Únor 2004

Co je česká identita? To, čím se můžeme chlubit

Jiří X. Doležal

Václav Klaus začal a nijak tím neomezil svůj komfort - jezdit ve škodovce. Okamžitě se začaly ozývat hlasy poukazující na skutečnost, že škodovka je ve skutečnosti německé auto. A že si Václav Klaus dělá populistickou reklamu. Škodovka je samozřejmě "koncernové" auto, ostatně jako v dnešním světě nadnárodních koncernů vše. Není národních produktů. Je lokálnější a tradičnější výrobek než kozí sýr z farmy v místní vesnici? Užíváte si té produkce do okamžiku, než se dovíte, že jde o dovezené plemeno koz vyšlechtěné v 70. letech. Intelektuální brblání v tisku o tom, co je "česká" identita, možná vykácelo několik hektarů lesů a vyzářilo půl kila uranu na spotřebě energie v elektronických médiích.

Většině českých mediálně brblajících intelektuálů chybí základní vzdělání v intelektově náročnějších oborech a tak proces tvorby identity nechápou. Nic stran toho, co je českou identitou, proto nevybrblali. Ani ostatní zaznamenané typy pokusů o její nalezení nevyšly. Koncept SNS (senilní slinty), v praxi nejčastěji projevovaný variacemi na téma "bééévali Čechové chrabří junáci", je dojemný, ale nic neřeší. Už dlouho nebyli. Rasově-etnický skinheadský model české identity je v realitě nepoužitelný. Vždyť, kdo není alespoň ve čtvrté či páté generaci vídeňský žid s moravskými kořeny, jihočeskou babičkou a nějakými rodinnými vazbami v sudetsko-polské vesnici v Krkonoších, nemůže být čistokrevný Pražan. A jen historicky časté přítomnosti procházejících či okupačních vojsk i obchodních misí z celé Evropy a Blízkého východu přes naše území v průběhu dlouhých tisíciletí vděčíme za rozmanitost krásy, půvabu a jedinečnosti českých žen a dívek. Typický Čech je česky mluvící míšenec nejasného původu s převažující směsí slovanských, semitských a germánských prvků. A za to se fakt nedá hajlovat.

Skupinová identita přes osobnosti je v případě slavných Čechů poměrně problematická. Neobvykle dlouho se nám vhodnou prezentací Václava Havla podařilo nalhávat planetě, že jsme národem humanistických intelektuálů. To přispělo k porevoluční vlně turismu ze Západu, ale cizinci se záhy po příjezdu do ČR přesvědčili, že typický Čech vypadá jinak než porevoluční prezident. Ale nabízet světu jako příklad naší identity další krajany, co to někam ve světě dotáhli a znají je tam? Koho? Nejvyššího úředníka OSN pana Jana Kavana či paní Dolly Buster?

Čím vlastně jsme?

Identita vzniká činnostně, samozřejmě na daném genetickém a zkušenostním základě jedince (či populace), ale jsme především tím, co děláme. "Naše cvičení jsou naše činy," říkal patriarcha Chuej-Neng, když mluvil o probuzení - nalezení, smíření se s vlastní identitou v tom reálném, ne neuroticky vyfantazírovaném světě. Proslavilo jej to tak, že je dodnes v klášteře, kde v osmém století působil, v úctě přechováván vycpaný. Pokud jde o identitu národa, musíme chápat ono "děláme" jak ve smyslu "co konají lidé placení vládou", ale také v onom nespisovném, co a jak dlouho se tu "dělá", to jest vyrábí.

Prezident Klaus dal jednoznačně najevo, že se v Čechách montuje auto dobré i pro prezidenta, a ta značka, která kdysi v dobách národních výrob vznikla v Čechách a je to české slovo, měla takový zvuk, že ji dodnes užívá nadnárodní koncern. Pod značkou Trabant žádný koncern žádné vozidlo nevyrábí! Škodovky vyrábí, peníze vyplacené dělníkům za přidělání kol se utratí v Čechách - a co může být v dnešním světě kabelů více "českého"?

Přes odpor řady členů sociální demokracie a jen díky podpoře poslanců ODS udělala kromě prezidenta před svátky pro naši identitu cosi i sněmovna - schválila vyslání našich vojáků do boje proti teroristickým bandám. Ona půldruhá stovka mužů jde riskovat život za náš euroatlantický civilizační okruh do neustále probíhajících přestřelek s bojovníky Al Kajdy. K začátku roku 2004 můžeme s jistotou říct: Jako země "děláme" to, že čeští vojenští policisté v boji riskují životy za euroatlantický kulturní okruh. A v českém kotlíku se "dělají" auta dobrá i pro prezidenty pod značkou, která je českým slovem, a auta pod tou značkou jezdí od první republiky. A to není stran české identity pro začátek špatné. S tím se můžeme pochlubit v hospodě kdekoli v civilizovaném světě.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)