Leden 2004

Recenze - Fischl - Žlutý dům

Jana Vrajová

Málo víme o základních věcech člověka

Svou životní zkušenost a moudrost zúročil jedenadevadesátiletý Viktor Fischl v románu Žlutý dům. Na přebalu nové knihy českého spisovatele žijícího v Izraeli se čtenáři sděluje, že "tématem posledního románu Viktora Fischla je tentokrát emigrace".

Emigrace je autorovým niterným tématem, pramenícím z jeho životní zkušenosti - tu je třeba reflektovat a s ní je nutno se vyrovnávat. Nejzřetelněji je to patrné ve vnitřním monologu vypravěče - hlavního hrdiny. "Na otázku, v čem změnila emigrace naše životy, odpovídal jsem si stále totéž: Ve všem. Všechno bylo jiné. Jako bychom právě vylezli z trosek vykolejeného vlaku, vynořili se z rumiště a všechno kolem bylo nové a neznámé. Až teď chápeš, že jsi ztratil vše: Domov a majetek, řád i řeč." Přesto ale hlavní románové téma je třeba hledat jinde. Hlouběji. Ve Fischlově z židovské tradice pramenícím hádání se s Bohem, hledání jeho projevů v našem lidském světě, touze po odpovědi na otázku nespravedlnosti lidských osudů, po níž prahne snad každý životní příběh emigrantů, setkavších se ve Žlutém domě v Londýně. Ve stále novém ptaní se po smyslu lidské existence, po příčinách lidského utrpení, po dopadech, které má na lidskou duši, po Bohu. Na mnohá z těchto témat narážíme v tu větší, tu menší míře v předchozích Fischlových textech. Autora provokuje to, "jak málo, pramálo víme o všech těch základních, prvních a posledních věcech člověka a jak se jim tváří v tvář všichni podobáme dětem bezradně bloudícím v hustém, temném lese, plném nebezpečí a nástrah". Hlavní hrdina, český novinář Petr Brázda (mimochodem v nadpisu poslední kapitoly je jeho jméno uvedeno chybně - Jan Brázda), se za druhé světové války ocitne jako emigrant v Londýně, kde hledá ubytování. Přes své přátele se dostane do "boarding house" manželů Bartierových - světle žlutě natřeného domu, v němž našli svůj domov většinou emigranti z obsazených evropských zemí. Autor ke čtenářovu překvapení již od první kapitoly naznačuje milostné vzplanutí hrdinovo k paní domu - zdráhá-li se ovšem čtenář uvěřit, že jde o prvoplánovou love story, tradiční manželský trojúhelník, je jeho očekávání naplněno. Fischl vykresluje na pozadí válečných událostí (a navzdory nim stále pevně přežívajících konvencí) manželství Bartierových - homosexuálního operního zpěváka, který přišel o hlas, a mladé dívky Gwen, jíž za tragických okolností zemřeli rodiče a která z existenčních důvodů přijala nabídku k formálnímu sňatku. Zřetelně zobrazená je kritika absurdity lidského lpění na konvenčních vzorcích chování, které zcela pozbývají smyslu, nejsou-li naplňovány pravdivě (paradoxně je tak první společně strávená noc Petra a Gwen nazývána nocí svatební). Vztah, jehož se nejrůznějším způsobem dotýkají osudy ostatních obyvatel Žlutého domu, je časem plně legalizován rozvodem Gwen a následným sňatkem s Petrem. Není však obdařen potomstvem. Když po adopci chlapce a dlouhé léčbě Gwen konečně otěhotní, vidí zkázu Žlutého domu po bombardování (a v jeho troskách smrt několika jeho obyvatel) a potratí. Vlastní děti už pak manželé nemají. Všechny další peripetie příběhu jejich společného života jsou ve zkratce vylíčeny na několika posledních stranách románu (některé, včetně jejich smrti, jsou již dovyprávěny vnukem Adamem - tím, který je dědicem hrdinových myšlenek a zásad, i když nezdědil jeho genetickou informaci, jehož jméno odkazuje ke starozákonnímu Adamovi, ale hlavně k hebrejskému významu jména - člověk). Zdaleka ne okrajová role ve významové rovině románu je přisouzena vedlejším postavám - ostatním obyvatelům Žlutého domu. Každý z jejich životů přináší otázku, kterou autor ovšem nechce nechat bez odpovědi, i kdyby jí mělo být nikoli rezignující, ale smířlivé "nevím".

Nejkrásnější ze všech světů

Žlutý dům je román, v němž se jedenadevadesátiletý autor vyrovnává se smrtí. To ona je ve všech svých podobách jeho hlavním tématem: smrt absurdní, nesmyslná, tragická, ze zoufalství spáchaná dobrovolně, ale i smrt přirozená, z plnosti dnů, naplněnosti času. Dokonce ani smrt vypravěče - hlavního hrdiny - neukončuje příběh. Je tu někdo, kdo bude vyprávět dál. A to navzdory lidským pochybnostem a stále znovu kladeným otázkám po smyslu dění. Neboť "ze všech možných světů je ten, do kterého jsme se narodili, nejkrásnější. Je těch krás kolem nás tolik, že bychom měli od rána do noci a od večera do rána důvod pro ně zpívat Haleluja a Te Deum laudamus. Tebe, Bože, chválíme. My jsme v tom světě však ubozí, neboť nevíme, nevíme, nevíme. Všichni stejně bloudíme jako děti hledající cestu z temného lesa. Hlavní ale je nebýt při tom hledání sám. Kdo nemá, s kým by se držel za ruku, koho by miloval a kdo by miloval jeho, ten je ztracen."

HODNOCENÍ LN: ***** (maximální možné)

Viktor Fischl: Žlutý dům, Garamond, Praha 2003, 144 stran

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)