Leden 2004

Život gastarbeitra v Česku

Roman Ž. Pekař

Těžké rozhodnutí. Zahodit vše za hlavu a odejít pracovat do ciziny. Mladí nemají co ztratit, ti o něco starší opouštějí malé děti. Na pár měsíců v roce se pro ně Ukrajina stává mlhavou vzpomínkou na rodinu, přátele a důstojný způsob života. Stávají se středem kolotoče vydírání, úplatků a ústrků ze všech stran. Uzavírají se do ulity mlčení a sklopených očí. Snaží se neprovokovat, jen poslouchat - policii, klienty nebo zaměstnavatele, kteří si spletli letopočet a na stavbách zavádějí feudální systémy. Nikdo neriskuje předčasný návrat na Ukrajinu bez tolik potřebných peněz.

Je pět hodin ráno. Pro Bohdana, jednoho z ukrajinských gastarbeitrů v Česku, začíná další den. Ubytovna, na které v Praze žije, je slušně zaplněna. Stíny v montérkách, vaťácích či bundách Nike nebo Adidas pomalu mizí v ranním smogu. Bohdanovi je kolem čtyřiceti let. Když zavřeli továrnu, ve které na Ukrajině pracoval, nemohl najít práci. Aby uživil manželku a dvě děti, vydal se do Prahy. V tramvaji Bohdan vypráví o systému, jakým je práce gastarbeitrů organizována. "Princip je prostý. Drtivá většina dělníků z Ukrajiny či Moldávie využívá služeb zprostředkovatelů práce, tzv. klientů. Prvotní kontakty si každý zájemce o práci v Čechách vytváří už na Ukrajině, kde ho někdo z rodiny nebo ze známých doporučí." Do ČR se pak Ukrajinec dostává na základě běžného turistického víza. "Pokud je tvůj klient schopnější, tak ti rovnou obstará pracovní povolení. Když ne, musíš pracovat tři měsíce na turistické vízum, tedy načerno. Vyděláš si tak na cestu zpátky na Ukrajinu a na pracovní povolení, klient si tě tak vyzkouší," říká Bohdan. O tom, že celou dobu hrozí těmto lidem deportace, raději nemluví. Mnoho dělníků sní o dosažení klientského postu. Klienti se mají mnohem lépe, a to i přesto, že za každou svou ovečku platí mafii 1000 korun měsíčně. Celou cestu do práce mluvíme s Bohdanem rusky. Despekt v očích spolucestujících je zřetelný, pán v saku se pokouší odsednout si. Když vystupujeme, říkám česky: Nashledanou.

Člověk si zvykne

Velké stavební firmy samy většinou oficiálně cizince nezaměstnávají. Je pro ně pohodlnější a bezpečnější spolupracovat s nějakým klientem nebo firmou, která tyto lidi dodá na klíč. Snižují si tím riziko, že se o jejich firmě bude mluvit ve spojení se zaměstnáváním nelegálních pracovníků. Pro gastarbeitra z toho vyplývá, že se nikdy nedozví, kolik za něj klient dostává. Bohdan vypočítává hodinovou sazbu českého dělníka a to, kolik dostane do ruky gastarbeiter za stejnou práci: "Klientovi zůstává i přes 50 % platu dělníka. Běžně klient dělníkovi vyplácí jen 40 až 45 korun za hodinu, platí mu ale také ubytování." Klient tak dosáhne toho, že má "všechny své chlapce" pod kontrolou na jednom místě. Někdy, ale není to pravidlem, se proplácejí lístky na metro, na cestu do práce a na ubytovnu. Při zmínce o zdravotním pojištění se Bohdan směje: "Jestli se mi něco stane, tak musím rychle odjet zpět na Ukrajinu. V Čechách za nás nikdo žádné zdravotní pojištění neplatí." Na stavbě rezidence firmy, jejíž jméno si majitel nepřál zveřejnit, pracuje asi polovina cizinců. Největší podíl tvoří Ukrajinci, zbytek Slováci. Čeští "šéfové" si to vychutnávají. Sami svou práci nemají tak úplně v lásce, a tak je z jejich stereotypu vytrhává, že mohou někomu ráno určit, co bude dělat, a dát najevo, že oni jsou tu páni, ti lepší. "Nevidím v tom žádný problém," komentuje Bohdan. "Člověk si zvykne." Lepší situaci mají ti, kteří jsou tu už déle a pracují na svůj vlastní živnostenský list. Ukrajinští dělníci ale mají na stavbě mezi svými českými kolegy i přátele. "Samozřejmě že jsou mezi Ukrajinci i flákači, kteří prostojí půl šichty u okna, ale jsou tu taky pracovití kluci, na které je spolehnutí," komentuje situaci jeden z českých zaměstnanců.

Domů na vánoce

Práce končí. Venku je opět tma. Při převlékání jsem nikde nezaslechl: "Teď jedeme domů." V tom mají všichni celkem jasno, doma je na Ukrajině. Tam, kam se teď vracejí, je ošklivá, ošoupaná, ale tak potřebná ubytovna. Správcová Nina se snaží, aby to tu vypadalo alespoň trochu dobře, a její "kluci" jí občas zalijí kytky nebo pomůžou opravit nefungující odpad. Mít za správcovou Ninu, Ukrajinku, je dobrý tah. Českým majitelům odpadá hodně problémů s komunikací. A Nina si své krajany nezaměnitelně bodrým způsobem "srovná". V osm večer Nina v místnosti s televizí, žlutým papouškem a kuchyňkou otvírá "bar" a začíná společenská dvouhodinovka. Co taky dělat po fyzicky náročné práci. Nezbývá energie na jakoukoliv kulturu nebo snad sportovní vyžití. Ale debata u chlazeného piva se rozjíždí. Probírá se včerejší policejní razie v ubytovně. Kolja má důvod k oslavě. Má propadlé vízum, ale policisté ho nenašli, schoval se pod postel. Štefan z Moldávie zaplatil pouze pokutu, protože neměl zdravotní pojištění. Pro tentokrát to spravily tři stovky. Film v televizi skončil, chodba ubytovny je opět tichá. Nepsaná večerka je ve dvanáct hodin. Všichni se snaží v nasládlém pachu potu, kouře z cigaret a nejlevnějšího krabicového vína nabrat trochu sil na další den. Vězeňský vzhled pokojů mění k lepšímu před Vánocemi alespoň balíčky dárků. Drsní chlapíci tak mají nad postelí zavěšeny modely aut nebo panenky. Za pár dní budou doma.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)