Leden 2004

Zemědělství je jen jedna z forem péče o půdu...

Jaromír S. Morávek

Zemědělství je jen jedna z forem péče o půdu...

...pokud nájemce získá více práv jak vlastník, jsme zpět v pekle socialismu. Ale jsme tam, kde jsme být chtěli?

Nezbytná předmluva

Komunistický režim proslul násilnou kolektivizací a s tím spojeným nedobrovolným socialistickým družstevnictvím, industriálně pojatou velkovýrobou zemědělství za každou cenu, pošlapáním vlastnických práv jen na papírové vlastnictví. Režim po roce 1989 proslul tím, že to vše zůstalo nepotrestáno a násilný protiprávní stav nebyl doposud v zásadě napraven, že ačkoliv zemědělství je soukromým zájmem, byl soukromý zájem především podivně transformovaných družstev a státních statků povýšen nad zájem veřejný, a ti, co téměř nic nevlastní (nemají žádný řádný a standardní nabývací titul) jsou vydržováni vládními a politickými garniturami na úkor stamiliardového majetku oprávněných osob s jejich nesouhlasem, dále na úkor všech daňových poplatníků, ale především na úkor vlastníků půdy. Komunisté si troufli povýšit užívací práva socialistických továrních zemědělců nad práva vlastnická až v roce 1975. Nezákonnosti od počátku II. socialistické pozemkové reformy se tak legalizovali a do budoucna vlastník neznamenal již v našich zemích zcela ničeho.

Pádem socialismu do měkkých polistopadových peřin sice nakrátko veškerá užívací práva (klíčový právní pojem práva socialistického) zanikla zcela, nebo za jistých podmínek prodlužujících užívání na omezenou dobu, avšak příchodem socialistických ministrů zemědělství Fencla a Palase se omezování vlastnických práv vlastníků půdy rozmohlo natolik, že současní uživatelé půdy jsou pro Brusel povýšeni nad vlastníky. Vlastníci půdy nemají podle plánovitých opatření současné vlády a legislativy již žádné požitky za svůj majetek obdržet a byli uvrženi zpět do hluboké minulosti.

Současná agrární reforma je novodobý normalizační a kolektivizační proces bez souhlasu majitelů zemědělské a lesní půdy a ostatního zemědělského majetku. Tedy jde o diktaturu nájemní nemajetné menšiny prostřednictvím volených zástupců. Takový program však žádná parlamentní strana neměla. Dokonce ani pravověrní komunisté. „Jak je to možné?!“ - ptají se majitelé, ale nemají se koho ptát, politici a státní instituce mající chránit soukromé vlastnictví jsou hluší a mlčí.

Jen sem tam výroky soudů potvrzující návrhy poškozených ukazují, že je mnoho shnilého při budování svobodného českého státu. Právní stát se začíná budovat na shnilém základě předlistopadovém, ale i na shnilém prvním patře polistopadovém. Další pokračování v těchto budovatelských aktivitách nemůže předznamenávat nic jiného, než že přichází havarijní stav a že bude muset dojít na demolici na náklady stavitele. Vždyť již opravdu jde o obecné ohrožení, ale i o základy právního státu. Činy mnoha exekutivců a zákonodárců začínají zapáchat nejtěžšími zločiny proti samotnému lidu a státu. Legislativní pochod současné vlády nejen v zemědělské kapitole přešel do kriminalizujícího poklusu. Co nakonec potká drtivou většinu občanů, když političtí taky běžci poběží maratón až do důchodu.

Je až záhadou, jaký kvalifikační podprůměr se může dostat skrze politickou kariéru na výsluní. Je to výsměch všem schopným, vzdělaným a talentovaným, skutečným špičkám, že nás reprezentují současní nýmandové coby šedý podprůměr. Už je vidím, jak se živí svým původním povoláním v podmínkách, jaké si vytvořili. Státní rozpočet asi praskne přebytkem.

