Únor 2004

Když se nadělují byty

Erik Tabery

Během svátků se v televizi vedle pohádek či obligátních přání objevila i reportáž z Prahy 10, kde radnice nadělovala dvanáct bytů. Ti, kteří vyhráli, plakali radostí. Ti, co prohráli, plakali žalem. Výbuch takto silných emocí by byl možná pochopitelný ve chvíli, kdy by radnice byty věnovala, ve skutečnosti „výherci“ mohou pouze získat nájem. Co je to za společnost, kde se slzami vítá placení nájmů?

Starosta Prahy 10 Milan Richter do kamery pyšně prohlašoval: „Přišel Ježíšek.“ To už je tedy pěkná drzost. Asi by se divil, kdyby doma pod stromečkem našel třeba vrtačku, ale musel za ni dárci každý měsíc platit. Získání nájmu by měla být ta nejprostší věc, ale rozhodně není. Příběh z Prahy 10 je jen ilustrací celostátního problému a znovu připomíná zásadní otázku: Kdy už konečně vláda dereguluje nájmy, aby se otevřel trh s byty? Bohužel pro politiky je lákavější představa, že budou nadělujícími „ježíšky“. Všem odpůrcům deregulace by se měla zmíněná televizní reportáž vysílat každý den – těžko hledat lepší důkaz, že jejich systém evidentně nefunguje. A pro lidskou svobodu je možnost vlastního bydlení klíčová. Až se zase všichni budou divit, proč se rodí tak málo dětí, tady mají jednu z odpovědí. Kde by děti vyrůstaly?

Síla ekonomiky se měří různými způsoby. Možná by bylo dobré zahrnout i index bytové pohody. Jedním z kontrolních bodů by mohl být ten, že už nebude kde točit reportáže o Ježíškovi Richterovi z Prahy 10.

(RESPEKT)