Únor 2004

UDÁLOSTI (od 19. prosince 2003 do 13. ledna 2004))

Bohumil Doležal

Speciální rubrika pro zájemce o denní události z České republiky i ze světa. Ve dnech, kdy v České republice vycházejí běžné deníky, tedy mimo neděle a státní svátky, komentuje pro vás každodenní dění politolog Bohumil Doležal.

Bohumil Doležal

Pátek 19. prosince

Vláda dosáhla souhlasu Poslanecké sněmovny s vysláním vojenských policistů do Iráku jen s pomocí ODS. Nepodpořili ji 4 sociální demokraté a 3 lidovci. Jde o zásadní rozhodnutí, ale takové, s nímž vláda nestojí ani nepadá. Typické.

Vládní rozhodnutí o nákupu gripenů je dosti zvláštní. Sice přiznali Švédsku exkluzivitu při jednání o nákupu stíhaček, ale zároveň pověřili kompetentní ministry, aby vyjednali ještě lepší podmínky. Pokud se to nepovede, může být problém znovu otevřen a do hry se mohou vrátit ti, co byli nyní vyřazeni. Zdá se, jako by se vláda chystala využít své nezáviděníhodné pozice vůči USA v této věci k tomu, že bude vydírat Švédsko. Je to jednak ostudné, jednak poněkud nebezpečné: vlk (USA) třeba zůstane hladový a koza (nákup strojů od Švédska) chcípne. I špatné rozhodnutí je lepší než toto, které se jako rozhodnutí tváří.

Místopředseda Sněmovny a KSČM Filip se omluvil za Sněmovnu a za svého kolegu Vymětala. Přesněji řečeno omluvil–neomluvil. A omluvil taky Vymětala. Šlo o nápad, omezit přístup novinářů do Sněmovny do jakési hovorny, kam by za nimi mohli (ale samozřejmě nemuseli) přijít politici. Když se drzého komunisty Vymětala před časem ptala redaktorka ČT na okolnosti jeho návrhu, řekl jí něco na způsob, že se s ní vůbec nebude bavit. Vzkázal české veřejnosti: nebude se s námi bavit. A tohle má u nás podporu každého pátého voliče!

V řadách pravice opět bují integrační kvas. Integrují se tři nuly: ODA, LiRa a Cesta změny, proto, aby sestavily společnou kandidátku do EP. Potřebovaly by před sebe nějakou jedničku. Uvažují o US-DEU (předseda Mareš se vyjádřil víceméně vyhýbavě), zatímco Kaslovi Evropští demokraté se cítí rozjetým integračním procesem zaskočeni. US-DEU a ED úplné nuly nejsou. Integrující se formace jim nabízí obchod: vy nám dodáte voliče a my zaplníme svými kvalitními lidmi (tj. námi) vaše kandidátky. Prima obchod.

ODS zatím uspěla v PS (Poslanecká sněmovna parlamentu ČR, pozn. red. CS-magazínu) se svým populistickým návrhem zákona na odškodnění lidí poškozených ruskou invazí z roku 1968. Na námitce ministra Dostála, že nechápe, proč by měl český daňový poplatník platit za zločiny jiných států, něco je. Proč to neudělali aspoň tak, že to proplatí zálohově a pak to budou od Ruska vymáhat? Sice by toho asi mnoho nevymohli, ale mělo by to jakousi logiku. Při hlasování se ČSSD, jak je jejím zvykem, rozpoltila. 12 jejích poslanců bylo pro, 18 proti.

Václav Havel chce za pomoci svého dvorního architekta Šípka zbudovat na Hradě (poblíž Jelení ulice) „evropskou vesničku“: za pomoci významných evropských architektů by tam bylo postaveno 25 domečků, pro každou zemi rozšířené EU jeden. Byla by to jakási propagace evropské integrace. Doufám, že Klaus ten operetní plán zatrhne.

Sobota 20. prosince

Jak se dalo očekávat, Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu odmítly Havlův plán na pořízení jakési evropské vesničky v hradním areálu. Exprezident a jeho spolupracovníci se teď zabývají tím, kam projekt situovat.

Po divokých peripetiích v Poslanecké sněmovně může konečně sto padesát českých vojenských policistů odcestovat do Iráku. Vlastně přesněji řečeno osmdesát, zbytek jsou různí bafuňáři. Dá se předpokládat, že za tuhle formu účasti nám islámští teroristé nevyhodí do vzduchu Pražský hrad (mělo by to i své světlé stránky, Václav Havel by mohl takto uvolněné místo nahradit skutečně impozantní evropskou vesničkou), ale jen např. zbytek novogotické Staroměstské radnice.

Věra Nosková se v Mladé frontě Dnes bije za práva ateistů na ateistické vánoce. Autorku neznám, ale podle přiložené fotografie lze předpokládat, že má pubertu už dávno za sebou. Ateistů je v této zemi minimálně sedmdesát procent (statistiky uvádějí menší číslo, ale nevěřím jim). Jsou velmi agresivní, mají k dispozici spoustu výkonných organizací (KSČM, ODS, Svaz bojovníků za svobodu, Sdružení českých historiků, různé skinheadské poloorganizace atp.). Od roku 1948 do roku 1989 jim tahle země patřila, samozřejmě včetně vánoc. Z koled byla povolena pouze píseň „Štědrej večer nastal“, protože se v ní nevyskytuje ani Ježíšek, ani Bůh atp. Tichou noc zpívala paní Simonová (pánbůh jí to odpusť) v superateistickém překladu. Vrcholem všeho bylo známé „Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas, kašpárek maličký nebo děda Mráz“. Po převratu byly jako dekorace vánočního času připuštěny náboženské symboly. Ministr Dostál je zatím nezakázal. Paní Noskové nikdo nebrání, aby se ona a podobně smýšlející shromáždili o 24. prosince o půlnoci na Vítkově (samozřejmě s nezbytnými košťaty coby dopravním prostředkem) za účelem uspořádání ateistických vánoc. Ministerstvo kultury bude tento slet jistě s chutí sponzorovat. Obávám se však, že by to těmto lidem nestačilo. Budou spokojeni teprve tehdy, až bude účast povinná.

Václav Klaus si opatřil české auto (Škodu Superb). Ministři ho trumfují: oni mají superby už dávno. Problém je v tom, že superby nejsou nejlevnější reprezentační vozy. Vlastenectví už není jako za bolševika levné, leze do kapsy.

Ondřej Neff se v Lidových novinách pozastavuje nad tím, že vězňové na Guantanámu získají právo na obhájce a řádný proces. Přiznat jim status válečného zajatce je podle něho naprosto nepřiměřené. Cítím se povinen upozornit, že jde o dvě různé věci. Zabijákům z Al Kajdy samozřejmě statut válečného zajatce nepřísluší, válka, kterou vedou, není regulérní válkou. Váleční zajatci jako takoví ani před žádný soud postaveni být nemohou. Ale i ti nejhorší zločinci mají právo na obhájce a řádný proces. Toto právo nebylo v zásadě odepřeno ani nacistickým pohlavárům. Američani jsou proti teroristům v nevýhodě: nemohou je trhnout mezi dveřmi, jak by to s chutí udělali teroristé s nimi. Myslím, si jen, že je to nevýhoda pouze zdánlivá. Kdyby to Američané dělali, připodobnili by se protivníkovi.

Pondělí 22. prosince

Ministr Dostál se cítí být dotčen tím, že mu prezident leze do církevního zelí. Dal si za jeho zády rande s kardinálem Vlkem a schůzku s ním ani předem nekonzultoval, ani ho o ní následně neinformoval. Ministr Dostál je přesvědčen, že církevní oblast je jakási zoologická zahrada, kde on je ředitelem a pro všechny ostatní platí přísný zákaz: nekrmit!

