Únor 2004

O národních zájmech Bakšikistánu

Miloslav Zima

O národních zájmech Bakšikistánu aneb Milí čeští diletanti, co v té EU vlastně chcete?

Ani potom, co se český exulant po zkušenostech s domorodci obrnil jistou rezignací, nemůže si být před náhlými překvapeními z české strany jist. Tak se např. v souvislostí se vstupem ČR do EU dostává do pozice, o kterou vůbec nestojí, musí totiž shodně s profesorem Klausem přiznat, že EU není pro dnešní Čechy to pravé. Profesorovo odůvodnění národními zájmy a nebezpečím evropského státu shledává sice exulant absurdním, na společných závěrech to ale nic nemění. Jaké důvody vedou obyčejného exulanta k závěrům konformním s Profesorovými je naznačeno v následujícím. Nejprve krátký popis situace vnímané exulantem:

Jako údajné české zájmy jsou v českých médiích omílány bez jakékoli logiky nejrůznějšími českými politiky a jinými teoretiky stále stejné otázky a skandována triviální hesla: "Komisaře budeme mít", "Suverenitu neztratíme", "Budeme rozhodovat na evropské úrovni", "Každá země jeden komisař a jeden hlas", "Rozpočet EU se snižovat nebude", atd. Ve všech těchto prohlášeních se pro Evropana zrcadlí neuvěřitelná tupost české strany a principielní nepochopení evropské myšlenky. S typickým hulvátstvím vlastním prognostikům a absolventům VUMLu se prosazují postoje na úrovni, která je sice vhodná na oblbování domorodých Čechů, ale která není v EU kvůli mentální nenáročnosti aplikovatelná. Mezi Evropany, včetně českých exulantů, a současnou českou reprezentací existují diference v přístupu k problémům a ve všeobecném myšlení, které vedou v důlsedku k tomu, že český exulant musí považovat domorodé krajany za neschopné a za vyžírky. Jak k tomu dochází, je možno doložit různými příklady, já bych se nejdříve pokusil poukázat i na některé příčiny.

Pro českou EU-problematiku je např. typické, že se nikdo z českých politiků nepokusí vžít do situace partnerů, např. Německa. Již takovýto myšlenkový pochod leží očividně za hranicí schopností dnešního domorodého Čecha. Nikdo z nich se nezeptá, jak se asi jeví Němcům situace, při které lidi, kteří neudrželi pohromadě ani vlastní stát a kteří nejsou schopni nastolit doma skutečně fungující demokratické poměry, chtějí kecat do záležitostí EU a rozhodovat po rozdělení Československa dvěma hlasy proti jednomu německému a to neomaleně o použití německých peněz. Je jasné, že se československá vyčuranost extrapoluje a že je považován za možný i Topolánkem vedený výpad z jeho "zaprděné" české politiky ve formě odtržení Moravy za účelem získání dalšího bruselského komisaře a hlasu proti nenáviděným Němcům, emigrantům "starým Evropanům" a jiným nečeským elementům. Český politik si neuvědomuje, že české zadlužování má již od tandemu Zeman - Klaus pro Evropana jasný podtext: "Ukradni co můžeš, ty dluhy hodíme na krk Evropě".

Nikdo z českých politiků zřejmě nepochopil, že EU musí být skutečně reformována, aby byla vůbec akceschopná, protože se ukázalo, že současná struktura není dostatečně účinná, a jestliže se dále ukáže, že reforma EU prováděná zároveň s rozšířením je v důsledku nezralosti nových členů neproveditelná, tak musí být postupováno bez nich. Místo toho kecají české politické hlavičky o současné fungující Evropě, o vyhovující smlouvě z Nice a o tom být účastníkem v Evropě první rychlosti. Nechápou nejen to, že si uvedené výroky odporují, ale ani to, že se do takové skupiny nemohou přihlásit jako do partaje, ale, že příslušnost vyplývá z předvedeného výkonu.

