Únor 2004

Životodárné jedy, mozky zamilovaných a extáze v dějinách

Vratislav Schreiber

Musí být jedy vždy a za všech okolností jen životu nebezpečné? Nikoli. Kupříkladu v případě oxidu dusnatého (NO) – velmi silného plynného jedu – se ukázalo, že funguje jako přenašeč nervových vzruchů a je ho tak možno využívat třeba k rozšiřování cév při léčbě anginy pectoris. Ba co víc, postupem času vyšlo najevo, že je nezbytný i pro prosté fungování některých lidských orgánů, včetně mozku. Tři vědci za tyto objevy obdrželi v roce 1998 Nobelovu cenu.

Ještě jedovatější je oxid uhelnatý (CO), běžná součást kdysi k sebevraždám užívaného svítiplynu. Skupina vědců, vedená Solomonem Snyderem z Johns Hopkins University v Baltimore, přitom dokázala, že i tento plyn funguje jako přenašeč vzruchů (viz časopis Science 302/2003). Významnou roli hraje nejen při činnosti čichových center, ale také v trávicím ústrojí. A co více: výzkumy odhalily, že bez CO se neobejde ani ejakulace pokusných zvířat. Snyder pak dokonce soudí, že léky, které by blokovaly tvorbu CO v pohlavním ústrojí, by mohly účinkovat při léčbě mužů trpících předčasným výronem semene (ejaculatio praecox).

Dlouho se mělo všeobecně za to, že láska sídlí v srdci. René Descartes (1596–1650) pak tento orgán považoval dokonce za sídlo duše. Jak se ale ukázalo, není srdce ničím víc (ale ani ničím méně) než pumpou a endokrinní žlázou. Lidská mysl i její hnutí sídlí v mozku. Nejnovější výzkumy amerických neurologů (viz Science 302/2003) se pak pokoušejí za pomoci těch nejvyspělejších monitorovacích technik (pozitronová emisní tomografie mozku a funkční magnetická rezonance) najít ty mozkové oblasti, které se podílejí na pocitech provázejících lásku a sex. Jako pokusné osoby se experimentů účastnili zamilovaní studenti-dobrovolníci. A výsledky? Ukazuje se, že při spatření milovaného druha jsou aktivovány některé části mozku – v takzvaném jádře ocasatém a tegmentální („stropní“) oblasti. U obou pohlaví jsou přitom láskou postižena stejná teritoria. Pouze s tím rozdílem, že u mužů dochází navíc k oživení zóny související se ztopořením penisu. Není bez zajímavosti, že ve studiích, jež se zabývaly čistě „romantickou láskou“, byly aktivovány oblasti jiné a obraz se v nich měnil v závislosti na vývoji milostného citu.

Nakonec vědci studovali i změny, k nimž v mozku dochází při orgasmu. Ukázalo se, že v takové chvíli se aktivace rozšiřuje i na další mozkové oblasti (opět shodné u obou pohlaví). Poškození některých uvedených mozkových oblastí u pokusných zvířat zabrání ochotě samice k páření. Za pozornost stojí, že studenti neváhali absolvovat milostné hrátky s hlavami obalenými elektrodami.

Dnes si většina lidí pod pojmem extáze představí především „rekreační“ drogu. Podle řeckého filozofa Platona (427–347 př. Kr.) to byl ale stav duše mimo sebe „ek-stasis“, a extáze proto tehdy byla počítána mezi „dobré posedlosti“, kam patřila například i šílená láska a nadání k básnictví. Řecké myšlení tedy spojovalo extázi s pozitivními, zdravými stavy. Hippokrates (460–377 př. Kr.) začal učit, že pro zdraví je lepší omezování, zdrženlivost a zlatá střední cesta. Ještě velký humanista Erasmus (1469–1536) ovšem napsal Chválu bláznovství jako humornou, paradoxní, ale vážně myšlenou studii „dobrého šílenství“. Až v 17. století pak začali lékaři definitivně považovat stavy extáze za duševní nemoc a lidem, kteří jim propadali, zakazovali všechna vzrušení, lásku, alkohol a zavírali je do blázinců. Extáze se tak dostala mezi „opuštěné diagnózy“, pro něž přední britský lékařský časopis The Lancet zavedl pravidelnou rubriku (extázi se věnoval v čísle 362/2003).

Dnes je pojem extáze spojován s drogou, jež náleží do skupiny dráždivých a povzbuzujících amfetaminů a na niž může vzniknout návyk. (Kromě toho má patrně nepříznivé účinky na mozek.) Není to tedy již jméno pro nemoc, ale pro jed – příčinu nemoci. Kromě nebezpečí narkomanie může navíc extáze mladé lidi rychle usmrtit, je-li její užívání spojeno s pobytem v horkém prostředí, tělesnou námahou a nedostatečným přísunem nealkoholických tekutin – tedy přehřátím (což je běžná situace na všech diskotékách). První pomoc: především je třeba přenést postiženého do chladu, omývat ho chladnou vodou, zkusit umělé dýchání a samozřejmě – rychle zavolat lékaře.

(RESPEKT)