Leden 2004

Kdo a proč nenávidí židy

Jiří Pehe

Útok na židovskou školu ve Francii, který přichází po četných jiných útocích na židovské objekty v posledních letech. Bombové útoky na synagogy v Turecku. Slova malajského premiéra Mahathira, podle něhož existuje světové židovské spiknutí, jejichž odsouzení ze strany Evropské unie zablokovala Francie. Průzkum veřejného mínění v zemích EU, podle kterého je Izrael největším nebezpečím pro světový mír. Co se děje?

Všechny tyto jevy a události poslední doby mají, zdá se, jednoho společného jmenovatele: rostoucí antisemitismus. V některých případech jsou antisemitská rétorika a násilné činy proti židům spojeny s islámskými radikály, kteří se již léta netají tím, že jejich cílem je zničit židovský stát. Antisemitismu jsou ale bohužel plné i školní učebnice a média v islámských zemích.

Také v případě západní Evropy jsme svědky nálad, v nichž se evidentně mísí odpor vůči politice Izraele s protižidovskými postoji obecně. V některých případech jsou tyto postoje součástí antiamerikanismu, protože Amerika je viděna jako spojenec Izraele.

Všechny tyto jevy jsou nebezpečné nejen proto, že víme, co antisemitismus už v dějinách napáchal. Pro „vyspělou“ Evropu je to jev nebezpečný i proto, že vždy byl známkou jistého vnitřního rozkladu společností, které jím byly zachváceny. Pokud je tomu tak i v současnosti, pravdu mohou mít ti, kteří tvrdí, že Evropa je na začátku morální a politické krize.

Židé byli v dějinách vděčným obětním beránkem většinových společností, a to zejména v dobách, kdy měly tyto společnosti problémy. Útlak židů a nejrůznější pogromy téměř nikdy nebyly reakcí na jejich činy; byly téměř vždy zástupnou reakcí na jiné frustrace. Španělsko vyhnalo židy na vrcholu své imperiální moci. Jejich odchod nebyl samozřejmě přímou příčinou postupného úpadku španělské moci; byl ale důsledkem rostoucí náboženské netolerance, která později pomohla zadusit ekonomický a politický rozkvět.

Rusko bylo zachváceno největší vlnou antisemitismu krátce před zhroucením starého systému. S rostoucím antisemitismem se potýkalo i rakousko-uherské mocnářství v závěrečných fázích své existence. Německo podlehlo vlně antisemitismu v době velké hospodářské a ekonomické krize. Velmi rychle se ukázalo, že pro totalitní mor byli židé jen prvním symbolickým soustem, za kterým měl následovat zbytek Evropy.

Všechny tyto příklady nemají za cíl ukázat, že moderní Evropu nezbytně čeká úpadek proto, že vše nasvědčuje tomu, že se—přinejmenším v její západní části—opět šíří antisemitismus. Měly by ale sloužit jako varování o nedobrém stavu společností, kterých se antisemitismus zmocnil. Někdy se tento stav podařilo překonat, častěji nikoliv.

Moderní Evropa má v sobě zabudovány jisté obranné mechanismy, které dávají naději, že se antisemitismus nebude dál šířit. Tak především je zde historická zkušenost, která varuje. Je symbolické, že zatímco Francie se potýká s útoky na židovské objekty, Německo s projevy antisemitismu nekompromisně bojuje - o čemž svědčí i nedávné vyloučení poslance, který se dopustil antisemitských výroků, z opoziční CDU, jakož i předčasné penzionování generála, který tyto výroky podpořil.

Není také zatím jasné, do jaké míry je rostoucí antisemitismus (a především konkrétní útoky) dílem islámských přistěhovalců, kterých dnes v Evropě žijí milióny. Určitou naději také dává spolupráce s Amerikou. Jinými slovy: pokud USA a Evropa dokáží obnovit pošramocenou transatlantickou spolupráci, je pravděpodobné, že Evropané začnou lépe chápat americké postoje k Izraeli.

V neposlední řadě bude záležet na tom, zda (a pokud ano, jak) se podaří vyřešit izraelsko-palestinský konflikt. Jisté ovšem je, že pokud bude většina Evropanů označovat za hlavního viníka konfliktu Izrael a chápat teroristické útoky islámských militantů jen jako jakousi formu národně-osvobozeneckého boje, bude její podíl na možném vyřešení krize mizivý. Navíc se zvyšuje nebezpečí, že mezinárodní terorismus bude slavit ještě nejedno vítězství - a to i na evropské půdě.

(www.pehe.cz)