Únor 2004

Vzpomínka na Jiřího Loewyho

Zdena Tomášová

Jirka udělal pro naši "zemi zaslíbenou" víc než kdokoliv jiný. Proč by nežil v Německu, které bylo v šedesátých letech, kdy tam našel azyl, demokratickým státem na rozdíl od zdejší totality. Měl se zase nechat po osmašedesátém zavřít a nechat perzekvovat, zaplaťpánbůh byl rozumný a odešel. Víte vy vůbec kolika našim lidem tam pomohl, jak vydáváním novin, letáků, obstaráváním kontaktů, finanční podporou, lidským pochopením? (Autorka odpovídá na výpady diskutérů na website Lidových novin, pozn. red. CS-magazínu.) A po l989 roce tady byl pomalu častěji než ve Wuppertalu a věnoval spoustu energie na obnovu svobodného tisku u nás a návrat profesionální žurnalistiky. Co na tom, že ne vše se mu povedlo, jak by býval chtěl.

Měla jsem životní štěstí , že jsem ve svých osmnácti k němu nastoupila do redakce Přástu, což byly podnikové noviny tehdejšího n. p. Benar v Benešově nad Ploučnicí. Rok a půl jsem měla možnost se od něho učit, jak psát, jak jednat s lidmi, jak si poradit se záludnostmi cenzury, naučil mě dělat precizní práci. Samozřejmě, že jsem byla naštvaná, když mi stále vracel k přepisování rukopis s překlepy,ale vycepoval mě natolik, že jsem si to zapamatovala na celý život.Nesnášel lajdáky, odbytou práci, ctil fakta, dbal, abych všechno ,co kdy napíši ověřila A Přást byly výborné noviny, kdepak stranický, oficiální plátek, ale tady to na stránkách žilo, zavedla se společenská rubrika, dokonce jsme dělali vlastní sociologický výzkum,nechyběly medailonky zajímavých lidí, dokonce i recepty a rady pro domácnost a móda - v Benaru pracovaly v naprosté většině ženy. Už tam se Jirka snažil o nadhled, přebíraly se zajímavosti ze světa z ČTK. To bylo prosím v roce 1964 a 1965, pak byl Přást nějak podezřelý a raději se zrušil.

Laskavý dohled mého skvělého učitele jsem cítila i v letech dalších, byl mi svědkem na svatbě, radil při studiu vysoké školy, občas se ozýval ze zahraničí i po nucené emigraci. V 9O. roce jsme se konečně zase setkali a setkávali dál. A opět mi byl skvělým rádcem, sršel nápady, ochotou pomáhat, byl to báječný společník. Byl mi příkladem i v tom, s jakou silou a noblesou dokázal čelit hlouposti a malosti kolem nás. A ještě něco jsem si na Jirkovi cenila. Spolu s Danou vytvořili skvělou rodinu, ta ho také v jeho těžkém zápolení s nemocí podržela do poslední chvíle. Je mi smutno a líto, že takoví lidé umírají dřív než ještě vyčerpali svoji schopnost rozdávat dobro druhým.