Svou pozici si ostatně Dostál nyní stvrdil: místopředsedovi vlády Marešovi nezbylo nic jiného než rezignovat na převzetí církevní agendy, kterou mu kdysi ministr kultury a informací sám nabídl – samozřejmě s plným vědomím, že něco takového nemůže projít, protože nepsaná opoziční smlouva mezi ODS, KSČM a ČSSD něco takového nepřipustí. Když člověk pozoruje řádění ministra Dostála, neubrání se dojmu, že ve vztahu k církvím se po roce 1989 nic podstatného nezměnilo. Respektive: stát si nemůže dovolit to kvantum násilí jako před převratem, ale kvalita je stejná. Přitom pár let po listopadu to vypadalo, že se přece jen něco změní, že se naši pracující s existencí církví smířili. Nezměnilo se nic, a proč taky. Našim pracujícím to takhle vyhovuje.

Aktivisté z organizace Svoboda zvířat se obracejí k české veřejnosti s výzvou: Nekupovat již nikdy žádného vánočního kapra! Neotřelé heslo zatím zůstane asi jen zbožným přáním. Svoboda pro kapry je však jen dílčí problém. Obecně se dá říci, že největší překážkou svobodě zvířat je existence člověka. Až to aktivistům oné organizace dojde, začnou být pořádně nebezpeční.

Úterý 23. prosince

Další šlechtický odrodilec je zkoumán na své češství. Jde o Josefa Colloredo-Mansfelda, jehož potomci si činí nárok na zámek v Opočnu. Bylo mu sice v roce 1992 přiznáno české občanství, ale ministerstvo vnitra je nyní prohlásilo za neexistující od samého počátku. Majetek u nás přísluší jen roduvěrným Čechům. Nejlepším způsobem, jak zjistit míru češství, je právo útrpné. Škoda, že zatím nebylo použito. Je mi líto, že se nedožiji doby, kdy tohle hnusné šaškování skončí.

Začala expertní jednání o nákupu gripenů. Místopředseda vláda Mareš doufá, že se odborníkům podaří usmlouvat výhodnější cenu. Vláda není schopná říci ve věci nadzvukových stíhaček ani jednoznačné ano, ani jednoznačné ne, a její pojetí obchodování má výrazně balkánské, ne-li turecké rysy.

Tentýž místopředseda Mareš si stěžoval (v tomto případě nepochybně právem) na postoj některých úředníků ministerstva kultury k převodu církevní agendy do jeho kompetence. Ministr Dostál žádá, aby uvedl jména. Sama se přihlásila dr. Řepová, která údajně prohlásila: „Pokud by nás přesunuli pod Petra Mareše, dala bych výpověď, protože jde o politicky motivovaný krok, který má posílit moc katolické církve ve státě a to já odmítám“. Předpokládám, že by ji Mareš (nepochybně rovněž právem) vyhodil ještě dříve, než ba stačila výpověď podat.

Alois Pavlíčko, kterého ministr Ambrozek jmenoval novým ředitelem Národního parku Šumava, prohlásil, že kůrovec je součástí přírody a kácet se kvůli němu v parku nebude. Má pravdu! Stejně je součástí přírody zhoubný nádor, mikrob tyfu či původce AIDS. Otázka je pouze, zda je v tomto pojetí součástí přírody taky člověk. Zdá se, že ne.

Sobota 27. prosince

V týdnu mezi Vánocemi a Novým rokem se toho jako obvykle moc neděje. Ministr Dostál si trpce stěžuje na místopředsedu vlády Mareše, že všechnu vinu za neuskutečněný převod církevní agendy svádí na neochotu některých pracovníků ministerstva, zatímco prý ve vládě uváděl jako důvod neprůchodnost změny kompetencí v Poslanecké sněmovně. S neprůchodností návrhu ovšem samozřejmě počítal už ministr Dostál, když projevil velkodušnou ochotu se agendy vzdát. Nepochybně kalkuloval s tím, že když se nakonec po všech peripetiích církve přesvědčí o tom, že jsou mu vydány na milost a nemilost, budou povolnější. Kromě toho ministerstvo kultury zamítlo už šest návrhu kompetenčního zákona, navrženého Marešem, a zlomyslně mu vnucovalo zřízení „Úřadu pro věci církevní“ (tak se jmenovala pověstná instituce v době bolševického režimu). Ve skutečnosti co záleží na jméně! Faktický „Úřad pro věci církevní“ dnes řídí Dostál.

Není ovšem jasné, zda to pan Dostál trochu nepřehnal. Objevují se zprávy, že si svým tažením proti ČT a církvím nadělal nepřátele a Špidla teď uvažuje o jeho odvolání. Bylo by to od předsedy vlády mimořádně chvályhodné (ostatně si ho vzal do vlády až na poslední chvíli a zjevně pod tlakem). O další osud ministra Dostála netřeba mít obavy. Se svými názory a svými manýrami patří zcela zjevně do ODS. ODS je navíc stranou budoucnosti a pan ministr, který před časem opustil svého přítele Zemana, jakmile zjistil, že nemá budoucnost, rád prokáže tutéž službu Špidlovi.

Íránská vláda po ničivém zemětřesení v jihovýchodní části země prohlásila, že ráda přijme humanitární pomoc od kterékoli země s výjimkou Izraele. Zdá se, že Írán na tom není zase až tak špatně, když si může vybírat, kdo mu smí pomoci a kdo ne. Nemělo by se mu ve vší slušnosti říci: když vám není dost dobrý Izrael, nemůžeme vám nakonec být dost dobří ani my. Takže až příště. Takovými malými krůčky ze strany jeho nepřátel se může Izrael postupně dostat do pozice Tchaj-wanu.

Pondělí 29. prosince

„Most byl šokován zastřelením mladíka“, zní titulek v Právu. Jednak je hezké, že už zase Právo rozhoduje o tom, kdo byl šokován a čím. Když si člověk srovná, co o tom psaly i jiné noviny, vyjde mu, že osm ožralých syčáků ozbrojených baseballovými pálkami přepadlo jakousi diskotéku, a když je nechtěli pustit dovnitř, nejdříve zdemolovali auto majiteli a pak napadli ochranku, která se bránila střelbou, dva útočníky zranila, jeden na následky zranění zemřel. Šokován lze být v tomto případě lecčíms. Teď se bude zkoumat, zda byla obrana přiměřená. Jak se to dá posoudit? Až vás o půlnoci přepadnou ve vašem bytě čtyři opilí pořízkové, nabídněte jim napřed jídlo, pití, a jste-li mladší a ženatý, případně manželku. Teprve pokud by jim to nestačilo, zajeďte si do nejbližšího supermarketu koupit baseballovou pálku, abyste se mohl přiměřeně bránit. Velmi pěkný je taky způsob, jak naše zpravodajství bojuje se skrytým rasismem. V podobných případech je zásadně nepřípustné uvádět, že útočníci byli např. Romové. Výsledek je, že po přečtení každé podobné zprávy si jednodušší čtenář automatiky pomyslí: no jo, cikáni. Přitom to v tomto případě zjevně vůbec není pravda, jenže to by zjistil až nepřímo, kdyby si srovnal zprávy ze čtyř různých novin, což jednodušší čtenáři zpravidla nedělají.

