Únor 2004

Ó, jak jsme dotčeni aneb O úrovni českého tisku

Tomáš Bernkopf

Sporadicky se mi dostává do ruky týdeník Týden v Liberci, vydávaný provozovatelem místní televize, společností GENUS TV, a.s. V jeho prvním letošním čísle je na první straně úvodní sloupek autorky Aleny Roubalové, začínající větou „Tak tu máme nový rok a s ním další várku mocenské zvůle". Se zájmem jsem se pustil do čtení, očekávaje kritiku třeba našich byrokracií překypujících úřadů, bezuzdné chamtivosti politických představitelů nebo politicky řízených soudů. Omyl!

Sloupek je o tom, jak se k cizincům (a tedy i k nám), chovají Spojené státy americké. To „chování“ začíná už tím, že existuje vízová povinnost. Dále je popisován údajně ponižující způsob jednání se žadatelem na americkém zastupitelském úřadě - "nedůstojný pohovor", "ponižující čekání v místnosti, jež si nezadá s dobytčákem" ... a poplatky, které přijdou vniveč v případě neúspěchu. Na závěr prý dostaneme do pasu "berana" (doslovný terminus technicus autorky) NEŽÁDOUCÍ. A USA od Nového roku přitvrdily, žádajíce fotku "jak to známe z policejních kartoték" a "oberou" nás o otisk prstu!“ Závěrem nám autorka sděluje: "No to už je vrchol! Asi se do Států nepodívám. Jsem na to příliš pohodlná a příliš hrdá."

Myslím si o sobě, že jsem také hrdý, ale nad tímto článkem žasnu. Pravda, nikdy jsem o americké vízum nežádal, takže se nemohu vyjádřit třeba k místnosti, jež si údajně nezadá s dobytčákem. Ale ještě jsem neslyšel, že by neúspěšný žadatel dostal razítko NEŽÁDOUCÍ. Logická úvaha mi říká, že takové razítko musí dostat ten, kdo je opravdu nežádoucí, tj. kdo něco provedl a ne pouze neúspěšně žádal o vízum. Dokladem toho je nedávný neúspěšný pokus mé známé - vízum nedostala, ale také nedostala ono razítko.

Tak hrdý jako paní autorka nejsem, neboť je mi stydno za zástupy Čechů, kteří považují za hrdinství "očurat" americké úřady a pobývat na území USA nelegálně, nelegálně si tam vydělávat, tedy zneužívat svobody a prosperity této země. O výdělcích, třeba za úklid v obchodních domech, se jim v naší rádobydemokratické České republice 14 let po tzv. revoluci ani nesní a to ani na pracovních místech mnohem kvalifikovanějších.

Svět prošpikovaný sítí zákeřných teroristů vydělávajících peníze na špinavých obchodech a neschopných se postavit k otevřenému boji, dává každé svobodné zemi nejen právo, ale i povinnost svoji svobodu a prosperitu bránit. Opravdu mě zatím nenapadá, jak by evidovaný zločinec mohl projít kontrolou otisků prstů na letišti. Pochopíme hrozbu až tehdy, když se nám na hlavu zřítí mrakodrap s tisíci mrtvými, nebo když se napijeme otrávené pitné vody, či kdy naši blízcí budou roztrháni sebevražedným výbuchem v kavárně? Do té doby se nás to zřejmě netýká!

Na závěr už jen taková drobnost. Titulky zmíněného týdeníku ve stylu "Skokanská elita si dala spicha v Liberci" (rozuměj: sraz) nebo "Huban na Šalďáku" (=srážka na Šaldově náměstí) napovídají, že tiskovina s tímto slovníkem nepatří k těm, které rád čtu.