Čeští politici myslí stále ještě v socialistických kategoriích. Jejich představy o suverenitě jsou tvořeny zatarasenými státními hranicemi, nejlépe ostnatým drátem a veselým zvukovým rázem nadzvukové stihačky, jejich přístup k EU je nepřátelský, považují EU za něco bohatého, co je potřeba okrást. Nerozumějí skutečnosti, že nutné předpoklady pro upevňování vlastní suverenity jsou dnes především kategorie jako vzdělání, výkon, péče o historické a kulturní dědictví, fungující společnost. Z toho vyplývá, že dnešní český politik nechápe, proč obyčejný Evropan odmítá coby sebeúčel a vyžírkářství komisaře, pro kterého neexistuje žádný užitečný resort, ale který má sloužit jako známka nějaké pochybné, česky pojaté suverenity. Evropan by pochopitelně akceptoval komisaře z ČR, který je na nějakém poli odborníkem, který může poukázat na odpovídající výsledky např. při transformaci ekonomiky, na poli ochrany životního prostředí, při rozvoji školství, nebo zdravotnictví, který by např. přednesl nové myšlenky v otázce ochrany spotřebitelů a podobně, a jehož činnost by pro celou EU tudíž představovala přínos. Jak známo, takovými lidmi momentální česká prognostická nomenklatura nedisponuje (ani by je mezi sebou netrpěla) a proto se Evropan ptá, co tam v tom Bruselu ti východní šašci kromě peněz vlastně chtějí.

Čeští politici vycházejí mylně z představy, že je občan EU informován o situaci v ČR stejně mizerně, jako český občan o EU. Tento stav již skončil, český morální kredit (Pražské jaro + Samet) byl dnešními Čechy suverenně prohrán a nahrazen zjištěním, že spočíval na iluzi Západu o českých schopnostech a mentalitě, doba idealizace českých poměrů pominula. Evropanovi nabízejí zdejší média konečně realistický obraz o situaci v přistupujících zemích. (Řekl bych, že dochází dokonce k jistému překmitnutí v tom smyslu, že dlouhodobá shovívavost až nekritičnost má nyní za následek podcenění skutečných českých schopností, jednoduše řečeno, že jsou Češi považováni pod dojmem kvality své reprezentace paušálně za blbce).

Potom, co německý kancléř prohlásil, že v Nice zavřel obě oči, ale že už to takhle dál nejde, že "ta láhev, ze které si chtějí přistupující dávat stále větší doušky, už nebude tak plná", promluvil otevřeně i liberální, s novými členy původně nekriticky sympatizující tisk a píše o "Boom in Bakschikistan", jako o "bažině korupce, podplácení a vytváření klik" (Spiegel 51/03, str. 120). V souvislosti s Klausem je např. v deníku Rheinische Post popisován jeho nepřátelský postoj k EU, motivovaný odporem k evropské myšlence, která oněm, Klausovou zásluhou v ČR nastoleným korupčním poměrům odporuje a ve které Klaus správně spatřuje nebezpečí oslabení vlastní pozice.

Pro Evropana jsou poměry v postkomunistických zemich, specielně v ČR neakceptovatelné i co do každodenních aspektů, u kterých si řadový český občan "nic nemyslí". K tomu jenom několik příkladů s přirovnáním k EU poměrům:

Náhled do českého pojetí demokracie a práva umožnil např. nedávno poslanec ČSSD Kubera (nebo podobně), který při diskusi o právech žen na pracovišti zastával ohledně mobbingu specificky české, sociálně a právně "vyzrálé" stanovisko, že má mobbovaný zaměstnanec firmu opustit. A tento poslanec sedí v nějakém sociálním výboru. Nevím, jak by se svými názory uspěl ve Střední Asii, ale Češi chtějí do Evropy a zde by si ho po takovém výstupu pozval šéf frakce a šéf strany a oba by kolem něho, během objasnění základních souvislostí, jak se zde říká, "skákali až ke stropu". Potom by záleželo na něm, jestli se mu podaří tu kravinu nějak dementovat, nebo, jestli musí to místo v sociálním výboru vzdát pro neschopnost a pro ohrožení pozic strany vytvářením negativního image. U Špidly ale může i ten poslední trotl vypustit úplnou blbost a pak se kolem ní česky diskutuje, až se skončí u úplně jiného tématu.

Jiný příklad k národním zájmům. Nedávno byl Klaus ve Švédsku. Motal se někde na severu s ušatkou na hlavě kolem losů a usmíval se při tom jako turista, který cestu vyhrál, když správně zodpověděl otázku po nejlepším pracím prostředku na své spodní prádlo. Neslyšel jsem, že by konal svoji práci, tedy otravoval Švédy při každé příležitosti ohledně vrácení z Čech odvezeného lupu z 30leté války. Jenom pro srovnání: Přibližně ve stejnou dobu se odehrálo v Římě: Za potlesku a oslavy skupiny Etiopanů žijících v Itálii byl jeřábem demontován a naložen obelisk, který Italové ukořistili během habešského tažení a kvůli kterému opakovaně intervenovali - každá habešská vláda - tak dlouho, až se jim to splnilo. Náš Klaus je ale nad věcí a místo demonstrativních návštěv muzejních sbírek teoretiuuje veřejně o euru, tedy o něčem, čemu skutečně nerozumí.

