Únor 2004

Spravedlnost a demokracie

Ross Hedvíček

John Locke kdysi napsal, že "free people need to agree on some ground rules in order to live together in harmony" (svobodní lidé potřebují se dohodnout na nějakých základních pravidlech, tak aby spolu mohli žít v harmonii).

John Rawls specifikoval "přirozené snahy a povinnosti jako:

* podporu spravedlivých institucí (support just institutions)

* vzájemný respekt (mutual respect)

* vzájemnou pomoc (mutual aid)

* neubližování (do not harm)

* udělat svou část (do your fair share)

* dodržovat slíbené (keep your promises)

Teď už nevím, kdo to byl, ale znělo to jako "there is no democracy without freedom and there is no freedom without justice" (není demokracie bez svobody a není svobody bez spravedlnosti).

Celý ten řetězec začíná svobodou, pokračuje spravedlností a končí u demokracie. Slovo svoboda nemám příliš rád, je to takové zprzněné a pomatlané slovo, požvýkané a oslintané komunistickými držkami – raději mám freedom.

Svoboda znamená svobodu projevu, svobodu vyznání, svobodu shromažďování a právo na soukromí. Lidé by měli být schopni žít si, jak chtějí, za předpokladu že tím nebudou ohrožovat svobody a práva jiných. Tomuhle říkám politické svobody. Politické svobody samy o sobě jsou bezcenné, pokud nemáte prostředky, jak jich užít. Tedy - pokud nemáte peníze, střechu nad hlavou, potravu a příležitost svou situaci nějak vylepšit - k čemu je vám pak svoboda? Proto svoboda musí být nejen politická, ale i ekonomická. A tady se začínají vynořovat první nepříjemné aspekty jako třeba vrácení majetku emigrantům - Ééé, taková svoboda se nám nehodí!

A dostáváme se ke spravedlnosti. Spravedlnost je systém, který - a to prosím bez časového omezení - zaručuje, vynucuje a dohlíží na dodržování svobod jednotlivce - ekonomických i politických. Opakuji, že žádná práva jednoho člověka nemohou být vynucena na úkor práv jiného. Pokud k tomuto porušení dochází, nastupuje princip zločinu a trestu, kdy porušovatel je za porušení práv jiných trestán systémem omezením svých vlastních.

A opakuji znova - svoboda není možná bez spravedlnosti a demokracie není možná bez obou.

Ještě trošku odbočím k jednomu výrazu, který je často používán v Česku a na Slovensku - je to "právní stát". Různí demagogové a ztumpachovělí posluchači to často používají ve smyslu "demokracie". Omyl, velký omyl. Právní stát není stát, kde mají nějaký právní rád ve smyslu vytištěných a parlamentem odsouhlasených zákonů - to by pak byla právním státem i Středoafrická republika, jejíž prezident Jean Bedel Bokassa byl lidožrout a žral své občany k obědu či večeři. Právní stát je stát, který dodržuje PRÁVA svých občanů - tudíž i práva na dodržování jejich práv - neboli právo na spravedlnost.

A teď si ten řádek nahoře přečtěte ještě jednou a přemýšlejte se mnou. Je možné, aby řekněme 10% příslušníků společnosti celých 40 let utiskovalo zbývající, omezovalo je v jejich právech, bezdůvodně je věznilo, vraždilo, okrádalo a pak se ze dne na den prohlásilo za demokraty - a při totální absenci trestů za minulé zločiny - se chtělo podílet na vytvoření demokratické společnosti?

Ó, nikoliv - chybí nám tu ona spravedlnost, že ano? Jste skutečně svobodní, když nemáte spravedlnost? Bez spravedlnosti není svobody a demokracie.

Takže ještě jednou ten správný postup je:

Napřed musíte být svobodní.

Pak musíte zajistit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.

A pak můžete začít budovat demokracii.

Cože? Vy nechcete? Většina národa je proti tomu? Ale to je nemilé... to nemáte ani svobodu, ani spravedlnost, ani demokracii - žijete stále v tyranii.

Pak jděte někam. Mějte se hezky.

Rosťa

P.S. Pokud přemýšlíte o řešení - co takhle občanská neposlušnost? Je to svou podstatou čin, reagující na vnitřní nespravedlnosti v dané společnosti, které jsou v rozporu s pojetím spravedlnosti veřejností či občany. Občanská neposlušnost je oprávněná a ospravedlnitelná, jestliže jsou splněny všechny tři následující podmínky:

1) Jestliže nespravedlnost je závažná a jasná, hlavně taková, která brání v odstranění dalších nespravedlnosti. Což jistě zahrnuje vážná omezení principu svobody a porušení principu rovnoprávnosti.

2) Jestliže normální výzvy k politické většině byly v dobré vůli učiněny a nebyly vyslyšeny.

3) Jestliže není velký počet takových menšin s podobně platnými nároky, protože pokud by příliš mnoho menšin zvolilo občanskou neposlušnost, pak by ústava a systém nemohl fungovat. V tomto případě je řešením z těchto různých menšin vytvořit politickou alianci zaměřenou k vytvoření většiny. Ovšem, je třeba dávat pozor, aby aliance byla vytvořena za účelem získání či udržení svobod a spravedlnosti, nikoliv vytvořena pouze k získání moci! To je pak aliance mezi stranami s rozpornými zájmy a to nemůže fungovat. Přesně to se stalo v případě slovenské SDK - aliance za účelem získání moci - nikoliv aliance za účelem získání svobod a spravedlnosti.

(březen 1999)