Leden 2004

Přenesli jsme si vlast z Jizerek do Allgäu

Zita Senková

Jablonecká bižuterie je pojmem v celém světě. Již půl století žije také v Allgäu ve městě Neugablonz, které v roce 1946 založili Němci vyhnaní z Jablonce na Nisou.

Na severovýchod od bavorského městečka Kaufbeuren se do roku 1940 rozprostíral pouze les. Až když třetí říše začala zuřivě zbrojit, postavila zde společnost Dynamit továrnu na výrobu munice. A právě její haly a bunkry se o pár let později staly prvním, nouzovým domovem pro sudetské Němce, kteří po válce museli opustit český Jablonec nad Nisou a okolí. Do roku 1945 žilo v regionu Jizerských hor asi sto tisíc Němců. Osmnáct tisíc z nich se usídlilo v oblasti Kaufbeuren (další našli domov například ve městech Gotha, Coburg, Bayreuth i v Rakousku). Začali od nuly, holýma rukama budovali existenci v nové vlasti, v Bavorsku. Za strádání, v primitivních podmínkách, prakticky z ničeho obnovili „Novojablonečtí“ průmysl, postavili si domy a dílny, sklářské hutě, zhotovili stroje. V roce 1946 - jako vzpomínku na vlast - založili město Neugablonz. "Přenesli jsme si sem tradiční výrobu bižuterie a sklářství. Přenesli jsme si Jizerky. Tradice, způsob života, zvyky, to vše se nám podařilo uchovat a předat novým generacím," vypráví pamětnice Edeltraut Hübnerová. Neugablonz je jediné město, které založila jedna uzavřená skupina obyvatel z vysídleneckých oblastí bývalého Československa. Je to unikát, který je považován za pomník vyhnaných sudetských Němců.

Jabloň v erbu

Vzpomínky jsou všudypřítomné. V myslích i v ulicích. Ta hlavní se jmenuje Sudetoněmecká. Další Jablonecká, Frýdlantská, Jizerská, Knoflíkářská, Perlová či Brusičská. V trafice koupíte vedle německého a zahraničního tisku také Sudetoněmecké noviny, které lze jinak pouze objednat. Z vybombardované garáže se stal hostinec K pravdě. Průčelí domů zdobí kresby a znaky měst a obcí z Jizerských hor. Město má ve znaku košatou jabloň. Stejně jako před desetiletími v Čechách. Vedle kostela, v přilehlém parku, stojí socha z Čech, Rüdiger von Bechelaren, který byl do roku 1945 symbolem Jablonce. Koncem šedesátých let odkoupili sudetští Němci sochu od československého státu. Naproti přes silnici má místo sousoší vyhnané rodiny od Hanny Wondrakové: otec a matka s dítětem v náručí. "Nefoťte nás, raději zvěčněte toho za námi," volá hlouček důchodců na lavičce v parku na hlavním náměstí a ukazuje na pomník zakladatele města Ericha Huschky. "Nebýt jeho, bůhví, kde a jak bychom skončili," dodává jeden z vysídlenců. Právě Erich Huschka přišel s myšlenkou založit město s výrobou jablonecké bižuterie, připravil pro úřady studii o hospodářských přednostech usídlení asi sedmi tisíc jabloneckých dělníků a sklářů, našel dokonce i místo - v lese na ploše 320 hektarů, kde se za války vyráběly výbušniny. V listopadu 1945 adresoval výzvu krajanům z Jablonce a již od ledna 1946 začali do nového domova přijíždět první vysídlenci. Díky angažovanosti Huschky se Neugablonz stal největším centrem vysídlenců z jedné lokality.