Nebo ona právnička, poslankyně, jméno nějak na P, pokud si správně vzpomínám, bývalá ministryně spravedlnosti, která se zasadila o gripeny s odůvodněním, že "má letadla ráda, česká armáda si gripeny zaslouží, ona je česká vlastenka a chce, aby český vzdušný prostor hlídali čeští piloti" V EU by takovýto intelektuální výkon měl za následek přednostní kandidaturu na blba roku, v ČR je to normální argumentační úroveň. Jako přídavný zesilující faktor se ještě projevila všudypřítomná česká nedůslednost. Ani spoludiskutující poslankyně, ani moderátor se nezeptali, proč při tolik vlastenectví nemyslela na česká letadla.

Je mnoho polí, na kterých se ukazuje rozdíl mezi dnešním myšlením českým a evropským. Vezměme ještě jako stále aktuální a obzvlášť významný příklad, televizi. Zde se nabízí porovnání hned v několika rovinách. V českých médiích je možno každodenně číst masu materiálů, které z převážné většiny, už na první pohled patří do "koše na odpadky". Je jistě pravda, že většina hojných radních a jiných zapojených funkcionářů patří tamtéž - zde se omezím na některé aktuální činy těchto hlaviček v souvislosti s EU poměry.

Tak tu máme RRTV, která zase jednou zapracovala a chce nechat pokutovat Fakta za reportáž o mafiózních, podle evropských představ, čachrech s dluhy. Výkon RRTV je v tomto případě pro české myšlení typický. Rada poukazuje na reálnou možnost, že reportáž nebyla vyvážená. Z toho ale neodvozují potřebu nápravy, jak by bylo v Evropě běžné, ve formě požadavku na dání možnosti zapojeným "ukřivděným" osobám k vysvětlení skutkové podstaty na stejném programovém místě, kde byla proti nim byla fakta vyřčena, tedy v pořadu Fakta samém, ale uloží pokutu, žádají potrestání, dodávají na politickou objednávku argument pro vyškrtnutí pořadu Fakta z repertoáru ČT. Podle evropských měřítek RRTV nesplňuje základní požadavky na ni kladené, ona se dokonce podílí na opatřeních proti nepohodlným žurnalistům v mafiózně prognostickém stylu a proto taková RRTV do Evropy nepatří.

Nebo krátce k digitálnímu vysílání: I zde plně rozkvétá ta typicky česká snaha a široce vyvinutá schopnost, draze a zbytečně za neprůhledných finančních okolností vynalézt kolo znovu. Zatímco by bývalo stačilo podívat se nezaujatě, jak to dělají ostatní, zmršili experti z RRTV, co jim přišlo pod ruku:

Nejdříve k vysílacím kanálům a ke kódování. Ke všem známým selháním radních z minulosti je nutno podotknout, že RRTV nebyla dodnes schopna zajistit ani dostatečný počet kanálů na satelitu, jako technický předpoklad pro rozvoj vysílání. A přitom by stačilo, podívat se např. na EuroBird, kam umístili i ČT, aby si zjistili, jak se to dělá. Na této pozici (28,2°E) jsem si jenom krátkým scannem tří transponderů ověřil, že se tam objevilo nejméně 14 BBC regionálních vysílačů a parlamentní kanál. Obzvlášť zajímavé na nich je, že jsou nekódované s odůvodněním úsporou 85 milionů liber kódovacích nákladů v příštích pěti letech. (Satellit 06/03, str. 87). Pokusil jsem se zeptat ČT, jestli to jejich kódování není dražší, než kdyby zaplatili těch pár autorských poplatků. Jelikož mi neodpověděli, usuzuji z toho, že byla otázka pro ně příliš složitá. Na praktickém provedení českého kódování je vidět ten typický český nadhled, který je Evropanem vníman jako ubohost a chybějící zájem o vlastní práci, o nějaké angažovanosti ani nemluvě. Jednoduše řečeno, v rozporu s kodexem ČT není kódováno pouze to, u čeho je to odůvodnitelné kvůli autorským poplatkům, ale jak to přijde, někdy i část zpráv. Při kódování postupují Češi odpovídajícně své mentalitě: čím víc, tím líp, hlavně nikomu nic neukázat a zabednit se. Plody této tuposti jsou různorodé, poukáži pouze na jeden. Nedávno jsem zaznamenal iniciativu, přednesenou domnívám se nějakým hradním poskokem ohledně reklamy pro zahraniční turisty. Klábosil o spotech ve stylu EU-kampaně na CNN, BBC, atd. Tito čeští experti, kteří nejsou ani schopni se podívat, jak to dělají některé rozvojové země a kteří nemají o technických možnostech žádnou představu, nepřijdou na to, že by tyto miliony měla dostat ČT, aby vysílala i vícejazyčně nejenom pro turisty, nýbrž i reklamu v českém zájmu pro zahraničí.