Krajina a půdní držba je v dezolátním stavu

Krajina, důmyslně budovaná selským a malorolnickým lidem, statkáři a šlechtou, vzala za své. Rozoráním luk a pastvin, polních cest, mezí, likvidací selských lesíků, vysušením mokřadů a ostatních přírodních nik zaniklo faktické vlastnictví a vztah k rodné hroudě. Naoko družstevní hospodářství, řízené okresními tajemníky, dalo moc do rukou bezzemků a ze svobodného selského a malorolnického lidu udělalo pacholky. Scelené lány se začervenaly rudými máky a americký brouk se stal třídním nepřítelem. Těžká mechanizace, DDT, megatuny práškových hnojiv a mičurinské metody způsobily své. Statkářské a šlechtické majetky zanikly, selské rody vymíraly a dědicové většinou rozdrobili půdní držbu podílovým spoluvlastnictvím (sice jen na papíře) natolik, že více jak 70% pozemkových katastrů vyžaduje komplexní pozemkovou úpravu. Ta neprobíhá. Dluh státu vůči vlastníkům půdy narůstá s rychlostí vstupu do EU. Vlastníci půdy se většinu dodnes nemohou dostat ke svým pozemkům a tím potažmo ani jimi určení správci či nájemci. Tím, kdo v rozporu s platným právem dále rozorává meze a polní cesty jsou 100%ní nájemci - bývalí družstevní a státní hospodáři, hájeni svými kolektivistickými svazy a agrární komorou. Rozorávání cest po roce 1989 nikdo nedovolil, ale ani nikdo nezakázal. Věcné břemeno chůze a jízdy po určeném pozemku cestě jakoby neexistovalo, přestože v katastrálních operátech polní cesty existují, mají parcelní čísla a vlastníky.

Tak jako si kapři nevypustí rybník, novodobé kolchozy neobnoví polní cesty ve velkých lánech

Ten, kdo užíval většinu pozemků před rokem 1989 je jejich nájemcem téměř podle zákona dodnes. Konkurence se v podobě selského a malorolnického lidu nepřipouští. S velkostatkáři a šlechtou se asi nedá nic dělat, hospodaří ve velkém a na svém. Ještěže nám církevní pozemky nesebrali, durdí se překabátěná družstva. Ale teď přišla rána pod pás. Dotační systém končí a vše se musí podřídit přímým platbám z Bruselu. Ale tam jdou dotace vlastníkům půdy, zvířat (těch již mnoho, vyjma restitučních, nemáme) a na rozvoj venkova. Pro vlastní podporu zemědělské produkce toho zbývá necelých deset procent a i tomu bude brzký konec.

A tak současní držitelé pronajaté půdy byli dokonce zákonem povýšeni nad vlastníka a to se vším všudy. Přece nedovolí, aby vlastníci brali 90% přímých plateb a ještě 400 eur za hektar ročně. Na to mají nadpoloviční většinu spřízněných poslanců v parlamentech a vládu na svou ochranu. Zvláštní to výsady jedné tisícovky nájemníků proti 3,5 miliónům vlastníků. A že prý je to úplně jedno, kdo peníze z Bruselu dostane, ale praví vlastníci to být nesmí.

Tak se již těším, jak současní kolchozníci za peníze Bruselu určené na obnovu a údržbu krajiny, pečlivě a přesně podle map vytyčují a obnovují polní cestní síť, rozměřují mezi nimi jednotlivé parcely vlastníků, osazují je hraničníky (jejichž poškození je dále trestné), obnovují meze a osazují je lískami, převádějí zpět ornou půdu v původní louky a pastviny, obnovují selské lesíky, aleje, stromořadí a zakládají opět přírodní niky v původních místech, kde je neplodná půda a pod. My, vlastníci půdy, však dopředu víme, že ti, co mají půdu pronajatou, mají ji jen za účelem rostlinné výroby, tedy k ničemu jinému než k soukromému byznysu, velkotovární výrobě na cizím výrobním prostředku, a že tak nikdy neučiní.

