Leden 2004

Recenze knížky Stanislava Komárka Mír s mloky

Tomáš Sedláček

(Nakladatelství Petrov, Brno 2003)

Po pěti naučných publikacích z oboru přírody a člověka a svižném nepravidelném emigračním románu s nevyslovitelným názvem Opšlstisova nadace přichází Stanislav Komárek už se čtvrtým souborem esejů. Napsal je převážně v letech 1998-2001 pro přírodovědné i literární časopisy, speciální sborníky i přílohy denního tisku. Kromě pozoruhodných úvahových zpráv z cizích zemí (zejména z Číny) specializuje se neklidný Komárkův duch v Míru s mloky především na témata literární, kulturní, psychologická. Opírá se přitom vždy o své biologické vzdělání, nepopiratelnou sečtělost v krásné i odborné literatuře a bystrý postřeh, v němž dává přednost analogii a paralele, před samotnou analýzou.

Čapkovský název souboru souvisí s článkem Přítel mloků, věnovanému tragickému osudu vídeňského biologa Paula Kammerera, stejně jako s autorovou tezí, že živá příroda se vyskytuje hned za prahy našich obydlí, ale Čapkovi se Komárek blíží i jinak. Kromě jisté tématické těkavosti, již způsobuje původně žurnalistické zaměření textů, je to nesporně i stylistická lehkost a vtip a schopnost srozumitelně vyložit i složité problémy jako součást kritické reflexe stavu přítomného světa. Komárkův přístup je intelektuální provokací – rozrušuje a problematizuje povrch dnešního virtuálně televizního obrazu přítomnosti poukazem na komplikovaná pozadí mediálních zkratek. Na rozdíl od Čapka Komárek naznačuje že jeho eseje mají (nebo chtějí mít) společné systémové pozadí – jsou plné odkazů na autorovy texty z předcházejících souborů. Na druhé straně je patrné, že si Komárek, znalý relativity postmoderních soudů o postmoderním světě, ponechává záměrný odstup od snah předkládat koncepční filozofický systém. Tím nabádá čtenáře k vlastním duševním aktivitám. A další – podstatná - spojnice mezi Komárkem a Čapkem spočívá v zájmu o přesný význam slov a pojmů, a je spojena s hojnou a důvtipnou etymologizací, z níž se vyvozují závěry.

Vedle esejů, jež hraničí už s odbornými studiemi, setkáváme se v Míru s mloky také s texty, které nepřekonávají rozměr glosy, někdy jde dokonce jen o aktualizovaný výklad pojmu (Rezonance). Zdá se, že Stanislav Komárek je rozhodnut čas od času fixovat knižně vše, co kde publikoval – v tom množství pak trochu zanikají jeho pozoruhodné postřehy z Orientu, poznatky z literatury i paraliteratury (třeba o faktografické přesnosti Mayových dobrodružných románů z Blízkého Východu, či dodatečná poklona Josefu Věromíru Plevovi) nebo o tribalismu v médiích. Ale shrnuto – Mír s mloky jsou čtivé, intelektuálně pronikavé a vtipné sondy do problémů člověka a světa na přelomu tisíciletí, přístupné široké veřejnosti – a to rozhodně není málo.