Druhou tematickou rovinou TV je programová náplň a její kvalita. Dotknu se jen krátce některých EU-relevantních bodů. Ve srovnání se západními TV připadá Evropanovi česká TV obsahově chudá. Problém, který v této souvislosti český domorodec nechápe, je ta pro Evropana neuvěřitelná, častá levná povrchnost a chybějící informační background, kterýžto jev je dnešnímu domorodému českému "myšlení", v médiích pouze realisticky opakovaně reprodukovanému, bytostně vlastní. Tato tendence se projevuje extrémně také v pořadech o Evropě, a to nejen při řešení problémů typu: založení soukromé kurýrní služby v Portugalsku českým vozíčkářem s baletní zkušeností. Pro Evropana je např. nepochopitelné, že se pořad Na hraně nevysílá živě, v civilizovanou hodinu a častěji i s eventuelní přímou účastí mladých lidí přes telefon a e-mail.

Největší slabinou jsou chybějící skutečné diskusní pořady, jak celostátní, tak regionální i mezinárodní. I zde je nutno se obávat, že ty české piliňáčky, které nosí zodpovědní na ramenou mezi ušima budou nejdříve roky hledat české nové formy, nežli přijdou na to podívat se, jak vypadá např. pořad BR (Bavorského rozhlasu a televize) Jetzt rede ich (Teď mluvím já). České politické magazíny mají velmi rozdílnou hodnotu. Vedle pořadů s evropskou úrovní (a bojujících s odpovídajícími, tedy i existenčními problémy) vystačí si některé pořady s opakováním příspěvků z právě odvysílaných zpráv, mnohdy doprovázeným nepřesnostmi, chybami a podle evropských měřítek triviálními servilitami k politickému establishmentu, které sice dokládají český přístup k věci, ale které nepředstavují evropský způsob práce.

Závěrečné shrnutí

Evropanovi připomínají české společenské procesy žumpu defektního bioreaktoru, který sice bublá, ale nedává žádný výkon. Český establishment hnán pudem sebezáchovy dovolí pouze jistou miru praktikované demokracie, mediálni činitelé, kteří dané hranice překročí, jsou odstavováni, a tomu, co produkují ti normalizovaní, potom establishment ve zpětné vazbě sám věří. Z těch obzvlášť viditelných matadorů tohoto neplodného, za socialismu natrénovaného mentálního sebeukájení, stojí jistě vedle Klause za zmínku náš lehce excentrický nejvyšší kulturista se šálkou. Z jeho různorodých perliček bych upozornil na jednu z posledni doby, která domorodému Čechovi připadá jako inteligentní výrok, a v očích Evropana je proto o to nebezpečnější. Dostál umístil bez jakéhokoli rozmýšleni v ČRo následující klausovskou směrnici ve formě prohlášení: "Toto je svobodná země, co není zakázáno, je dovoleno".

I když při tom přehlédl specificky české dubiózní okolnosti legislativních procesů, při kterých o tom, co je dovoleno, rozhoduje právě Dostál s nomenklaturní klikou, neřekl bych, že byl tentokrát jeho výrok úplně k ničemu. Tento výrok znamená na adresu Čechů: Do Evropy budete patřit, až pochopíte, že Dostál vyslovil nehoráznou blbost, a až otevřeně dáte najevo, že už o takové hovadiny a jejich propagandisty, nemáte zájem.

(redigováno CS-magazínem)