Ale jak vykázat před Bruselem právě tuto obnovu krajiny, na kterou je přísně a účelově vázáno nejvíce prostředků unie? To se budeme jednou divit! A ti prozřetelnější se diví již dlouho. Znásilněné vlastnictví se dá časem napravit soudní cestou, ale naši násilníci budou jako vždy očekávat, že za znásilnění nedostanou žádný trest. Nebyl prý úmysl, protože se chovali podle zákona. A tuhle labutí píseň již známe. Pro jednu kolektivní nevinu před rokem 1989 nemůže být potrestána individuální vina ani v budoucnosti. Ale i tohle se změní. Viník bude nakonec usvědčen a po právu odsouzen. S EU k nám přijde zákon.

Krédo současné vládní garnitury zní: „Kolchozní velkostatky se stanou pseudovlastníky půdy a ostatního zemědělského majetku bez ohledu na jejich pravé vlastníky, zavedou americké farmaření a vesnice zahrnou buldozery (asi i s pravými vlastníky a dalšími venkovany), co s nimi, nikdo je nebude potřebovat“.

Jak jinak si vykládat legislativní aktivity poslanců z řad socialistů a komunistů? Kupodivu v této fázi vývoje lidovci ucukli. Je vůbec otázkou, zda za podmínek, které jsou pro EU v oblasti venkova a zemědělství prioritou, bude vlastní zemědělská (tedy hospodářská) činnost tím hlavním pilířem na udržení rozvoje venkova - u nás vůbec pro udržení životaschopnosti venkova a jejich obyvatel, kteří jsou a mají být natrvalo vyřazeni z procesu příjmu unionistických peněz.

Evropské zemědělství je atomizované, založené na vlastnictví základních výrobních prostředků ve spojení s plnokrevným životem na venkově. Jsou a budou velké výrobně obchodní společnosti takovými, které dají více jak desátek pro trvalou udržitelnost venkova. Když se ohlédneme, kolik platí tito velkovýrobci zemědělských produktů do státní kasy, sotva můžeme věřit v zázrak, který se nekoná a konat nebude. Současné zemědělství nebude hlavním pilířem rozvoje venkova. Vše, co vyprodukuje, samo spotřebuje a bez cizích zdrojů nemůže v současné podobě přežít, vyjma těch, kteří založili své zemědělství na rodinném gruntu, na vlastní podstatě, kterou se budu snažit po generace rozmnožovat. To je však dlouhodobý proces.

Družstva vlastníků a podílníků s hlasovacím právem s vahou podílového majetku stejně neexistují, a tak podílníkům žádné dividendy plynout nebudou. Přeměna družstev na akciové společnosti je hrobem zemědělství vůbec. Žádný akcionář dividendu neuviděl a ani neuvidí, protože o akciové společnosti rozhodují námezdní funkcionáři často jen se základním podílem akcií, zisk je spotřebován na odměny funkcionářů, nikoliv rozdělen těm, kteří tvoří majetkovou podstatu společnosti. Kapitál se pro akcionáře nekapitalizuje a tedy ani nerozděluje, tedy ničeho nevynáší. K čemu jsou současným zemědělským akcionářům prapodivné akcie, když ničeho nevynáší, ba majetková podstata se vytrácí a stále více zadlužuje. K čemu slouží takové podnikání, když o majetku druhých rozhoduje nemajetný ředitel.

