Leden 2004

Věrnost předsedy Kalouska.

Jaroslav Spurný

Nový šéf lidovců se chtěl dostat do čítanek a možná bude mít úspěch

Předseda lidovců Miroslav Kalousek (42) je známý jako „ten, který nemá dobrou pověst“. Jeho odpůrci jej označují spíše za lobbistu než za politika sloužícího občanům. Sám Kalousek po svém zvolení řekl: „Nikdy mi nic neprokázali, ty různé aféry byly pokusem mě politicky likvidovat. Je to minulost a už ji nechme být.“ Kalousek i jeho odpůrci mají pravdu, mluví ale o odlišných věcech.

Náš člověk u peněz

V chladném světě politiky, kde se ze spojenců tak snadno stávají protivníci či zapomenuté nuly, osvědčil Miroslav Kalousek jednu pozoruhodnou věrnost. Už deset let, prakticky celou svou politickou kariéru, setrval přátelsky po boku obchodníka se zbraněmi, majitele firem Zenit a Omnipol Richarda Hávy. Dlouholeté přátelství přineslo Hávovi a jeho firmám řadu dobrých obchodů, které mu zařídil Kalousek jako náměstek ministra obrany. Co ale přineslo Hávovo přátelství Kalouskovi? Těžko říci. Při pohledu zvenčí se zdá, že nic než právě tu špatnou pověst. Současný předseda lidovců se totiž v průběhu let dostal mnohokrát do podezření, že na obchodech dohozených Hávovi sám nemalou měrou profituje.

Mladý lidovecký kádr Kalousek se do velké politiky dostal v roce 1993 – jako ekonomický náměstek ministra obrany Antonína Baudyše. Ve funkci přežil tři ministry a po čtyřech a půl letech odešel sám z vlastního rozhodnutí poté, co v Tošovského vládě obsadil funkci ministra obrany Michal Lobkowicz. „Nevěřím schopnostem nového vedení,“ zdůvodnil Kalousek svou demisi.

„Chci se dostat do čítanek. Chci změnit hospodaření ministerstva obrany tak, aby bylo průhledné a čitelné. Chci dosáhnout toho, aby armáda nebyla černou dírou na peníze,“ řekl Respektu krátce po nástupu do funkce. A opravdu se snažil. Zavedl v armádě podvojné účetnictví, jako první přišel s akvizičním plánem čili návrhem, jak by se armáda měla změnit během deseti let a hlavně jaké zbraně by měla nakoupit. Do čítanek se však asi nedostane – lépe řečeno, možná ano, ale nikoli tak, jak si to přál. Ministři, kteří přišli později – zejména Jaroslav Tvrdík – prozradili, že armáda hospodařila v devadesátých letech špatně. „V řadě zbytečných projektů byly vyhozeny miliardy korun. Ministerstvo ani armáda nedokázaly s penězi hospodařit,“ řekl Tvrdík poté, co z ekonomického náměstka povýšil v roce 2001 do čela resortu.

V tomtéž roce musel Kalousek, místopředseda lidové strany a člen užšího vedení tehdejší čtyřkoalice, spolknout hořkou pilulku: když jej předseda KDU Cyril Svoboda označil za muže s „neprůhlednými praktikami“, jehož pověst může čtyřkoalici ublížit, opustil všechny stranické posty. Zůstal ale vlivným místopředsedou rozpočtového výboru a po volbách v roce 2002 se stal jeho předsedou. To je významný post. „Zjednodušeně řečeno, pokud jde o rozdělování státních peněz, je předseda rozpočtového výboru jedním z nejvlivnějších lidí v této zemi,“ říká opoziční poslanec Petr Nečas (ODS). Pracovní úspěchy korunoval Kalousek i vítězstvím na poli cti: Cyril Svoboda se mu před časem omluvil za citovanou „neprůhlednost“ a lidovci jej pak vynesli do čela strany. Předchozí výtky a pochyby se tedy ukázaly jako passé? Ne tak docela.