Romano Prodi vyvázl z atentátu. Měl štěstí, měli ho na svědomí jenom italští anarchisté. Balíček udělal pšššš, vyšlehl z něho vysoký plamen a poškodil panu Prodimu psací stůl. Zjevně ho chtěli vystrašit. Dětská léta terorismu! Kdyby to vzali do ruky profíci z Al Kajdy, sbírali by pana Prodiho po kouskách.

Česká republika má dvě možnosti: buď budou čeští poslanci Evropského parlamentu placeni Evropskou unií. Pak budou mít ve srovnání s našimi obrovský plat, ale ten půjde jen z malé části, jak se říká, z kapes našich daňových poplatníků. Daně naproti tomu odvedou doma, takže podle poslance Zahradila na tom stát vydělá ročně 24 milionů. Pokud by zvítězila představa o sociální spravedlnosti, kterou zastává, jak jinak, Jan Kavan, budou mít naši europoslanci plat česky přiměřený, ale uhradí se ze státního rozpočtu. Bude zajímavé sledovat, zda i v tomto případě zvítězí sociální krkounství nad zdravým rozumem (nota bene jak mohou čeští europoslanci ve Štrasburku vyjít s platem poštovního úředníka v německém maloměstě? To se bude těžko předvádět národní hrdost).

Ondřej Neff neodolal a v dnešních Lidových novinách si zavěštil, jak bude vypadat Klausův novoroční projev: „Dá se také odhadnout, jak se bude lišit obsah projevu. Nemusíme se obávat moralistické sprchy, ručníků nebude na Nový rok třeba. Klausovým strašidlem je Brusel, je jím evropský superstát, je jím francouzsko-německý socialismus, dle Klause ohrožující naše národní zájmy. Na varování před rostoucím vlivem komunistů asi nezbude racionálnímu státníkovi čas. Už proto, že komunisté mají tak velký vliv.“ Je to dost riskantní, Klaus je muž mnoha tváří. Bude zajímavé srovnat Neffovy představy se skutečností.

Jakub Patočka, šéfredaktor Literárních novin a šéf Strany zelených, napadl taktéž v Lidových novinách Miroslava Macka. Vytýká mu mj. zbabělost za „totáče“ a nazývá ho představitelem lumpenburžoazie. Je hezké, že pan Patočka takto otevřel éru nazývání věcí pravými jmény bez ohledu na pokryteckou buržoazní zdvořilost, a tak toho hned využijeme. Pan Patočka kdysi ve svém listě napsal, že by vydavatelé Mladé fronty Dnes neměli tisknout mé názory, protože jsou extremistické a žádný Němec si nesmí dovolit podporovat v baště demokracie extremismus. Takže: tvrdí-li pan Patočka, že Miroslav Macek je představitelem lumpenburžoazie, můžu si zase já dovolit říci, že Jakub Patočka je představitelem toho nejpokleslejšího tuzemského denunciantství.

Úterý 30. prosince

Vedení ČSSD zjevně usiluje o to, aby se nový předseda KDU-ČSL Kalousek stal členem vlády. Vyjádřil se tak aspoň místopředseda ČSSD (a vlády) Gross. Kalousek odpověděl celkem logicky, že ano, pokud koalice přidělí lidovcům další křeslo.

Volby v Srbsku vyhrála radikální strana Vojislava Šešelje. Spolu s Miloševičovými socialisty získají přes sto křesel v 250 členném srbském parlamentu. Mandát získali i Šešelj a Milošević, kteří se zodpovídají ze svých činů mezinárodnímu tribunálu v Haagu. Ostatní strany by měly v parlamentě většinu, pokud by se dokázaly domluvit, což bude velmi těžké. Na neblahé politické situaci v Srbsku se kromě frustrace srbské veřejnosti z rozpadu Jugoslávie zjevně podílí i nešťastný způsob stíhání válečných zločinců. Je nepochybné, že lidé jako Milošević nebo Šešelj patří na dlouhá léta za mříže a že pokud by oni a další desítky, ne-li stovky jim podobných zůstali nepotrestáni, mělo by to na Srbsko a jeho okolí velmi demoralizující vliv. Fanatismus prosazování spravedlnosti bez ohledu na to, že stejně důležité je politické řešení balkánské krize, fanatismus, který tak pěkně personifikuje Carla del Ponteová, má na politickou situaci v Srbsku devastující účinky a krizi, v níž se octla srbská společnost, neléčí, ale prohlubuje. V Chorvatsku je ostatně situace dosti podobná. Mezinárodní tribunály jsou na nic, nejsou-li společenství, jejichž příslušníci před nimi stojí, v zásadě přesvědčeny, že mohou rozhodovat spravedlivě (bez ohledu na to, zda spravedlivě rozhodují, nebo ne).

Podle namátkové ankety, kterou pořídila Mladá fronta Dnes, se Češi v příštím roce nejvíce bojí vlny zdražování, ztráty zaměstnání, zdravotních potíží, vstupu do EU, školy a zkoušek, atd. Arabského terorismu se nebojí nikdo. Jsme opravdu tak za větrem?

Považoval bych za velmi produktivní, kdyby domácí zpravodajství Mladé fronty Dnes svůj po výtce kritický postoj k prezidentu Klausovi vyjadřovalo artikulovanějším a civilizovanějším způsobem než vybíráním takových jeho fotografií, na nichž vypadá jako opice. Je to zároveň nevychované a dětinské.

V rychlíku Ostravan došlo na cestě z Prahy do Ostravy k politickému kataklysmatu: zrodila se v něm masarykovská politická strana.

Policie zadržela osmašedesátiletého dědka, jak si to štráduje s baťohem plným dynamitu k pomníčku smíření u Teplic nad Metují. Dotyčný má zřejmě na svědomí dosavadní akce proti adoraci sudetoněmeckých revanšistů, při němž pomníček několikrát natřel dehtem, pomaloval nápisy „Smrt Němcům“ a demoloval pomocí výbušniny. Dostane mírnou důtku s výstrahou, stane se čestným členem Svazu bojovníků za svobodu a Sdružení českých historiků (pokud jím už náhodou není) a poslanec Koudelka ho navrhne na Řád Edvarda Beneše.

Středa 31. prosince

Ende gut, alles gut. Policii se podařilo dopadnout čiperného staříka, který vyhazoval do vzduchu jednak památníky (česko-německého smíření, obětí komunismu, pomník Winstona Churchilla), jednak železniční trati, nemocnice a hotely. Nepochybně národní, socialistický a komunistický bojovník za svobodu proti fašismu. Zajímavé je ono spojení senilní zavilosti s naprostou neschopností, tak příznačné pro třetí generaci českých komunistů. I když se podle policejních expertů neustále zdokonaloval, nic mu, jak se zdá, naštěstí pořádně nebouchlo: jinak měl na svědomí minimálně desítky lidí. Jedno je zajímavé: zatímco ve Spojených státech se podobné činnosti věnují mladí pořízkové, u nás je doménou zavilých seniláků: asi proto zatím nenabyla tak účinných forem jako v USA. Jinak je třeba vzít na vědomí, že dědkovy motivy byly aspoň částečně vlastenecké (jednou si sice řekl o sto tisíc euro, ale to, jak se zdá z prohlášení policie, dnes přece nejsou žádné peníze). Proto nepochybně vznikne v PSP ČR poslanecká iniciativa napříč stranami za jeho omilostnění. Možní signatáři: Křeček, Zahradil, Koudelka, Říman. Lidovci budou nejspíš metat los, na koho připadne to ódium, musí přece, jako vždy, být při tom. Jiná možnost je ta, z Hugova románu Devadesát tři: nejdřív dědouškovi dát Řád TGM, a teprve pak ho zavřít.

