Únor 2004

Dílna zla, přehled zničených osudů a nepoddajný profesor

Viktor Šlajchrt

Média nedávno informovala veřejnost, že pravda o praktikách vyšetřovatelů StB v Uherském Hradišti za éry stalinismu je ještě horší, než se tušilo. Vyplývá to z připravované knihy Jaroslava Pospíšila o komunistických zločinech na Moravě. Fakta o brutálním zacházení s obviněnými, z nichž řada výslechy nepřežila, o vydírání jejich rodin a sexuálním nátlaku na manželky či dcery jsou otřesná. Otázkou ovšem je, zda by se jim dostalo stejné publicity, kdyby k trýznitelům nepatřil mediálně známý Alois Grebeníček. Lid si své představy rád personifikuje. Teror 50. let mu vinou protahovaného procesu ztělesnil nedávno zesnulý otec předáka českých komunistů, podobné typy však znal každý okres. Dokonce i v bezprostřední blízkosti Grebeníčka se našli horší sadisté, například jeho dodnes živý šéf Ludvík Hlavačka, původně konfident gestapa, později generál pohraničních vojsk, jenž k efektivitě výslechů přispěl mimo jiné vynálezem mučících elektrických bot. V každém případě je dobře, že média komunistický teror opět připomenula, Uherské Hradiště je ovšem nutno chápat jako pars pro toto, dílčí obraz, který vypovídá o celku.

Badatelé z ústředních institucí se až na výjimky staví k temnějším stránkám českých dějin po roce 1948 dosti opatrně, jako by čekali, jaká nálada se ve společnosti vyvine a zda mladý Grebeníček přece jen nevyhraje volby. O to víc nutno ocenit snahu regionální historiografie zmapovat dění v lokalitách. Dobrým příkladem je dvoudílná publikace Věry Vlčkové „Horizonty (ne)svobody. Političtí vězni okresu Náchod v letech 1948–1989“, kterou vydala okresní pobočka Konfederace politických vězňů v Náchodě spolu s okresním úřadem. První svazek sledující 260 případů vyšel v roce 2000, druhý letos. Přehled vězňů odsouzených v politických procesech, který tvoří jádro obou svazků, je uspořádán po letech a každý rok má v záhlaví stručnou charakteristiku. Hned na počátku najdeme u roku 1948 například informace o vzniku tzv. náchodské skupiny, jež získala mimořádný vliv v celé poúnorové bezpečnosti speciálním zlepšovákem. Někdejší soudce z retribučních procesů JUDr. Smola totiž v náchodské soudní věznici soustředil odsouzené příslušníky gestapa a SS, kteří byli ochotni křivě svědčit proti komukoli, koho jim označil.

V přehledu jsou u každého odsouzeného uvedeny životopisné údaje, stručné informace o procesu, průběhu věznění a rehabilitaci, připojena bývá i fotografie, případně citace ze spisu, osobní vzpomínka nebo svědectví někoho blízkého. Chladná řeč administrativních faktů je tak průběžně konfrontována s autentickými záznamy existenciální zkušenosti a citové odezvy. V závěru je připojeno několik šíře pojatých svědectví o poměrech v lágrech a rejstříky. Mezi perzekvovanými najdeme i známé osobnosti, např. prof. Václava Černého nebo generála Karla Klapálka, převažují však zemědělci, dělníci a živnostníci, nad jejichž osudy mrazí snad nejvíc. I když se valná část procesů odehrála v 50. letech, k posledním zaregistrovaným případům justiční zvůle došlo krátce před pádem komunismu.

K procesům 50. let se vztahuje také publikace „Profesor Václav Chytil a uranové doly“, kterou letos vydala Univerzita Karlova v Praze. Jde o třetí svazek řady odborných textů, jež vznikly ve věznicích (první čtenářům představil přednášky Pavla Křivského o filozofii, druhý vězeňské přednášky prof. Růženy Vackové z estetiky). Václav Chytil, žák významného národohospodáře Karla Engliše, se ve svých „uranových textech“ věnuje logickému myšlení, pojmosloví a trestnímu právu. Přesné formulace abstraktních problémů jako by v nejmenším neodrážely drastické podmínky autorova věznění, které v úvodním eseji popisuje redaktor publikace Zdeněk Pousta. V souvislosti s nimi však nabývají zvláštní naléhavosti. Svým způsobem tu jde také o svědectví, netýká se však bestiality komunistického aparátu ani zdeptanosti postižených, ale demonstruje nepoddajnost vytříbeného intelektu. „Jest prudké a panovačné povahy, odměny žádné neobdržel, denní tisk neodebírá a nečte, stýká se s odsouzenými z řad inteligence a k dnešnímu zřízení nemá kladný vztah,“ žalovalo na autora vedení tábora, když odmítalo doporučit jeho podmínečné propuštění.

(RESPEKT)