Leden 2004

O úplné svobodě tisku

Emanuel Mandler

Každou neděli věnují na Vltavě (rozhlasový program českého rozhlasu, pozn. red. CS-magazínu) o 16. hodině půl hodiny vysílacího času dějinám. Na Mikuláše tentokrát pojednával pan Kosatík s Petrem Zídkem, redaktorem přílohy Orientace (Lidové noviny) a s Josefem Chuchmou z MF Dnes (příloha Civilizace) o tom, jak to v novinách chodí s historickými články a úvahami. Pořad zaujal posluchače jistě hlavně podle toho, jak koho zajímá historie, tisk a rozhovory v rozhlase. Mne zaujal otázkami a odpověďmi o tabuizovaných historických tématech. Ponecháme-li stranou, že si p. Kosatík vybral k rozhovoru redaktory příloh vycházejících jednou týdně, nikoli pracovníky ze zpravodajských nebo komentářových redakcí, byla diskuse o tabuizovaných historických tématech pozoruhodná. Zjistili jsme, že tabuizovaná historická témata neexistují. Až na výjimky u nás papírové (natož internetové) noviny a jejich pracovníci neříkají, o jakých tématech se nesmí psát. Pravda, podle zaměření novin jsou některá témata více, jiná méně žádaná.

To však, co se nesmí a co (na rozdíl od elektronických časopisů) papírové noviny a média vůbec požadují, je především to, aby se o jistých tématech psalo výhradně konvenčně, popřípadě v oficiálním duchu. Podle toho také se také kolem novin vytvoří okruh autorů. Tak o vyhnání Němců píše do Orientace paní Hahnová, která nemůže sudetské Němce a jejich funkcionáře ani vidět (a podle toho její články vypadají), kdežto o autory skutečně nezávislé (J. Mlynárik, B. Doležal, M. Churaň, V. Dobal a další), nemají zájem nejen denní rubriky, ani týdenně vycházející příloha Orientace. Až na výjimky média nezakazují psát o Chartě 77, o vyhnání Němců (právě toto téma ovšem příliš ráda nevidí), ale vyžadují, aby se o nich psalo co nejoficiálněji a nejkonformněji.

Tento konformismus při zadávání a zpracování aktuálních historických témat je součástí konvenční pasti, do které je lapen čtenář, posluchač a divák. Co se totiž týče témat, pak hlavně činnost soudů, policie, vztahy mezi politickými stranami a jednání v parlamentu poskytují papírovým novinám vděčný prostor pro nespoutané články, které opravdu někdy jsou nekonformní. A tak se konvenční pohled na minulost v tomto celku ztratí. A to je ta past, přiznávám do značné míry nechtěná.

Velká většina současných témat se vztahuje k dílčím záležitostem: co kdo řekl, jak ti či oni hlasovali ve sněmovně, jak dopadlo líčení před soudem a podobně. Někdy jde o věci důležité, jindy o pouhé zajímavosti. Noviny však nemají dost místa na to, aby přinášely zajímavosti také o minulosti. Většinou publikují historické statě týkající se nedávných dějin, a to k výročím, při náhodných významných příležitostech nebo (v Orientaci) při recenzi. Tato historická témata jsou ponejvíc dostatečně "široká", činí si nárok na celkovost. Vcelku jsou závažná, a to i tím nebo hlavně tím, že bezostyšně zasahují do současnosti: restituce, charakter předlistopadové společnosti, historická úloha disentu, Dubček a vůbec rok 1968, vyhnání Němců, "excesy", prezident Beneš a tak můžeme pokračovat. O důležitých historických událostech se v důsledku toho dozvídáme z konformního, často velmi oficiózního hlediska na týchž stránkách, kde jsou publikovány velice bojovné články o včerejší schůzi poslanecké sněmovny, o charakteru komunistických či jiných zastupitelů, o zákonu, který prezident nepodepsal, o tom, kdo byl a měl či neměl být zatčen. A tak se čtenář (posluchač, divák) mimovolně utvrzuje v přesvědčení, že to, co si přečetl nebo co slyšel o minulosti, je objednáno, napsáno a publikováno právě tak svobodně jako ty srdnaté články o přítomnosti. Jistě, sem a tam se takové články objeví. Bohužel jako výjimka potvrzující konformní pravidlo. Diskuse se k takovým článkům nekonají, čtenáři nemají intelektuálské diskuse v oblibě.

Historie, zvláště minulá, je nesmírně důležitá pro zdůvodnění určitých politických postojů a pro vznik, udržení či posílení celospolečenských konvencí, jichž se pak držíme všichni, čtenáři i autoři. Limonádové, konvenční pojednávání o minulosti škodí nám všem. Čtenářům se nikdo nenamáhá právě tuto pravdu říci. Ale redaktoři by ji měli znát velice dobře. Konformní líčení historie ovlivňuje i psaní mnoha současných úvah a komentářů. Nikdy to nebylo jinak.

Pořad p. Kosatíka o tom, jak se prezentují historická témata v našich novinách, je toho ostatně dokladem. Byl docela zajímavý, věnoval se běžným tématům a názorům, zatímco to nejzávažnější vynechal.

(www.bohumildolezal.cz)