Pátek 2. ledna

Politický život v ČR zatím nenabral obrátky, všichni se zabývají novoročním projevem prezidenta. Klaus zvolil mírný , státnický, jemně konfrontační tón. Komentátoři i politici se zachytili na schválně vyostřených formulacích („formální ztráta suverenity“, kritika okázalých policejních akcí). Něco podivného je ovšem na tom, jak Klaus chápe svůj prezidentský úřad, a vůbec na tom, jak je u nás prezidentský úřad veřejností pojímán. Kdyby prezident udělal krátkou bilanci minulých úspěchů, krátké shrnutí toho, co nás v nadcházejícím roce očekává, a popřál vládě i parlamentu mnoho úspěchů, bylo by to asi málo pro prezidenta i pro veřejnost. Proč?

Sobota 3. ledna

Ve Wuppertalu zemřel po dlouhé těžké nemoci český publicista Jiří Loewy. Ačkoli nebyl veřejnosti tak známý jako Pavel Tigrid, je to pro českou žurnalistiku a český veřejný život přinejmenším stejně velká ztráta.

Klaus udělil na zámku v Lánech audienci ministerskému předsedovi Špidlovi. Mluvili hlavně o „budoucím vývoji EU a postoji České republiky“ a shodli se na společné iniciativě vůči parlamentu. Není jistě důvodu, proč by se prezident a premiér nemohli sejít, ale není ani v zájmu nynější vlády, ani v zájmu České republiky, aby spolu dělali praktickou každodenní politiku – to je starost vlády a Špidla by si ji měl střežit stejně žárlivě, jako to kdysi plným právem dělal Klaus coby premiér vůči prezidentu Havlovi.

Nejvyšší soud potvrdil, že zámek Opočno patří Colloredo-Mansfeldům, protože státním institucím se nepodařilo dokázat, že restituent ztratil československé státní občanství a kolaboroval s nacisty. Nejvyšší soud, jak vidno, dokáže rozhodovat nezávisle, tj. bez ohledu na politické tlaky. Přesněji řečeno, zatím ještě dokáže. Triumvirát ODS – KSČM – ČSSD a pan prezident se jistě brzy postarají, aby se to změnilo.

Romano Prodi prohlásil, že po krachu jednání o evropské ústavě se nejspíš stane nevyhnutelnou „dvourychlostní Evropa“. Tu rychlejší část by mohly vytvořit buď „zakladatelské státy“ (Francie, Německo, Benelux a Itálie), nebo, což by pan Prodi považoval za ještě lepší, „skupina starých a nových členů, sdílejících stejný evropský ideál“. Česká republika coby tradiční středoevropský stávkokaz se do skupiny už dříve iniciativně přihlásila. Loňské referendum ovšem nerozhodlo o členství v nějaké „dvourychlostní“ EU. Navíc „rychlejší“ skupina bude nepochybně provádět kverulantskou protiamerickou politiku; pokud v ní bude ČR, bude tam pátým kolem u vozu a proto v nějakém takovém útvaru nemáme co pohledávat.

Poslanci Bratský, Šojdrová a Křeček a senátor Bárta se rozhodli, že budou žít měsíc z minimální mzdy. Pokud se dnes člověk snaží dělat důslednou, nepopulistickou, demokratickou politiku, může se mu brzy snadno stát, že nebude žít z minimální mzdy měsíc, ale stále. Na druhé straně poslanci a senátoři si všechny (nebo skoro všechny) své požitky plně zaslouží, pokud budou dělat důslednou, nepopulistickou, demokratickou politiku. Poslanci a senátoři mají právo žít si nad poměry, a zároveň mají povinnost dělat rozumnou politiku. Že ji nikdy nebudou dělat všichni, je „cena, kterou platíme za demokracii“. Měl by ji ale dělat aspoň někdo. A pokud jde o svérázný poslanecko-senátorský experiment, je velký rozdíl mezi hladověním z nouze a redukční dietou.

Michal Mocek informuje v MfD o knize jakéhosi britského astronoma, který hlásá možný zánik civilizace během příštích dvaceti let. Varianty: nasazení biologických či jaderných zbraní, které se vymknou kontrole, vznik mimolidské či nadlidské civilizace rozvojem moderní elektroniky, destrukce životního prostředí atp. Taky se prý může stát, že pomocí různých medikamentů, genetických manipulací a mozkových implantátů se člověk může stát nevypočitatelným. Každý člověk, který za něco stojí, je nevypočitatelný: nese si v sobě své zatracení i svou spásu. Může se například polepšit, i když by to do něho nikdo neřekl. Vypočitatelný je jenom blb. Civilizace může zaniknout pouze soustředěným náporem nezodpovědných (a vypočitatelných) blbů: ekologistů, sociálních revolucionářů všeho druhu, náboženských fanatiků, rozvášněných feministek nebo nejspíš všech dohromady.

Pražský primátor Bém v rozhovoru pro MfD prohlásil, že jediným významným soupeřem ODS je ČSSD. Z toho plyne, že momentálně druhou nejsilnější stranu, KSČM, zjevně považuje za spojence.

Herec Svatopluk Beneš (taktéž v MfD) o osudu některých českých hereček (ostatně i herců) po 9. květnu 1945: „Během jedné noci se bývalí fandové a obdivovatelé filmových hvězd stali samozvanými soudci – plnými nenávisti. Tenkrát se publikum proměnilo v dav, který se nechal strhnout emocemi, pomluvami. Tahle nenávist se šířila doslova jako mor. Někteří lidé byli jakoby zbaveni smyslu. Tvrdím, že kdyby Adina Mandlová a Lída Baarová neskončily ve vězení, dav by je snad lynčoval. Ten dav – to byli jinak slušní a úctyhodní lidé, mastky či otcové rodin…“ To je velmi plastický popis. Hon na „kolaboranty“ byl z pozadí řízen a manipulován politiky, komunisty a národními socialisty, kteří měli pocit, že nesmějí zůstat stranou, jinak v soutěži s komunisty prohrají (což se v roce 1946 beztak stalo). Málokdo má dnes představu o rozsahu toho masakru vůči symbolům „buržoazního umění“. Drtivá většina lidí dnes sice se zalíbením sleduje filmy, v nichž oběti hrají, ale represe vůči nim schvaluje a možná by byla ochotna se na nich podílet. Ale běda, pokud by jim někdo sáhl na Pyšnou princeznu, Císařova pekaře, Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Evu Pilarovou, atp. atp. To je přece něco docela jiného. Ano, je to ještě horší. (Samozřejmě si nemyslím, že by tito lidé měli být stejně pronásledováni. Naopak. Myslím si, že každé takové pronásledování je ze své podstaty hnusné).

Pondělí 5. ledna

Václav Klaus předvedl na začátku nového roku koncert nadstranictví po klausovsku. Preference KSČM prý stoupají kvůli nespokojenosti voličů s vládou ČSSD (mohou být vůbec čeští voliči spokojeni s nějakou vládou?). Máme přeregulovanou ekonomiku (kdo asi za to může?), málo radikální reformu financí (to se to kritizuje zpoza buku, jen ať to socani udělají za ODS, ta pak, až se dostane ke kormidlu, bude jen sbírat med!). Vyhrazuje si právo mluvit do toho, kdo bude českým komisařem v EK (ač mu do toho vůbec nic není). Jedním dechem dodává, že není jeho základním cílem „provádět souboj s vládou“ (stylistická úroveň Antonína Novotného). Zrcadlovým obrazem prezidentského řádění je nářek poslance ČSSD Skopala na „nepochopení práce současné vlády občany“ (tatáž stylistická úroveň Antonína Novotného). Člověk si nevybere.