Většina zemědělského majetku byla bez vůle jejich vlastníků vyvedena zcela v rozporu s platným právem z družstevních podniků (které byly ze zákona po transformaci družstev správci tohoto cizího majetku) mimo jejich působnost a hmotný majetek byl bez vůle jeho majitelů přeměněn na bezcenné „pseudoakcie“, když tato přeměna měla především způsobit, aby již nikdy nemohlo být obnoveno svobodné selsko-rolnické hospodaření. Z družstva se totiž dá vystoupit a vzít si zpět svůj majetek, včetně výpovědi pozemků z nájmu a kapitalizovat tak svůj majetek s rizikem vlastního podnikání. Současné společnosti obhospodařující zcela cizí majetek za něho žádná rizika nenesou a benevolence právních předpisů dovoluje se oddlužit dalšími a dalšími převody čistého majetku do nových společností nejen před finančními úřady, ale především před všemi věřiteli, kteří by chtěli jistý kapitálový výnos. Takoví věřitelé a akcionáři, kteří touží po dividendách, jsou v současné době úhlavními nepřáteli takovýchto akciových společností. Vedoucí hospodářští pracovníci mají své platy a odměny jisté, přestože hospodářský výsledek takovýchto podniků je v červených číslech - jimi vedená firma je v úpadku. Úpadek hradí všichni absolutně nezainteresovaní daňoví poplatníci a všichni zaměstnanci mimo tento sektor.

Správci cizího majetku v průběhu doby straší (a budou dále asi strašit) vlastníky zemědělského kapitálu jejich vlastním majetkem, budou jím dokonce jejich vlastníkům vyhrožovat, aby si jej ihned vzali (tedy vyhazov), zcela ze zištných důvodů. Co by si totiž bez něj počali. Běda, kdyby si s ním vlastníci věděli rady a stát je v jejich vlastnických a soukromých aktivitách podporoval. Běda tomu, kdo by se vlastníků ujal a vytvořil jim podmínky jaké jsou běžné v západních ekonomiích. Již tedy víme, koho máme nahoře a jak to zamýšlí s onou českou demokracií a svobodou. Neřku-li s majetkovou svobodou, která je posvátná a hlavním pilířem demokracie.

Již chci tedy vidět, jak se takové pseudotransfromované zemědělské podniky budou zapojovat finančně do rozvoje venkova, obcí a krajiny. Ty menší spíše, ale nemusí, ty velké velmi obtížně a z hlediska zásahu do soukromého práva to většinou ani nepůjde.

Spotřebují-li (po česku mazaně s posvěcením vlády a k tomu vytvořených zákonů na obranu nájemníků a správcovství) současné zemědělské podniky většinu veřejných peněz na svou holou existenci a na bohaté výplaty špatných manažerů, nezbude pro venkovany a vlastníky zemědělské majetku zhola nic.

Starší venkované pak vymřou a mladší z vesnic utečou. Těch posledních pár selských mohykánů a statkářů to asi nevytrhne. Je tedy varující, jakou cestou se ubírá současná zemědělská politika v rukou současného ministra, kterého by si většina sedláků nevzala ani jako špatného vrátného. Ten je již terčem velké kritiky, kterou si vlastně ani nezaslouží. Je natolik špatný, ten, kdo jej kritizuje, mu tím vlastně dodává legitimity relevantního partnera, kterým není. Kočovná společnost se totiž na prkna Národního nemůže dostat. Většina si jí ani nevšimne. Ale takovou kočovnou společnost v Národním nyní máme, ale hlediště je prázdné a bez kritiků. Není co kritizovat. Lemplové se prostě vyhazují. Škoda, že se již neudělují tituly nadnárodních všeumělců - lemplové lemplům.

Již Ceau?esku v Rumunsku zvažoval, že vesnice do 20. století podle něj nepatří a že by je bylo zapotřebí srovnat se zemí buldozery. Nedostal se ani na důstojné popraviště. Takovou měl hodnotu a takový to býval pán.

Ministr Palas je největším škůdcem českých sedláků a vlastníků zemědělského majetku a půdy všech dob

Soudruhu ministře, snažně Vás prosím, za všechny ty tisíce nejlepších absolventů vysokých škol zemědělských a lesnických v našich zemích, seberte se a zmizte z našich očí se svými věrnými a pokud vám to vaše vědomosti a svědomí někdy dovolí, zpytujte někde v tajném koutku své hříchy až do přirozené bezbolestné duševní i fyziologické smrti.

