klub „nezávislých“, klub „otevřené demokracie“ apod. není rozhodně žádnou velkou kuriozitou. Svou roli hrála i osobní averze senátorů k Železnému. Železný chtěl prý původně vstoupit do klubu Nezávislých, ale jeho předsedkyně Seitlová jej odmítla se slovy: pane doktore, buďte nejprve dobrým senátorem a pak se uvidí“. Co znamená takové nesnesitelné mentorování, nota bene od osoby, která v senátu reprezentuje mrtvolu ODA, nejvyčuranějšího produktu divoké privatizace politické moci po roce 1989.

Během debaty v poslanecké sněmovně o vyslání vojenských policistů do Iráku se opět rozštěpila vládní koalice, část ČCCS a lidovců byla proti. Nebýt ODS, návrh by byl neprošel a měli jsme další pořádnou ostudu.

Zatímco Miloše Zemana kdysi dopoval k řídkým pozitivním krokům alkohol, na Jiřího Hanáka má podobný vliv jeho maniakální posedlost vůči ODS. Když je třeba kritizovat tuto stranu, ví najednou o problémech Versaillského míru, Trianonské dohody, prvorepublikánské národnostní politiky, ba mluví dokonce o vyhnání sudetských Němců. Je to zřejmě jakýsi relikt jeho komunistického mládí: soudě podle článku v dnešním Právu (a nejen podle něho) Hanák vypadá jako ztělesnění Marxovy teze, že hlavní silou, která hýbe světem, je nenávist.

Soudě podle průzkumů veřejného mínění Američané střízlivě hodnotí zatčení Saddáma Husajna. 60% se domnívá, že nebude mít vliv na teroristickou hrozbu vůči USA a 86% je přesvědčeno, že válka v Iráku pokračuje. Husajnovo dopadení je samozřejmě významné, je to velký úspěch USA a Bushovy politiky, a je dobře, že se tak stalo. Také bych řekl, že bude mít na situaci v Iráku dobrý vliv. Válka ale opravdu pokračuje, bude dlouhá a vyžádá si mnoho obětí. Není to vina USA (v Iráku zasáhnout měly a musely).

Evropská komise se velmi rozhodně postavila proti žádosti šesti nejbohatších států EU o snížení státních příspěvků do společného rozpočtu unie. Žádost je jednoznačně politicky motivovaná, nejvíc by tratili Poláci a Španělé (dostávají prý nejvíc dotací ze společné pokladny), ČR by sice méně dostala, ale taky méně zaplatila a není vyloučeno, že by to pro ni bylo nakonec výhodné. Proto ministerstvo financí „bude situaci analyzovat“ a ČR se „nebrání diskusi“. Trochu vyčurané.

Cizinec, jehož na Staroměstském náměstí vážně poranil zřícený vánoční strom, podá možná žalobu. Primátor Bém jeho rozhodnutí schvaluje, žalovat ovšem podle něho musí firmu, která strom instalovala, a nikoli radnici. Když tak učiní (a nezažaluje magistrát), čeká ho sladká odměna: dostane od primátora jako odškodnění „hodnotný dar“ (nabízí se např. porcelánová váza s vánočními motivy).

Komisař Verheugen z jakýchsi taktických důvodů velmi podporoval přijetí ČR do EU. Že to nebylo z nějakých niterných sympatií k České politice a českým premiantům všeobecně, o tom svědčí rozhovor z dnešní Mladé fronty Dnes. Na šplhounsky vlezlou otázku „Češi byli na rozdíl od Poláků o dost vstřícnější k ústavě. Máte nás teď v Bruselu radši než Poláky?“ odpověděl nevrle: „Češi byli zase úplně ze všech nejhorší země při vyjednávání o vstupu do unie. Jen si vzpomeňte na Benešovy dekrety, na protokol z Melku“ (týkající se Jaderné elektrárny Temelín /JETE/, pozn. autora). „A to kvůli vám jedna z členských zemí“ (Rakousko, pozn. autora) „vážně hrozila, že váš vstup zablokuje. Kdyby tam nebyly volby, tak nevím, jak by to dopadlo. A navíc problémy v Česku byly hlavně politického charakteru, kdežto v Polsku to byly spíše věci technického rázu - jako hutě nebo zemědělství. Ale faktem je, že v Polsku je nyní úplně jiná situace než v Česku. Vládne tam minoritní vláda, vy máte sice jen taktak majoritní, ale aspoň ne minoritní. A v Polsku je právě silná opozice, která je velice protievropská. Ta přišla se sloganem "Nice, nebo smrt".“

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky