Únor 2004

Karel Sabina, praotec zdejších donašečů

Petr Třešňák

V době, kdy se otevřely spisy někdejších agentů komunistické Státní bezpečnosti, není od věci si připomenout kulaté výročí jejich nejslavnějšího předchůdce: dva dny před Silvestrem roku 1813 přišel na svět spisovatel a konfident rakouské tajné policie Karel Sabina.

Už těsně po dvacítce začal Karel Sabina publikovat novinové články, romány, povídky i poezii, svou dobu však přežila jen malá část spisovatelova díla – především libreta ke Smetanovým operám Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách. Politická část Sabinova příběhu je však aktuální dodnes.

V době revolučního vření 40. let se Sabina přidal k radikálním demokratům a na lidových shromážděních v roce 1848 patřil k nejvášnivějším řečníkům. Souboj s rakouskou monarchií se však stal českému vlastenci o rok později osudným: o přípravách tzv. májového spiknutí, jež mělo přivést národ na barikády, se dozvěděla rakouská policie a Sabina dostal u soudu jako jeden z hlavních aktérů 28 let vězení. Propuštěn byl sice už po osmi, ale dobře se mu nevedlo. Vídeň někdejším buřičům cíleně bránila publikovat a chudý spisovatel s dvěma dětmi na krku si přivydělával za směšné honoráře pod krycími jmény.

„Tu mi byl zvláštním osudem do cesty vržen prostředek k vyváznutí, a jako topící se člověk stébla slámy se chytá, takž zoufalost mě strhla do kruhu, v němž ležela vina,“ vzpomínal Sabina později na osudný červencový den roku 1859, kdy si plácl s pražským policejním ředitelem Päumennem, že bude za úplatu donášet na své známé umělce a politiky. Mzdu dostával agent s krycím jménem Roman skutečně královskou – se 100 zlatými od policie si žil lépe než třeba renomovaný redaktor Národních listů Jan Neruda. Ale tajné policii se to vyplatilo – během čtrnácti let jí Sabina předal tolik důležitých udání z českého politického života jako žádný jiný agent. Nejsmutnější zřejmě je, že od první chvíle vydatně donášel i na svého nejlepšího přítele J. V. Friče, který mu jediný vypomáhal, když byl na dně.

Liší se vůbec příběh korunního udavače monarchie nějak od osudů agentů StB? Ale ano. Karel Sabina za své selhání totiž zaplatil tak tvrdě jako nikdo z jeho pokračovatelů. Když zesílilo podezření, že se Sabinou není něco v pořádku, Josef Grégr pokoutně odkoupil z policejních kruhů jedno udání agenta Romana a čeští intelektuálové pak nad agentem v roce 1874 uspořádali samozvaný soud – Sabina dostal osm dní na opuštění Čech, jinak vše rozmázne tisk. Spisovatel sice odjel, ale noviny si poroučet nedají, takže se za chvíli beztak nepsalo o ničem jiném. Sabina se do Prahy vrátil, ale poslední léta života prožil v bídě a naprostém opovržení. Ze svého bytu prý starý muž vycházel jen po setmění, v paruce, s falešným plnovousem a tmavými brýlemi.

(RESPEKT)