„Politici budou stonat jako obyčejní lidé“, hlásá titulek v Právu. Na rozdíl od postkomunistických tribunů lidu se musím přiznat, že by mi vůbec nevadilo, kdyby poslanci (o těch je totiž řeč) stonali jinak než obyčejní lidé, jen kdyby se aspoň malá část z nich dokázala chovat nepopulisticky a statečně. Zatím to dokážou jen výjimeční a navíc jen ve výjimečných případech.

Stařičký vlastizrádce Karel Hoffmann má jít na stará kolena čtyři roky bručet. Je přitom velmi nemocný, má hemeroidy. Vzhledem ke své celkové zchátralosti je zřejmě přesvědčen, že mu nic nehrozí, a tak volá hrdě: o milost nestojím! Toho člověka je nepochybně třeba zavřít, jinak drzost vlastizrádců minulých i budoucích zbytečně poroste.

Jedete do USA? Připravte se na nejhorší! Vezmou vám otisky prstů! Kdybych jel do USA, jako že se tam nechystám, nedomluvil bych se tam a nemám tam co do činění, nechám si ochotně vzít i otisky prstů na noze: důvěřuji Američanům, že je to i pro mou bezpečnost, a důvěřuji jim mj. i proto, že jsem jim zavázán za naši dnešní svobodu.

„Nutili nás pracovat každý den!“, volají rozhořčeně vyčuraní čeští ilegálové, kteří se podloudně vetřeli do USA, pracovali tam načerno a stali se snadnou kořistí jiných, tentokrát amerických vyčuránků. Američané by měli potrestat své vyčuránky, kteří zneužívají slabosti druhých, ale taky české vyčuránky, kterým práce doma nevoní a s chutí na dolárky na sebe berou i riziko, že dostanou po zásluze přes nos. Dělají nám ostudu a nemají co skučet. Šli tam za lepším, doma jim smrt hladem nehrozila.

Švýcaři amnestovali své lidi, kteří ve válce pomáhali německým židům ilegálně překročit švýcarské hranice a zachránit se tak před jistou smrtí. Podle tzv. „absolutní spravedlnosti“ (největší sklon k ní mají Češi, apropos, čím jsme pomohli našim židovským spoluobčanům, když je po tisících posílali do vyhlazovacích táborů?) to byl od Švýcarska zločin. Mělo přijmout všechny židy, co se o to přihlásili, a pak se spolu s nimi nechat od Hitlera převálcovat. V plynu by skončili nejen přijatí židé, ale i statisíce Švýcarů. Útočit na Švýcarsko v této věci je stejná zhovadilost jako vyčítat papeži, že Vatikán nevyhlásil Ose válku.

Úterý 6. ledna

České ministerstvo zahraničí chystá odvetná opatření proti USA, které zavedly na letištích a v přístavech snímání prstů a fotografování těch, co do země přijíždějí. Chce ztížit vstup Američanům, kteří do ČR přicestují na dlouhodobý a pracovní pobyt (je třeba udělat prostor pro cestující z východu, ti jsou pro nás užitečnější), zavést víza pro americké diplomaty (naše vztahy s USA dnes nejsou standardní, je třeba je vrátit na standardní úroveň z roku 1988) a jako krajní možnost víza pro všechny občany USA (v duchu rovnosti mezi státy, o které tak pěkně mluvil náš pan prezident; Američané k nám mohou jako turisté bez víza, my k nim ne, ani po našem vstupu do EU to hned nepůjde, a přitom jsme si s USA nepochybně rovni, což se projevuje například v našem průmyslovém a vojenském potenciálu). Američané se pokoušejí proti bezvízovému styku s ČR argumentovat tím, že spousta Čechů pracuje v USA ilegálně. To zjevně není pravda, viz případ obchodního řetězce Wal-Mart, o němž se dnes píše např. v Právu. Poměrně rozumně a věcně se k problému nových amerických opatření vyjádřil ministr Gross: „Nemyslím si, že by nás to mělo vyvádět z míry. Jsou to opatření, která si prostě vyžaduje bezpečnostní situace. Česká republika jako jedna z prvních začala uplatňovat fotografie pro žadatele o naše víza, takže v tomto směru máme určitý předstih před EU, neboť se nám podařilo příslušný informační systém vybudovat dřív. Stejně tak se počítá s tím, že do budoucna se začnou snímat otisky prstů jako jeden i biometrických výdajů pro různé typy dokladů, včetně cestovních pasů… Jelikož v celé EU časem budou určitá biometrická data nedílnou součástí cestovních dokladů, nevidím důvod, proč bychom teď měli něco narychlo zavádět.“ Člověk by se měl smířit s jistým nepohodlím. Jsme ve válce a USA jsou frontová země. Mají právo na mimořádná opatření. Nejsou zase tolik bolestivá.

Karlovarský hejtman Josef Pavel je rozmrzen a nerozumí tomu, proč vláda SRN na nátlak ekologických aktivistů, podporovaných Zelenými, odložila nejméně o pět let stavbu rychlostní komunikace, jíž by bylo Karlovarsko napojeno na německou dálniční síť. Snad by jeho pochopení vzrostlo, kdyby si vzpomněl, jak naši „ekologisté“ skoro deset let úspěšně blokovali výstavbu dálničního obchvatu Plzně.

Václav Havel obdržel v Indii Gándhího cenu, a při té příležitosti si zafilozofoval: „Mám intenzivní pocit, že onen zbrklý, překotný, ba až zběsilý spád soudobé civilizace, na němž se dnes všichni v nějaké míře podílíme, je jedním z pramínků, které se slévají do řečiště příčin soudobého terorismu“. Jde tedy o to, zbrzdit zběsilý spád soudobé civilizace. Teroristům jde zjevně o totéž. Těžko stavět proti skutečnému, vážnému ohrožení barikádu z banálních žvástů. Václav Havel je estét: chce říkat krásné myšlenky. Myšlenky mají být pravdivé.

ÚVD (Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu, pozn. red. CS-magazínu) dospěl k závěru, že Jan Masaryk byl zavražděn. Před časem dospěl k závěru, že zavražděn nebyl. Je to vůbec ještě relevantní otázka? Mění nějak hodnocení Jana Masaryka? Nicméně je zajímavé, že ruská strana odmítá vydat jakoukoli dokumentaci s poukazem na to, že podléhá utajení. Tím se aktualizuje tvrzení, že atentát měla na svědomí NKVD.

Novou, dosud nebývalou variantu integrace pravice chystá Ratibor Majzlík: svolává sraz bývalých členů DEU, přitom nechce zakládat novou stranu, ale hledat „osobnosti čtyřkoaličního charakteru“, s nimiž by byla možná spolupráce v senátních a krajských volbách. Ratibor Majzlík se po svém dramatickém odchodu z US-DEU octl v podobné izolaci jako Odysseus a jeho druzi v jeskyni Kyklopa Polyféma. Teď hledá vypasené ovce, kterých by se mohl chytit a kryt jejich huňatým rounem proklouznout zpátky na politickou scénu. Je to zároveň vyčurané, naivní i legrační.