Navzdory nesmírně těžkým podmínkám se díky své píli a vynalézavosti noví krajané již záhy spolupodíleli na rozvoji podnikání v poválečném Německu a zanechali výraznou stopu také v umění a v technice. Z Jizerských hor pocházely takové osobnosti, jako např. Ferdinand Porsche či Daniel Swarovski. A v Bavorsku bylo každé šikovné ruky skutečně potřeba. Za doby meziválečné, kdy města západočeského pohraničí kvetla, bylo totiž zaostalé agrární Bavorsko poměrně chudé. Kromě přírodních krás a historických center měst toho mnoho nabídnout nemohlo. Navíc nemálo průmyslu skončilo pod spojeneckými bombami společně s kulturními památkami. Zbídačené zemi nepomohl po válce na nohy pouze Marshallův plán. Rozhodující příspěvek paradoxně poskytlo Československo. Dalo jí tisíce schopných, pracovitých, vysoce motivovaných lidí, což Bavorsku přineslo životodárnou infuzi.

První šperky ze střepin

"Toto je Sněžka a toto Liberec z roku 1920," ukazuje cenné trofeje Rudolf Hirsch, který patří k vyhnaným sudetským Němcům. Obrazy přivezl do Neugablonzu až ze Stuttgartu. Vedoucí muzea Jizerských hor Eva Hauptová a její spolupracovnice jsou však nadšeny zejména originálními dopisy a pohledy ze třicátých let. "Taková návštěva není ojedinělá. Krajané udržují mezi sebou čilé kontakty a přinášejí k nám do muzea dobové předměty, jež si s sebou přivezli či později našli. Objevuje se i korespondence nebo tiskopisy a občas se nám přihlásí také zájemci o pomoc při překladu německého jazyka ze začátku 20. století. Exponáty se snaží přispět také lidé z partnerských měst," vysvětluje Eva Hauptová. V roce 1952 začal Rudolf Tamm sbírat dokumenty ze staré vlasti. Fotografie a dopisy, předměty i umělecká díla. Díky jeho výzvě krajanům se sbírka rychle rozrůstala a dnes se může pochlubit unikátními exponáty. Moderní a působivé Muzeum Jizerských hor tvoří dvě sbírky - průřez dějinami sudetských Němců v Jizerských horách a tradice textilního a automobilového průmyslu na severu Čech a samozřejmě také sklářství a šperkařství. Ačkoli surovinou pro první bižuterní výrobky byly prázdné plechovky americké armády, bramborové těsto či střepiny, časem objem výroby Neugablonzu několikanásobně převýšil původní jabloneckou produkci. Pásek z perel Marlene Dietrichové či zásnubní prsten princezny Diany jsou dílem právě šikovných rukou novojabloneckých šperkařů.

Neugablonz, městská část Kaufbeuren se čtrnácti tisíci obyvateli, je dnes centrem módní bižuterie celého Německa. Ve 130 závodech novojablonecké bižuterie v Allgäu pracuje asi 1200 zaměstnanců a ti ročně vytvoří tisíce nových návrhů. V šesti tematických sálech muzea Jizerských hor vám kromě průvodkyně dělají společnost i tři pánové, významní svědci doby - básník Heinz Kleinert, sklář Claus Josef Riedel a spisovatel Otfried Preussler. Přesněji řečeno jejich vyprávění a vzpomínky ze zvukového záznamu. "Většina starší generace zůstala spíše zahořklá, mladí lidé to však vidí jinak," říká Eva Hauptová, jejíž matka rovněž pochází z Jablonce. "Máma se smířila s osudem, který ji potkal, a vůči Čechům nepřechovává žádnou zášť. Poměrně často do Jizerek a vůbec do Čech jezdíme, a já se dokonce učím česky. Jestli chceme pracovat na porozumění, měli bychom si přece i rozumět." Edeltraut Hübnerová, která z Jablonce přijela na jih Bavorska jako holčička, umí česky jen pár slov. "Na dětství a starou vlast vzpomínám často. S krajany se scházíme, minimálně každou neděli v kostele, který jsme vlastníma rukama, jako ostatně celé město, vybudovali. Ale je to tak dávno, zbylo mi pouze pár fotek. A vzpomínky, beztak matné, blednou."

(MF DNES)