Únor 2004

Udělení bobříka vyčuranosti za měsíc prosinec 2003

Poslední bobřík roku 2003 je, jak se sluší a patří, velebobr. Získává ho vláda České republiky a oba prezidenti, minulý i současný. Obratně rozehranou diplomatickou hrou se jim podařilo takřka nemožné: přesvědčili zároveň Spojené státy o své loajalitě v iráckém konfliktu i tvrdé jádro Evropské unie a v neposlední řadě vlastní obyvatelstvo o své neutralitě v téže věci. Není divu, vždyť politika je umění nemožného.

Nejprve český prezident spolupodepsal dopis předsedů vlád několika evropských zemí (členů i kandidátů EU), vyjadřující solidaritu s USA. Nato předseda vlády i ministr zahraničí prohlásili, že vyjádřil pouze svůj soukromý názor. Vláda je zdrženlivá a žádá si požehnání Rady bezpečnosti OSN.

Nato český prezident (třeba upozornit, že již jde o jinou osobu, ta první totiž dopis podepsala během posledních osmačtyřiceti hodin svého mandátu) vyjádřil velkou zdrženlivost, pokud jde o chystané americké dobrodružné tažení.

Nato si vláda nechala své stanovisko požehnat poslaneckou sněmovnou: česká účast je myslitelná, ovšem jen na základě “nového aktu” RB OSN. Rozpoutal se spor o to, co má být tímto “novým aktem”. Zároveň vznikl problém s mandátem protichemické jednotky, která byla poslána, ovšem nikoli do Iráku, nýbrž do Kuvajtu. Měla zasáhnout tehdy, až se zjistí, že byly použity zbraně hromadného ničení (posláním jednotky bylo zjišťovat, zda byly použity zbraně hromadného ničení). A měla pak poskytovat servis především civilnímu obyvatelstvu a v druhé řadě oběma bojujícím stranám.

Když se americké a britské jednotky začaly mílovými kroky blížit k Bagdádu, nabylo české stanovisko nové podoby: nejsme součástí bojující koalice, ale stojíme na straně bojující koalice. ČR se nato začala nachylovat k vyslání vojenské nemocnice, tentokrát už přímo do Iráku. Na místo dorazila po nejrůznějších průtazích až po dobytí Bagdádu a svržení Saddámova režimu.

Promyšlené manévrování českých politiků zmátlo Američany natolik, že ČR započetli mezi spojence. Opět se projevilo nepopiratelné české umění vyhrávat války, kterých jsme se nezúčastnili. Zároveň veřejnost nebyla zbytečně zneklidněna a Francie s Německem se nemusely rozzlobit. (Nejasné zůstává jen, co tomu řekne Usáma, ale to právě teď není aktuální).

Velebobr je tedy víc než na místě. A také naše srdečná gratulace.

(www.bohumildolezal.cz)