Středa 7. ledna

Pokud se ODS nepodaří prosadit svého kandidáta na post eurokomisaře, ekologa a někdejšího ministra české vlády Bedřicha Moldana, je ochotna podpořit kandidátku KDU-ČSL a bývalou soudkyni ústavního soudu Ivanu Janů. To je zjevně další etapa námluv mezi ODS a KDU, které se rozběhly po pádu Cyrila Svobody. Hulváti z vedení ODS (v tomto případě Petr Nečas) se dali slyšet, že je pro ně dr. Janů přijatelnější než „pánové“ Mertlík a Pilip. Je hezké, že vedení ODS nyní sbližuje s komunisty i to, že oslovení „pan“ používají jako urážku.

Kníže Kinský prohrál majetkový spor u soudu v Litoměřicích. Soudkyně zamítla jeho žalobu na vydání pozemků s tím, že se mu „nepodařilo dokázat, že v době konfiskací neměl německou národnost“. To je zajímavé ze dvou hledisek: jednak je zjevně na žalující straně, aby napřed před soudem prokázala svou nevinu. Nevina spočívá v tom, že není Němec. Když někdo chce u nás u soudů pochodit, musí napřed prokázat, že není Němec.

Místopředseda nejvyššího soudu Pavel Kučera polemizuje v Právu s předsedou Soudcovské unie Jirsou ohledně jeho varování před možnou válkou soudců se státem. Dr. Kučera má jistě pravdu, ale výchozí věc je, že blokovat růst platů soudců je šetření na zcela nepravém místě, protože ohrožuje soudcovskou nezávislost.

Podle ÚVD jsou čtyři podezřelí z vraždy Jana Masaryka: Pich-Tůma, Vávra-Stařík (jak blbá jména!), Augustin Schramm a jakýsi pplk. Kohout. Ze všech příběhů, které jsem o tom četl, mi nejpravděpodobnější připadá ten, který v předvečer roku 1968 uveřejnil německý Spiegel: NKVD se nějak dozvěděla, že Masaryk má zaječí úmysly a aniž by se namáhala konzultovat s Gottwaldem (právem se bála, že by se to mohlo rozkecat), přikročila k dílu. Akcí byl pověřen major Augustin Schramm, zároveň důstojník NKVD. Vzhledem k Masarykově popularitě byla volba provedena citlivě, Schramm byl oddaný komunista a taky sudetský Němec, netrpěl tedy českými legendami. Práci provedl perfektně, netušil ovšem, že tím podepsal ortel smrti i sám nad sebou, NKVD ho nemohla nechat naživu. A tak v někdy v létě 1948 zazvonil u Schrammů blíže neidentifikovatený mladý muž a rozstřílel soudruha majora na maděru. Pak za to popravili někoho jiného, ale vsadil bych se, že skutečný vrah svou oběť taky dlouho nepřežil.

V Rakousku zuří spor o to, zda má zůstat neutrální. Opozice je pro neutralitu, vládní koalice proti. Spor je legrační: Rakousko např. může zůstat v duchu státní smlouvy z r. 1955 neutrální mezi SSSR a Západem, ale to mu ale k ničemu nebude, SSSR už neexistuje. Dále může být neutrální mezi USA a islámskými teroristy. Je otázka, co tomu teroristé řeknou, obávám se, že nemají ani technickou možnost se k tomu vyjádřit a i kdyby řekli ano, nic to neznamená (teroristé nejsou jednotní, nemusí být jednotní, vypasení Rakušané jsou především tučné sousto a jakákoli ujednání hladového šakala s tučným králíkem nemívají velkou trvalost).

Podle Lidových novin ustál prý Grebeníček vnitrostranický pokus o puč. Progresista Dolejš ho prý chtěl uklidit k Evropskému parlamentu do Štrasburku za podmínky, že nebude znovu kandidovat na předsednickou funkci. Proč by komunisté svého předsedu odstraňovali? Jejich preference utěšeně rostou. Současný stav strany – „konzervativní“ Exnerovo křídlo, za nímž jistě stojí značná část členské základny, „progresisté“ Ransdorf a Dolejš (představitelé KSČM s lidskou tváří), kteří odchytávají odpadlíky z ČSSD, a nad tím vším „vyvažující“ Grebeníček – to je přece zcela ideální konstelace.

V Lidových novinách otevřel před časem Vladimír Bystrov debatu o údajném agentství režiséra Goldflama. Toho se dnes ohnivě zastává jeho kolega a zjevně kamarád, televizní revolucionář Rychlík. StB prý musela Goldflamův svazek zničit pro režisérovu nepoužitelnost. Dobře, ale před tím musel přece pan Goldflam podepsat vázací akt (jeho řídící důstojník mu samozřejmě může potvrdit opak). Pan Rychlík je nepochybně schopen vzít si na paškál Janu Bobošíkovou za její „socialistickou“ minulost. Jenomže Bobošíková žádný vázací akt nepodepsala. Ať žije výběrová spravedlnost! A jak je dobré mít vlivné a psavé přátele!

Čtvrtek 8. ledna

Podle Práva bude v roce 2050 průměrný věk obyvatel ČR padesát čtyři let (dnes je třicet devět). Prognózy tohoto typu jsou problematické, počítají s „pokrokem“, tj. pokračující idylou. V lidských dějinách se ovšem idyly pravidelně střídají s katastrofami, a taková katastrofa (například válečná) dokáže obyvatelstvo značně omladit, protože staří lidé jsou všeobecně málo odolní proti historické nepohodě. Ne že bych si to přál, ale je třeba to brát realisticky. Andrej Amalrik ukončil svou známou knížku Přežije Sovětský svaz rok 1984 (všimněme si, že se zase o tolik nespletl) pěkným příměrem: v císařském Římě se v prvních staletích stavěly čtyřpatrové činžáky. Římští prognostici, pokud by nějací tehdy bývali byli, by mohli snadno dojít k závěru, že za čtyři sta let se budou na Kapitolu tyčit padesátipatrové mrakodrapy. Ve skutečnosti se ale za čtyři sta let na Kapitolu pásly kozy, stejně jako za okny vesnického domku, kde Amalrik svou knížku dopisoval. Prognostika má zkrátka své problémy.

Vláda diskutuje o možnosti výstavby nových „jaderných zdrojů“. Měla by diskutovat zároveň o tom, jak vyřeší konflikt s Rakouskem, k němuž by podobné rozhodnutí nepochybně vedlo. Na rakouském odporu k atomové energii je něco zároveň zástupného a neurotického, ale abychom ho přehlédli, museli bychom k tomu mít zatraceně nutkavé důvody: jsme na tom s energetickými zdroji tak špatně? Navíc pokud dokážeme s Rakouskem udržovat normální přátelské vztahy a vyjít mu vstříc tam, kde má nesporně pravdu (Benešovy dekrety), ztratí jeho zástupná a neurotická gesta na síle.

Vláda hodlá omezit přístup cizinců na český trh práce: ne nějakým striktním omezením, ale „podle situace“. V podstatě jde o Němce a Rakušany. Postavíme kverulantsky překážku do cesty kvalifikovaným a zkušeným pracovním silám. Jaký má smysl takové absurdní furiantské gesto?

Ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Mravec se právem ohradil proti způsobu, jak psali pp. Stránský a Jakub Patočka o prezidentu Klausovi. Pan Stránský zůstal dlužen jakékoli důkazy k vážným obviněním, které na Klausovu adresu vznesl, Jakub Patočka vysloveně lže (Klaus s minulým režimem vůbec nijak nekolaboroval) a kromě toho si, jak jsme o tom už psali, udělal si v MfD snadnou neplacenou reklamu své obskurní pidistrany. Fuj.

Podle průzkumu CVVM volby do Evropského parlamentu českou veřejnost nijak nelákají. Zdá se, že nakonec přijde volit cca 32 – 36% oprávněných voličů. Není to nic neočekávaného. Proč?

