Únor 2004

Evropská farma

Luboš Palata

Evropská farma, polských čtyři minus a těžký slovenský rok i napřesrok

Jsem docela zvědavý, co budou středoevropští prezidenti říkat svým národům prvního ledna. Od některých, například od Rudolfa Schustera nebo Ference Mádla, toho příliš mnoho čekat nemohou. U jiných, především Václava Klause, zase mnoho občanů s hrůzou trne, co zas řeknou. I když pokud Klaus půjde ve stopách svého inauguračního tříminutového projevu, neřekne toho o mnoho více, než že jim přeje štastný Nový rok. A to by byla ještě ta nejlepší možnost. Skutečností je, že to bude jeden ze zlomových roků v celých středoevropských dějinách. Poprvé od roku 1918 bude střední Evropa opět srůstat v jeden celek. Kruh započatý na konci první světové války se začíná uzavírat. I když jen velmi postupně, protože postavení nových členských zemí EU bude asi takové jako hokejistů, kteří se sice dostali za moře, ale místo NHL skončili na farmě. Hranice zůstanou a bydlet ani pracovat ve většině dnešních zemí EU moci nebudeme, o euru nemluvě. Soudě podle naštvanosti Němců, Francouzů, Belgičanů a dalších nad ztroskotáním jednání o evropské ústavě, na té farmě si pobudeme do doby, než zmoudříme. Když to nepůjde jinak, tak se přiškrtí už tak přiškrcené finanční kohouty, z kterých už jenom kape.

Vstup do EU v květnu ale také nebude žádným strašným šokem. Pokud ovšem budou Češi, Maďaři nebo Slováci dál trpělivě pracovat podle západních norem za východní platy. Pokud ne, osud východního Německa, ovšem bez půl bilionu eur podpory, nás nemine. "V této chvíli jsme na vstup do EU připraveni tak mezi čtyři minus a tři plus. Minimum, kterého bychom měli do 1. května 2004 dosáhnout, je dobrá čtyřka," uvedl polský prezident Aleksander Kwaśniewski. Vypadalo by to jako tvrdá sebekritika, kdyby ovšem Polákům do dnešních dnů nezůstalo ruské známkování, kde pětka je nejlepší a jednička nejhorší známka.

Po pětaosmdesáti letech se v příštím roce může těžiště střední Evropy začít znovu přesouvat od Vídně, respektive mezi Vídeň, Györ, Bratislavu a Brno. Čtyři miliony lidí, kteří v tomto čtyřúhelníku dnes žijí, favorizují tuto aglomeraci před Varšavou, Budapeští, Prahou, a dokonce i před Berlínem, který skomírá v srdci vylidňujícího se východního Německa. Tento zdánlivě jasný fakt má jedinou překážku a to samotné Rakušany. Ti před obnovením postavení centra střední Evropy dávají stále přednost svému blahobytu. I u nich ostatně příští rok propuká daňová reforma, jež jim z kapes vytahá na půl miliardy eur. A podobně jako v českém případě i v rakouském je to jen začátek.

Naopak Slováci si pořádně našlápli. "Byl to těžký, složitý a pro mnoho občanů i bolestný rok," prohlásil včera o roku 2003 premiér Mikuláš Dzurinda. Nedodal však, že pro většinu Slováků nebude ten nový rok jiný. Mnohé věci jako například plyn a elektřina zase o desítky procent podraží a rovná devatenáctiprocentní daň bude pro většinu Slováků znamenat daně vyšší. A to nikdo už léta neodpovídá na otázku, proč berou Slováci o polovinu nižší platy než jejich severní sousedi, i když má slovenská ekonomika o čtvrtinu vyšší výkonnost než polská. Pro střední Evropu je pak velmi symbolický právě příklad slovenské vlády, která parlamentem protlačila rovnou daň, zdravotnickou i důchodovou reformu. Naopak z klíčových protikorupčních zákonů neprošel u bratislavských poslanců ani jeden. Možná proto, že kdyby se podle nich postupovalo, neměl by na Slovensku kdo dělat reformy.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)