Únor 2004

Dětská hra na televizi.

Jaroslav Plesl

Zaostalá česká společnost není s to pochopit a definovat veřejnoprávní koncept

Je sobota večer krátce před 21. hodinou. Veřejnoprávní televizní program ČT 1 vysílá estrádu jako vystřiženou z komunistické éry. Na obrazovce se střídají "legendy televizní zábavy", mezi nimi i taková esa jako Jitka Zelenková či Věra Špinarová, a vrcholem je samozřejmě - stejně jako v podobných pořadech na komerčních stanicích - vystoupení Karla Gotta. Kdyby v levém horním rohu obrazovky nezářilo červenobílé logo České televize, divák by si program snadno spletl s rösslerovsko-adamcovskou průmyslovou "zábavou" v TV Nova. Postkomunistické estrády ovšem nejsou jediným přešlapem České televize. Ze stejného soudku je například i zábavní hra s názvem Hodina pravdy. Jak je možné, že lze ve veřejnoprávní televizi vyhrát automobil například za to, že se soutěžící udrží 60 vteřin na bicyklu v obdélníku o rozměrech dvakrát dva metry? Kde na to televize bere peníze? A plní tím svou veřejnoprávní úlohu?

Dvě partičky

Tři roky po tzv. televizní vzpouře je na tom Česká televize bídně. Není schopna vyjít s ročním rozpočtem přesahujícím čtyři miliardy korun, rezignovala na vůdčí pozici v české televizní branži a její zpravodajství i publicistika pokulhávají za konkurenční Novou. Nový ředitel Jiří Janeček posloužil jen jako kariérní žebřík pro svého ambiciózního kamaráda a nyní funguje coby maska skutečného ředitele Františka Lamberta, který se (díkybohu!) snaží televizi aspoň trochu zeštíhlit a zároveň bojuje s politiky o zvýšení koncesionářských poplatků ze 75 na 95 korun měsíčně, přičemž by chtěl zvednout také podíl reklamy na vysílání ČT. Jako nátlakový nástroj zvolil ohlášené rušení pořadů a doufá, že politici ustoupí rozhořčeným divákům voličům. Jenže v tom se možná Lambert přepočítal. Žádné velké protesty se totiž nekonají. Masovým konzumentům televize bohatě stačí Nova s Primou a náročnější diváci už dávno vědí, že pro ně Česká televize stejně nevysílá. Dva klubové filmy na ČT 2 jim za námahu nestojí.

To vyvolává otázku, pro koho vlastně Česká televize vysílá. V uplynulých třech letech se zdálo, že jen pro dvě zájmové skupiny zaměstnance a spolupracovníky České televize na straně jedné a pro politiky na straně druhé. Všichni ostatní potenciální diváci jsou v této "veřejnoprávně retardované společnosti" obětí jejich úzce definovaných zájmů. Zatímco politici trpí představou, že úkolem veřejnoprávní televize je sloužit zájmům státu (rozuměj: politických stran ocitnuvších se v parlamentu), zaměstnanci a spolupracovníci ČT mají pocit, že nemusejí nikomu skládat účty a úkolem státu je dodat na činnost televize přesně tolik peněz, kolik vyžaduje jejich nespoutaná umělecká a novinářská svoboda. Obě strany se mýlí. A pokud ve svém omylu setrvají dostatečně dlouho, povede to k zániku české veřejnoprávní televize.

Skalpel, prosím!

Zachránit ČT může jen užší vymezení programu s ohledem na veřejnoprávní službu. Duo Lambert - Janeček musí najít odvahu nejen zrušit už oznámené pořady, ale zcela zredukovat a předefinovat své priority a radikálně snížit počet zaměstnanců. Jinými slovy: oba pánové a s nimi i členové rady České televize mají dát dohromady seznam několika málo hlavních úkolů ČT. Není přitom důležité, ocitne-li se na prvním místě zpravodajství a publicistika, na druhém dokumentaristika, na třetím původní dramatická tvorba, na čtvrtém podpora českého filmu a na pátém vysílání pro (též jasně definované) menšiny. Důležité je, aby seznam priorit vycházel z toho, co nejsou schopny nebo ochotny pokrýt komerční televize. Nemá-li veřejnoprávní televize dost peněz na všechno, musí z jejího programu zmizet nejprve všechny pořady komerčního typu. Pak bude také snazší vysvětlovat veřejnosti i politikům veřejnoprávní smysl ČT. Najdou-li Lambert s Janečkem odvahu provést na Kavčích horách radikální řez, rozmazlení televizní odboráři se s největší pravděpodobností pokusí zorganizovat proti nim vzpouru. Proto je nutné, aby byl manažerský záměr čitelný, snadno srozumitelný a dobře vysvětlený. Prokouknutý trik s bojem za svobodu slova už odboráři podruhé použít nemohou, protože se změnila politická konstelace. U moci je premiér, který před třemi lety na Václavském náměstí vstřícně promlouval k lidem demonstrujícím proti glajchšaltizaci České televize, v čele ČT sedí muž, který ve stejné době pobíhal po zpravodajském velíně s trikolorou na klopě. Tak skvělá příležitost k akci se už nemusí opakovat.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)