Pátek 9. ledna

Ministr Kostelka se prý obává o život svého kolegy ve vládě Svobody, který má letět do Iráku českým vojenským speciálem. Letoun není opatřen varovným a rušícím zařízením proti raketám a může být tudíž sestřelen teroristy. Rozebírání problému v novinách (samozřejmě v Právu) působí jako jakýsi tip pro zájemce na sestřelení ministra zahraničí. Nemusí to být jen Al Kajdá, ale např. i vnitřní opozice v KDU: představme si, jak Kalousek a Kasal vysílají do Iráku komando, oblečené do beduínských úborů vypůjčených ve skladu kostýmů na Barrandově, s panzerfausty ukořistěnými německým jednotkám v roce 1945. Ministr Svoboda má ovšem hned trojí šanci: jednak by po přesném zásahu musel Miroslav Kalousek do vlády a to se mu zatraceně nechce. Dále je velká pravděpodobnost, že se vyslaní atentátníci netrefí. A konečně, když se trefí, je velká pravděpodobnost, že trefí nějaké jiné letadlo.

Mexický ministr zahraničí žádá, aby v USA lépe chránily lidská práva ilegálních imigrantů. Když někdo přestupuje v nějaké zemi zákon, musí počítat s tím, že jeho lidská práva budou ohrožena víc, než kdyby tam byl legálně, protože se jeho situaci budou snažit zneužít různí pochybní jedinci a organizace. První věc je respektovat zákony země, do které se snažím dostat. A Mexiko by snad především mělo usilovat o to, aby těch ilegálních imigrantů bylo co nejméně (totéž platí o ČR).

Poslanci a senátoři se nechtějí zříci doživotní a přestupkové imunity. Vyplynulo to z jednání senátní komise. Bojí se politického šikanování. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že pro státy, které se nenamáhají dodržováním vlastních zákonů (např. totalitní státy ruského typu), nepředstavuje sebepřesněji a sebešířeji formulovaná poslanecká a senátorská imunita žádný problém. Má smysl jen tam, kde je stát, byť pochybného charakteru, ještě nucen své zákony více méně respektovat: a to je velmi přechodný, nestabilní stav. Otázka imunity se u nás zkrátka poněkud přeceňuje.

Lidovci už nechtějí v senátních volbách vytvořit nějakou celostátní dohodu s unionisty o vzájemné podpoře. US už pro ně není dost důvěryhodným partnerem. Je třeba připomenout, na co jsou KDU dobří důvěryhodní partneři: např. na to, aby je pomocí preferencí vyluxovala, jako to udělali s US-DEU v posledních volbách do poslanecké sněmovny.

Vládní rada pro rovnoprávnost pohlaví, jejíž předsedkyní je poslankyně Čurdová (ČSSD) požaduje, aby bylo uzákoněno, že na kandidátkách pro volby musí být stejný počet mužů a žen. Všechno podobné pitomé nápady směřují k tomu, aby bylo nakonec obyvatelstvo podle nějakých nových prezidentských dekretů rozstěhováno: zvlášť muži, zvlášť ženy. V obou částech státu by pak problémy s rovnoprávností odpadly, řešila by se pouze na federální úrovni. A tak by po příjezdu na hraniční přechod turisty očekávaly směrové ukazatele, které z domova znají v jiném kontextu: Ženy 2 km, Muži 250km (pro negramotné nebo neznalé češtiny by se použilo obvyklých symbolů).

USA plánují vybudovat v Polsku velkou leteckou základnu. Americká vojenská základna v ČR ovšem nepřichází v úvahu. Podle mluvčího ministerstva obrany je to u nás „trochu historicko-politický problém. Než by k takovému kroku došlo, muselo by se dosáhnout celospolečenského konsensu.“ A než se konsensu dosáhne, vybuduje si u nás, jako obvykle, základny někdo, kdo se nás nebude ptát na dovolení. Čímž se náš historicko-politický problém ještě prohloubí.

Sobota 10. ledna

Politickou událostí číslo jedna je pohřeb herečky Heleny Růžičkové. Při takových příležitostech bývá zvykem říkat o zesnulých jen to dobré, zdržíme se tedy podrobnějšího komentáře ad personam a budeme se věnovat něčemu, za co zesnulá nejspíš nemůže, totiž pohřbu. Zúčastnil se ho místopředseda poslanecké sněmovny Filip (Růžičková kdysi kandidovala do senátu za KSČM) a ministr kultury Dostál (dělal jí při té kandidatuře podle vlastních slov tak trochu poradce). Zdalipak si pan ministr našel čas aspoň na to, aby poslal nějakou podsekretářku s květinami na pohřeb svého stranického kolegy Jiřího Loewyho, který nikdy za komunisty nekandidoval, naopak, komunisté ho kdysi úspěšně kandidovali do Jáchymova. Také zemřel P. Jiří Reinsberg, osobnost nepřehlédnutelná, i když s významem Heleny Růžičkové se nedá srovnávat. Tam se pan ministr určitě neochomýtal, možná, že by ho omylem trochu pocákali svěcenou vodou a způsobili mu těžké popáleniny. Na pohřbu se hrály písničky z My Fair Lady a nebožtíkovi se tleskalo. Pěkná inovace!

Do podobného žánru patří zpráva o textu, který publikoval v Právu Václav Bělohradský. Jeho loď, poté, co se nějaký čas potloukala v přístavech hradní lobby za Havla, klausovské lobby za hvězdných let VK, sociálně demokratické lobby za Zemana, míří, jak se zdá, plnou parou do komunistického oceánu. Václav Bělohradský má zkrátka nos. Jeho úvahy stojí za podrobnější rozbor, zde zmiňme jen jednu myšlenku: „Jádrem studené války byl totiž permanentní výjimečný stav, v jehož rámci bylo legitimní svrhnout – s tajným souhlasem protistrany – řádně zvolenou vládu kdekoli, ať už v Praze, nebo v Santiagu de Chile.“ Tak my jsme tu za komunistů měli řádně zvolené vlády! No to je opravdu liberálně filozofické až na půdu!

Pondělí 12. ledna

Člověk podezřelý ze spáchání řady atentátů zemřel v nemocnici na následky poranění, které si sám způsobil. Jeho hybnou silou nebyla nejspíš ideologie (jak jsem se původně domníval), ale jakási přesněji nespecifikovaná nenávist. Taková nenávist si pak teprve ideologie, které jí nejlépe odpovídají, hledá. Komunistická je na řadě jako první.

ČSSD zřejmě uvažuje o novele volebního zákona, která by ve všech volbách, kde se volí poměrně, posílila většinové prvky, tak, aby se zároveň nemusela měnit ústava (na to vláda nemá). Je to nejspíš zoufalý pokus ČSSD udržet se ve trojici silných stran, tentokrát zjevně na úkor svých koaličních partnerů. Návrh zákona prý připravuje ministerstvo vnitra. Je to poněkud riskantní taktika, ČSSD by mohla na úpravě vydělat, ale taky skončit v politickém propadlišti.

Současný vysokoškolský zákon umožňuje jednoroční placené „přípravné studium“, v atraktivních oborech mastně placené. Poté, co ho dotyčný absolvuje, má lehčí přístup k řádnému studiu. To je ta úplně nejhorší varianta: horší než socialistická (za studium se zásadně neplatí, proto jeho možnost závisí na problematické spolehlivosti přijímacích zkoušek), i než ta „konzervativní“ (za studium platí, a to všichni; sociální nespravedlivost lze zmírnit prospěchovými stipendii, půjčkami apod.). Údajné sociální ohledy vedou k úplně asociálnímu řešení: v zásadě rozhodují přijímačky, ale kdo má peníze, může je obejít.