A co dál

Ministr zůstává a okolo něj ta celá exekutivní garnitura. Na pomoc povolal a vyburcoval nejvěrnější poslance a to i ty nejvěrnější z řad komunistů. Co chce prosadit zákonem:

1) Soukromý vlastník je povinen ve prospěch jiného soukromého ne-vlastníka poskytnout mu ze zákona své vlastní základní výrobní prostředky - půdu

2) Soukromý ne-vlastník půdy se tím stává nadvlastníkem (novotvar – česká specialita jinde neznámá…) tohoto předmětu nájmu a jemu náleží veškeré plody a užitky z tohoto nadvlastnictví plynoucí

3) Jako nadvlastník cizí půdy bude absolutním příjemcem všech přímých plateb a finančních výhod spojených s takovouto držbou půdy a to jak z kapsy EU, tak z domácích zdrojů, o které se vůbec nemusí zasloužit

4) Všechny neúspěchy při podnikání na této cizí půdě hradí stát a EU, protože se pravý vlastník neumí sám o půdu postarat

5) Nadvlastník půdy bude pravému vlastníku půdy platit předem zákonem stanovené nájemné, které nepřekročí až na výjimky 1% z ceny půdy

6) Cenu půdy určí nadvlastníci půdy po vzájemné dohodě s vládou vyhláškou, když cena půdy nemůže být nikdy tržní, ale jen taková, aby se vlk nažral a koza zůstala celá

7) V naší zemí je do budoucna zcela nepřípustné, aby se současné neexistující tržní ceny mohly jen zanedbatelně přiblížit tržním cenám půdy v zemích současné EU

8) Žádných 200 až 800 eur za jeden hektar ročně jako nájemné nemůže nikdo dostat

9) Ten, kdo má zájem v nezemědělské oblasti cokoliv na půdě konat, může tak činit jen s dovolením nadvlastníka a zadarmo

10) Nadvlastník půdy nemůže být zbaven svého nadvlastnictví z vůle pravého vlastníka. Novelizace zákona o pronájmu půdy je nepřípustná

11) Nadvlastník může předmět nájmu pronajmout bez vůle pravého vlastníka za jakoukoliv náhradu

12) Nadvlastnictví je trvalou stabilitou udržení trvalého socialistického vlastnictví, které spočívá v tom, že vlastně žádný vlastník neexistuje a rozhoduje ten, kdo je ze zákona nadvlastníkem, jakýmsi stejně zbytečným nájemcem

13) Paragrafy 663 a následující občanského zákoníku jsou zcela podřízeny nadvlastníkovi-nájemci na věčné časy a nikdy jinak

14) Pokud by Evropskéá unie nechtěla tento zákon respektovat, pak bude povinna odkoupit od nadvlastníků předmět nájmu za západní tržní cenu, za podmínek, že zisk z tohoto prodeje není zdanitelný a připadá nadvlastníkovi

15) Nadvlastník je však povinen si za tyto stržené peníze zakoupit státní půdu na třicetileté splátky s nejvyšší splátkou 100,- Kč ročně za hektar. Po dobu splátek není povinen platit daně z půdy a nenese žádnou škodu způsobenou výkonem jakéhokoliv práva na těchto pozemcích. Stát je však povinen takovémuto kupci platby mnohonásobně vrátit podle sucha, srážek, větru, množství hrabošů a vedra s možností dalších atmosférických a biologických důvodů.

16) Nadvlastník může výše uvedené povinnosti, ale především práva, libovolně rozšiřovat ve svůj prospěch a obě komory parlamentu a prezident mu musí vždy neodkladně vyhovět a zákony podle jeho požadavků neodkladně vyhlásit

17) Majetkové podíly z transformace a majetek restituční povahy s okamžitou platností patří těm, kdo jej nyní drží

Bůh žehnej zemi, kterou budou jednou obhospodařovat jen její nadvlastníci! Psáno v dobách nového temna v česko-moravských luzích a hájích.

(www.skos.cz)