Vlastenci volí gripen

Začněme nedávnou historií. Vzhledem k významu akce a jejím možným následkům zůstává v živé paměti, jak se předseda rozpočtového výboru Kalousek snažil loni prosadit nákup stíhaček gripen. „Ty letadla bezpodmínečně potřebujeme. Síly, které akceptují národní zájmy, se najednou nedokáží ztotožnit s nákupem stíhaček a souhlasí, aby ochrana vzdušného prostoru byla svěřena cizí vládě,“ volal Kalousek loni ve sněmovně. Stomiliardový obchod však navzdory jeho snaze neprošel. „Je zajímavé, že poslanec Kalousek od té doby na téma potřeby stíhaček ve sněmovně nepromluvil,“ podotýká dnes poslanec Nečas. A naznačuje jiné možné kořeny Kalouskova „stíhačkového vlastenectví“: zájmy prodejce gripenů – společnosti British Aerospace (BAE) – zastupoval v Česku Omnipol jeho přítele Richarda Hávy. Firmě přitom v obchodu nešlo jen o profit z prodeje stíhaček; BAE totiž slíbila, že když obchod klapne, zbaví Omnipol jeho osmisetmilionového (a nespláceného) dluhu u IPB. Mimochodem, v politických kuloárech se tehdy otevřeně hovořilo, že strany, které podpoří koupi stíhaček, „nebudou škodné“ a na koupi stíhaček také vydělají. Policie také vyšetřovala oznámení dvou senátorů, že se je kdosi pokusil zkorumpovat, aby hlasovali (až se návrh dostane do senátu) pro nákup gripenů. Jak už to ale zatím v Česku chodí, policisté autora korupčních telefonátů nezjistili a případ putoval ad acta.

Spolupráce mezi Kalouskem a Hávou začala v roce 1993 transakcí, v níž česká armáda vyměnila přes firmu Zenit deset stíhaček MiG-29 za deset vrtulníků polské armády. Společnost pak dostala od ministerstva celkem čtyři procenta všech jeho zakázek (vzhledem k tomu, že za Kalouska dostaly zakázky stovky firem, je to vysoké číslo). Všechno podepisoval Kalousek a firmě Zenit šla ze stamilionových obchodů provize.

I na dvou největších obchodech ministerstva obrany Kalouskovy éry se podílely Hávovy firmy. Šlo o modernizaci tanků za třináct miliard korun a modernizaci stíhaček MiG-21. Smlouvu na první zakázku získala italská společnost Officine Galileo, jejíž zájmy v Česku zastupovala firma Zenit. Z obchodu (v němž se na vývoj prototypu utratilo přes miliardu korun) ale nakonec sešlo kuriózním způsobem: počet tanků „nutných k obraně“ postupně klesal a po Kalouskově odchodu definitivně spadl z tehdejších dvou set na dnešních třicet. Modernizovat je bude Galileo a zastupuje je Omnipol, jenom suma klesla – ministerstvo zaplatí za tanky jen přes miliardu korun. Modernizaci migů, na které by se podílela také firma Zenit, zamítla sněmovna už před sedmi lety.

Zenit a posléze Omnipol se za Kalouskova angažmá stal pro armádu údajně nepostradatelným partnerem. Když bývalý ministr Jaroslav Tvrdík přede dvěma lety zjistil, že Hávova firma prodala armádě za osmdesát milionů korun nepoužitelné bulharské rakety, slíbil, že s ní přestane obchodovat. „Nešlo to, firma má už od devadesátých let dlouhodobou monopolní smlouvu na dodávku náhradních dílů pro migy,“ vysvětlil později svou bezmoc. „Já bych tu smlouvu nepodepsal, ale nemůžu s tím nic dělat.“ Případ prodeje raket měla v práci skupina známého vyšetřovatele Martina Hádka, který šetřil vážná podezření na zločiny mocných a do svého odchodu od policie letos v březnu proslul pod přezdívkou Pan Odkládá se. „Sice byl spáchán trestný čin, ale ne na území České republiky, takže se věc odkládá,“ vyhlásil před rokem Hádek.