Hasič, který se zpil do němoty na hasičském bále, zmlátil zdravotníka, který, byv telefonicky přivolán, přijel ošetřit jeho stejně opilého otce. Syžet „Hoří, má panenko“ má v postkomunistickém prostředí podstatně brutálnější podobu.

V Berlíně se konal slet bolševických sirotků. Organizovala ho (jak jinak) PDS (Partei des demokratischen Sozialismus, nástupkyně SED, pozn. red. CS-magazínu), zúčastnili se mj. čeští a slovenští komunisté. Jakási forma integrace evropské „levice“. Tito tajtrlíci budou ovšem, jako v minulosti, opravdu nebezpeční, až si je najme do svých služeb nějaká imperialistická velmoc: v úvahu připadá (tradičně) Rusko (byl tam taky Zjuganov?), případně Čína, ale Čínani jsou na takové dobrodružství příliš velcí pragmatici. Berlínské setkání je třeba chápat jako veletrh prodejných děvek: najde se nějaký solidní a trvalý zákazník?

Naši dva vězňové svědomí (pašovali heroin) se dnes vracejí z Thajska domů. Sláva! Po Česko-německé deklaraci další úspěch pana Šitlera. Thajské tresty jsou z našeho hlediska nelidské, ale obě individua přece věděla, do čeho jdou. Prezident Klaus jim nehodlá udělit milost, v tomto případě je jeho rozhodnutí zcela v řádu věci.

Lidovci se vracejí ke svému standardnímu tématu „třikrát a dost“. Snahu řešit složitý problém spravedlnosti nějakým jednoduchým mechanickým opatřením jsme zjevně zdědili z bolševické doby (bez ohledu na to, že se uplatňuje např. v USA: my ji nemáme ze Západu, ale z Východu). Je absurdní a vyčuraná: mnohokrát je třeba uplatnit „a dost“ už v prvním případě, mnohokrát lze i po třetí vzít v úvahu polehčující okolnosti. Problém je celková „měkkost“ našich trestně právních norem tam, kde jde o ochranu základních jistot občana.

Castro maximálně ztížil svým poddaným přístup k internetu. Výjimkou jsou „členové strany“ a lékaři. Jak roztomilých blbin bychom se byli dožili, kdyby se u nás bolševismus nebyl zhroutil v roce 1989. (Ale zaplať pánbůh za to, že nás toho osud ušetřil).

J. X. Doležal požaduje v Lidových novinách více žen v politice (i když nepodporuje nějaký zákon, který by to upravoval). A píše: „Nezastírám, že osobně pociťuji potřebu vyššího zastoupení žen v politice akutně a bolestně. Jako novinář z pracovních důvodů sleduji v televizi záznamy z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Koukat na ty upocený a většinou tlustý chlapy, kteří se neumějí pohybovat ve svých drahých oblecích, je krajně neestetické.“ Je zjevné, že si pan Doležal zvolil nevhodný pořad: soutěž o královnu krásy nebo kvalitní porno by ho zbavilo těchto nepříjemných pocitů. Očekávat od zasedání parlamentu sexuální vzrušení je základní noetický omyl.

Úterý 13. ledna

V současné probíhají hektická jednání o nominaci evropského komisaře za ČR. Návrh (či návrhy) má premiér Špidla podat Prodimu do konce ledna, pokud jich bude více, Prodi si vybere. To je logické, komisař nebude v EK hájit zájmy České republiky, nýbrž spolu s ostatními komisaři hájit zájmy Evropské unie. Zájmy České republiky by měly být ošetřeny v rozsahu kompetencí EK.

Někdejší Bushův ministr O´Neill nadiktoval prestižnímu novináři své vzpomínky na působení v prezidentově týmu. Stěžuje si na nedostatečnou komunikaci, na to, že Bushovi šlo od samého počátku o smetení Saddáma Husajna, že nikdy nepředložil důkazy o tom, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení atp. atp. Knížka se jistě bude prodávat a vynese slušné peníze. Je ale nejspíš dokladem o nedostatečné loajalitě, která komplikovala západní politice situaci už v době studené války. Bez aspoň elementární loajality se rozumná politika dělat nedá. A práskačství je ohavné, i když se často vyplácí.

Integrace levice (totiž té komunistické) v Berlíně, tentokrát celoevropská, narazila na problémy. Řečtí komunisté vůbec nepřijeli, portugalští měli výhrady. Severští komunisté zase podle pana Ransdorfa „zůstávají v pozici určitých pozorovatelů“ (kouzelná formulace). Chybí tvrdá ruka velkého kmotra z Moskvy. Putin je nejspíš velký politický realista na to, aby se kompromitoval s tímto bleším cirkusem.

Václav Klaus vetoval novelu zákona o ústavním soudu. Dvě výhrady vypadají přesvědčivě: za prvé, prezidentovi se nelíbí, že by se lidé, kteří uspějí u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, mohli obrátit k ústavnímu soudu s žádostí o revizi procesu jen tehdy, jde-li o trestně právní záležitost. Vidí v tom diskriminaci. Místopředseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Koudelka namítá, že by pak mohla být snadno ze zahraničí ovlivňována rozhodnutí českých soudů např. v restitučních sporech a ve věcech souvisejících s Benešovými dekrety. To by samozřejmě mohla, i když u Evropského soudu pro lidská práva údajně funguje jakýsi český národní filtr. Za druhé, Klaus se domnívá, že bude-li se moci občan obrátit k ústavnímu soudu souběžně s dovoláním k nejvyššímu soudu, což novela umožňuje, hrozí nebezpečí, že oba soudy vynesou různé rozsudky, což poškodí věrohodnost soudnictví jako takového (Koudelka ovšem tvrdí, že jde jen o to, aby nepropadlo právo občana obrátit se k ústavnímu soudu se stížností).

Čeští pašeráci se vrátili z Thajska. Pan Šitler i v dalekém Orientu hájil národní zájmy stejně horlivě jako kdysi proti sudetoněmeckým revanšistům. Tresty pro oba delikventy mají sice východní dimenzi, ale oba si to zavinili sami. Uvažovat o zmírnění vysokých trestů je zatím velmi předčasné (řekl bych asi tak o deset let). Jinak odkazuji čtenáře na sloupek Pavla Vernera v Právu.

Íránská „Rada dohlížitelů“ (jacísi náboženští cenzoři) vyškrtala z kandidátek pro parlamentní volby asi dva tisíce kandidátů pro nevhodný kádrový profil. Pokus křížit náboženský totalitní stát s demokracií nebývají úspěšné, jsou ale vždycky projevem určité krize totality a většinou zatím končily jejím zhroucením. A jsou možné jen tam, kde společnost má jakousi – byť i jen rudimentální a potlačenou – potřebu svobody. Připomíná to československé pokusy o reformu bolševismu v letech 1964-67. A ta íránská právnička, která dostala Nobelovu cenu a při přijímání napadla americký imperialismus, se chovala stejně, jako by se choval Ludvík Vaculík, kdyby dostal Nobelovu cenu v roce 1964.

Ukazuje se, že zpřísnění silničních kontrol přece jen v posledním půlroce zlepšilo situaci na silnicích. To odpovídá i zkušenosti neprofesionálního řidiče, jako je editor Událostí. Klausova kritika Grosse v této věci nebyla úplně spravedlivá.

(www.bohumildolezal.cz)