Leden 2004

O zaniklém ministátu

Karel A. Pokorný

V jižní části Nizozemí, v provincii Limburg, existuje oblast, kde je už odedávna běžná trojjazyčnost. Mluvilo se tam německy, vlámsky a francouzsky, o místním dialektu nemluvě. Stojíte-li na „Drielandenpuntu“, což je současně nejvyšší hora v Nizozemí, díváte se jako z balkonu na město Aachen, Aken a nebo dokonce Aix la Chapelle. A pořád jsou to stejné Cáchy. Současně ale stojíte na špičce maličké, v roce 1919 zaniklé zemičky, ve tvaru koláčového dílku, o rozloze 344 hektarů. Je to bývalý Neutraal Moresnet, pro většinu z nás zcela neznámá veličina. Potom, co se v roce 1830 odtrhla Belgie od Nizozemí, byli byste stáli dokonce na „Vierlandenpuntu“. Stačí, když vyjedete několik kilometrů z Vaalsu, směrem na Gemmenich a již si připadáte jako v jiné zemi. Zurčící potůčky, kopce a údolíčka a vpravo od vás se klene neuvěřitelně vysoký a 1170 m dlouhý železniční viadukt, postavený v roce 1916. Vstoupili jste na území bývalého státu Neutraal Moresnet, který existoval od roku 1816 do roku 1919.

Historie „státu“, je velmi zajímavá. Oblast patřila odedávna k největším nalezištím zinku. Ruda se tu těžila již za Římanů, ale první zachované písemné doklady o tom jsou až z roku 1344. Během francouzské okupace, až do Napoleonovy porážky u Waterloo, se zde těžilo nejvíc zinkové rudy v Evropě. Po pádu Napoleona bylo na Vídeňském kongresu rozhodnuto, že hranice některých evropských států budou znovu určeny, což se neobešlo bez problémů a tahanic. V roce 1816 byla v Cáchách uzavřena zvláštní smlouva, která území s hlavním městem Kelmis/la Calamine a zinkovým dolem, dala zvláštní, neutrální status a jméno Neutraal Moresnet, pod dohledem dvou komisařů, holandského a pruského. Státeček měl také vlajku, černo-modro-bílou a ve státním znaku byl pruský orel společně s belgicko - nizozemským lvem a zkříženými hornickými kladivy. Dokonce byly raženy mince s nápisem „Commune libre de Moresnet“, na nichž byly hlavy krále Leopolda I. a Friedricha Wilhelma IV. Bohužel nepřišly nikdy do oběhu.

V roce 1816 žilo v této neutrální oblasti 256 obyvatel, později jejich počet vzrostl na 2572. Obyvatelé Moresnetu měli totiž různé výhody. Byli osvobozeni od vojenské služby, z okolních zemí mohli bezcelně dovážet zboží a daně byly velice nízké. Zrovna tak byly ceny ve srovnání s okolními zeměmi nižší, příjmy byly vyšší. Také bylo dovoleno vyrábět pro vlastní potřebu pálenku. Přestože na miniaturním neutrálním území bylo asi 70 hospůdek, měli alkoholu takový nadbytek, že se vesele pašoval po okolí, především do Nizozemí. Jedinou nevýhodou pro obyvatele bylo, že za hranicemi zemičky byli považováni za bezdomovce.

Zajímavou roli v historii tohoto zaniklého státu sehrál lékař Dr. Wilhelm Molly (1838 –1919), rodák z německého Wetzlaru, který přišel do Moresnetu v roce 1863. Potom, co se mu podařilo zabránit epidemii cholery, stal se podnikovým lékařem v dolech a staral se také pečlivě a bez velkých finančních nároků o ostatní obyvatele zemičky. Historie Moresnetu by bez jeho příchodu byla ochuzena o mnohé zajímavé aspekty. Byl to on, kdo založil Kelmiser Verkehrs Anstalt, a kdo se postaral o vydání zvláštních poštovních známek, které komisaři bohužel po sedmnácti dnech platnosti zakázali.

Ale vydání těchto známek je jen detail ve srovnání s pokusem dr. Mollyho vytvořit z Neutraalního Moresnetu esperantostát „Amikejo“.V roce 1916 navázal dr. Molly styky s francouzským profesorem Gustavem Royem a tito dva vášniví zastánci esperanta přišli na to, že se ministáteček neobvykle dobře hodí k tomu, aby se z něj stal esperantostát Amikejo (což znamená místo velkého přátelství). V roce 1908 zorganizovala místní střelecká jednota propagační manifestaci, všichni obyvatelé byli svoláni do vyzdobeného sálu, kde se je pokoušeli slavnostní řečníci získat pro tuto neobyčejnou myšlenku. Dokonce byl k této příležitosti složen „Amikejo-mars“, pochod, který se měl současně stát státní hymnou. Po tomto shromáždění se objevila v mnoha mezinárodních novinách zpráva o založení Esperanotstátu a dokonce na čtvrtém kongresu esperantistů v Drážďanech se účastníci rozhodli nechat padnout původní návrh na umístění světové centrály v Den Haagu a rozhodli se pro Neutraal Moresnet.

Bohužel důvody existence státečku už v této době prakticky zanikly. V roce 1885 byly totiž zásoby rudy vyčerpány. Od této chvíle se snažili především Prusové zakončit dočasný neutrální status Moresnetu a vytrvale vznášeli nároky na toto území. Obyvatelé ovšem něco takového přepokládali a v roce 1897 podali žádost, aby v případě zrušení neutrality byli připojeni k Belgii. Prusko se snažilo ztížit život obyvatel za pomoci různých sabotážních akcí, například přerušením dodávky elektrického proudu, telefonního spojení a podobně. Teprve po světové válce, v roce 1919, skončily všechny tahanice. Versaillská smlouva zrušila neutrální státeček Moresnet a přiřkla ho Belgii.

Zabloudíte-li někdy do tohoto cípku Belgie, navštivte v bývalém hlavním městě Kelmis/la Calamine Göhlmuseum, zabývající se historií zaniklého státu. Najdete ho v Maxstrasse. Je otevřeno vždy v sobotu a v neděli od 15. do 18. hodin. Do minulosti se můžete také přenést v intimním café Alt-Kelmis z roku 1885. Tato útulná hospůdka je na rohu Kirchstrasse a Lütichstrasse. Při procházkách vlídnou zelenou krajinou okolo Moresnetu najdete ještě porůznu původní hraniční kameny, číslované římskými číslicemi. Zbylo jich z původních šedesáti ještě padesát.

(www.cssymposium.net)