Únor 2004

V první zkoušce nový Ústavní soud neobstál

Tomáš Němeček

Jeden Výborný a dost.

Z Brna přišla v prosinci znepokojující zpráva, jaká by se neměla přeslechnout: Ústavní soud odepřel spravedlnost v jednom politicky citlivém sporu. Postupoval přitom tak podivně a proti všem dosavadním zvyklostem, že jeho verdikt nelze nazvat jinak než účelový. A do třetice je zneklidňující, že podle neoficiálních informací se o tento postup nejvíce zasloužil dlouholetý lidovecký politik a dnešní soudce Miloslav Výborný.

Z jednoho případu ještě nelze zobecňovat. Ale pokud si noví strážci ústavy takto představují nalézání spravedlnosti, pak v krátké době zničí vynikající pověst, kterou zdědili po generaci svých předchůdců. Tedy pověst instituce, kde se lze dovolat pomoci a zastání, když vše ostatní selže a křivda volá do nebe.

Proti hliníkovým hlavám

O jaký spor šlo? O jednu z řady bitev, které vede sedlácká rodina Rajterových z Mostecka proti tamní továrně Nemak. Je to známý příběh, průběžně sledovaný i na stránkách Respektu. Jan Rajter, celý život těžce zkoušený osudem, si po pádu komunismu splnil sen o vlastním statku - a právě když se mu začínalo dařit, vyrostla mu za humny výrobna hliníkových hlav do motorů. Mnozí místní se obávají, že by mohla být zdrojem rakovinotvorných dioxinů; ať je to pravda nebo ne, pro zemědělce z okolí je to ničivá zpráva. Proto se Jan Rajter pustil do zápasu s Nemakem, bez ohledu na nelibost místních, krajských i vládních politiků, kteří si mermomocí přáli na nezaměstnaností postižené Mostecko přivábit většího investora. Vzdor „ekoteroristy“ Rajtera svého času v televizní debatě svorně odsoudili Miloš Zeman a Václav Klaus.

Dát za pravdu jednomu zarputilému sedlákovi, nebo velké továrně přinášející práci? Inteligentní politik by našel řešení vyhovující oběma stranám, například by neposílal Nemak do poslední zachovalé zemědělské oblasti Mostecka. Krajská i obecní samospráva se místo toho rozhodly Rajtera převálcovat. Tím pádem na sedlákově straně není jen srdce, ale i právo. Lokální politici se totiž dopustili hrubých chyb: například loni starosta odmítl vyhlásit o průmyslové zóně referendum, ačkoli Rajterovi sesbírali zákonem předepsaný počet podpisů. A právě tuto svévoli zažalovala rodina u Ústavního soudu. Není to otázka hlavní ani rozhodující, Nemak by nemusel výrobu zavřít, ale pro sedláka by to byl další (poté, co mu dal loni za pravdu ombudsman) dílčí úspěch. Jenže prohrál, a ani se pořádně nedozvěděl proč. Tady už nejde o jedno pole a jednu továrnu, ale o celé budoucí rozhodování brněnského konstitučního tribunálu.

Znám zájem státu

Minulý Ústavní soud loni stížnost přijal, avšak než stihl rozhodnout, předseda příslušného senátu zemřel. K případu se tříčlenný senát, už doplněný o „Klausovy“ soudce, vrátil na podzim. Zachoval se podivně: svolal si účastníky, vyslechl je – a po dvacetidenní poradě stížnost 11. prosince zamítl coby „zjevně neopodstatněnou“, protože soud prý nemůže svým verdiktem nahradit politickou vůli samosprávy. Podle neoficiálních informací (a jiné mít nelze, porady soudu jsou tajné) chtěl předseda senátu Jiří Mucha stížnosti vyhovět, ale rozhodl názor druhých dvou, Miloslava Výborného a Pavla Holländera.

Verdikt je především nespravedlivý: starosta očividně nerespektoval zákon, a jak by mohla být „politická vůle“ nad zákon? Dále je svévolný: jestliže předchozí soudci už stížnost přijali, je možné ji jaksi dodatečně odmítnout? A konečně je nebezpečný: až příště nějaká vrchnost pošlape právo, také bude moci říci, že „taková je politická vůle“?

Zůstává otázka, proč Výborný a spol. takto rozhodli. Možná to měl být signál, že zatímco předchozí Ústavní soud se k stěžovatelům choval vstřícně, oni si budou pálit prsty co nejméně. Možná dlouholetý politik Výborný cítil solidaritu s kolegou-starostou a zároveň měl pochopení pro „zájem státu“ na Mostecku. Možná ale rozhodl z čisté zbabělosti před tušeným přáním moci. Která z těchto možností je drtivější, to ať si vybere každý sám.

Pan Omyl

Když Václav Klaus nominoval ústavními soudci tři politiky, z každé velké partaje po jednom, ozvaly se nutně pochybnosti: budou z nich spravedliví soudci? Zatímco Pavel Rychetský a Dagmar Lastovecká ještě na svůj velký případ čekají, Miloslav Výborný už stihl vyniknout vysokou produktivitou: od července do listopadu vyřídil 115 podání – zpravidla je prostě zamítl, tak jako případ Rajter. Bylo by příjemné se mýlit, ale už po půlroce se bohužel zdá, že Výborného nominace byla omyl, a to nenapravitelný.

(RESPEKT)