3500 zlatých padáků

Stejně jako vyšetřování Hávových raket ukončila policie i řadu případů spojených s podpisem či aktivitou Miroslava Kalouska. Dnes tedy Kalouskovi stačí obhajoba „nic mi neprokázali“. Stejně tak ale jeho kritici mohou kontrovat odpovědí: Ale vy jste nic nevysvětlil. Po Kalouskově odchodu z ministerstva udělal nový šéf Michal Lobkowicz na úřadě kontrolu. „Šokovalo mě, jak se tady obcházel zákon o veřejných zakázkách. Ze sedmi set zakázek uzavřených v roce 1997 byly na základě veřejné soutěže uzavřeny pouze čtyři. Zbytek dostaly předem oslovené firmy,“ řekl tehdy Respektu ministr Lobkowicz.

Proslulým případem dodnes zůstává prodej obrovských kasáren v centru Prahy naproti obchodnímu domu Kotva, které Kalousek bez výběrového řízení prodal jisté firmě Euro-Property Fund, a smlouva přitom obsahovala jak datum velmi brzkého vyklizení objektu, tak neuvěřitelně přísné sankce za jeho nedodržení. „Na první pohled bylo jasné, že dodržet něco takového nejde,“ tvrdil Lobkowicz. Ministerstvo obrany objekt opravdu včas nepředalo a mezinárodní arbitráž je odsoudila k pokutě půl miliardy korun. Věcí se začala zabývat policie. Jenže v řadě podivností tohoto obchodu přišla další: firma se po několika uzavřených jednáních s vedením obrany půlmiliardy zřekla. „Dohodli jsme se,“ tvrdili představitelé EPF i ministerstva, ale odmítali říci jak. To se veřejnost nedozvěděla nikdy. Ale vyšetřovatelé tváří v tvář ušetřené půlmiliardě věc odložili jako nepodstatnou. A ke stejnému zjištění došla policie při práci na asi nejznámějším skandálu Kalouskovy éry. Nákupu tří a půl tisíce nepoužitelných padáků za několik set milionů korun. „Tolik padáků jsme nepotřebovali. Navíc šlo o neprověřený typ a při zkušebním skoku se zabil jeden z vojáků,“ kritizoval obchod bývalý ministr obrany Vladimír Vetchý. Policie ovšem nenašla ve spleti smluv o schválení nákupu viníka. Na jedné z nich figurovalo i Kalouskovo jméno, který padák doporučil náčelníkovi generálního štábu Jiřímu Nekvasilovi. „Ano, podepsal jsem to, jako řadu dalších dokumentů, o výhradách ke kvalitě padáků jsem ale nevěděl,“ komentoval to Kalousek.

Že se ničeho zlého nedopustil, tvrdí i dnes. „Fakt, že jsem byl zvolen předsedou strany, svědčí o tom, že kolegové věří mně a ne nějakým novinářským článkům a pomluvám,“ řekl Miroslav Kalousek poté, co se ujal nové funkce. „K minulosti se už nechci vracet.“

RÁMEČEK

Švagr se nedožil

Loni byl nedaleko Příbrami zastřelen podnikatel Lubomír Kašák, Kalouskův švagr. Jeho vražda rozjela rozsáhlé vyšetřování korupce v zadávání veřejných zakázek na příbramské radnici. Jedním z hlavních protagonistů korupce byl právě Kašák – osmdesát procent všech veřejných zakázek na radnici získala jeho firma IDOS. MF Dnes pak zveřejnila informace o Kalouskových majetkových poměrech. Aniž si půjčil peníze v bance, postavil v posledních letech dům za tři miliony, koupil si za několik set tisíc byt v Praze a obýval další, dvousetmetrový byt na pražském Veleslavíně. Podle MF Dnes koupil byt na Veleslavíně v roce 1999 za šest a půl milionu korun právě Kašák. Ten mimochodem přispěl před pěti lety také půlmilionem na Kalouskovu předvolební kampaň.

(Respekt)